Ludvík Cupal
Ludvík Cupal (23. srpna 1915, Břeclav – 15. ledna 1943, Velehrad) byl československý voják a příslušník výsadkové operace Tin.
| Ludvík Cupal | |
|---|---|
 | |
| Narození | 23. srpna 1915 Břeclav  Rakousko-Uhersko |
| Úmrtí | 15. ledna 1943 (ve věku 27 let) Velehrad  Protektorát Čechy a Morava |
| Národnost | Češi |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Dětství a mládí
editovatNarodil se v 23. srpna 1915 Břeclavi. Otec Josef byl strojním topičem u ČSD, matka Františka, rozená Homolová byla v domácnosti. Měl pět sourozenců.
Obecnou a měšťanskou školu absolvoval v Břeclavi. Vyučil se strojním zámečníkem a poté pracoval jako kotlář. V roce 1934 nastoupil základní vojenskou službu u 30. pěšího pluku ve Vysokém Mýtě a absolvoval poddůstojnickou školu. Službu ukončil v roce 1936 v hodnosti desátníka. V roce 1938 byl v rámci mobilizace znovu povolán do armády, nasazen byl v pevnostním pásmu na hranici s Kladskem. Po demobilizaci zůstal ve Veselí nad Moravou.
V emigraci
editovatFrancie
editovatProtektorát opustil 18. června 1939. Přes Polsko se dostal do francouzského Lille, kde vstoupil do Cizinecké legie. Po zahájení války byl v Agde prezentován do československého zahraničního vojska. V řadách 2. pěšího pluku se účastnil bojů o Francii. Po jejím pádu byl 27. června 1940 evakuován do Velké Británie. V čs. vojsku byl v hodnosti četaře zařazen k pěšímu praporu.
Velká Británie
editovatVe Velké Británii byl jako dobrovolník zařazen do výcviku pro plnění zvláštních úkolů. Od ledna 1941 do února 1942 absolvoval kurz útočného boje pořádaného ve Skotsku, sabotážní kurz a parakurz. Tyto kurzy ukončil v říjnu 1941 v hodnosti rotného. Dále pokračovel ve výcviku ve střelbě, jízdě na motorových vozidlech a vrhání bomb. V lednu 1942 byl společně s četařem J. Švarcem přemístěn do výcvikového střediska v Bellasis u Dorkingu, kde byl podroben dalšímu speciálnímu výcviku a zároveň výcviku udržovacímu v již dosažených schopnostech a znalostech.
V únoru 1942 převzal velení nad dvoučlennou skupinou Tin.
Nasazení
editovatVysazen byl v noci z 29. na 30. dubna 1942 nedaleko vsi Padrť u Rožmitálu. Skupina se však při seskoku rozdělila a nenalezla výstroj. Při doskoku si zranil nohu a navíc si způsobil vážné vnitřní zranění, ze kterého už se nikdy plně nevyléčil. Poté, co byl nalezen Vojtěchem Lukaštíkem z Intransitive, přesunul se s ním na Moravu. Ukrýval se na Slovácku. Spolu s Lukaštíkem se rozhodli realizovat sabotážní akce. Dne 18. září se pokusili o sabotáž železniční tratě mezi obcemi Polešovice a Nedakonice. Na základě výpovědi svého vlastního otce byl Cupal 15. ledna 1943 obklíčen gestapem ve svém úkrytu v cihelně u Velehradu, kde se zastřelil.
Jeho sestra Jana Cupalová a jeho bratr Michal byli zatčeni 1. února 1943 a o dvanáct dní později byli spolu s matkou Františkou vyslýcháni gestapem ve Vídni a nakonec obviněni z napomáhání nepříteli.[1][2] Matka zemřela 19. února 1943 za nejasných okolností ve vazbě u vídeňského zemského soudu.
Po válce
editovatDne 1. prosince byl in memoriam povýšen do hodnosti poručíka pěchoty.
Vyznamenání
editovat- 1940 –
Československý válečný kříž 1939 - 1942 –
druhý Československý válečný kříž 1939 - 1943 –
Pamětní medaile československé armády v zahraničí se štítky Francie a Velká Británie
_Bar.png){kind=small}
_BAR.svg){kind=small}
Odkazy
editovatReference
editovat- ↑ Encyklopedie dějin města Brna: Jana Cupalová. encyklopedie.brna.cz [online]. 2004 [cit. 2024-03-25]. Dostupné online.
- ↑ Encyklopedie dějin města Brna: Ludvík Cupal. encyklopedie.brna.cz [online]. 2004 [cit. 2024-03-25]. Dostupné online.
Literatura
editovat- ŠOLC, Jiří. Přijdeme za svítání. Praha: Naše vojsko, 2005. ISBN 80-206-0800-1. S. 266.
- REICHL, Martin. Cesty osudu. Cheb: Svět křídel, 2004. ISBN 80-86808-04-1.
Související články
editovatExterní odkazy
editovat- Kmenový list
- Brigitte Bailer, Wolfgang Maderthaner, Kurt Scholz (Hrsg.): . Mandelbaum Verlag, Wien 2013, S. 56–58 (online [PDF]). Dokumentationsarchiv des österreichischen Widerstandes: Johanna Cupal, Lundenburg (CZ).
