Wikipedista:Michal Mikolas/Hubnutí

Obvod pasu u zdravého jedince, s mírnou nadváhou a obézního

Hubnutí je proces, kdy se snižuje celková tělesná hmotnost jedince. Obvykle je to úbytkem tukové tkáně, která tvoří přirozenou energetickou rezervu savců; hubnutí může být ale způsobeno i ztrátou svalové tkáně. K hubnutí dochází, když příjem energie nepokrývá energetickou potřebu organizmu. Ovšem například u myší bylo pozorováno, že snížení příjmu potravy v dospělosti nemá pozorovatelný vliv na zdraví, ale je pro zdravý život nutno nemít vysoký příjem potravy již od počátku.

U obézních jedinců je hubnutí zdraví prospěšným procesem, musí však být prováděno postupně, nejlépe pod dohledem odborníka, buď lékaře, nebo nutričního terapeuta, kteří k tomu mají vhodné zdravotnické vzdělání. Například výživový poradce takové vzdělání mít ze zákona nemusí.

Definice zdravé hmotnosti člověka

Pro určení, zda je člověk hubený, „v normě“, nebo obézní se nejčastěji používá veličina nazvaná tělesný hmotnostní index (anglicky: body mass index – BMI).

Osoba s BMI přes 25 kg/m² je považována za osobu s nadváhou; BMI přes 30 kg/m² je považováno za obezitu. Další limit při 40 kg/m² je identifikován jako naléhavý risk nemoci. Americký Institut pro výzkum rakoviny považuje BMI mezi 18,5 a 25 za ideální cíl zdravé osoby (i když některé zdroje považují osobu s BMI nižší než 20 za osobu s podváhou). BMI zavedl v 19. století belgický statistik Adolphe Quetelet. Limitní hodnoty mezi kategoriemi jsou příležitostně předefinovány a mohou se lišit v různých zemích. V červnu 1998 Národní institut zdraví v USA vydal oficiální definice kategorií BMI, které tehdy používala Světová zdravotnická organizace (WHO) a posunul americký limit „nadváhy“ z BMI 27 na BMI 25. Asi 30 milionů Američanů tím přešlo z „ideální“ hmotnosti do nadváhy 0,45 – 4,55 kg. Tedy BMI nemůže dát kompletní diagnostiku, protože neuvažuje distribuci tuku v těle (víc v článku střední obezita) a poměrný podíl tuků, svalů a kostí na celkové tělesné hmotnosti. Silný atlet může pro těžké svalstvo být klasifikován podle BMI jako obézní, zatímco chybná „normální“ hodnota může být diagnostikována v případě starší osoby s velmi malou beztukovou hmotou a množstvím tuku.

Samotný BMI je proto jako diagnostický nástroj nedostatečný. V praxi je mnoho příkladů nadváhy, které mohou škodit zdraví a lékař i pacient mohou „vidět očima“, že tuk je problém. V těchto případech limity BMI poskytují jednoduchá směrná čísla, kterým všichni pacienti mohou rozumět. Lékaři mohou též použít jednoduché měření obvodu pásu (které je lepším indikátorem komplikací jako např. inzulinová rezistence pro útrobní tuk); test kožní řasy, u kterého se špetka kůže přesně změří na určení tloušťky podkožní tukové vrstvy; nebo bioelektrická impedanční analýza, obvykle prováděna na specializovaných klinikách.

Tato klinická data jsou málokdy dostupná v statistických materiálech potřebných na velké studie zdraví obyvatelstva, i když výška a hmotnost jsou obvykle zaznamenány. Z tohoto důvodu BMI zůstává nejčastějším přístupem v studiích o zdraví obyvatelstva a nejužitečnější pro mezihraniční, průřezové a jiné typy srovnávací analýzy.

Příčiny

• Růst, běžný vývoj
• Patologický růst, vývojová porucha
• Genetická porucha
• Hladovění, nedostatečný příjem energie
• Strava neobsahující hodnotné živiny
• Strava zatížená toxiny (např. bakterií, plísní, znečištěného životního prostředí), chronická otrava
• Drogová závislost, alkoholismus, nikotinismus
• Zaprášení, zenesení plic (azbest, uhelný prach, dehet z cigaret)
• Mechanické dráždění trávicího traktu (střepy, skleněná či azbestová vlákna)
• Porucha příjmu potravy (anorexie)
• Deprese, psychóza, somatizace duševního onemocnění
• Porucha asimilace potravy (zánět střev, podrážděný trávicí systém, nedostatek trávicích enzymů aj. poruchy trávení a asimilace)
• Nepravidelné stravování
• Nadměrná fyzická nebo psychická zátěž
• Rakovina (narušením činnosti orgánů, vlivem bolesti, vlivem spotřeby glukózy nádorem, vlivem chemoterapie aj.)
• AIDS (vlivem oportunních infekcí, horeček, nevyspání aj.)
• Hyperfunkce štítné žlázy
• Nedostatečná produkce některých hormonů (např. nadledvin nebo estrogenů)
• Různá onemocnění zatěžující organizmus horečkami, průjmy, záněty, bolestmi aj. (revma, zápal plic, malárie, artritida, cholera, úplavice aj.)
• Nedostatek tekutin, ztráta tekutin
• Porucha nebo onemocnění důležitých orgánů (slinivka, žaludek, játra, ledviny)
• Skrytý zánět (např. gynekologický)
• Diabetes mellitus I.,II typu
• Parazitární onemocnění (hlísty, tasemnice)
• Myopatie nebo jiná příčina ubývání, mizení, ztráty svalstva)

Při hubnutí bez známé/zjevné příčiny je potřeba vyhledat lékaře.

Nástroje využívané k cílenému hubnutí dle mechanismu účinku

Pro hubnutí je potřeba snižovat kalorický příjem a/nebo zvyšovat kalorický výdej. Z tohoto pohledu lze jednotlivé nástroje také dělit.

Snižování kalorického příjmu vědomým omezením potravy

Do této kategorie patří nástroje pro omezení kalorického příjmu, které musí člověk vědomě hlídat.

Počítání kalorií

Při počítání kalorií člověk typicky zapisuje vše, co sní. Sčítá kalorie této přijaté potravy. Pomocí plánování jídla se dostává do požadovaného kalorického deficitu, což vede ke snižování hmotnosti .

Omezení příjmu potravy na základě času

Pokud omezíme období, kdy jedinec smí přijímat kalorie, výsledkem je snížení celkové přijaté energie a hubnutí ^[zdroj?]. Tato metoda je většinou nazývána "Přerušovaný půst". Je rozšířena v různých podobách, populární jsou například tyto :

• "16/8" - každý den 16 hodin půst, 8 hodin možnost jíst - zde se většinou vejdou 2 - 3 jídla,
• "22/2" - 22 hodin půst, 2 hodiny jídlo - zde se většinou konzumuje pouze jeden chod denně,
• "ADF" - celý den půst, po kterém následuje jeden či více dní normálního jezení.

Přerušovaný půst má mnoho zdravotních benefitů, například zvýšení dlouhověkosti, zvýšení citlivosti na inzulin, nebo ... ^[zdroj?]

Snižování kalorického příjmu jinými způsoby

Za určitých podmínek mají lidé tendence přijímat méně kalorií, aniž by se o to jakkoli vědomě snažili. Ovlivnit lidský apetit může ovlivnit například:

Metody s dosud nejasným mechanismem účinku

Ovlivňování mikrobiomu ve střevech

U pokusů na myších bylo zjištěno, že když implantujeme bakterie ze střev hubených myší do střev obézních myší, tyto obézní myši bez jakéhokoli dalšího lidského zásahu začnou hubnout. Tento pokus byl později se stejným výsledkem proveden i u lidí.

Střevní mikrobiom lze ovlivňovat i méně radikálními způsoby:

• Vhodné je konzumovat fermentované potraviny. Výzkumy ukazují, že pozitivní vliv na hubnutí má například konzumace fermentovaného kimchi ,
• Prebiotika ve formě rozpustné vlákniny se také jeví účinné pro podporu hubnutí. Dosud byl prokázán pro hubnutí pozitivní vliv inulinu ,

Další potraviny či doplňky stravy

• Spirulina?
  

Léky na hubnutí

Přibližně na konci 19. století se v západních zemích stalo ideálem velmi štíhlé tělo a od té doby se také datují „osvědčené přípravky“, které umožňují hubnutí. Až do padesátých let 20. století se nasazovaly extrakty ze štítné žlázy. Tyroxin v nich obsažený vede k značnému hubnutí uživatele, ale je spojen s řadou vedlejších příznaků (svalová slabost, bolest na hrudníku, zvýšená tepová frekvence a krevní tlak). Ve třicátých a čtyřicátých letech 20. století se ve velkém užíval dinitrofenol, původně pesticid, který však je ve vyšších dávkách extrémně toxický i pro člověka a způsobuje poškození chuťových pohárků, vyrážky, slepotu, horečky až smrt. Udává se, že tuto látku bralo ve 30. letech až 100 000 Američanů. Následně byl nahrazen jinými, ale také nebezpečnými látkami – amfetaminy. Na amfetaminech vzniká snadno závislost. V nedávné době vzniklo obrovské množství nových přípravků na hubnutí, mnohé jsou však velmi často bez udání důvodu stahovány z trhu.

Příklady „zázračných“ léků na hubnutí

Zelená káva

Zelená káva jako lék na hubnutí byla poprvé představena v americkém pořadu Dr. Oz Show, kde byla prezentována její zázračnost díky kyselině chlorogenové, která zrychluje metabolismus. Toto tvrzení nicméně není potvrzeno žádnými výzkumy, obecně existují stovky látek, které urychlují tělesný metabolismus, ale to neznamená, že mají měřitelný vliv na hubnutí. Naopak podle Americké chemické společnosti zelená káva zvyšuje odolnost vůči inzulínu (první stádium cukrovky 2. typu), a přispívá k ztučnění jater a zvýšení krevního tlaku.

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Michal Mikolas/Hubnutí na Wikimedia Commons