Winternitzovy automatické mlýny

kulturní památka České republiky na území obce Pardubice
(přesměrováno z Winternitzovy mlýny)

Winternitzovy mlýny, nebo Automatické mlýny,[3] je budova původně mlýnů navržená Josefem Gočárem pro bratry Egona a Karla Winternitze v Pardubicích. Budova postavená v roce 1910 stojí na pravém břehu řeky Chrudimky před jejím soutokem s Labem, v těsné blízkosti renesančního historického centra města. Do roku 2013 sloužil jako mlýny, roku 2014 byly mlýny zařazeny na seznam Národních kulturních památek České republiky. V roce 2023 byla dokončena rekonstrukce a proměna na multifunkční centrum.

Winternitzovy mlýny
Celkový pohled na Winternitzovy mlýny v Pardubicích v roce 2023 (po rekonstrukci)
Celkový pohled na Winternitzovy mlýny v Pardubicích v roce 2023 (po rekonstrukci)
Účel stavby

Sídlo pěti institucí: Infocentrum: pardubické městské informační centrum; Silo: multifunkční konferenční a umělecký prostor; Sféra: řemeslné a technologické vzdělávací centrum pro školy i veřejnost; Gampa: galerie; Gočárova galerie: krajská sbírkotvorná galerie, její hlavní výstavní prostor

Základní informace
ArchitektJosef Gočár
StavebníkEgon a Karel Winternitzovi
Další majiteléNadace Automatické mlýny[1]
Současný majitelPardubický kraj[2]
Poloha
AdresaBílé Předměstí, ČeskoČesko Česko
UliceMezi Mosty
Souřadnice
Map
Další informace
Rejstříkové číslo památky46077/6-4645 (PkMISSezObrWD)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Historie

editovat
 
Průčelí bývalé hlavní budovy Automatických mlýnů (po rekonstrukci)

V Pardubicích na počátku 20. století kvůli rovinatému povrchu a nevyhovujícím podmínkám vodních toků probíhala rozsáhlá regulace řek, z jejichž slepých ramen vznikala umělá jezera (melancholicky upomínající na renesanční rybníkářství) a při Chrudimce i Labi parkové plochy (relaxační zóny), kolem kterých se rozšiřovala zástavba města, neboť město zažívalo prudký nárůst obyvatelstva. Mlýny nevyužívaly náhonu nejbližších řek Labe a Chrudimky, ale cca 10 km dlouhého umělého kanálu Halda z říčky Loučná, která je přítokem Labe.

Stavba budovy započala roku 1909 a pod taktovkou architekta Josefa Gočára byla v roce 1910 dokončena. Jednalo se o jedno z prvních Gočárových děl v duchu kubismu, nesoucí znaky rondokubismu,[4] i když rondokubismus vznikl až o deset let později. Později byl areál dále rozšiřován.

Rekonstrukce

editovat

Provoz mlýnů byl ukončen roku 2013. Jejich vlastník, společnost Goodmills, pak dlouho pro objekt hledal kupce. Až v roce 2016 objekt koupili manželé Mariana a Lukáš Smetanovi.[1] Do nutné rekonstrukce a přestavby zapojil původem architekt Lukáš Smetana město Pardubice a Pardubický kraj. Mezi lety 2020 a 2023 probíhala náročná rekonstrukce. V září 2023 byl areál slavnostně otevřen. Poprvé v historii se veřejnosti otevřelo Gočárovo obilné silo, které vlastní Nadace Automatické mlýny. Zatímco v přízemí objektu je pobočka turistického informačního centra, v horním patře vznikl multifunkční sál s terasou. V bývalé hlavní mlýnské budově působí krajská Gočárova galerie, v severní části městské vzdělávací centrum Sféra a městská galerie GAMPA, další veřejné prostory včetně vnitřního náměstí vybudovala taktéž Nadace Automatické mlýny.[3]

Zapojení města a kraje

editovat

Historický komplex budov, který byl v provozu více než 100 let, prošel mezi lety 2020 a 2023 transformací na moderní kulturně-společenskou městskou čtvrť. Iniciátorem proměny celého areálu byla Nadace Automatické mlýny. Ta koupila areál v roce 2016 a k obnově národní kulturní památky přizvali město Pardubice a Pardubický kraj. V roce 2023, po třech letech intenzivní rekonstrukce, se areál otevřel veřejnosti. Významnou roli v přestavbě Automatických mlýnů sehrálo město Pardubice. To v areálu vlastní objekt, který vznikl rekonstrukcí objektu bývalého skladu balené mouky. V jeho spodní části sídlí GAMPA (Galerie města Pardubic) a nad ní se nachází polytechnické vzdělávací centrum Sféra, které nabízí netradiční formy vzdělání a propojuje vědu, moderní technologie a tradici regionálních řemesel. Pokud jde o zapojení kraje, tak přestavba bývalé hlavní mlýnské budovy na budoucí Gočárovu galerii začala v květnu 2020. Gočárova galerie představuje největší investici do kultury v historii kraje, s celkovými výdaji v rámci evropského projektu ve výši 408 milionů korun. Z této částky kraj obdržel 127,7 milionu korun z evropských zdrojů, zatímco Pardubický kraj přispěl 273 miliony korun ze svého rozpočtu.[5]

Architektonická studia

editovat

Celý projekt přeměny Automatických mlýnů na moderní kulturně-společenskou městskou čtvrť byl možný díky spolupráci několika architektonických studií. Jedním z klíčových architektů projektu je Zdenek Balík se svým studiem Zette], který manželům Smetanovým doporučil, aby průmyslový objekt koupili a nastavil i principy spolupráce s městem a krajem. Spolu s dalšími architektonickými ateliéry, jako jsou Šépka architekti (Sféra, GAMPA a veřejná prostranství), Transat architekti (Gočárova galerie) a Prokš Přikryl architekti (Silo), dokončil první etapu přestavby.[5]

Druhá etapa přestavby

editovat

Druhá etapa přestavby Automatických mlýnů by měla začít začátkem roku 2025 a zahrnout výstavbu bytových a komerčních objektů, které mají být dokončeny přibližně v roce 2026. Tato druhá fáze projektu má za cíl uzavřít areál z východní strany a vytvořit městskou čtvrť s občanskou vybaveností.

Architektura

editovat

Winternitzovy mlýny, jako nová dominanta vizuálně svojí monstrozitou, navazují na zámek rodu Pernštejnů. Jejich architektura je asociací babylónské Ištařiny brány – odpovědí pro prudce vzrůstající materiální potřeby obyvatelstva. Gočár během realizace této stavby projektoval rašelinové lázně v nedaleké Bohdanči, otevřené v roce 1913, ve tvaru květu leknínu a dům U Černé Matky Boží s kubistickými interiéry vinárny a kavárny Orient (se svítilnami krystalického tvaru na balkónech a v oknech prvního patra). Renesanční vzpomínka je zhmotněna motivem vlaštovčích ocasů, kterými byly mlýny doplněny ve dvacátých letech, kdy souběžně Pavel Janák projektoval pardubické krematoriumpalác Adria v Praze, který architekt Le Corbusier označuje „za masivní stavbu asyrského charakteru“.

Výhled ze střechy sila Automatických mlýnů, vlevo vzadu Zelená brána, kostel sv. Bartoloměje, vpravo budova Zámku a telekomunikační věž

Galerie

editovat

Reference

editovat
  1. a b KUBÍNKOVÁ, Naďa. Majitel se chce do mlýnů nastěhovat, návštěvníky do nového pustí za 4 roky [online]. Český rozhlas, rev. 2017-03-31 [cit. 2017-04-02]. Dostupné online. 
  2. https://nahlizenidokn.cuzk.cz/ZobrazObjekt.aspx?encrypted=NAHL~mk_QS-uTJR2sG-b9p9PsIBRu2MdT2sOAReThtKtH02TnydwU-K_ZZ-XaFTR74guwhdyZUA93lpnH74koJuQEbpBFbLyjzPg3BlGZM_SZ6o-pRkGuKPf8jIK8llUnrgmELEnGelfTwzlrG9tuV_Sopx6XuLZ8VYOOAGIGAziF9DZqyFwr71SR015MMnRRVksgJ88anUJO4xVR8FU3X6sXvA==
  3. a b Pardubický kraj - Aktuality. www.pardubickykraj.cz [online]. [cit. 2023-10-02]. Dostupné online. 
  4. HORÁK, Ondřej. Průvodce neklidným územím II: příběhy moderní české architektury. Praha: Labyrint, 2018. 239 s. ISBN 978-80-87260-97-5. Kapitola 1911 - Světlo a stín v rukách Josefa Gočára 26, s. 26. 
  5. a b ČIKAROVÁ, Klára. Nový život téměř za miliardu. Automatické mlýny otevřou brány už v pátek [online]. 2023-09-27 [cit. 2024-11-14]. Dostupné online. 

Literatura

editovat
  • MLÝNY BRATŘÍ WINTERNITZŮ. Průmyslové dědictví, rozvoj města a kulturní aktivity. Příprava vydání Benjamin Fragner, Anna Kašíková, Tomáš Skřivan. Praha: České vysoké učení technické v Praze, Výzkumné centrum průmyslového dědictví Fakulty architektury, 2013. 156 s. Dostupné online. ISBN 978-80-01-05343-0. 
  • František Šebek: Stoleté ohlédnutí – život Pardubic kolem roku 1900, Helios, Pardubice 2000, ISBN 80-85211-09-2
  • Emanuel Poche a kolektiv: Umělecké památky Čech 3, Academia, Praha 1980
  • LUKEŠ, Zdeněk; PANOCH, Pavel. Století moderní architektury v Pardubickém kraji. [Pardubice]: Helios, 2006. ISBN 80-85211-19-X. 

Související články

editovat

Externí odkazy

editovat