Antonín Bořek-Dohalský
Antonín Bořek-Dohalský z Dohalic (23. října 1889 Přívozec u Domažlic[1] – 3. září 1942 Osvětim) byl český šlechtic a katolický kněz, arcibiskupský kancléř a kanovník svatovítské kapituly (obojí od 1931), člen protinacistického odboje a oběť nacistického teroru.
Jeho Milost Msgre. ThDr. Antonín Bořek-Dohalský | |
---|---|
arcibiskupský kancléř kanovník svatovítské kapituly prelát řádu sv. Lazara | |
Církev | římskokatolická |
Provincie | česká |
Arcidiecéze | pražská |
Osobní údaje | |
Datum narození | 23. října 1889 |
Místo narození | Přívozec u Domažlic Rakousko-Uhersko |
Datum úmrtí | 3. září 1942 (ve věku 52 let) |
Místo úmrtí | Osvětim Německá říše |
Rodiče | František Karel Bořek-Dohalský a Marie Ludovika Josefa Antonia Eleonora d'Hoop |
Blízká osoba | bratr: František Bořek-Dohalský bratr: Zdeněk Bořek Dohalský bratr: Ludvík Bořek-Dohalský |
Příbuzní | František Bořek-Dohalský a Zdeněk Bořek-Dohalský (sourozenci) |
Povolání | kanovník, kněz a katolický kněz |
multimediální obsah na Commons | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Život
editovatPocházel ze starého českého hraběcího rodu Bořků z Dohalic. Jeho rodiči byli František Karel Bořek-Dohalský (1843–1925) a Ludovika, rozená d’Hoop (1863–1920). Teologii vystudoval na Collegio Urbano de Propaganda fide v Římě, na kněze byl vysvěcen v roce 1912. Od roku 1937 byl prelátem Vojenského a špitálního řádu sv. Lazara Jeruzalémského.
Německá okupace
editovatMsgre. Bořek-Dohalský se netajil nepřátelským postojem k nacismu, v roce 1938 podepsal prohlášení české a moravské šlechty o věrnosti republice, po okupaci vypomáhal protinacistickému odboji, především ukrýváním a zásobováním jeho příslušníků.
Po smrti kardinála Karla Kašpara byl považován za jeho možného nástupce, což ještě posílilo jeho nepřátelství s německými pronacistickými exponenty v pražské arcidiecézi, Josefem Grünerem a Franzem Bobem, kteří doufali, že stoupající moc Třetí říše nakonec přinutí Svatý stolec jmenovat někoho z nich.[2]
Zatčen byl 5. června 1942 během mše, kterou sloužil v Ústavu pro slepé dívky sester františkánek na Kampě,[3] předpokládá se, že na žádost či udání Bobeho.[4] Nějakou dobu byl vězněn s bratrem Františkem v koncentračním táboře v Terezíně a poté byl deportován do koncentračního tábora Osvětim, kde krátce po příjezdu zemřel v důsledku nelidského zacházení;[5] podle jednoho svědectví byl ubit,[6] podle jiného byl zastřelen při práci v bažinách.[7]
Galerie
editovat-
Mons. Bořek-Dohalský během poutní bohoslužby na Svaté Hoře v roce 1933
-
Památeční deska z Domažlic
Odkazy
editovatReference
editovat- ↑ Matriční záznam o narození a křtu
- ↑ Zdeněk Hazdra: Antonín hrabě Bořek-Dohalský z Dohalic (1889-1942). Šlechtic, kněz a vlastenec. in Pavel Marek a Jiří Hanuš (eds.): Osobnost v církvi a politice. Čeští a slovenští křesťané ve 20. století; CDK, Brno 2006; ISBN 80-7325-097-7 (384-5)
- ↑ VOTÝPKA, Vladimír. Příběhy české šlechty. 3. vyd. Praha a Litomyšl: Paseka, 2002. 408 s. ISBN 80-7185-507-3. S. 74.
- ↑ Zdeněk Hazdra: Antonín hrabě Bořek-Dohalský z Dohalic (1889-1942). Šlechtic, kněz a vlastenec. in Pavel Marek a Jiří Hanuš (eds.): Osobnost v církvi a politice. Čeští a slovenští křesťané ve 20. století; CDK, Brno 2006; ISBN 80-7325-097-7 (385)
- ↑ Zdeněk Hazdra: Antonín hrabě Bořek-Dohalský z Dohalic (1889-1942). Šlechtic, kněz a vlastenec. in Pavel Marek a Jiří Hanuš (eds.): Osobnost v církvi a politice. Čeští a slovenští křesťané ve 20. století; CDK, Brno 2006; ISBN 80-7325-097-7 (385-6)
- ↑ Archivovaná kopie. www.oslj.cz [online]. [cit. 2010-01-29]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-06-29.
- ↑ ČVANČARA, Jaroslav. Někomu život, někomu smrt (1939 - 1941). Praha: Laguna, nakladatelství a vydavatelství, 2002. ISBN 80-86274-40-3. S. 25.
Literatura
editovat- HANUŠ, Jiří. Malý slovník osobností českého katolicismu 20. století s antologií textů. Brno: Centrum pro studium demokracie a kultury, 2005. 308 s. ISBN 80-7325-029-2. S. 17.
- Zdeněk Hazdra: Antonín hrabě Bořek-Dohalský z Dohalic (1889–1942). Šlechtic, kněz a vlastenec. in Pavel Marek a Jiří Hanuš (eds.): Osobnost v církvi a politice. Čeští a slovenští křesťané ve 20. století; CDK, Brno 2006; ISBN 80-7325-097-7 (str. 374–387)
- Osobnosti – Česko : Ottův slovník. Praha: Ottovo nakladatelství, 2008. 823 s. ISBN 978-80-7360-796-8. S. 64.
- TOMEŠ, Josef, a kol. Český biografický slovník XX. století : I. díl : A–J. Praha ; Litomyšl: Paseka ; Petr Meissner, 1999. 634 s. ISBN 80-7185-245-7. S. 122.
- VOŠAHLÍKOVÁ, Pavla, a kol. Biografický slovník českých zemí : 6. sešit : Boh–Bož. Praha: Libri, 2007. 109 s. ISBN 978-80-7277-239-1. S. 75.
Externí odkazy
editovat- Obrázky, zvuky či videa k tématu Antonín Bořek-Dohalský na Wikimedia Commons
- Seznam prací o Antonínu Bořkovi-Dohalském v Bibliografii dějin českých zemí (Historický ústav AV ČR)
- Antonín Bořek-Dohalský
- http://patricus.info/Rodokmeny/Dohalsky.txt osoba č. 147
- Antonín Bořek-Dohalský na stránkách Centra dějin české teologie KTF UK Archivováno 30. 12. 2013 na Wayback Machine.
- vlu. Kněz Bořek-Dohalský, zavražděný nacisty, bude mít v Hluboši pamětní desku. Christnet [online]. 2022-08-30 [cit. 2022-09-07]. Dostupné online.