Čirůvka fialová
Čirůvka fialová (Collybia nuda, syn. Lepista nuda, Clitocybe nuda) je podzimní jedlá houba z čeledi čirůvkovitých nápadná svým fialovým zbarvením. Tato houba se běžně vyskytuje v jehličnatých a smíšených lesích Evropy a Severní Ameriky. Fialové zbarvení může s postupujícím stářím plodnice přecházet do hnědé barvy. Tento druh byl přeřazen do rodu Collybia v roce 2023,[1] dříve se uváděla jako Lepista.
 Čirůvka fialová | |
|---|---|
 Čirůvka fialová (Lepista nuda) | |
| Vědecká klasifikace | |
| Říše | houby (Fungi) |
| Oddělení | houby stopkovýtrusé (Basidiomycota) |
| Pododdělení | Agaricomycotina |
| Třída | stopkovýtrusé (Agaricomycetes) |
| Podtřída | houby rouškaté (Agaricomycetidae) |
| Řád | lupenotvaré (Agaricales) |
| Čeleď | čirůvkovité (Tricholomataceae) |
| Rod | čirůvka (Collybia) |
| Binomické jméno | |
| Collybia nuda (Bull.) Cooke 1871 | |
| Synonyma | |
| |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Taxonomie
editovatPlodnice této houby poprvé popsal Pierre Bulliard v roce 1790 ve své práci Herbier de la France v roce 1790, pod původním názvem Agaricus nudus. Roku 1871 byla čírůvka zařazena německým mykologem Paulem Kammerem do rodu Tricholoma[2] a současně anglickým botanistou Mordecaiem Cubittem mezi Lepista.[3] Tento historický vývoj přinesl zmatek v tom do jakého rodu čirůvku zařadit. Z tohoto důvodu se v roce 1969 Howard E. Bogelow a Alexander H. Smith rozhodli zařadit čirůvku do samostatného poddruhu Clitocybe, aby neshodu v taxonomii vyřešili. Dodnes se však můžeme setkat s oběma označeními Lepista i Clitocybea nuda a oba rody jsou často vnímány jako jedna polyfyletická skupina.[4]
Popis a morfologie
editovatPlodnice je 5–15 cm vysoká, většinou zbarvená modrofialově či růžovofialově.
Klobouk mívá v průměru 3–10 cm, v mládí je sklenutý, později téměř plochý, někdy zprohýbaný, obvykle s tupým středovým hrbolem uprostřed. V mládí je fialový, modrofialový, stárnutím bledne do světle fialově šedé až šedohnědé. Okraj klobouku je podvinutý, v dospělosti zvlněný. Pokožka klobouku je hladká, za vlhka mírně lepkavá.
Hymenofor na spodní straně klobouku je tvořen poměrně hustými lupeny, jež přirůstají ke třeni drobným vykrojeným zoubkem. Zbarveny jsou v mládí sytě fialově, později blednoucí, růžovofialové, šedofialové až hnědé.[5]
Třeň je válcovitý, na bázi obvykle kyjovitě až hlízovitě rozšířený, 3–10 cm dlouhý, modrofialový, bělavě podélně vláknitý, vybledající, v dospělosti někdy téměř bílý.
Dužnina je v mládí živě fialová až modrofialová, později bledne, poměrně silné příjemné vůně a mírné chuti.[5][6]
Výtrusný prach má charakteristickou bělavou až narůžovělou barvu;[6] výtrusy jsou elipsoidní, zrnité, o velikosti 6–8 × 4–5 μm,[7][8] jemně bradavčité.
Výskyt
editovat
Čirůvka fialová se běžně vyskytuje v lesích Evropy, Severní Ameriky. Je rozšířená v celém mírném pásmu severní polokoule a dokonce ji nově najdeme i v severní Africe a v Austrálii, kde žije v symbiotickém vztahu s eukalypty.[9] Tento australský druh se ovšem vzhledem značně odlišuje od klasické evropské čirůvky. Najdeme ji v lesích všech typů, v hájích, sadech, zahradách, hlavně v místech bohatých na humus, často v kruzích nebo v početných skupinách.[10]
Čirůvka je saprofytická houba, která potřebné živiny získává rozkladem odumírající organické rostlinné hmoty. V jehličnatých a smíšených lesích se běžně objevuje v průběhu září až prosince, někdy i na začátku jara. Plodnice čirůvek často nalezneme pod specifickými druhy stromů, neboť spolu žijí v symbiotickém stavu (příkladem je čirůvka topolová, běžně rostoucí pod topoly).
Mezi další zástupce patří čirůvka zemní, čirůvka májovka, čirůvka havelka, nebo čirůvka mýdlová (Tricholoma saponaceum), která páchne po mýdle a je nejedlá.[11][12]
Záměna
editovatČastá záměna s čirůvkou dvoubarvou (Lepista saeva), nebo čirůvkou špinavou (Lepista sordida) nevede k závažným problémům, neboť obě houby jsou jedlé.[13][14] Čirůvka špinavá (Lepista sordida) je menší, nemá výraznou vůni, roste hlavně mimo les na místech bohatých na dusík a čirůvka dvoubarevná se liší tím, že má fialový jen třeň. Větší problém hrozí se záměnou s některými fialovými pavučinci. Na rozdíl od čirůvky fialové lupeny pavučinců brzy hnědnou a na třeni nebo na okraji klobouku jsou patrné zbytky po pavučince.[10]
Užití
editovat
Čirůvka fialová je oblíbená a chutná jedlá houba. Syrové či nedostatečně tepelně upravené plodnice jsou však jedovaté a mohou způsobit hemolýzu. Toxin hemolysin, rozkládající červené krvinky, se tepelnou úpravou rozkládá a uvařené plodnice jsou tedy neškodné, ale i přesto mohou u některých lidí vyvolat alergickou reakci. Naopak pozitivní vlastností je její hypoglykemický účinek – snižování hladiny glykémie v krvi a obecné snižování krevního tlaku.[15][16][17] Podle přílohy vyhlášky č. 157/2003 Sb. je čirůvka fialová zařazena mezi houby určené pro přímý prodej.[18]
Plodnice vyniká pevnou konzistencí, která se neztrácí ani tepelnou úpravou. Díky příjemně aromatické až jemně kořeněné vůni i chuti je využitelná v kuchyni na mnoho způsobů. Využívá se do houbových směsí, polévek, omáček i k nakládání do octového nálevu. Barva a vůně této houby umožňuje její využití i ve sladkých pokrmech.[10]
Nutriční hodnoty
editovatČirůvky obsahují draslík, minerály (zejména draslík), bílkoviny nebo kyselinu listovou, a také flavonoidy, mastné kyseliny, antibakteriální a antioxidační látky.[19] V plodnicích čirůvek často dochází i k akumulaci těžkých kovů (Pb, Cd, Zn, Fe, Mn, Cu, Cr a Ni). Na tento fakt je třeba brát zřetel, zejména při sběru čirůvek v průmyslových oblastech, nebo oblast kde došlo ke kontaminaci.[20] Zejména koncentrace olova, u čirůvek sesbíraných na území České republiky v oblasti s vysokým obsahem Pb v půdě, dochází k výrazné akumulaci a až 20násobnému překročení stanovené bezpečné hranice pro konzumaci (5 mg/kg v sušině).[21]
Pěstování
editovatČirůvky je možné pěstovat i doma. Pěstební postup spočívá v zakoupení, nebo sesbírání výtrusného prachu (spor) a přípravě vhodného podloží se substrátem. Na vybrané místo na zahradě na plochu 2–3 m² navrstvíme listovou hrabanku (tloušťka 10 cm), kterou převrstvíme zrnitou sadbou a zvlhčíme vodou. Svrchní vrstvu je možné zakrýt netkanou textilií, nebo propíchanou světlou plastovou fólií, kterou odstraníme v polovině října, aby plodnice na podzim mohly vyrůst. Přisypáváním další hrabanky můžeme kulturu rozšiřovat a udržovat mnoho let.[22]
Odkazy
editovatReference
editovat- ↑ HE, Zheng-Mi; CHEN, Zuo-Hong; BAU, Tolgor; WANG, Geng-Shen; YANG, Zhu L. Systematic arrangement within the family Clitocybaceae (Tricholomatineae, Agaricales): phylogenetic and phylogenomic evidence, morphological data and muscarine-producing innovation. Fungal Diversity. November 2023, s. 1–47. Dostupné online. ISSN 1560-2745. DOI 10.1007/s13225-023-00527-2. (anglicky)
- ↑ KUMMER, Paul. Der Führer in die Pilzkunde : Anleitung zum methodischen, leichten und sichern Bestimmen der in Deutschland vorkommenden Pilze : mit Ausnahme der Schimmel- und allzu winzigen Schleim- und Kern-Pilzchen /. Zerbst :: Verlag von E. Luppe's Buchhandlung, Dostupné online.
- ↑ COOKE, M. C. Handbook of British fungi, with full descriptions of all the species, and illustrations of the genera. London: Macmillan and co Dostupné online.
- ↑ ALVARADO, Pablo; MORENO, Gabriel; VIZZINI, Alfredo. Atractosporocybe, Leucocybe and Rhizocybe : three new clitocyboid genera in the Tricholomatoid clade (Agaricales) with notes on Clitocybe and Lepista. Mycologia. 2015-01, roč. 107, čís. 1, s. 123–136. Dostupné online [cit. 2023-10-31]. ISSN 0027-5514. DOI 10.3852/13-369. (anglicky)
- ↑ a b HAGARA, Ladislav; ANTONÍN, Vladimír; BAIER, Jiří. Velký atlas hub. Praha: Ottovo nakladatelství, 2006. ISBN 978-80-7360-334-2.
- ↑ a b PŘÍHODA, Antonín; URBAN, Ladislav. Kapesní atlas hub 1. Praha: SPN, 1986.
- ↑ KUBIČKA, Jiří; ERHART, Josef; ERHARTOVÁ, Marie. Jedovaté houby. Praha: Avicenum, 1980. 248 s.
- ↑ KOTLABA, František; ANTONÍN, Vladimír. Houby, česká encyklopedie. Praha: Reader's digest Výběr, 2003. ISBN 80-86196-71-2.
- ↑ Čirůvka fialová. www.kamnahouby.cz [online]. [cit. 2023-10-31]. Dostupné online.
- ↑ a b c LEPISTA NUDA (Bull.) Cooke – čirůvka fialová / pôvabnica fialová | BOTANY.cz [online]. 2023-05-26 [cit. 2023-10-31]. Dostupné online.
- ↑ RED. Čirůvky rostou od jara až do prvních mrazíků. Jak je bezpečně poznat?. Blesk.cz [online]. 2023-05-15 [cit. 2023-10-31]. Dostupné online.
- ↑ CALOCYBE GAMBOSA (Fr.) Donk – čirůvka májovka / čírovnica májová | BOTANY.cz [online]. 2017-04-25 [cit. 2023-10-31]. Dostupné online.
- ↑ Lepista personata - čirůvka dvoubarvá - myko.cz. www.myko.cz [online]. [cit. 2023-10-31]. Dostupné online.
- ↑ Lepista sordida - čirůvka špinavá - myko.cz. www.myko.cz [online]. [cit. 2023-10-31]. Dostupné online.
- ↑ HAGARA, Ladislav; ANTONÍN, Vladimír; BAIER, Jiří. Velký atlas hub. Praha: Ottovo nakladatelství, 2006. ISBN 978-80-7360-334-2.
- ↑ PŘÍHODA, Antonín; URBAN, Ladislav. Kapesní atlas hub 1. Praha: SPN, 1986.
- ↑ KUBIČKA, Jiří; ERHART, Josef; ERHARTOVÁ, Marie. Jedovaté houby. Praha: Avicenum, 1980. 248 s.
- ↑ SZPI Vyhláška č. 157/2003 Sb.
- ↑ Houby v zimě. Blog KalorickeTabulky.cz [online]. 2022-02-21 [cit. 2023-10-31]. Dostupné online.
- ↑ YAMAÇ, Mustafa; YILDIZ, Dilek; SARIKÜRKCÜ, Cengiz. Heavy metals in some edible mushrooms from the Central Anatolia, Turkey. Food Chemistry. 2007-01-01, roč. 103, čís. 2, s. 263–267. Dostupné online [cit. 2023-11-05]. ISSN 0308-8146. DOI 10.1016/j.foodchem.2006.07.041.
- ↑ KALAC, P.; BURDA, J.; STASKOVÁ, I. Concentrations of lead, cadmium, mercury and copper in mushrooms in the vicinity of a lead smelter. The Science of the Total Environment. 1991-06, roč. 105, s. 109–119. PMID: 1925517. Dostupné online [cit. 2023-11-05]. ISSN 0048-9697. DOI 10.1016/0048-9697(91)90333-a. PMID 1925517.
- ↑ Čirůvka fialová | AGRI Slatinice. www.agrislatinice.cz [online]. [cit. 2023-10-31]. Dostupné online.
Externí odkazy
editovat
Obrázky, zvuky či videa k tématu čirůvka fialová na Wikimedia Commons
