Wikipedie

Zdeněk Budinka

Zdeněk Budinka (16. ledna 1913 Lomnice[1] – 19. února 2007) byl český stavební inženýr, který se zabýval ochranou památek.

Zdeněk Budinka
Narození16. ledna 1913
Lomnice
Úmrtí19. února 2007 (ve věku 94 let)
Povolánístavební inženýr, statik, vysokoškolský učitel a památkář
ZaměstnavatelČeské vysoké učení technické v Praze
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Pracoviště

editovat

Kloknerův výzkumný a zkušební ústav hmot a konstrukcí stavebních

editovat

Zdeněk Budinka byl asistentem v Kloknerově výzkumném a zkušebním ústavu hmot a konstrukcí stavebních. Kloknerův ústav byl v letech Budinkova působení samostatným výzkumným pracovištěm VŠIS (Vysoké školy inženýrského stavitelství); přičemž VŠIS byla samostatnou fakultou v rámci ČVUT.[2] V dobovém tisku se psalo o práci Zdeňka Budinky v Ústavu ocelových a dřevěných konstrukcí z fakulty inženýrského stavitelství v Praze[3]

Jako asistent se na konci čtyřicátých let podílel na vzniku publikace pojednávající o ocelových konstrukcích.[4]

Státní ústav památkové péče a ochrany přírody

editovat

Dalším pracovištěm Zdeňka Budinky byl Státní ústav památkové péče a ochrany přírody (SÚPPOP). Ústav neprováděl správu kulturních památek; neměl ani výkonnou pravomoc.[5] Pracovníci Ústavu naráželi na neochotou státu nebo majitelů památek vyčleňovat finanční prostředky na údržbu nebo opravy památek. Zájmy socialistických organizací byly v protikladu se zájmy ochrany památek.

SÚPPOP pořádal Konzultační dny památkové péče pro odborné pracovníky památkové péče v krajích. Mezi prvními tématy bylo zjišťování technického stavu v městských rezervacích. Zdeněk Budinka poukázal na příčiny špatného technického stavu památek a uvedl postup při provádění preventivní stavební údržby[6]

Zdeněk Budinka byl oponentem habilitační práce „Ocelotraverzové mosty z hlediska potřeby zemědělské a lesnické praxe".[7]

Středisko pro rozvoj silnic a dálnic

editovat

Zdeněk Budinka pracoval ve Středisku pro rozvoj silnic a dálnic.[8]

Práce

editovat

Účast na opravách Letohrádku královny Anny byla první publikovanou prací Zdeňka Budinky.[3] Opravy řídil Bedřich Hacar, který byl pro Zdeňka Budinku velkým vzorem. To je vyjádřeno i v nekrologu, který Budinka napsal po smrti akademika Hacara.[9]

Rodný dům Aloise Jiráska

editovat

Jeho samostatnou prací byla obnova rodného domu Aloise Jiráska v Hronově.[10] Zde dohlížel na výměnu shnilých trámů, jejichž náhradu hledal v okolních domcích. Obnova zachovávala i původní technologie jako natření stropu volskou krví. V rámci obnovy byla znovu postavena pec na pečení chleba.[11]

Orlík a řetězový most v Stádleci

editovat

Podílel se na záchraně a technickém zabezpečení památkových objektů v zátopové oblasti vodního díla Orlík. Prováděl památkový dohled - koordinace technických zásahů s hledisky státní památkové péče.[12] O této práci napsal zprávu[13] Součástí záchrany památek v zátopové oblasti Orlíku byl i řetězový most v Podolsku. Za zásluhy o záchranu mostu obdržel při slavnostním otevření přemístěného mostu ve Stádleci vyznamenání.[8]

Farní kostel sv. Václava v Hustopečích

editovat

Dne 26. února 1961 došlo ke zřícení věže kostela sv. Václava v Hustopečích. Padající věž prolomila střechu a klenbu lodi. Presbytář, sakristie a boční kaple však zůstaly neporušeny. Odbor výstavby ONV Břeclav vydal pod tlakem předsedy ONV Emila Horčičky, oddaného komunisty, dne 4. března 1961 příkaz ke zbourání celého kostela. V březnu 1961 napsal Zdeněk Budinka zprávu, ve které konstatoval, že neporušené části kostela jsou staticky naprosto vyhovující. Sepsal nutná doporučení pro záchranné stavební práce, které shledal jako ekonomicky únosné. Závěr zprávy zněl: „ Vzhledem k historické a umělecké hodnotě nelze doporučiti tyto vzácné objekty k vynětí z památkové ochrany."[14][15]

Dne 4. září 1962 provedl Průmstav Brno demolici celého kostela, včetně jeho neporušené větší části.

Děkanský kostel Nanebevzetí Panny Marie v Mostě

editovat

Dne 25. března 1964 vydala vláda ČSSR usnesení č. 180 eufemisticky nazvané „O dostavbě nového Mostu a o likvidaci staré části města". Do 30. června 1964 bylo ministru školství a kultury uloženo předložit návrhy na řešení otázky děkanského kostela.[16] Ministerstvo sestavilo komisi expertů z odborníků ČVUT a ČSAV. Komise, kterou vedl Stanislav Bechyně vypracovala 7 variant technických řešení. Zdeněk Budinka, který v komisi zastupoval ministerstvo školství a kultury navrhl rozebrání na dvou až sedmitunové bloky, které by byly sestaveny na novém místě. Dne 29. května 1964 vydala komise Ministerstvu školství a kultury doporučení realizovat záchranu kostela jeho přesunem. Na základě návrhu Ministerstva školství a kultury vydala vláda ČSSR dne 18. listopadu 1964 usnesení č. 612, které potvrdilo zachování kostela jako vzácné stavební památky.[17]

Těžaři a fundamentální komunisté, kteří měli podporu u méně vzdělané vrstvy obyvatel, požadovali zrušení přijatého usnesení vlády o záchraně mosteckého kostela. Navrhovali prodej rozebraného kostela do zahraničí po předchozím „průzkumu trhu" u UNESCO, podniků zahraničního obchodu a dalších institucí. Návrh vládního usnesení o zrušení „usnesení vlády č. 612/1964" byl oficiálním dokumentem a vláda se jím musela zabývat. Protože prodej do zahraničí byl nereálný a ostudný, vláda usnesení o zachování kostela nechala v platnosti. Stále však nebyl vybrán způsob záchrany.[17]

Nová komise zvažovala 11 variant řešení; přiklonila se k přesunu kostela o cca 900 metrů. Přemístění kostela po částech, kterou prosazovali zástupci těžařů komise odmítla jako nevhodné. Navzdory tomuto závěru pokračoval Zdeněk Budinka se svým týmem v rozpracování této varianty.[17]

Mimo veřejně známých památek se Zdeněk Budinka věnoval i drobnějším artefaktům jako byly litinové náhrobní kříže.[18]

Negativní stopa

editovat
  • Zdeněk Budinka byl autorem dopisu Státního ústavu památkové péče a ochrany přírody č.j.5648/1960 ze 14. října 1960. Ve věci kostelíka sv. Máří Magdaleny na Skalce u Míšku pod Brdy sděluje: 1) že kostelu nebyla odňata památková ochrana, 2) že kostel je určen k vědeckému pozorování a studiu, 3) že kostel nesmí být opravován, a to ani v případě destrukce[19]
  • V roce 1964 byl Zdeněk Budinka zvolen jako náhradník do Hlávkovy nadace. Nadání disponovalo byty, a jeden byl obsazen ing.Vopařilem, který byl zeť Zdeňka Budinky[20]
  • Hlávkova nadace se soudila se Zdenkem Budinkou, který po výroku soudu musel vrátit správě Nadace klíče od hostinského pokoje na zámku v Lužanech u Přeštic.[20]
  • Zdeněk Budinka postupoval proti rozhodnutí komise vedené Stanislavem Bechyně ve věci způsobu přestěhování Děkanského kostela Nanebevzetí Panny Marie v Mostě[17]

Publikační činnost

editovat

Zdeněk Budinka přispíval do periodik odbornými články:

  • Stanislav Sommer- ekonomické otázky rekonstrukce a regenerace měst[21]
  • Péče o památky výroby a technické práce[22]
  • Budoucnost děkanského kostela v Mostě[23]
  • Orlík, státní hrad a památky v okolí[24]
  • Podmínky pro rekonstrukce historických mostů[25]
  • Památkový řetězový most ve Stádleci[26]
  • Vývoj silničních a městských komunikací od počátku 20. století v Praze[27]
  • Cestování chrámu[28]
  • Národ sobě: k stému výročí položení základních kamenů Národního divadla
  • Václav Dašek[29][30]

Občanské aktivity

editovat

Zdeněk Budinka byl aktivní v Klubu Za starou Prahu. Byl členem domácí rady v letech 1962-1970, 1976-1977 a v roce 1984.[31]

V červenci 1991 předložil Zdeněk Budinka návrh na vyhlášení památkové rezervace „Vilová kolonie Barrandov" ministerstvu kultury. Poukázal na ojedinělé řešení komunikačního systému a krajinářské úpravy skalnatého terénu.[32]

Reference

editovat
  1. ↑ Matrika 582, sn. 47 [online]. MZA [cit. 2025-01-04]. Dostupné online. 
  2. ↑ Historie fakulty - Fakulta stavební [online]. 2021-01-08 [cit. 2024-12-29]. Dostupné online. 
  3. ↑ a b Oprava krovů na Letohrádku v Královské zahradě Pražského hradu. Zprávy památkové péče. 1954, roč. XIV., čís. 1, s. 11–24. Dostupné online. 
  4. ↑ FALTUS, František. Prvky ocelových konstrukcí. Praha: ČSAV, 1963. 695 s. S. 5. 
  5. ↑ SVATOŇ, Jaroslav. Prognóza rozvoje státní památkové péče do roku 2000 (2010). 1989, s. 81. Dostupné online. 
  6. ↑ PEŤAS, František. Konzultační dny památkové péče. Památková péče. 1962, roč. 22, čís. 4, s. 123. Dostupné online. 
  7. ↑ Věstník ministerstva školství a kultury. 1963-11-20, roč. 19, čís. 32, s. 331. Dostupné online. 
  8. ↑ a b VONDRA, Jiří. Přenesení řetězového mostu z Podolska do Stádlece. Památky a příroda. Září 1979, roč. 4, čís. 9, s. 513–518. Dostupné online. 
  9. ↑ BUDINKA, Zdeněk. Nad dílem akademika B. Hacara. Památková péče. 1964, roč. 24, čís. 3, s. 83. Dostupné online. 
  10. ↑ Obnova Jiráskova rodného domu v Hronově. Zprávy památkové péče. 1956, roč. XVI, čís. 5, s. 272. Dostupné online. 
  11. ↑ Sborník Společnosti Aloise Jiráska. 1995, čís. 1, s. 93. Dostupné online. 
  12. ↑ FUKA, Zdeněk. Zkušenosti ze statického zabezpečení zámku Orlíka. Památková péče. 1964, roč. 24, čís. 7, s. 197. Dostupné online. 
  13. ↑ BUDINKA, Zdeněk. Záchrana a technické zabezpečení památkových objektů v zátopové oblasti vodního díla Orlík. Zprávy památkové péče. 1959, roč. XIX., čís. 5/6, s. 119. Dostupné online. 
  14. ↑ PROKEŠOVÁ, Šárka. ANNO DOMINI 1961 – Zkáza farního kostela sv. Václava v Hustopečích. RegioM. 2011, čís. 1, s. 122. Dostupné online. 
  15. ↑ NEZHODOVÁ, Soňa; JAN, Libor. Hustopeče město uprostřed jihomoravských vinic. Hustopeče: Město Hustopeče, 2010. 775 s. ISBN 978-80-254-8243-8. S. 524–527. 
  16. ↑ Před 51 lety bylo rozhodnuto o likvidaci starého Mostu: Mostecké listy. listy.mesto-most.cz [online]. [cit. 2025-01-02]. Dostupné online. 
  17. ↑ a b c d VÁVRA, Josef. Než se svatí pohnuli aneb pohled do zákulisí příprav přesunu kostela Nanebevzetí Panny Marie v Mostě. Sborník Archivu bezpečnostních složek ISSN 2336-1387. 2020, roč. 18, s. 155. Dostupné online. 
  18. ↑ RAVEN, František. Chlouba i závazek. Svět práce. 1972-09-06, roč. 5, čís. 36, s. 8. Dostupné online. 
  19. ↑ LÁSKA, Vojtěch. Zpráva o záchraně kostelíka sv. Maří Magdaleny na Skalce u Mníšku pod Brdy. Zprávy památkové péče. 1996, roč. 56, čís. 1–2, s. 72. Dostupné online. 
  20. ↑ a b POKORNÝ, Jiří. Odkaz Jozefa Hlávky. 1. vyd. Praha: Academia, 2005. 302 s. ISBN 80-200-1315-6. S. 190, 192. 
  21. ↑ BUDINKA, Zdeněk. Obnova historických měst z hlediska ekonomiky. Zprávy památkové péče. 1959, roč. XIX., čís. 5/6, s. 141. Dostupné online. 
  22. ↑ BUDINKA, Zdeněk. Péče o památky výroby a technické práce. Zprávy památkové péče. Červenec 1960, roč. XX., čís. 2, s. 87. Dostupné online. 
  23. ↑ BUDINKA, Zdeněk. Budoucnost děkanského kostela v Mostě. Památková péče. 1965, roč. 25, čís. 1, s. 30. Dostupné online. 
  24. ↑ KOSTKA, Jiří. Orlík, státní hrad a památky v okolí. 3. vyd. Praha: Sportovní a turistické nakladatelství, 1967. 40 s. S. 30–32. 
  25. ↑ BUDINKA, Zdeněk. Podmínky pro rekonstrukce historických mostů. Silniční obzor. 1973, roč. 31, čís. 6, s. 180–182. 
  26. ↑ BUDINKA, Zdeněk. Památkový řetězový most ve Stádleci. Stavby silnic a železnic. 1974. 
  27. ↑ BUDINKA, Zdeněk. Vývoj silničních a městských komunikací od počátku 20. století v Praze. Historická geografie: Příspěvky k dějinám pražské aglomerace. 1976 (vyšlo 1978), čís. 14–15, s. 375–386. 
  28. ↑ Československý rozhlas a televise. 1965-11-29, roč. 32, čís. 49, s. 4. Dostupné online. 
  29. ↑ BUDINKA, Zdeněk. Václav Dašek. Pražský sborník historický. 2000, čís. 31. Dostupné online. 
  30. ↑ Václav Dašek, Z oboru - SlavneVily.cz. www.slavnevily.cz [online]. [cit. 2024-12-31]. Dostupné online. 
  31. ↑ BEČKOVÁ, Kateřina. Sto let Klubu Za starou Prahu 1900-2000. Praha: Schola ludus - Pragensia, 2000. 279 s. ISBN 80-902505-0-5. S. 254. 
  32. ↑ WELZ, Tomáš. Návrh na vyhlášení kulturních památek. Zprávy památkové péče. 1992, roč. 52, čís. 8, s. 3. Dostupné online. 
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Zdeněk_Budinka&oldid=24650581“