Baltijsk

sídlo v Kaliningradské oblasti v Rusku

Baltijsk (rusky Балтийск, polsky Piława, litevsky Piliava), do roku 1946 Pillau (německy; rusky Пилла́у, česky Pilava), je město v Kaliningradské oblasti, exklávě Ruské federace. Leží na severní části Viselské kosy oddělující Viselský záliv od Gdaňského zálivu, a to přímo na kraji Baltijského průlivu, který oba zálivy propojuje. Nachází se také na Sambijském poloostrově. Přístav je domovem ruské Baltské floty. V roce 2021 mělo město téměř 34 tisíc obyvatel.

Baltijsk
Балтийск
Letecký pohled na město
Letecký pohled na město
Baltijsk – znak
znak
Baltijsk – vlajka
vlajka
Poloha
Souřadnice
Nadmořská výška10 m n. m.
Časové pásmoUTC+2[1]
StátRuskoRusko Rusko
Federální okruhSeverozápadní
OblastKaliningradská
Baltijsk na mapě
Kaliningradská oblast na mapě Ruska
Baltijsk
Baltijsk
Město na mapě Kaliningradské oblasti
Rozloha a obyvatelstvo
Rozloha49 km²
Počet obyvatel33 946 (2021)
Hustota zalidnění692,8 obyv./km²
Správa
Vznik1626
Oficiální webbaltijsk.gov39.ru
Telefonní předvolba(+7) 40145
PSČ238520–238528
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Historie města

editovat

Pilava vesnicí

editovat

Na místě dnešního města stála původně rybářská vesnice baltského kmene Prusů. V letech 1336 a 1430 je v dobových dokumentech zmíněná vesnice Pilen, od níž také pochází německé pojmenování města Pillau z pruského slova pils - česky pevnost. V blízkosti vesnice proběhla v roce 1370 bitva mezi Řádem německých rytířů a Litevským velkoknížectvím. Místo se začalo rychle rozvíjet po sérii dvou silných bouří v letech 1479 a 1510, kdy se u města vytvořila laguna mezi Viselským a Gdaňským zálivem. Osada se stala jedním z nejdůležitějších přístavů tehdejšího Pruska. Tzv. Blockhaus (opevněný srub) byl postaven v roce 1537, sklady v roce 1543 a první opevnění 1550. Během třicetileté války přístav obsadili Švédové pod velením krále Gustava II. Adolfa. Po válce Švédové v Pilavě zůstali a postavili zde bastionovou pevnost. V roce 1635 zaplatili místní občané 10 000 tolarů Švédsku, aby jejich město opět přešlo pod pruskou správu.

Pilava městem

editovat

S koncem 17. století přišel výrazný rozvoj osady. Byl postaven maják a kamenný kostel. Sám ruský car Petr Veliký zavítal do přístavu při své cestě do západní Evropy v roce 1697. Městská práva získala Pilava roku 1725 dekretem krále Fridricha Viléma I. Následně byla v roce 1745 postavena městská radnice v barokním stylu. Bohužel tato budova byla kompletně zničena při bombardování města v roce 1945. Během sedmileté války (přesně v letech 1758 - 1762) obsadila Pilavu ruská vojska. V červnu 1807 dobyla město francouzská armáda pod velením Napoleona, ale zbytek 19. století již proběhl ve městě bez jakýchkoliv katastrof. V roce 1865 byl přístav spojen s Königsbergem pomocí železnice a 1871 Němci zmodernizovali místní pevnost. Velice negativně zapůsobilo na místní ekonomiku zprovoznění kanálu mezi Vislanským zálivem a Köninsbergem v listopadu 1901, kdy se místní přístav dostal mimo hlavní lodní trasy. V roce 1902 se město Pilava spojilo s dosud samostatnou pevností a počet obyvatel dosáhl sedmi tisíc.

První a druhá světová válka

editovat

Se začátkem první světové války byla většina mužstva z pevnosti poslána na frontu. Nakonec bylo z Pilavy vysláno do boje 903 místních občanů, z nichž se 89 nikdy nevrátilo. V listopadu 1918 zachvátily město revoluční protesty, které zorganizovala místní rada vojáků a dělníků. Některé posádky lodí se připojili k povstalcům, většina ale odplula do Švédska. Povstání bylo krvavě potlačeno v březnu 1919. Po válce se z města stala vojenská základna a volný vstup do něj byl zakázán.

S nadcházející druhou světovou válkou získával přístav opět na důležitosti. V roce 1933 se zde usídlila minolovná flotila, rok na to bylo postaveno letiště, námořní letecká základna vznikla v roce 1939, výcvikové centrum pro ponorky pak v roce 1940. Na konci války se stala Pilava klíčovým přístavem pro operaci Hannibal. Cílem operace bylo evakuovat veškeré německé obyvatelstvo z Pobaltí do Německa před postupující Rudou armádou. Od ledna do dubna 1945 prošlo přístavem na 450 000 uprchlíků. Dne 5. února 1945 provedli na město Sověti nálet, který zničil většinu starého města. Němci před příchodem Rudé armády vyhodili dne 24. dubna 1945 přístav do povětří. Rudá armáda obsadila město následujícího dne.

Pilava jako součást SSSR a Ruska

editovat

Po válce se stala Pilava součástí SSSR, přístav byl přejmenován na Baltijsk (znamenající v ruštině Baltské město). Zbytek německého obyvatelstva byl odsunut a do města se nastěhovali převážně Rusové z Povolží, středního Ruska a Běloruska. Přístav se stal sídlem Baltské floty, a tak se Baltijsk stal uzavřeným městem. Do města byl zákaz vstupu cizincům a Rusové se do Baltijsku dostali pouze na speciální povolení. Ve městě byla v době Studené války postavena letecká základna. Baltijsk je společně Kaliningradem jediným ruským přístavem v Baltském moři, který v zimě nezamrzá.

Po rozpadu SSSR v roce 1991 se město stalo součástí Ruska. Status uzavřeného města byl sice zrušen, ale díky existenci námořní vojenské základny je pohyb osob stále omezen. Ve městě byl postaven pomník caru Petru Velikému a carevně Alžbětě I. V roce 2004 byla část pobaltské námořní základny předána ministerstvu dopravy po použití v obchodní lodní dopravě.[2]

Obyvatelstvo

editovat
 
Východní Prusko (vyznačeno červeně) na mapě tehdejšího Německa z roku 1871

Vývoj obyvatelstva v průběhu doby

editovat
Rok 1782 1875 1890 1933 1939 1959 1970 1979 1989 2002 2010 2021
Obyvatelé 1 300 3 196 3 303 7 577 10 980 17 378 20 300 23 568 27 070 33 252 32 697 33 946

Aktuální složení obyvatelstva

editovat

Při sčítání lidu v roce 2010 bylo etnické složení v městě následující:[3]

Významné osobnosti města

editovat

Galerie

editovat

Reference

editovat

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Baltiysk na anglické Wikipedii.

  1. Ruský federální zákon 248-ФЗ Moskva: Правительство Российской Федерации, 2014-07-21 [cit. 2014-11-05]. (rusky) 
  2. БАЛТИЙСК - ГОРОД И ПОРТ. portofbaltiysk.narod.ru/ [online]. 2020-10-28 [cit. 2022-09-19]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2020-10-28. 
  3. Volkszählungsdaten, veröffentlicht vom Territorialen Organ des föderalen Dienstes für staatliche Statistik in der Oblast Kaliningrad. kaliningrad.gks.ru [online]. [cit. 2015-12-23]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-03-05. 

Externí odkazy

editovat