Wikipedista:Svenkaj/Pískoviště3
| Student | |
|---|---|
| Týdeník mladé inteligence | |
| Datum založení | říjen 1965 |
| Datum zániku | 21. srpen 1968 |
| Jazyk | cz |
| Periodicita | týdeník |
| Počet stran | 8 |
| Země původu |  Československo |
| Sídlo redakce | Praha 1, Staroměstské náměstí 17 |
| Náklad | 30–40 000 ks |
| Cena | 1 Kčs |
| Klíčové osoby | |
| Vydavatel | Ústřední výbor ČSM |
| Šéfredaktor | Václav Král, Ivan Kroft, Alexej Kusák |
Časopis Student byl radikální český studentský časopis vycházející od 5. října 1965 do 21. srpna 1968, kdy vyšlo poslední řádné vydání; do října 1968 následovalo ještě pět zvláštních ilegálních vydání.[1]
Vznik
editovatČasopis vznikl jako týdeník vydávaný Ústředním výborem ČSM, určený vysokoškolské mládeži. Měl přinášet informace o životě vysokoškoláků, činnosti ČSM a Mezinárodního svazu studentstva a další témata týkající se studentského života. Jeho první číslo vyšlo 5. října 1965.[2]
Redakce
editovatV červenci 1965 bylo oznámeno první složení redakční rady: Václav Král (šéfredaktor, svazácký funkcionář),[pozn. 1] Karel Šmíd (zástupce šéfredaktora), Pavel Kohn (kultura),[pozn. 2] Petr Feldstein (* 1943, zahraničí, sport), Vladimír Petřík (vnitropolitická rubrika), Miroslav Klomínek (výtvarný redaktor).[3] Redakce zpočátku sídlila v domě Městského výboru ČSM v Senovážné ulici, na podzim 1967 se přestěhovala na Staroměstské náměstí.
Od roku 1967 nahradil Václava Krále ve funkci šéfredaktora Ivan Krofta [pozn. 3] . Od července 1968 do zániku časopisu byl šéfredaktorem Alexej Kusák, pozdější emigrant a spolupracovník StB.
Charakter časopisu
editovatPůvodním záměrem komunistických zakladatelů bylo vytvořit časopis zabývající se problematikou vysokoškolské mládeže.[2] V souvislosti s politickým uvolňováním se od roku 1967 časopis postupně radikalizoval, po uvolnění cenzury koncem února 1968 radikalizace výrazně narostla. Zatímco např. tzv. strahovským událostem, kdy studenti vyjádřili demonstrací nespokojenost s poměry na kolejích na Strahově, zastával časopis na konci roku 1967 spíše mírnící stanoviska, v roce 1968 se tématu opakovaně věnoval (včetně rozhovoru se zraněným studentem) a narůstala kritika ČSM.
Časopis upozorňoval na témata, které dříve nemohla být publikována jako byly nezákonnosti 50. let 20. století, upozorňoval např. na nepublikované katolické spisovatele jako Jan Čep, Jakub Deml či Jan Zahradníček. Uveřejnil např. rozhovor s pražským arcibiskupem Františkem Tomáškem či informace o procesu s Alexandrem Ginzburgem.[pozn. 4] Časopis podpořil i tak ožehavou otázku, jako bylo obnovení sociálně–demokratické strany, která byla násilně sloučena s KSČ v roce 1948. Reportáž na pokračování z návštěvy Svobodné Evropy byla natolik „třaskavým“ materiálem, že po ůvodním díle bylo její další vydávání zastaveno a redakce se za něj 24. 7. 1967 omluvila. Student vydal dokonce interview s Pavlem Tigridem, který byl režimem považován za jednoho z největších nepřátel komunistického Československa.[1]
Kresby zde zveřejňovali např. Ivan Steiger, Vladimír Renčín nebo Karel Nepraš, fotografie Taras Kuščynskyj, Dagmar Hochová a další.
Zánik
editovatK zákazu časopisu Student nestačilo dojít, sami redaktoři se rozhodli vydávání ukončit. Důvodem bylo podepsání tzv. moskevského protokolu[pozn. 5] představiteli tehdejšího Československa, znemožňující vydávání svobodného časopisu.[6]
Po vydání posledního oficiálního čísla 34/1968 (datovaného 21. srpna 1968) ještě následovalo pět ilegálních zvláštních vydání, která byla distribuována na pražských ulicích.[7] Tato čísla již vycházela jen na jednom listu, s jednou nebo dvěma stranami anonymních textů, zaměřených na situaci v okupovaném Československu.
Odkazy
editovatPoznámky
editovat- ↑ Šéfredaktorem do roku 1967, kdy ho nahradil Ivan Krofta.
- ↑ Redaktorem Studenta v letech 1965–1967. Poté emigroval do Německa, kde pracoval ve Svobodné Evropě.
- ↑ Od roku 1971 šéfredaktor časopisu Pionýrská stezka, proslaveného především komiksy a ilustracemi výtvarníků jako např. Marko Čermák, Zdeněk Burian, Kája Saudek, Jiří Winter Neprakta, Bohumil Konečný a Gustav Krum.[4]
- ↑ Ruský disident (1936-2002)
- ↑ Jako moskevský protokol se označují dokumenty, které československá delegace unesená do Moskvy (Alexander Dubček, Ludvík Svoboda a další) podepsala po několikadenním nátlaku představitelů SSSR 27. srpna 1968. Z tehdejší delegace protokol nepodepsal pouze František Kriegel.[5]
Reference
editovat- ↑ a b LIBÁNEK, Tomáš. Časopis student a jeho doba. Praha, 2007. 182 s. Diplomová práce. Univerzita Karlova. Vedoucí práce Alena Míšková. Dostupné online.
- ↑ a b Časopis pro vysokoškoláky. Rudé právo. 1965-07-14, s. 7. Dostupné online. ISSN 0032-6569. (cz)
- ↑ Student. Mladý svět. 1965-07-30, s. 10. Dostupné online. ISSN 0323-2042. (cz)
- ↑ FENCL, Ivo. Když se ještě četla Stezka. Neviditelný pes [online]. 2024-08-06. Dostupné online.
- ↑ MKA. Únos, nátlak a kapitulace. Během čtyř dní Kreml donutil československé politiky schválit invazi. ČT24 [online]. Česká televize, 2018-08-27. Dostupné online. (cz)
- ↑ BUMBA, Jan; PŘINOSILOVÁ, Jana. Pražské jaro bylo příležitostí pro mnoho občanů cítit se ve vlastní zemi svobodněji, říká historik Tomek. iRozhlas. 2018-06-15. Dostupné online.
- ↑ Časopis Student (ročník 1968) [online]. Československé dokumentační středisko [cit. 2025-02-12]. Dostupné online. (cz)
Literatura
editovat- FELDSTEIN, Petr; LIBÁNEK, Tomáš. Skoro proti všem. Praha: Grada, 2019. 256 s. ISBN 978-80-247-2861-2.
- LIBÁNEK, Tomáš. Časopis student a jeho doba. Praha, 2007. 182 s. Diplomová práce. Univerzita Karlova. Vedoucí práce Alena Míšková. Dostupné online.
Externí odkazy
editovat- PhDr. Petr Feldstein [online]. Paměť národa [cit. 2025-02-12]. Dostupné online. (cz)