Zdeněk Čáp (lékař)

Narozen 30.8. 1904 v Rokycanech, zemřel 1984 v Rokycanech. MUDr., lékař, ošetřil zraněného Josefa Gabčíka po parašutistickém seskoku na území protektorátu, též autor brožury o zdravotních aspektech zahradních plodin.

Zdeněk (někdy též Zdenko)[1] Čáp (30. srpna 1904 Rokycany7. března 1984 Rokycany) byl praktický lékař v Rokycanech, za protektorátu aktivní účastník protiněmeckého odporu podporovatel výsadku Anthropoid a Tin.

MUDr. Zdeněk Čáp
Rodné jménoZdenko Jan Nepomuk
Jiná jménaZdenko Čáp
Narození30. srpna 1904
Rokycany; Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí7. března 1984 (ve věku 79 let)
Rokycany; ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
BydlištěMasarykovo náměstí 82, 337 01 Rokycany–Střed
Vzdělánímaturita na gymnáziu; dokončené studium medicíny v Praze
Alma matergymnázium v Rokycanech; Lékařská fakulta v Praze
Povolánípraktický lékař
Domovské městoRokycany
TitulMUDr.
ChoťBlažena Čápová (rozenou Jakobeová z Rokycan, * 29. ledna 1910 – 27. června 1998)
Děti
  • Zdena Čápová (* 21. dubna 1935);
  • Hana Čápová (* 19. října 1936)
Rodiče
  • Zdeněk Čáp starší;
  • Jolana Čápová
Příbuznísestra Emilie (* 1898)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Rodinný původ a studia

editovat

Zdeněk Čáp se narodil v Rokycanech v domě číslo popisné 153/I dne 30. srpna 1904 do rodiny ředitele berního úřadu Zdeňka Čápa staršího a jeho manželky Jolany jako druhorozený (prvorozená byla jeho sestra Emilie, narozená v roce 1898). Byl sice pokřtěn jmény Zdenko Jan Nepomuk, ale v praktickém životě používal jméno Zdeněk. Po skončení středoškolského studia na rokycanském gymnáziu (maturita v roce 1923) pokračoval ve vysokoškolském studiu v Praze na Lékařské fakultě, kde svá studia uzavřel 6. prosince 1929 promocí.[2] Prvním pracovním působištěm MUDr. Zdeňka Čápa byla Přibyslav.[3]

30. léta 20. století

editovat

Souhlas s provozováním veřejné lékařské praxe v Rokycanech získal MUDr. Zdeněk Čáp od Zemského úřadu v roce 1931. Během následujícího období vedl svoji rokycanskou ordinaci praktického doktora rodinného typu a současně vykonával i funkci smluvního lékaře Československých drah. Nadstandardní kontakty se zaměstnanci železnic jej po vyhlášení Protektorátu Čechy a Morava (po 15. březnu 1939) přivedly do řad členů ilegálního domácího protiněmeckého odboje.[2]

V odboji

editovat
 
Karel Vokáč, jeden z odbojových spolupracovníků MUDr. Zdeňka Čápa na Rokycansku

MUDr. Zdeněk Čáp se do odboje zpočátku zapojil jen jako spojka mezi pražskou a rokycanskou odbojovou skupinou. U některých spěšných vlaků v Rokycanech vyzvedával tiskoviny, letáky a směrnice a předával je dále odbojáři Františku Řehořovi (ten byl členem rokycanské buňky ilegální vojenské odbojové organizace Obrana národa)[4] v Rokycanech nebo básníku, odbojáři a učiteli Karlu Vokáčovi do Strašic u Rokycan.[2] Kromě této kurýrní činnosti podporoval MUDr. Zdeněk Čáp i rodiny perzekvovaných a několika osobám umožnil vyhnout se pracovnímu nasazení ve Velkoněmecké říši tím, že jim vystavil lékařské osvědčení o pracovní nezpůsobilosti.[2]

Operace Anthropoid

editovat
 
Parašutista Jozef Gabčík, kterému MUDr. Zdeněk Čáp zafixoval zraněnou nohu po seskoku v oblasti kotníku

Vlivem navigační chyby byli Jozef Gabčík s Janem Kubišem (parašutisté operace Anthropoid) vysazeni na zmrzlou a zasněženou půdu protektorátu 29. prosince ve 2 hodiny a 24 minut greenwichského času u Nehvizd východně od Prahy.[5] Jozef Gabčík se při seskoku zranil na noze. První záchytná (konspirační) adresa, kterou parašutisté dostali, směřovala do Rokycan za penzionovaným železničním zaměstnancem Václavem Stehlíkem[5][p. 1] A právě zde v Rokycanech zajistil Václav Stehlík ošetření Gabčíkova kotníku u MUDr. Zdeňka Čápa. (Distorzi hlezenního kloubu s podezřením na zlomeninu kotníku zafixoval lékař sádrovým obvazem s podpatkem.) Po jedné noci, strávené u Václava Stehlíka, se 30. prosince 1941 Gabčík s Kubišem vydali na další záchytnou adresu do Plzně k rodině Králových.[5] Od Králových dne 31. prosince 1941 odjel do Prahy k Růtovým Jan Kubiš; Jozef Gabčík zůstal u Králů v Plzni, aby si doléčoval zraněnou nohu.[5]

Operace Tin

editovat
 
Parašutista Ludvík Cupal byl po seskoku ošetřen MUDr. Zdeňkem Čápem

Paravýsadek operace Tin tvořili rotní Ludvík Cupal a Jaroslav Švarc. Výsadek proběhl v noci z 29. na 30. dubna 1942 spolu se skupinou Intransitive ve středních Čechách nedaleko vsi Padrť u Rožmitálu (poblíž Padrťských rybníků). Skupina se však při seskoku rozdělila a nenalezla výstroj. Oba výsadkáři si při doskoku zranili nohu. Cupal si navíc způsobil i vážné vnitřní zranění, ze kterého už se nikdy plně nevyléčil. Cupalovi se přesto podařilo dostat se do Rokycan na záchytnou adresu k Václavu Stehlíkovi.[4] Ošetření parašutisty Ludvíka Cupala tak zajišťoval opět Václav Stehlík cestou praktického lékaře MUDr.[2] Zdeňka Čápa. S pomocí dalšího výsadkáře Vojtěcha Lukaštíka (paravýsadek Intransitive) se pak Cupal přesunul na Moravu.[4]

Vinou rodinných rozepří u Stehlíků se gestapo dozvědělo o pobytu parašutistů z Anglie v jejich domě. [4] Všichni členové rodiny Václava Stehlíka byli zatčeni a dne 28. května 1942 popraveni Němci na střelnici v Plzni-Lobzích a to tak rychle, že vyšetřovatelé již nestačili provést dostatečně důkladně veškeré jejich výslechy, což zachránilo život i dalším odbojářům, a to včetně MUDr. Zdeňka Čápa.[2][4]

MUDr. Zdeněk Čáp pomáhal odboji až do konce druhé světové války.[4]

Po druhé světové válce

editovat

MUDr. Zdeněk Čáp i celá jeho rodina druhou světovou válku přečkali. Po osvobození Československa a po zrušení soukromých lékařských praxí[6] pracoval jako závodní lékař v Železárnách Bílá Cerkev v Hrádku u Rokycan (v ŽBC v Hrádku u Rokycan).[6] S manželkou Blaženou Čápovou (rozenou Jakobeovou z Rokycan, * 29. ledna 1910 – 27. června 1998) měli dvě dcery: Zdenu Čápovou (* 21. dubna 1935) a Hanu Čápovou (* 19. října 1936). MUDr. Zdeněk Čáp zemřel 7. března 1984 v Rokycanech.[2]

Připomínka

editovat
 
Pamětní deska v Rokycanech

V pátek 3. května 2019 v 17.00 hodin byla v Rokycanech na vnější fasádě domu, kde bydlel (na adrese: Masarykovo náměstí 82, 337 01 Rokycany–Střed)[3][2] slavnostně odhalena pamětní deska věnovaná MUDr. Zdeňku Čápovi. Autorem pamětní desky je akademický sochař Ivan Tichý; akci inicializoval MUDr. Václav Hejda a zhotovení desky finančně podpořil Ing. Zdeněk Rataj.[4] Na pamětní desce je nápis: V tomto domě ordinoval a žil / MUDr. Zdeněk Čáp / 1904 – 1984 / vynikající praktický lékař / a účastník antinacistického odboje.[6]

Poznámky

editovat
  1. Václav Stehlík (* 14. října 1879 Kamenný Újezd u Rokycan – 28. května 1942 popraven v Plzni-Lobzích) byl v protektorátní době penzionovaný železniční zaměstnanec z Rokycan a člen široce rozvětvené ilegální sítě železničářů, která byla napojena na Politické ústředí (PÚ).[5]

Reference

editovat
  1. ŠMEJKAL, Pavel; PADEVĚT, Jiří. Anthropoid. Vydání první. vyd. Praha: Academia 199 s. (Průvodce). ISBN 978-80-200-2555-5. 
  2. a b c d e f g h Slavnostní odhalení pamětní desky MUDr. Zdeňku Čápovi [online]. 2019 [cit. 2024-02-02]. Dostupné online. 
  3. a b Čáp Zdeněk [online]. Rokypedie / Rokycanští patrioti cz [cit. 2024-02-02]. Dostupné online. 
  4. a b c d e f g KULHÁNEK, Jaroslav. Odhalení pamětní desky MUDr. Zdeňku Čápovi [online]. Československá obec legionářská (ČsOL), 2019-06-03 [cit. 2024-02-02]. Dostupné online. 
  5. a b c d e JANÍK, Vlastislav. Příběh rodiny Královy [online]. Mauthausen webnode cz [cit. 2024-01-23]. Dostupné online. 
  6. a b c LANZENDORF, Marek. Pamětní deska Zdeněk Čáp [online]. Spolek pro vojenská pietní místa (vets), 2019-12-17 [cit. 2024-02-02]. Umístění: Rokycany, Masarykovo náměstí 82, fasáda domu; Pamětní deska byla odhalena v pátek 3. května 2019. Dostupné online. 

Literatura

editovat
  • ŠMEJKAL, Pavel; PADEVĚT, Jiří. Anthropoid. Praha: Academia ISBN 978-80-200-2555-5
  • ŠMEJKAL, Pavel. Protektorátem po stopách parašutistů: vojáci - odbojáři - památníky. Praha: Academia, 2016. ISBN 978-80-200-2614-9

Související články

editovat

Externí odkazy

editovat
  •   Obrázky, zvuky či videa k tématu Zdeněk Čáp na Wikimedia Commons