Winston-Salem Open je profesionální tenisový turnaj mužů hraný v areálu Wake Forest University v severokarolínském Winston-Salemu, kam se přestěhoval v roce 2011 z New Havenu. Na okruhu ATP Tour patří do kategorie ATP Tour 250 a je také součástí letní US Open Series na betonech.[1][2] V letech 1981–1989 probíhal jako exhibice v longislandském Jerichu, než byl v roce 1990 začleněn do nově založeného okruhu ATP Tour. Z Long Islandu se v roce 2004 přemístil do New Havenu, kde byl sloučen s ženským Pilot Pen Tennis. V něm se konal až do odloučení v roce 2010.[3]

Winston-Salem Open

Založeno1981 (exhibice)
1990 (ATP Tour)
OdehránoWinston-Salem Open 2023
MístoWinston-Salem, Severní Karolína, Spojené státy americkéSpojené státy americké Spojené státy americké
DějištěWake Forest University
Souřadnice
Povrchtvrdý / venku
Soutěže48 dvouhra (16 kval.) / 16 čtyřhra
Dotace850 680 USD
Prize money760 930 USD
Obdobísrpen
ATP Tour
1990–1997ATP World Series
1998–2008ATP International Series
2009–ATP Tour 250

www.winstonsalemopen.com/en/
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Historie

editovat

Událost vznikla ve formě exhibice pro čtyři hráče dvouhry roku 1981 v newyorském Jerichu na Long Islandu. Původní název zněl Hamlet Challenge Cup. Následně se turnaj rozrostl a účastnili se jej nejlepší hráči světa jako Ivan Lendl a v roce 1988 osmnáctiletý Andre Agassi.[3][4][5]

V roce 1990 se turnaj stal součástí založeného profesionálního okruhu ATP Tour. Generální partneři se v jeho průběhu měnili. Mezi roky 1990–1991 se hlavním donátorem stala Norstar Bank,[6] v letech 1992–1995 a 1997–2000 Waldbaum's,[6] roku 1996 pak Genovese Drug Stores. Od roku 2002 do přesídlení do New Havenu se hlavním partnerem stala firma TD Waterhouse.[7] Mezi vítěze turnaje se zařadili tenisté jako Stefan Edberg, Jevgenij Kafelnikov, Magnus Norman, Paradorn Srichaphan a Lleyton Hewitt.

V roce 2005 americký tenisový svaz, United States Tennis Association, rozhodl o připojení turnaje k ženské události Pilot Pen Tennis, organizované WTA a hrané v New Havenu.[8] Jednalo se o první sloučení velkých turnajů mužského a ženského okruhu, které předcházely ve formě přípravy poslednímu grandslamu sezóny US Open.[9] Sloučení vydrželo do roku 2011, kdy se mužská část odtrhla a přemístila do Winston-Salemu.[3] Přes existující historii jej ATP prohlásila za novou událost mužského profesionálního okruhu.

Přehled finále

editovat

Dvouhra

editovat
Místo Rok vítěz finalista výsledek
Long Island
(exhibice)
1981   Brian Teacher   Yannick Noah 4–6, 6–3, 6–4
1982   Gene Mayer   Johan Kriek 6–2, 6–3
1983   Gene Mayer   Heinz Günthardt 6–7(9–11), 6–4, 6–0
1984   Ivan Lendl   Andrés Gómez 6–2, 6–4
1985   Ivan Lendl   Jimmy Connors 6–1, 6–3
1986   Ivan Lendl   John McEnroe 6–2, 6–4
1987   Jonas Svensson   David Pate 7–6, 3–6, 6–3
1988   Andre Agassi   Yannick Noah 6–3, 0–6, 6–4
1989   Ivan Lendl   Mikael Pernfors 4–6, 6–2, 6–4
Long Island 1990   Stefan Edberg   Goran Ivanišević 7–6, 6–3
1991   Ivan Lendl   Stefan Edberg 6–3, 6–2
1992   Petr Korda   Ivan Lendl 6–2, 6–2
1993   Marc Rosset   Michael Chang 6–4, 3–6, 6–1
1994   Jevgenij Kafelnikov   Cédric Pioline 5–7, 6–1, 6–2
1995   Jevgenij Kafelnikov   Jan Siemerink 7–6(7–0), 6–2
1996   Andrij Medveděv   Martin Damm 7–5, 6–3
1997   Carlos Moyà   Patrick Rafter 6–4, 7–6(7–1)
1998   Patrick Rafter   Félix Mantilla 7–6(7–3), 6–2
1999   Magnus Norman   Àlex Corretja 7–6(7–4), 4–6, 6–3
2000   Magnus Norman   Thomas Enqvist 6–3, 5–7, 7–5
2001   Tommy Haas   Pete Sampras 6–3, 3–6, 6–2
2002   Paradorn Srichaphan   Juan Ignacio Chela 5–7, 6–2, 6–2
2003   Paradorn Srichaphan   James Blake 6–2, 6–4
2004   Lleyton Hewitt   Luis Horna 6–3, 6–1
New Haven 2005   James Blake   Feliciano López 3–6, 7–5, 6–1
2006   Nikolaj Davyděnko   Agustín Calleri 6–4, 6–3
2007   James Blake   Mardy Fish 7–5, 6–4
2008   Marin Čilić   Mardy Fish 6–4, 4–6, 6–2
2009   Fernando Verdasco   Sam Querrey 6–4, 7–6(8–6)
2010   Serhij Stachovskyj   Denis Istomin 3–6, 6–3, 6–4
Winston-Salem 2011   John Isner   Julien Benneteau 4–6, 6–3, 6–4
2012   John Isner   Tomáš Berdych 3–6, 6–4, 7–6(11–9)
2013   Jürgen Melzer   Gaël Monfils 6–3, 2–1, ret.
2014   Lukáš Rosol   Jerzy Janowicz 3–6, 7–6(7–3), 7–5
2015   Kevin Anderson   Pierre-Hugues Herbert 6–4, 7–5
2016   Pablo Carreño Busta   Roberto Bautista Agut 6–7(6–8), 7–6(7–1), 6–4
2017   Roberto Bautista Agut   Damir Džumhur 6–4, 6–4
2018   Daniil Medveděv   Steve Johnson 6–4, 6–4
2019   Hubert Hurkacz   Benoît Paire 6–3, 3–6, 6–3
2020 zrušeno kvůli pandemii koronaviru
2021   Ilja Ivaška   Mikael Ymer 6–0, 6–2
2022   Adrian Mannarino   Laslo Djere 7–6(7–1), 6–4
2023   Sebastián Báez   Jiří Lehečka 6–4, 6–3
2024   Lorenzo Sonego   Alex Michelsen 6–0, 6–3

Čtyřhra

editovat
Místo Rok vítězové finalisté výsledek
Long Island 1990   Guy Forget
  Jakob Hlasek
  Udo Riglewski
  Michael Stich
2–6, 6–3, 6–4
1991   Eric Jelen
  Carl-Uwe Steeb
  Doug Flach
  Diego Nargiso
0–6, 6–4, 7–6
1992   Francisco Montana
  Greg Van Emburgh
  Gianluca Pozzi
  Olli Rahnasto
6–4, 6–2
1993   Marc-Kevin Goellner
  David Prinosil
  Arnaud Boetsch
  Olivier Delaître
6–7, 7–5, 6–2
1994   Olivier Delaître
  Guy Forget
  Andrew Florent
  Mark Petchey
6–4, 7–6
1995   Cyril Suk
  Daniel Vacek
  Rick Leach
  Scott Melville
5–7, 7–6, 7–6
1996   Luke Jensen
  Murphy Jensen
  Hendrik Dreekmann
  Alexandr Volkov
6–3, 7–6
1997   Marcos Ondruska
  David Prinosil
  Mark Keil
  T.J. Middleton
6–4, 6–4
1998   Julian Alonso
  Javier Sánchez
  Brandon Coupe
  Dave Randall
6–4, 6–4
1999   Olivier Delaître
  Fabrice Santoro
  Jan-Michael Gambill
  Scott Humphries
7–5, 6–4
2000   Jonathan Stark
  Kevin Ullyett
  Jan-Michael Gambill
  Scott Humphries
6–4, 6–4
2001   Jonathan Stark
  Kevin Ullyett
  Leoš Friedl
  Radek Štěpánek
6–1, 6–4
2002   Maheš Bhúpatí
  Mike Bryan
  Petr Pála
  Pavel Vízner
6–3, 6–4
2003   Robbie Koenig
  Martín Rodríguez
  Martin Damm
  Cyril Suk
6–3, 7–6
2004   Antony Dupuis
  Michaël Llodra
  Yves Allegro
  Michael Kohlmann
6–2, 6–4
New Haven 2005   Gastón Etlis
  Martín Rodríguez
  Rajeev Ram
  Bobby Reynolds
6–4, 6–3
2006   Jonatan Erlich
  Andy Ram
  Mariusz Fyrstenberg
  Marcin Matkowski
6–3, 6–3
2007   Maheš Bhúpatí
  Nenad Zimonjić
  Mariusz Fyrstenberg
  Marcin Matkowski
6–3, 6–3
2008   Marcelo Melo
  André Sá
  Maheš Bhúpatí
  Mark Knowles
7–5, 6–2
2009   Julian Knowle
  Jürgen Melzer
  Bruno Soares
  Kevin Ullyett
6–4, 7–6(7–3)
2010   Robert Lindstedt
  Horia Tecău
  Rohan Bopanna
  Ajsám Kúreší
6–4, 7–5
Winston-Salem 2011   Jonatan Erlich
  Andy Ram
  Christopher Kas
  Alexander Peya
7–6(7–2), 6–4
2012   Santiago González
  Scott Lipsky
  Pablo Andújar
  Leonardo Mayer
6–3, 4–6, [10–2]
2013   Daniel Nestor
  Leander Paes
  Treat Conrad Huey
  Dominic Inglot
7–6(12–10), 7–5
2014   Juan Sebastián Cabal
  Robert Farah
  Jamie Murray
  John Peers
6–3, 6–4
2015   Dominic Inglot
  Robert Lindstedt
  Eric Butorac
  Scott Lipsky
6–2, 6–4
2016   Guillermo García-López
  Henri Kontinen
  Andre Begemann
  Leander Paes
4–6, 7–6(8–6), [10–8]
2017   Jean-Julien Rojer
  Horia Tecău
  Julio Peralta
  Horacio Zeballos
6–3, 6–4
2018   Jean-Julien Rojer
  Horia Tecău
  James Cerretani
  Leander Paes
6–4, 6–2
2019   Łukasz Kubot
  Marcelo Melo
  Nicholas Monroe
  Tennys Sandgren
6–7(6–8), 6–1, [10–3]
2020 zrušeno kvůli pandemii koronaviru
2021   Marcelo Arévalo
  Matwé Middelkoop
  Ivan Dodig
  Austin Krajicek
6–7(5–7), 7–5, [10–6]
2022   Matthew Ebden
  Jamie Murray
  Hugo Nys
  Jan Zieliński
6–4, 6–2
2023   Nathaniel Lammons
  Jackson Withrow
  Lloyd Glasspool
  Neal Skupski
6–3, 6–4
2024   Nathaniel Lammons
  Jackson Withrow
  Julian Cash
  Robert Galloway
6–4, 6–3

Galerie

editovat

Reference

editovat

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Winston-Salem Open na anglické Wikipedii.

  1. Winston-Salem to host new ATP event: This Week in Tennis Business. World Tennis Magazine [online]. 2010-12-15 [cit. 2023-07-22]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2010-12-17. (anglicky) 
  2. Winston-Salem gets ATP stop. Tennis.com [online]. 2010-12-13 [cit. 2023-07-22]. Dostupné online. (anglicky) 
  3. a b c The Stars Set to Shine Under NYC’s Bright Lights – Long Island Tennis Magazine. LI Tennis Magazine [online]. United Sports Publications, 2012-03-02 [cit. 2023-07-22]. Dostupné online. (anglicky) 
  4. DELATINER, Barbara. LONG ISLAND GUIDE. The New York Times [online]. 1986-08-17 [cit. 2023-07-22]. Dostupné online. ISSN 0362-4331. (anglicky) 
  5. AGASSI, GRAF WIN FINAL TUNE-UPS. Washington Post [online]. 1988-08-29 [cit. 2023-07-22]. Dostupné online. ISSN 0190-8286. (anglicky) 
  6. a b The Girls Are Back in Town – Long Island Tennis Magazine. LI Tennis Magazine [online]. 2009-03-01 [cit. 2023-07-22]. Dostupné online. (anglicky) 
  7. Officials scrap tuneup event for U.S. Open. ESPN.com [online]. 2005-04-21 [cit. 2023-07-22]. Dostupné online. (anglicky) 
  8. HUNN, Chris. NEW HAVEN 200: The evolution of professional tennis in New Haven. New Haven Register [online]. 2012-08-18 [cit. 2023-07-22]. Dostupné online. (anglicky) 
  9. USTA Purchases ATP Men's Tournament to Create First Combined Summer Event [online]. USTA, 2005-05-10 [cit. 2023-07-22]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2011-07-17. (anglicky) 

Externí odkazy

editovat