Wikipedie

Alsasko

bývalý francouzský region
(přesměrováno z Alsace)

Alsasko (francouzsky Alsace, německy das Elsass, alsasky s’Elsass, česky dříve Elsasko) je bývalý správní region Francie. V mírně odlišných hranicích se jedná též o bývalou francouzskou provincii, zrušenou roku 1790. Nachází se na severovýchodě Francie u hranic s Německem a Švýcarskem.

Alsasko
Alsasko – znak
znak
Alsasko – vlajka
vlajka
Geografie
Hlavní městoStrasbourg
Souřadnice48°30′ s. š., 7°30′ v. d.
Rozloha8 280 km²
Geodata (OSM)OSM, WMF
Obyvatelstvo
Počet obyvatel1 919 745 (2021)
Hustota zalidnění231,9 obyv./km²
Jazykfrancouzština, alsaština (dialekt němčiny)
Národnostní složeníAlsasané a Francouzi
Náboženstvířímskokatolické křesťanství, judaismus, islám
Správa regionu
StátFrancieFrancie Francie
Nadřazený celekFrancie
Druh celkuregion
Podřízené celky2 départementy
- Bas-Rhin
- Haut-Rhin
13 arrondisementů
75 kantonů
904 obcí
Zánik31. prosince 2015
regionální prezidentPhilippe Richert (2010–2015)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Region se skládal ze dvou departmentů (Bas-Rhin a Haut-Rhin) a jeho hlavní město byl Štrasburk. Součástí stejnojmenné provincie byl ještě Belfort. Hlavní symbol Alsaska je čáp. Je součástí mnoha legend vyprávěných dětem.

Od roku 2016 bylo Alsasko spolu s regiony Champagne-Ardenne a Lotrinsko sloučeno do nového regionu Grand Est.

V roce 2021 bylo na území Alsaska založeno Collectivité européenne d'Alsace.

Geografie

editovat

Alsasko mělo rozlohu 8283 km² a byl to nejmenší region Francie. Nejvyšší horou je Ballon de Guebwiller (1426 m). Klima v Alsasku je polokontinentální, jsou zde studené zimy a horká léta. Alsasko je ideální místo na pěstování vína (hlavně město Colmar). Vína zde pěstovaná se nazývají Vin d’Alsace. Populace Alsaska v roce 2021 byla 1 919 745 lidí a stále roste.[1] Alsasko má 231,9 obyvatel na km².

Historie

editovat

V minulosti bylo Alsasko obydleno kočovnými lovci, poté Kelty a Římany, kteří toto území pečlivě střežili. Po pádu Říma bylo Alsasko kolonizováno Alamany a v 5. stol. bylo součástí Franské říše, později Svaté říše římské.

V průběhu třicetileté války vpadla do Alsaska francouzská vojska a Alsasko se stalo roku 1648 součástí Francie. Po Napoleonově porážce byl v zájmu udržení evropské rovnováhy na Vídeňském kongresu v roce 1815 potvrzen Rýn jako hranice mezi Německem a Francií[2]. Po prusko-francouzské válce (1870–1871) bylo téměř celé Lotrinsko a Alsasko s výjimkou Belfortu připojeno k Německé říši, v níž tvořilo součást říšské země Alsaska-Lotrinska. Po první světové válce se stalo podle Versaillské smlouvy znovu součástí Francie. V průběhu druhé světové války bylo roku 1940 obsazeno německým vojskem. Po roce 1945 bylo území vráceno Francii.[3] Moderní region však již Belfort (součást departementu Territoire de Belfort) nezahrnuje.

V roce 1948 byly departmenty Haut a Bas–Rhin připojeny k zřízené u obvodu IGAME (francouzsky: Inspecteur général de l'administration en mission extraordinaire) v Métách. IGAME zaniklo v roce 1964. Samostatný region Alsaska fungoval v období let 1956–2015.

Dne 7. dubna 2013 se konalo referendum, které navrhovalo zrušení současného administrativního uspořádání Alsaska, kvůli snížení administrativní zátěže malého regionu a připojení okolních regionů do jednoho celku. Na základě výsledku se proto 1. ledna 2016 Alsasko stalo součástí nového správního regionu Grand Est. Region vznikl sloučením tří bývalých regionů Alsasko, Champagne–Ardenne a Lotrinska.

Ekonomika

editovat

Alsasko byl před svým zrušením jeden z nejprůmyslovějších regionů Francie, hrubý domácí produkt je zde 44,3 miliard eur (rok 2002). 68 % je soustředěno ve službách a 25 % v průmyslu. Hlavní průmyslové aktivity Alsaska:

  • pěstování vína
  • vaření piva
  • textilní a oděvní průmysl
  • strojírenství (PSA Peugeot Citroën, Lohr, zaniklé de Dietrich, Bugatti)
  • těžba dřeva
  • těžba fosfátů a KCl
  • zahraniční investoři (35 % firem je zahraničních)

Kultura

editovat

Církev

editovat

Většina Alsasanů jsou římští katolíci, ale v důsledku německého vlivu jsou zde také církve protestantské.

Architektura

editovat

V Alsasku můžeme najít typické domy, které jsou postaveny v řadách. Jejich zdi jsou polodřevěné (kvůli blízkosti lesa) a mají ploché střechy.

Kuchyně

editovat

Alsaská kuchyně je ovlivněna německou kuchyní. Typické je používání vepřového masa v mnoha podobách. Typická jídla jsou baeckeoffe, tarte flambée, sauerkraut, fleischnackas, choucroute garnie (alsasky sürkrüt, doslova „obložené zelí“)[4]. Na konec roku se zde organizuje mnoho slavností, na kterých se peče perník a mnoho druhů sladkostí. Alsasko je známé produkcí bílého vína. Nejznámější víno je suchý ryzlink.

Turistika

editovat

Alsasko je oblíbený region pro turisty, největší a nejznámější města jsou:

  • Štrasburk (francouzsky Strasbourg) je město bohaté na památky (gotická katedrála Notre-Dame de Strasbourg), centrum města je zapsáno na seznamu UNESCO. Je zde také mnoho muzeí (muzeum umění v Notre-Dame, Alsaské muzeum, muzeum egyptologie, muzeum moderního umění atd.)
  • Mylhúzy (francouzsky Mulhouse) je druhé největší město Alsaska. Je zde muzeum automobilů, muzeum lokomotiv – největší ve Francii).
  • Kolmar (francouzsky Colmar) je hlavní město departmentu Haut-Rhin a zároveň hlavní město vína. Je zde slunečné mikroklima s minimem srážek (550 mm). Je zde typická gotická architektura (klášter sv. Antonína).

Dalšími památkami v Alsasku jsou hrad Haut-Koenigsbourg, hora Sainte-Odile, ekomuzeum v Ungersheim, vánoční trhy (Štrasburk, Mylhúzy, Kolmar a Kaysersberg), německý koncentrační tábor Natzweiler-Struthof, muzeum deportace a opevnění v Schoenenbourg.

Nejvýznamnější města

editovat

Známí Alsasané

editovat

Vydávání známek

editovat

Politické změny se odrážely na vzhledu vydávaných poštovních známek. V roce 1940 byla část jedné emise německých známek opatřena přetiskem Elsaß, jinak zde platily střídavě i souběžně známky jak francouzské, tak německé.[5]

Odkazy

editovat

Reference

editovat
  1. ↑ Populations légales des départements en 2021 − Populations légales 2021 | Insee. www.insee.fr [online]. [cit. 2025-01-15]. Dostupné online. 
  2. ↑ MARIAN, Sucha. Alsasko a Lotrinsko. Země světa. 4.6.2024, roč. 23, čís. 6, s. 2–7. Dostupné online. 
  3. ↑ HLINKA, Bohuslav; MUCHA, Ludvík. Filatelistický atlas, 3.vydání. Praha: GKP, 1986. Kapitola Evropa, s. 12. 
  4. ↑ SUCHA, Marian. Alsaská kuchyně a víno. Země světa. 4.6.2024, roč. 23, čís. 6, s. 66–69. Dostupné online. 
  5. ↑ Atlas, str.12

Související články

editovat

Externí odkazy

editovat
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Alsasko&oldid=24588504“