Azoly

skupina chemických sloučenin

Azoly jsou pětičlenné heterocykly obsahující atom dusíku a dvě dvojné vazby, mohou obsahovat i více heteroatomů (například další dusíky, síru, nebo kyslík).[1]

Označení azol je součástí Hantzschova–Widmanova názvosloví. Výchozí sloučeniny jsou zpravidla aromatické a jedná se o redukované analogy (azolinů a azolidinů).

Imidazol a jiné podobné aromatické heterocykly se dvěma dusíky jsou hojnými součástmi biomolekul, jako například histidinu.

Rozdělení

editovat

Pouze dusíkaté

editovat

Obsahující kyslík

editovat

Obsahující síru

editovat

Využití ve fungicidech

editovat
 
Strukturní vzorec flukonazolu, používaného jako antimykotikum

Hledání antimykotik s vhodnými toxikologickými vlastnostmi vedlo v 80. letech 20. století k objevu ketokonazolu, prvního azolového léčiva na systémové mykózy. Později se objevily triazoly flukonazol a itrakonazol, se širším rozsahem aktivity a lepší bezpečností. Za účelem vylepšení vlastností jako jsou rozsah působení, lékové interakce, toxicita, a farmakokinetika, byly posléze vyvinuty další analogy. Triazoly druhé generace, například vorikonazol, posakonazol, a ravukonazol, jsou účinnější vůči odolným infekcím.[2]

Další azoly, například propikonazol, tebukonazol, a cyprokonazol, mají využití při konzervování dřeva, přičemž mohou být použity společně s měďnatými sloučeninami. Jsou účinné proti dřevokazným houbám.[3]

Reference

editovat

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Azole na anglické Wikipedii.

  1. T. Eicher; S. Hauptmann. The Chemistry of Heterocycles: Structure, Reactions, Synthesis, and Applications. [s.l.]: John Wiley & Sons, 2003. ISBN 3-527-30720-6. 
  2. R. A. Maertens. History of the development of azole derivatives. Clinical Microbiology and Infection. 2004. ISSN 1198-743X. DOI 10.1111/j.1470-9465.2004.00841.x. PMID 14748798. 
  3. Lise Nistrup Jørgensen; Thies Marten Heick. (PDF) Azole Use in Agriculture, Horticulture, and Wood Preservation - Is It Indispensable?. Frontiers in Cellular and Infection Microbiology. 2021-09-07. Dostupné online. DOI 10.3389/fcimb.2021.730297. PMID 34557427.