Zalavár
Zalavár (německy Mosaburg, česky Blatengrad (počeštěně také Blatnohrad[1]) je obec v Maďarsku v župě Zala. Nachází se 9 kilometrů jihozápadně od Balatonu.
| Zalavár | |
|---|---|
 Základy románské baziliky sv. Hadriána | |
 znak  vlajka | |
| Poloha | |
| Souřadnice | 46°40′2″ s. š., 17°9′34″ v. d. |
| Časové pásmo | +1 |
| Stát |  Maďarsko |
| Region | Západní Zadunají |
| Župa | Zala |
| Okres | Keszthely |
  Zalavár | |
| Rozloha a obyvatelstvo | |
| Rozloha | 31,06 km² |
| Počet obyvatel | 936 (2011) |
| Hustota zalidnění | 30,1 obyv./km² |
| Správa | |
| Starosta | Berkenyés István |
| Telefonní předvolba | 83 |
| PSČ | 8392 |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Historie
editovatTzv. Hradní ostrov byl ve druhé čtvrtině 9. století opěrným bodem evangelizační činnosti salcburských arcibiskupů, a sídlem nového knížectví nitranského knížete Pribiny, který byl z Nitry vypuzen. Mezi lety 839–847 zde vybudoval hradiště Blatnohrad, které se stalo centrem Blatenského knížectví. Koncem 40. let 9. století byl v Pribinově opevněném sídle postaven první kostel Panny Marie, který roku 850 vysvětil salcburský arcibiskup Liupram. Ten zároveň vyslal zedníky a další řemeslníky, aby v Pribinově městě postavili druhý kostel, který byl zasvěcen sv. Hadriánovi a byly do něj ze Salzburgu přeneseny světcovy ostatky. V té době již stál také třetí kostel, zasvěcený sv. Janu Křtiteli. Pravděpodobně se uvažovalo o založení biskupství východní Pannonie, ke kterému však nedošlo.[2]
Za vlády Pribinova syna, Kocela, se v létě roku 867 na dvoře Blatnohradu krátce zdrželi Cyril a Metoděj, kteří byli na cestě z Velké Moravy k papeži do Říma. Po Kocelově smrti se hradiště dostalo do rukou Frankům. Okolo roku 900 dobyli místo Maďaři.
Benediktinský klášter
editovatRoku 1019 zde byla postavená nová bazilika a benediktínský klášter, na kterou bylo přeneseno patrocinium svatého Hadriána ze staršího kostela, který byl počátkem 11. století již zřícený. Klášterní hrad se v polovině 16. století stal součástí okruhu pohraničních protitureckých pevností. Mniši jej z obav před útokem Turků roku 1575 opustili a stavby postupně zpustly. V roce 1702 nařídila vídeňská dvorní válečná rada demolici celého klášterního areálu, aby se v něm nemohli usadit rebelové. Majetek připadl benediktinům z dolnorakouského Göttweigu, kteří však svou doménu přenesli do Zalaapáti.[3]
Odkazy
editovatGalerie
editovat-
Ruiny klášterní baziliky -
Letecký pohled na památník v Zalaváru -
Pomník Cyrila a Metoděje
Odkazy
editovatReference
editovatV tomto článku byl použit překlad textu z článku Zalavár na maďarské Wikipedii.
Externí odkazy
editovat
Obrázky, zvuky či videa k tématu Zalavár na Wikimedia Commons
