Antonín Bořek-Dohalský (1944–2017)

(1944-2017) český šlechtic

Antonín Bořek-Dohalský (28. srpna 1944 Praha[1]20. listopadu 2017 Lysá nad Labem) pocházel z českého šlechtického rodu Dohalských, jehož kořeny sahají až do 15. století.

Antonín Bořek-Dohalský
Narození28. srpna 1944
Praha
Protektorát Čechy a MoravaProtektorát Čechy a Morava Protektorát Čechy a Morava
Úmrtí12. listopadu 2017 (ve věku 73 let)
Lysá nad Labem
ČeskoČesko Česko
TitulHodnostní korunka náležící titulu hrabě hrabě (podle zákona z 10. prosince 1918 české republikánské zřízení šlechtické tituly neuznává)
Choť(1974) Iva, roz. Kotková (1937–2002)
Děti1. Antonín (* 1973)
2. Pavlína (* 1975)
RodičeJiří Bořek-Dohalský (1914–1990) a Josefa, roz. z Thurn-Taxisu (1917–1990)
Příbuzníděd: František Bořek-Dohalský (1887–1951)
bratr: Václav Bořek-Dohalský (1941–2004)
bratr: Jiří Bořek-Dohalský (1943–2004)
bratr: Zdeněk Bořek-Dohalský (1948–1975)
synovec: Václav Bořek-Dohalský (* 1972)
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.
 
Erb rodu Dohalských

Otcem Antonína Bořka-Dohalského byl JUDr. Jiří Bořek-Dohalský (1914–1990) a jeho matkou Josefa princezna z Thurn-Taxisu (1917–1990). Měl tři sourozence, prostřední Jiří emigroval v roce 1968 do Rakouska a mladší Zdeněk v roce 1975 tragicky zahynul. Vyrůstal na Pražském hradě, kde jeho otec pracoval v kanceláři prezidenta republiky. V roce 1950 byl otec zatčen a deset let vězněn v Jáchymově, Příbrami a Leopoldově.[2] Od osudového roku 1950 rodina žila v zahradním domku v Lysé nad Labem u babičky Gabriely Thurn-Taxis (1883–1970).

Po absolvování základní školy a kratší epizodě učení se na kuchaře v hotelu Evropa, kde se nepohodl s učitelem,[3] musel Antonín nastoupit do učení v Sokolově, kde se vyučil pokrývačem. Po vyučení pokrýval např. střechu na hradě Loket.[3] Poté se vrátil domů, stavěl v Praze lešení, pracoval na dráze,[3] ale po krátké době nastoupil vojenskou službu u PTP (pomocné technické prapory) v Liberci. V roce 1965 se pokusil dodělat si večerně maturitu, ale bylo mu to znemožněno.[4]

Vystřídal různé profese a v letech 1967–1974 působil v karlínském divadle jako kulisák. Jeho kolegou byl Zdeněk Sternberg (1923–2021).[4] Později pracoval s manželkou ve venkovské hospodě v jižních Čechách, ale po tragické smrti mladšího bratra Zdeňka se přestěhovali zpět do Lysé.[4] Pracoval nadále v gastronomii i jako pokrývač, nakonec kvůli astmatu odešel ve věku 37 let do invalidního důchodu.[4]

Bavil ho zpěv i herectví.[4] Byl členem Jednoty pro zvelebení hudby v Čechách. K jeho dalším zálibám patřilo vaření, knihy, hudba, opera a historie jeho rodiny.[5]

Po Sametové revoluci rod restituoval několik domů v Jindřichově Hradci.[2] Jejich domek v Lysé nad Labem, který byl plný starožitností po předcích, v roce 1991 vykradli zloději.[5]

Antonín Bořek-Dohalský zemřel 20. listopadu 2017 v Lysé nad Labem.

Dne 21. listopadu 1974 se v Praze oženil s Ivou Kotkovou (7. 8. 1937 Pardubice – 26. 6. 2002 Lysá nad Labem), s níž měl syna a dceru.[1]

  • 1. Antonín (* 25. 4. 1973 Praha), jako jeho otec i on měl v období komunismu omezený výběr vzdělání, chtěl se věnovat hudbě, nakonec navštěvoval Střední průmyslovou školu výroby hudebních nástrojů v Kraslicích.[5] V Praze provozoval obchod s hudebninami a hudebními nástroji. Se společníkem koupil od Antonína Kinského (1955–2008) restauraci BarBar.[5]
    • je ženatý, má děti
  • 2. Pavlína (* 22. 6. 1975 Jindřichův Hradec), vyučila se servírkou, hotelovou školu absolvovala dálkově.[5] Po pobytu v Anglii a zdokonalení v angličtině pracovala v Praze jako asistentka ve škole pro děti diplomatů.[5] Poté vyučovala v Thajsku. Maluje, navrhuje keramiku.[6]

Reference

editovat
  1. a b POUZAR, Vladimír; MAŠEK, Petr; MENSDORFF-POUILLY, Hugo; POKORNÝ, Pavel R. Almanach českých šlechtických rodů 2017. [Brandýs nad Labem]: Martin, 2016. 512 s. ISBN 978-80-85955-43-9. S. 123. 
  2. a b DOČEKAL, Boris. Osudy českých šlechticů. Jihlava: Listen, 2002. 144 s. ISBN 80-86526-00-3. S. 48. Dále jen Osudy českých šlechticů. 
  3. a b c Osudy českých šlechticů, s 52
  4. a b c d e Osudy českých šlechticů, s 53
  5. a b c d e f Osudy českých šlechticů, s 54
  6. Osudy českých šlechticů, s 55

Externí odkazy

editovat