Wikipedistka:Naďa Čel/Pískoviště

Slavní organičtí chemici - ACS Divize organické chemie (organicdivision.org)

Seznam chemiků – Wikipedie (wikipedia.org)

Chemický slovník/B – Wikiknihy (wikibooks.org)

Josef Davidovits

Joseph Davidovits (také Josef Davidovits, 23. března 1935 ve Villers St Paul ve Francii) je vynálezcem geopolymerů a jako první použil tento název v roce 1970. Zabývá se také archeologií a stavbami pyramid v Egyptě. Vyslovil teorii, že bloky Chufuovy pyramidy nejsou vytesané z přírodních kamenů, ale z uměle vyrobeného vápencového betonu. Tato teorie je většinou vědců odmítána, ale několika materiálovými vědci je podporována.

Výzkum Josepha Davidovitsona je zaměřen na geopolymery a jeho cílem je zajistit jejich využití v průmyslových oblastech: ohnivzdorné materiály, tepelná izolace, nízkoenergetické keramické dlaždice, žáruvzdorné materiály s tepelnými šoky, ekocementy a betony, high-tech kompozity pro interiéry letadel a automobily nebo zadržování radioaktivních a toxických odpadů.

Je držitelem francouzského vyznamenání Chevalier de l'Ordre National du Mérite (1998). Podal více než padesáti patentů a je autorem a spoluautorem mnoha vědeckých prací a zpráv z konferencí.

Vzdělání a kariera

Joseph Davidovits získal titul chemického inženýra na Ecole Nationale Supérieure de Chimie v Rennes ve Francii v roce 1958 a titul doktora v oboru chemie organických polymerů na Univerzitě Johannese Guteberga v Mohuči v Německu v roce 1960.

V letech 1962 až 1972 se zabýval výzkumem organických polymerů pro textilní průmysl ve Francii. V roce 1964 obdržel výroční cenu Francouzské textilní chemické společnosti za svou práci na lineárních organických polymerech. V roce 1969 byl zaměstnán francouzskou textilní společností Delcer Industries a založil výzkumnou laboratoř věnovanou chemii organických polymerů v Saint-Quentin v departmanu Aisne.

V roce 2008 začal vydávat referenční učebnici Geopolymer Chemistry and Applications, kterou stále pravidelně aktualizuje. V roce 2015 vydal ve spolupráci s vydavatelstvím Elsevier první Journal on Geopolymer Science.

Je prezidentem Geopolymer Institute a předsedou každoroční konference Geopolymer Camp v Saint-Quentinu. Jedná se o konferenci zaměřenou na setkání akademických i průmyslových vědců, kteří se zabývají geopolymery.

Joseph Davidovits je členem Mezinárodní asociace egyptologů a přednášel na několika mezinárodních egyptologických kongresech: v letech 1979 (Grenoble, Francie), 1982 (Toronto, Kanada), 1988 (Káhira, Egypt) a 2004 (Grenoble, Francie). Jeho přednášky se věnovaly archeologii a prezentoval na nich své práce a studie o keramice, starověkém cementu, římském betonu a analýze pyramidových kamenů.

Geopolymery

V letech 1970-72 došlo ve Francii k několika požárům způsobeným organickými plasty, Joseph Davidovits se proto rozhodl provést výzkum nových žáruvzdorných minerálních polymerů. V roce 1972 založil v Saint-Quentinu soukromou výzkumnou společnost Cordi SA (později Cordi-Géopolymère SARL). V roce 1979 tato firma společně s neziskovou vědeckou organizací Geopolymer Institute vytvořila koncept hlinitokřemičité chemie pevných látek - geopolymerů. Všechny publikace související s tímto výzkumem z let 1972 až 1979 patří do patentové literatury.

V letech 1983 až 1989 vyvinul ve spolupráci s Lone Star Industries ze Spojených států geopolymerní cement s názvem Pyrament a s ním spojené cementové směsi. V roce 1994 mu za tento průlom v cementářské technologii Národní asociace pro vědu, technologii a společnost (NASTS) a Federace materiálových společností USA udělily cenu Gold Ribbon Award.

Archeologie

V roce 1983 byl Joseph Davidovits jmenován profesorem chemie na Barry University v Miami na Floridě a tam založil Institut aplikovaných archeologických věd (IAPAS), aby studoval starověké technologie a stavby. Zde vyvinul svou teorií o způsobu stavby egyptských pyramid z umělých kamenů vyrobených z přírodního vápence, podobně jako se v současnosti vyrábí beton. Tato teorie je většinou vědců odmítána, ale několika materiálovými vědci je podporována.

Podle Davidovitsovy hypotézy byl při stavbě pyramid použit měkký vápenec s vysokým obsahem kaolinitu, který byl těžen ve vádí na jihu Gízské plošiny. Vápenec se pak rozpouštěl společně s vápnem a natronem ve velkých jezírkách napájených Nilem, dokud se z něj nestala vodnatá kaše. Ta se nechala odpařit a jako mokrá hmota byla dopravena na staveniště a vytvarována do bloků. Ty za několik dní prošly chemickou reakcí podobnou vytvrzování betonu. Tvrdí také, že stéla hladomoru spolu s dalšími hieroglyfickými texty popisuje technologii aglomerace kamenů.

Davidovitsova hypotéza získala podporu Michela Barsouma, výzkumníka materiálových věd. Michel Barsoum a jeho kolegové z Drexel University publikovali svá zjištění podporující Davidovitsovu hypotézu v časopise Journal of the American Ceramic Society v roce 2006. Pomocí skenovací elektronové mikroskopie objevili ve vzorcích vápencových pyramidových bloků minerální sloučeniny a vzduchové bubliny, které se v přírodním vápenci nevyskytují.

Proti Davidovitsově hypotéze v roce 2007 vystoupil petrograf Dipayan Jana s prezentací na ICMA (International Cement Microscopy Association), ve kterém rozebírá Davidovitsovu a Barsoumovu práci a dochází k závěru: jsme daleko od toho, abychom přijali byť jen vzdálenou možnost, že pyramidové kameny pocházejí z umělého materiálu.

Dílo

Objevitel a vynálezce chemie geopolymerů a jejích technických aplikací.
Vydal první referenční knihu o geopolymerech: Geopolymer Chemistry & Applications Institut Géopolymère
Autor a spoluautor více než 130 vědeckých prací a více než 50 patentů.

Odkazy

Související články

Reference

V tomto článku byly použity překlady textů z článků Joseph Davidovits na anglické Wikipedii a Joseph Davidovits na německé Wikipedii.