Svetozar Nevole
Svetozar Nevole (15. dubna 1910 Vídeň – 11. září 1965) byl český psychiatr, psychopatolog a lékařský psycholog. Podílel se na založení Zdravotnického dokumentačního střediska (1947) a lze jej považovat za průkopníka československé lékařské bibliografie a dokumentace.[1][zdroj?!]
| doc. MUDr. Svetozar Nevole | |
|---|---|
 | |
| Narození | 15. dubna 1910 Vídeň |
| Úmrtí | 11. září 1965 (ve věku 55 let) |
| Alma mater | 1. lékařská fakulta Univerzity Karlovy |
| Povolání | psychiatr |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Život
editovatSvetozar Nevole se narodil 15. dubna 1910 ve Vídni v intelektuálně založené rodině. Jeho otec František Nevole se zajímal o filologii, psal a překládal z němčiny. Rodina se brzy přestěhovala do Čech, kde Svetozar v roce 1928 maturoval na Akademickém gymnáziu v Praze 1. Poté studoval na Lékařské fakultě Univerzity Karlovy, kde 11. ledna 1935 promoval[2]. V roce 1936 složil tzv. fyzikátní zkoušku a v lednu 1937 nastoupil jako nehonorovaný asistent na psychiatrickou kliniku profesora Zdeňka Myslivečka v Praze a působil zde až do roku 1942, kdy musel kvůli sňatku se židovkou Dagmar Sinkovou odejít z kliniky. Poté pracoval až do roku 1945 jako asistent v ordinaci praktického lékaře. V roce 1944 byla jeho těhotná manželka odvezena do Terezína. Svetozar Nevole se angažoval v odboji, za květnového povstání působil jako lékař a parlamentář.[1]
Po skončení války pracoval jako asistent na psychiatrické klinice pod vedením profesora Myslivečka. 29. května 1948 se habilitoval pro obor psychopatologie a lékařská psychologie. Od března 1951 působil ve funkci přednosty psychiatrické kliniky Lékařské fakulty Univerzity Karlovy v Plzni. V letech 1947 - 1951 zastával také pozici odborného lékařského ředitele ve Zdravotnickém dokumentačním středisku. Dne 8. října 1951 byl zatčen a 16. září 1952 odsouzen[2] ke 2,5 rokům odnětí svobody za napomáhání příteli Josefu Kostohryzovi. V roce 1953 byl při prezidentské amnestii z vězení propuštěn. Po propuštění pracoval jako laborant v Psychiatrické léčebně v Dobřanech a později jako primář oddělení. V roce 1961 začal pracovat ve Výzkumném ústavu psychiatrickém v Praze. Dne 11. září 1965 spáchal sebevraždu přeříznutím krční tepny.[3][1]
Dílo
editovatVe svých pracích se věnoval chorobným projevům lidského vnímání. V psychiatrickém výzkumu studoval způsoby, kterými se realita promítá do našeho vědomí, a patologické jevy v této oblasti, především nejrůznější halucinace. Nemínil se spokojit jen s líčením pacientů, ale chtěl jejich pocity prožít na vlastní kůži. Sám na sobě experimentoval s psychedeliky (zejména s meskalinem).[1] Chtěl, aby mu profesor Jirásek navrtal lebku a dráždil určité mozkové partie vnořenými elektrodami, což on odmítl.[4] Přitahovala ho tematika a problematika sebevražd a psal i o způsobu provedení sebevražedných činů.[5] Oblasti jeho zájmu byly zejména: poruchy vnímání, poruchy myšlení, genialita, vyšetřování Rohrschachovým testem, hromadné statistické údaje, bibliografie, otázky duševního zdraví, sebevraždy. V roce 1947 společně s knihovníkem Karlem Růžičkou začal systematicky vytvářet lékařskou bibliografii Bibliographia medica Čechoslovaca. Redigoval časopis Referátový výběr z psychiatrie.[1][3]
Zajímavosti
editovatByl společensky velmi aktivní. Byl členem Veslařského klubu, Svazu československých turistů, Společnosti astronomické, Společnosti mykologické, Sdružení vědeckých pracovníků a Svazu československých knihovníků.[3]
Miloval francouzskou kulturu. Byl vtipný a měl smysl pro suchý humor, dovedl předvádět krásná kabaretní vystoupení. Dle profesora Vondráčka měla však jeho povaha podivínské rysy.[5]
Reference
editovat- ↑ a b c d e VESELÁ, Jaroslava. Doc. MUDr. Svetozar Nevole - průkopník české lékařské bibliografie. Lékařská knihovna. 2010, 15(1-2). ISSN 1211-3255. Dostupné online
- ↑ a b Nevole Svetozar. is.cuni.cz [online]. [cit. 2019-11-01]. Dostupné online.
- ↑ a b c BAŠNÝ, Zdeněk a Pavel BAUDIŠ. Život a dílo docenta MUDr. Svetozara Nevoleho. Československá psychiatrie. 1992, 88(2), 122-124. ISSN 0069-2336.
- ↑ VONDRÁČEK, Vladimír. Lékař dále vzpomíná: (1920-1938). 1. vyd. Praha: Avicenum, 1977. 481 s. cnb000152862. S. 259.
- ↑ a b VONDRÁČEK, Vladimír. Lékař dále vzpomíná: (1920-1938). 1. vyd. Praha: Avicenum, 1977. 481 s. cnb000152862. S. 260.
Literatura
editovat- Seznam prací doc. dr. Svetozára Nevole. Československá psychiatrie. 1965, 61(6), 421-423. ISSN 0069-2336.
- Svatoňová, Kateřina. Jak víme, že jsme bytosti trojrozměrné: Svetozar Nevole jako solitér české psychiatrie. Dějiny a současnost, 2009, 31(7), s. 21-23. Dostupné online.
Externí odkazy
editovat
Osoba Svetozar Nevole ve Wikicitátech- Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Svetozar Nevole
- Úkryt za mřížemi – Svetozar Nevole v cyklu Neznámí hrdinové. Dostupné online
- Národní lékařská knihovna
