Wikipedie

Zdenka Marie Nováková

česká architektka a malířka

Zdenka Marie Nováková (* 20. listopadu 1939 Jičín) je česká architektka a malířka, která na uměleckou scénu vstoupila v šedesátých letech dvacátého století. Širší veřejnosti je známa jako autorka souboru budov Chemapol-Investa v Praze. Budova je dnes považována za jednu z klíčových staveb šesté dekády.[1][2][3][4]. Je autorkou řady dalších studií, projektů a realizovaných architektonických návrhů, „v nichž se zaměřuje na čistou, jednoduchou koncepci se zdůrazněním významu výtvarného detailu a celkové harmoničnosti vytvářeného prostředí“.[2][4][3] Příkladem je tak významná realizace jako je Památník českého státu v interiéru Rotundy Sv. Jiří na hoře Říp (1979) nebo řešení interiéru přesunutého kostela Nanebevzetí panny Marie v Mostě s expozicí starého severočeského umění (dvě mezinárodní uznání a domácí cena Ministra kultury ČSR, 1988–1989). Kromě tvůrčí práce se věnovala práci pedagogické. V roce 1981 byla jako první žena v dějinách Akademie výtvarných umění jmenovaná docentkou.[1]

Doc. Ing. arch. Zdenka Marie Nováková, CSc.
Narození20. listopadu 1939 (84 let)
Jičín
Protektorát Čechy a MoravaProtektorát Čechy a Morava Protektorát Čechy a Morava
Povoláníarchitektka, malířka, výtvarnice, designérka a vysokoškolská učitelka
Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Souběžně s architektonickou tvorbou rozvíjí svébytné malířské dílo, které je zastoupeno v předních galeriích a sbírkách České a Slovenské republiky i v zahraničí. Ve svých obrazech se nezabývá, jak by se dalo očekávat, architektonickými motivy, ale důsledně odděluje své čistě malířské vidění od světa architektury. Vychází především z přírody a hudby či tance. Jako malířka se zabývá rozsáhlými cykly, jež se utváří v průběhu let. [2][3][5]

Život

editovat

Narodila se 20. listopadu 1939 v Jičíně (rodné jméno Zdenka Marie Smítková), kde vystudovala Jedenáctiletou střední školu (dnes Lepařovo gymnázium). Následná studia na Fakultě architektury ČVUT v Praze zakončila v roce 1963 státní závěrečnou zkouškou. Poté pracovala v ateliéru architekta Karla Pragera v Krajském projektovém ústavu v Praze. V témže roce získala (se spoluautorkou Dagmar Šestákovou) 1. cenu v soutěži na budovu Energetiky v Praze Vršovicích. Soutěžní návrh a následný projekt (1965–1967) byl vybrán pro stavbu budov zahraničního obchodu Chemapol-Investa na tomtéž pozemku.[1] V roce 1966 v konkurzu byla přijata na Fakultu architektury ČVUT v Praze jako asistentka profesora Františka Cubra a při přípravě návrhů na EXPO 67 v Montrealu v témže roce začala její dlouhodobá spolupráce s ním nejen v pedagogické, ale i v tvůrčí práci. V roce 1968 s ním přestoupila na školu architektury pražské Akademie výtvarných umění, kde pak působila do roku 1990. V létech 1966–1970 pracovala na projektu souboru interiérů stavby Chemapol-Investa.[6][7][8][9] Byla to první stavba realizovaná v Československu ve spolupráci s italskou dodavatelskou firmou FEAL. Architektonická koncepce paláce v zahradě s terasovým řešením parteru, v té době ojedinělá, byla řešena jako individuální autorský celek včetně souboru reprezentativních interiérů a exteriérů. Architekturu dotvářela díla soudobých předních výtvarných umělců (Ivan Waulin, Miloslav Chlupáč, Věra Janoušková, Jiří John, Zdeněk Palcr, Alois Fišárek a celá řada dalších) na základě prostorové, výtvarné koncepce Zdenky Novákové.

V roce 1974 získala Zdenka Nováková 1. cenu v architektonické soutěži na Památník českého státu v rotundě Sv. Jiří na hoře Říp (v roce 1979) byl realizovaný Památník slavnostně otevřen za přítomnosti ministra kultury ČSR).[10][11][12] V létech 1970–1976 spolupracovala, kromě svých dalších architektonických zakázek, též na projektech s Františkem Cubrem, zejména na expozici Národní galerie v Jiřském klášteře na Pražském hradě či při řešení interiérů hotelu Intercontinental v Praze.[13] Po smrti Františka Cubra (1976) pokračovala na dokončení expozice v Jiřském klášteře a doplňujících instalacích Národní galerie (1976–1986).[12] V roce 1981 byla jmenována docentkou na AVU na základě obhájené habilitační práce ("Výtvarné dílo v soudobé tvorbě prostředí“).

Od roku 1981 vystavuje své malby. V roce 1983 byla pověřena vypracováním scénáře využití přesunutého děkanského kostela v Mostě, poté (1985–1988) pokračovala projektem výtvarně prostorového řešení interiéru v podobě galerijní expozice starého severočeského umění.[3][12] Po realizaci projektu a otevření kostela za tuto práci získala dvě mezinárodní uznání (nominaci a první místo v kategorii Public Interiors v mezinárodní soutěži IDIA, Londýn,1989 [14] a Diplom mezinárodního shromáždění architektů v Praze, 1989) a domácí Cenu Ministra Kultury ČSR, 1988. V létech 1988–1990 se vrací k problematice výtvarných aspektů v architektonické tvorbě v disertační práci "Umělecká syntéza v současné české interierové tvorbě" odevzdané a obhájené na Fakultě architektury ČVUT (1994). V létech 1991–1996 působila jako vedoucí katedry architektury na Soukromé škole uměleckého designu v Praze. Od roku 1997 pracuje na Katedře architektury Stavební fakulty ČVUT v Praze. Za uměleckou činnost byly jí v roce 2002 uděleny dvě ceny: Cena Masarykovy akademie umění a Evropská medaile Franze Kafky. Její dílo je zastoupeno v mezinárodním archivu žen – architektek ve Virginii, USA (IAWA), v archivu Národní galerie v Praze, v archivu Uměleckoprůmyslového muzea v Praze. Je zastoupena ve Slovníku českých a slovenských výtvarných umělců, Výtvarné centrum Chagall, Ostrava.[15] Je členkou České komory architektů, Asociace interierových architektů, Unie výtvarných umělců, Jednoty umělců výtvarných. V roce 2018 získala Cenu Jože Plečnika za celoživotní přínos české architektuře. Průběžně vystavuje své malby na výstavách kolektivních i samostatných. Pokračuje v pedagogické práci.

Výstavy

editovat

Zúčastnila se řady prestižních výstav v rámci kolektivů Akademie výtvarných umění, Svazu českých architektů, Českého fondu výtvarných umění, Asociace interierových architektů, Maloskalských výtvarných umělců, Jednoty umělců výtvarných, Výtvarných umělců Pojizeří a dalších malířských uskupení.[16] K úspěchům z posledních let patří na příklad první cena v kategorii malba v mezinárodní soutěži Accademia Internazionale "Il Convivio", Castiglione di Sicilia (2009),[17] Nejvyšší ocenění parlamentu města Porto Sant Elpidio na XI. mezinárodním festivalu výtvarného umění (2010). V roce 2014 získala Cenu kritiky v mezinárodní malířské soutěži „PERLA DELL' ADRIATICO“, Grottammare, kde její obrazy byly vybrány pro následnou prestižní výstavu PREMIO CITTA ´MONTECOSARO, pořádanou za patronace prezidenta Italské republiky. Uspořádala přes čtyřicet samostatných malířských výstav,[1][2][3][5] k těm posledním patří výstavy v Nové síni v Praze (2016), v Pojizerské galerii v Semilech (2017), v Rabasově galerii v Rakovníku (2019) a v Oblastní galerii Liberec (2022—2023).[18][16][19]

Reference

editovat
  1. ↑ a b c d VOLF, Petr. Křídla. Tvorba architektky a malířky Zdenky Marie Novákové. [s.l.]: Richard Bergman Profiart publishing, 2016. 149 s. ISBN 978-80-905508-3-4. 
  2. ↑ a b c d Jiří T. Kotalík: Úvodní slovo v katalogu k výstavám Z. M. Novákové v OGVU Most, v Galerii D v Praze a v Galerii moderního umění v Roudnici n. Labem (1989)
  3. ↑ a b c d e Bohuš Häckl: Zdenka M. Nováková (Expoforum 10/1995)
  4. ↑ a b Šedesátá léta v architektuře očima pamětníků. Praha: Česká technika – nakladatelství ČVUT 303 s. ISBN 8001034135, ISBN 9788001034132. OCLC 85702476 
  5. ↑ a b Jaromír Zemina: Múzy Zdenky Novákové, úvodní slovo v katalogu k výstavě v Městském muzeu v Hořicích (2008)
  6. ↑ PLATOVSKÁ, Marie; ŠVÁCHA, Rostislav. Dějiny českého výtvarného umění VI. Praha: Academia, 2007. ISBN 9788020014894. 
  7. ↑ ŠEVČÍK, Oldřich; BENEŠ, Ondřej. Architektura 60. let: "Zlatá šedesátá léta" v české architektuře 20. století. [s.l.]: Grada Publishing a.s., 2009. ISBN 978-80-247-1372-4. 
  8. ↑ PRIX, Dalibor, kol. Umělecké památky Prahy. Velká Praha M–Ž. [s.l.]: Academia, 2017. ISBN 978-80-200-2469-5. S. 1150–1151. 
  9. ↑ Klub za starou Prahu. Stanovisko k chystané demolici budovy Chemapolu-Investy v Praze-Vršovicích. Redakce kal. Archiweb [online]. 2021-10-18 [cit. 2023-04-26]. Dostupné online. 
  10. ↑ M. Benešová: Památník českého státu (Architektura ČSR 3/1980, Praha)
  11. ↑ J. Šetlík: Staroslavná rotunda na hoře Říp (Bulletin 12/79, Ministerstva výstavby a techniky)
  12. ↑ a b c VORLÍK, Petr, a kol. Rozhovory, Architektura 80. let. [s.l.]: ČVUT Praha, 2020. ISBN 978-80-01-06778-9. S. 78–87. 
  13. ↑ HOUŠKOVÁ, Kateřina, a kol. Hotel Intercontinental v Praze. [s.l.]: Národní památkový ústav, 2019. ISBN 978-80-7480-129-7. S. 140–141, 234–236. 
  14. ↑ Interior Design Award (Interior Design 7, 1989, Londýn)
  15. ↑ Slovník českých a slovenských výtvarných umělcu / 8 Man - Miž. Vyd. 1. vyd. Ostrava: Výtvarné Centrum Chagall 357 Seiten s. ISBN 8086171132, ISBN 9788086171135. OCLC 165642728 
  16. ↑ a b Eva Petrová: Skály a Stromy – prolog v katalogu k výstavě Z. M. Novákové v Nové síni v Praze (2004)
  17. ↑ Enza Conti: Zdenka Marie Nováková, Il Convivio 2009, Antologia dei Premi, maggio 2010, s. 130-131
  18. ↑ ZEMINA, Jaromír. Pozdní texty. Řevnice: Arbor vitae, 2017. ISBN 978-80-7467-119-7. S. 101–102. 
  19. ↑ Informační systém abART - osoba: Nováková Zdenka. abart-full.artarchiv.cz [online]. [cit. 2019-07-22]. Dostupné online. 

Externí odkazy

editovat
  • http://zmnovakova.cz/ – osobní stránky malířky a architekty Zdenky Marie Novákové (česky)
  • Karolína Vránková. Nebourejte Chemapol, vzkazuje Zdenka Nováková, která palác v 60. letech navrhla. Radio Wave [online]. 2021-10-27 [cit. 2023-03-26]. Dostupné online. 
  • Otevřený dopis. Chemapol je cennou součástí Prahy. Zaslouží si uchování a citlivý přístup. Deník Referendum [online]. 2021-11-01 [cit. 2023-04-26]. Dostupné online. 
  • https://vimeo.com/685885791 – přednáška Architektura 58-89, Centrum architektury a městského plánování (CAMP), 22. března 2022 (česky)
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Zdenka_Marie_Nováková&oldid=22965832“