Wikipedista:Vladimir Krupka/Pískoviště

Rudolf Veverka

Rudolf Veverka
Narození	3. dubna 1922 Jihlava, , Československo Československo
Úmrtí	28. července 1973 (ve věku 51 let) Praha, Československo Československo
Národnost	česká
Vzdělání	Uměleckoprůmyslová škola v Praze
Povolání	malíř
Příbuzní	Rudolf Veverka, JUDr. (otec, advokát, sociálně-demokratický politik, 1. český starosta Jihlavy), Rudolf Veverka (syn), Hana Rousová (dcera, historička umění, kurátorka Galerie hlavního města Prahy a Sbírky moderního a současného umění Národní galerie Praha), Vilém Veverka (vnuk, světově uznávaný český hobojista, fotograf), Anna Veverková (vnučka, uznávaná houslistka)
Chybí svobodný obrázek.

Rudolf Veverka (3. duben 1922 Jihlava – 28. července 1973 Praha ) byl český malíř. Narodil se v rodině advokáta a sociálního demokrata JUDr. Rudolfa Veverky, který byl v letech 1925–1933 v Jihlavě prvním českým starostou.

Malování se Rudolf Veverka věnoval během studií v Praze až do počátku 50. let. V následném období se k malování vrátil ještě krátce kolem roku 1960 a poté až na konci 60. a počátku 70. let, krátce před svým předčasným úmrtím v 51 letech.

Vzdělání

Po absolvování gymnázia odešel do Prahy, kde v letech 1941–1943 studoval na Uměleckoprůmyslové škole. Jeho školní práce se ale nezachovaly.

Rudolf Veverka byl mimořádně intelektuálně disponovaný. Celý život se intenzivně sebevzdělával v různých oborech, zejména v těch, které mu přinášely podněty pro rozvoj vlastní osobnosti.

Zájem o umění

Zajímal se o výtvarné umění, literaturu i hudbu. Aktivně hrál na violoncello a harmonium. Svým dětem napsal několik pohádek. Zachované fragmenty těchto textů mají s jeho obrazy společnou imaginaci a poetiku. Obě tyto složky tvořily silný a zároveň zcela soukromý základ jeho tehdejší tvorby.

Zájem Rudolfa Veverky o výtvarné umění se nikdy neomezoval pouze na umění současné. Zvlášť ve čtyřicátých letech si on i řada jeho generačních vrstevníků pod dojmem vlastních dramatických zážitků, nebo dojmů z prostředí, v němž byli nuceni žít, kladli existenciální otázky, které obvykle na tak mladé lidi nedoléhají. Veverkova manželka Hana byla navíc po matce ze židovské rodiny. Existenciální úzkost v takových podmínkách vedla k jeho zesílené víře ve smysl empatie. Snaha vyrovnat se s těmito skutečnostmi jej i mnohé další přiváděla k základním modelům křesťanské civilizace.

Přes tyto obtíže Veverka intenzivně sledoval surrealismus, vlastnil tiskem vydané přednášky André Bretona, Freudovy spisy, díky časopisům jako byl Caiher d´Art znal i tvorbu dalších avantgardních umělců, zvláště pak Picassa.

Zájem o umění však nikdy neovlivňoval jeho tvorbu přímo, ale mnohem spíš se stával podnětem k dalším osobním průzkumům. Podobně jako surrealisty ho lákaly vstupy do patologicky deformovaného vnímání. Pod dojmem studia slavné Prinzhornovy práce o schizofrenii jako separaci intelektuálních a emočních funkcí, se spolu s dalšími mladými umělci přihlásil profesoru Svetozáru Nevolemu coby frekventant pokusů s LSD. Halucinační zážitky při použití LSD, zvláště pak dosud nepoznané barevné a sluchové vize, zúročil potom v některých svých obrazech například v expresivní deformaci figur či dramatické hře rukou, ale i v jejich až manýristické barevnosti.

Dílo

První, poměrně ucelený soubor, tvoří až obrazy s biblickou tématikou z let 1945–1953. Svá ranější díla Rudolf Veverka na konci 40. let spálil.

Konkrétně v letech 1945–1948 technikou olejomalby vytvořil Rudolf Veverka díla jako:

• Raněný, 1945,
• Žena ošetřující raněného, 1946,
• Snímání z kříže, 1946,
• Modrá žena v křesle, neboli Archanděl, 1947,
• dvě verze Piety a
• některé variace námětu Oplakávání Krista.

Pro Veverkova díla z tohoto období je typický – podobně jako u mnohých dalších mladých umělců v Čechách i jinde v Evropě – návrat ke křesťanské ikonografii, zvláště pak k tématu Ukřižování a spolu s ním ke spontánní, programově neestetizované expresi.

Rudolf Veverka vnímal Ukřižování Krista a biblické příběhy vůbec, jako velkou metaforu lidského utrpení a oběti, jako memento smyslu života i smrti. Pro svou tvorbu na tato témata našel předobraz v pozdně gotickém Isenheimském oltáři Matthiase Grünewalda, zejména v jeho známém Malém ukřižování. Výrazně odlišně pojatým dílem je potom Svatý Jan Evangelista z konce 40. let, agresivními rudými, černými a šedými tóny spolu s dynamickým tvaroslovím evokující jeho zjevení apokalypsy.

Řadu dalších Veverkových děl známe pouze ze soukromých černobílých fotografií.

Malování se věnoval do počátku padesátých let a po krátké pomlce kolem roku 1960 se k němu vrátil v závěru svého života, v období opětovného útlaku koncem 60. a počátkem 70. let, kdy se tématem jeho spíš fantazijních kompozic znovu staly pasáže z Bible, tentokrát typu Přechod přes poušť (1971) a Zápas (1972).

Svoji tvorbu Veverka nikdy nevystavil, znala ji jen rodina a nejužší okruh přátel.

• Dílo Rudolfa Veverky

Posmrtné znovuobjevení

Rané práce Rudolfa Veverky znovuobjevila pro dějiny českého umění výstava Konec avantgardy?, která se s velkým úspěchem konala v Galerii hlavního města Prahy v roce 2011. Autorkou její koncepce a stejně tak i stejnojmenné publikace, která k ní vyšla, byla se svým týmem Veverkova dcera Hana Rousová .

Tento projekt dal podnět k úvahám teoretika umění Josefa Vojvodíka o významu Veverkova díla v souvislostech českého i světového výtvarného umění, které vyšly pod názvem Patos v českém umění, poezii a umělecko-estetickém myšlení (2014) . Tvorbě Rudolfa Veverky věnoval Vojvodík v knize rozsáhlou kapitolu.

Malířskou tvorbu Rudolfa Veverky lze s časovým odstupem hodnotit jako originální vklad do dějin českého moderního umění.