Akademie výtvarných umění ve Vídni

umělecká vysoká škola ve Vídni

Akademie výtvarných umění ve Vídni (německy Akademie der bildenden Künste Wien) je rakouská veřejná vysoká škola uměleckého zaměření a nejstarší umělecká akademie ve střední Evropě.[1]

Akademie výtvarných umění ve Vídni
Akademie der bildenden Künste Wien
Logo univerzity
Logo
Rok založení1692
Typ školyveřejná
Vedení
RektorJohan Frederik Hartle
Počty akademiků
Studentů celkem1 613 (2022) a 1 494 (2017)
Další informace
SídloVídeň
AdresaVídeň, 1010, Rakousko
Zeměpisné souřadnice
ČlenstvíORCID a Austrian Academic Library Consortium
http://www.akbild.ac.at/
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Historie

editovat
 
Hlavní budova školy (otevřena roku 1877)

Akademii založil dvorní malíř Peter Strudel roku 1692 jako soukromou školu, vybudovanou po vzoru římské Akademie svatého Lukáše a pařížské Královské akademie malířství a sochařství (Académie royale de peinture et de sculpture). Císař Josef I. školu podpořil a roku 1704 ji proměnil v císařský ústav. Přesto se po Strudelově smrti v roce 1714 činnost Akademie zastavila.

Teprve roku 1725 byla za podpory císaře Karla VI. znovu založena jako C. a k. dvorní akademie malířství, sochařství a stavebních umění, která se roku 1731 přestěhovala do Schönbrunnenského domu v ulici Tuchlauben. Po roce 1740 se Akademie opět dostala do nesnází. Teprve roku 1751 ji oživil vrchní stavební ředitel, hrabě Adam Filip Losy z Losinthalu, který ustavil císařského dvorního malíře Martina Meytense prvním rekorem a založil ryteckou a medailérskou třídu, kterou vedl Anton Mathias Domanek. Mezi další rektory v padesátých letech 18. století patřili Michelangelo Unterberger a Paul Troger.

 
Sál malby aktu vídeňské akademie v roce 1787, Martin Ferdinand Chvátal

V roce 1758, za vlády Václava Kounice byla zřízena c. a k. Kreslířská akademie. V roce 1772 byly všechny umělecké školy ve Vídni spojeny do Sjednocené akademie výtvarných umění, která se o sto let později stala vysokou školou. jejím působištěm byl dvůr svaté Anny, kde se konaly také každoroční výstavy žáků i absolventů akademie.

Roku 1871 byly schváleny plány výstavby nové školní budovy v novorenesančním stylu a roku 1877 se konalo její slavnostní otevření za přítomnosti císaře Františka Josefa I. V budově je v současnosti umístěna veřejnosti přístupná obrazová galerie zahrnující díla Rubense, Rembrandta a van Dycka a dalších.

Od školního roku 1920/1921 byly na Akademii poprvé přijaty ženy.[1]

Od roku 1998 má škola status univerzity, ale ponechala si své původní jméno a tak je v současnosti jedinou rakouskou univerzitou, která nemá slovo univerzita v názvu. Roku 1999 bylo zrušeno tradiční rozdělení na mistrovské školy (ateliéry) jednotlivých profesorů a nahrazeno dělením na ústavy:

  • Institut pro umění a architekturu (6 profesorů)
  • Institut pro výtvarná umění (8 profesorů malířství, grafiky a mediálního umění, 3 profesoři sochařství)
  • Institut pro vědu a technologie v umění (restaurování a konzervace)
  • Institut pro umělecké učitelství
  • Institut pro vědy o umění a kultuře (dějiny umění, filosofie, kulturologie, filosofie kultury atd.)

V roce 2012 studovalo na akademii 1318 studentů, z toho asi třetina ze zahraničí.

Významní studenti a učitelé

editovat

Jména pedagogů a absolventů školy zahrnují mnoho významných umělců své doby, nejen ze zemí Rakouské monarchie. Do otevření Akademie výtvarných umění v Praze roku 1799 byla spolu s akademií v Mnichově, založenou roku 1770, jednou z mála možností ke získání vzdělání pro české nebo v českých zemích narozené umělce a architekty.

Akademie v letech 1907 a 1908 dvakrát odmítla přijmout ke studiu malířství Adolfa Hitlera (1889–1945).


Reference

editovat

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Academy of Fine Arts Vienna na anglické Wikipedii.

  1. a b A Chronological History of the Vienna Academy of Fine Arts. www.akbild.ac.at [online]. [cit. 2017-06-05]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2018-10-02. (anglicky) 

Literatura

editovat
  • Ottův slovník naučný, heslo Akademie umělecké. Sv. 1, str. 595.

Související články

editovat

Externí odkazy

editovat