Wikipedista:Matka2/Pískoviště

Přírodní rezervace Kokořínský důl, která je součástí CHKO Kokořínsko, je známá hlavně rozsáhlými pískovcovými útvary, jako jsou pokličky a skalní města. Pískovce zde byly uloženy už v druhohorách při mořské transgresi. Území je jako zvláštně chráněné vyhlášeno od roku 1953. Celým údolím prochází říčka Pšovka, kolem níž jsou rozsáhlé mokřady. Kokořínský důl je významný také díky různorodé fauně a flóře.

Poloha

Přírodní rezervace leží v CHKO Kokořínsko – Máchův ráj na severním okraji Středočeského kraje nedaleko Mělníka. Většina spadá do okresu Mělník, menší část do okresu Česká lípa.

Jedná se o přibližně 15 km dlouhé kaňonovité údolí podél řeky Pšovky, které začíná u vlakové zastávky Lhotka u Mělníka a pokračuje směrem na sever k Olešnu. Krom údolí Pšovky spadají do chráněné oblasti také okolní navazující plochy. Nadmořská výška se pohybuje od 207 do 398 m.

Informační tabule Kokořínského dolu, U Grobiána

Přírodní rezervace zaujímá rozlohu 23,645 km².

Historie

Typická roubená chata, Kokořínský důl

Pobyt člověka v Kokořínském dole byl doložen již z dob paleolitu. Např. v okolí Mšena jsou doložená stálá sídliště s pevnými dřevěnými obydlími z období starší a mladší doby kamenné. Zemědělské osídlování trvá od tzv. knížecí kolonizace v 11.-12. století, kdy vznikala trvalá sídliště v povodí Pšovky. Pro pastvu dobytka byly kromě luk a pasek využívány i obtížně mýtitelné listnaté lesy na okrajích dolů a roklí. Díky využívání vodní síly bylo v údolní nivě Pšovky historicky větší množství vodních ploch než v současnosti, což souvisí s tím, že až do 50. let 20. století se zde nacházelo velké množství pil a mlýnů. Během pravidelného používání mlýnů byl potřeba stálý průtok a koryto se čistilo a udržovalo. Po ukončení práce mlýnů údržba přestala a na území vznikly mokřady. Dalším zásahem do krajinného rázu bylo zrušení části rybníků a jejich přeměně na ornou půdu, nebo stavba silnice Mělník - Ráj ve 20. letech 20. století. V období kolonizace byly zemědělsky využívané plošiny změněny přechodem na mechanizovanou zemědělskou velkovýrobu. Další změny v krajině Kokořínského dolu nastaly neobděláváním a postupným zarůstáním nivních luk olšinami. Základní zemědělský ráz krajiny je i přes tyto všechny změny od středověku až po dnešek v podstatě zachován.

Přírodní poměry

Kokořínský důl se vyznačuje geomorfologicky členitým písčitým terénem, které vytváří speciální geomorfologické jevy, a to zejména kaňonovitá údolí, skalní města, pokličky, voštiny, skalní okna, skalní brány, římsy, výklenky, pseudoškraby a další útvary vzniklé zvětráváním pískovců. Dále se údolí vyznačuje rozsáhlými mokřady, podmáčenými a vlhkými loukami, prameništi, a to zejména v okolí Pšovky a jejích přítoků. Mokřady v rezervaci jsou součástí chráněného komplexu Mokřady Liběchovky a Pšovky, které patří mezi mezinárodně významná území Ramsarské úmluvy. Tato pestrá kombinace přírodních poměrů dodává krajině její výjimečnost a také stanoviště pro vzácné druhy fauny a flóry.

Hydrologie

Celým údolím protéká řeka Pšovka. Ta teče dále do Mělníka a tam se vlévá do Labe. Přírodní rezervace tedy leží v povodí Labe. Na území rezervace má Pšovka kromě spousty drobných přítoků, jeden významnější pravobřežní přítok potok Žebrák. Podél Pšovky se v údolí nachází několik vodních ploch. Niva Pšovky má mokřadní charakter. Tento mokřad je předmětem ochrany již od roku 1998.

Kokořínský důl, rybník Kačírek

Vzhledem k velkému množství pískovců, které mají velmi dobrou propustnost je celé území velmi kvalitní zásobárnou podzemní vody. Na území jsou hojné i zlomové struktury, skrz něž se při prudkých přívalových deštích dostává voda z povrchu do podzemní vody.

Pedologie

Na spraších se vyvinuly hnědozemě, které jsou zde zastoupeny především černozemními hnědozeměmi spolu s lehce oglejenými a ilimerizovanými formami půd. Jsou vysoce úrodné a ideální pro zemědělské využití. Na hranách roklí a na okrajích tabulí se setkáváme s mělkými a nevyvinutými hnědými půdami. Jsou to převážně lehké, minerálně chudé až velmi chudé půdy s nízkým obsahem humusu. Pro nivu Pšovky jsou typické rašeliništní půdy na hlinitopísčitém aluviálním podkladu. Lesní půdy jsou hnědé, mírně podzolované, jedná se o lehké, mělké písčité půdy, jejichž podkladem jsou kvádrové pískovce středoturonských souvrství. Půda na okrajových plochách zemědělsky využívaných tabulí je často postihována vodní erozí. Za přívalových dešťů strhává ornici a odplavuje ji na dno roklí.

Flóra

Upolín nejvyšší (Trollius alltisimus), Kokořínský důl

Údolí je botanicky pestrým územím, jelikož se zde stýkají teplomilné druhy středočeské nížiny, podhorské druhy Polomených hor i vlhkomilná polabská flóra. Významné jsou biotopy v mokřadech a údolních nivách a také izolované plochy spraší na skalních výchozech. Nejčastější vegetační jednotkou vázanou na pískovcové údolí a na skalnaté svahy jsou borové doubravy, kde se můžeme setkat např. s brusinkou obecnou a borůvkou černou. Po mnohaletém hospodaření člověka se zde běžně setkáváme s reliktními bory. Na okrajích roklí se zachovaly habrové doubravy a javořiny se zastoupením druhů, jako je např. jaterník trojlaločný (Hepatica nobilis), hrachor jarní (Lathyrus vernus) a ptačinec velkokvětý (Stellaria holostea).

Prstnatec májový (Dactylorhiza majalis), Kokořínský důl

V hlubších údolích jsou svahy charakterizovány acidofilními bučinami, nezalesněné plochy údolního dna jsou tvořeny převážně mokřadními společenstvy s vzácnými a ohroženými druhy, které se nachází na mokřadních lukách. Patří sem orchideje prstnatec májový (Dactylorhiza majalis) a upolín nejvyšší (Trollius alltisimus), které zde můžeme vidět v letních měsících. Významným biotopem jsou stinné a vlhké rokle, jejichž stěny a okraje jsou zarostlé polštáři mechorostů a společenstvem kapradin Gymnocarpium dryopteris-Phegopteris connectilis. Ty po uvolnění ze skály spadnou na dno rokle, kde se vytváří vlhký humus, na němž vzniká kapradinová niva.

Fauna

Údolí Pšovky poskytuje vhodná prostředí pro různé bezobratlé živočichy: vedle vzácných druhů je zde možno najít i ty, které se v rámci celé České republiky jinde nevyskytují a jsou ohrožené i v rámci celé Evropy. Příkladem může být měkkýš vrkoč bažinný (Vertigo moulinsiana), který se v ČR vyskytuje jen v údolí Liběchovky a Pšovky. Z dalších vzácných či ohrožených druhů se zde vyskytují plž vrkoč útlý (Vertigo angustior) a mlž hrachovka říční (Pisidium amnicum). Do roku 1998 se v potoce Pšovka vyskytovaly tři druhy raků (rak říční, rak pruhovaný a rak bahenní), ty byly vlivem pandemie (tzv. račí mor) téměř zahubeny a dodnes se tedy můžeme setkat jen s rakem pruhovaným (Orctonectes limosus), který byl k nám dovezen ze severní Ameriky. Z ryb se zde vyskytují původní druhy, jako je hrouzek obecný (Gobio gobio) a mřenka mramorovaná (Noemacheilius barbatulus). Tůně a tůňky obývají skokan štíhlý (Rana dalmatina) a čolek horský (Triturus alpestris). Vzácné či ohrožené druhy se krom mokřadů vyskytují i na hranách skal: zde se například můžeme setkat s pavoukovci: plachenatkou drobnou (Centromerus prudens), slídňákem (Alopecosa sulzeri) a nebo také se skákavkou (Talavera aequipe). Aktuálně bylo na území Kokořínského dolu zaznamenáno 63 ptačích druhů, ze vzácnějších druhů je to například sokol stěhovavý (Falco peregrinus), čáp černý (Ciconia nigra) nebo dudek chocholatý (Upupa epops). Kolonie netopýra velkého (Myotis myotis) nalezneme v opuštěných stavbách a další druhy netopýrů můžeme nalézt ve sklepích a jeskyních. Z drobných savců, krom běžných druhů, tu byli nalezeny i například plch velký (Glis glis) a myška drobná (Micromys minutus).

Geologie

Pískovcová skála, viditelný vrstevnatý sled

Celá oblast je řazena k jizerskému souvrství. Nejčastějším horninovým typem, se kterým se na Kokořínsku setkáváme, jsou křemenné pískovce druhohorního stáří. V druhohorách, tedy konkrétně v období křídy, byla většina Českého masivu zaplavena mořem. Hloubka moře se neustále měnila, což můžeme nyní pozorovat na vrstevním sledu. Časový úsek, jež je zde zaznamenán, odpovídá období přibližně 5 milionů let. Poté, co na konci druhohor moře ustoupilo, zanechalo za sebou mocnou vrstvu sedimentů. Tato vrstva byla tlačená nadložím a proměnila se na pískovce. Během třetihor došlo k několika pohybům na zlomech, a s tím i k vystoupením magmatu na povrch. V dnešní době jich už mnoho nenajdeme, většina podlehla erozi. Na území se nachází velké množství železitých pískovců. Nevíme jistě z jakého důvodu se sem železo dostalo, existuje více hypotéz. Ve čtvrtohorách došlo díky častému střídání teplých a studených období k zahloubení koryta Pšovky. Odolnější horniny zůstaly a vystoupily nad okolní horniny. V té době vznikala také skalní města a jiné tvary skalního reliéfu. V dnešní době vlivem deště a dalších složek počasí dochází stále ke zvětrávání a erozi a reliéf se neustále mění.

Ochrana

Dne 13. února 2019 vydala Agentura ochrany přírody a krajiny České republiky nařízení č. 1/2019, kterým se od 1. března 2019 vyhlásila přírodní rezervace Kokořínský důl.

Předměty ochrany

Předmětem ochrany je populace vzácných a ohrožených druhů rostlin, především vláskatce tajemného (Trichomanes speciosum), kosatce bezlistého (Irys aphylla) a rdesu alpského (Potamogeton alpinus), včetně jejich biotopů. Z populace ohrožených a vzácných druhů živočichů jde například o vrkoče bažinného (Vertigo mounlinsiana), vrkoče útlého (Vertigo angustior), hrachovky čárkované (Pisidium tenuilineatum) a sekavce podunajského (Cobitis elongatoides), včetně jejich biotopů. Dále k ochraně patří rozsáhlé mokřady, a to zejména prameniště, vodní plochy, Pšovka a její přítoky, rákosiny a ostřicové mokřady, podmáčené a vlhké louky, mokřadní olšiny a jasanovo-olšové lužní lesy. Geomorfologické jevy, z nichž nejvýznamnější jsou pokličky a další útvary vzniklé zvětráváním pískovců. Dalším předmětem ochrany jsou zachované lesní porosty, tvořené zejména borovými a acidofilními doubravami, hercynskými dubohabřinami, acidofilními bučinami a borovými doubravami.

Plán péče a praktikované způsoby managmentu

Na přírodovědným výzkumem vybraných vhodných plochách se provádí kosení, odstraňování náletů, obnova a tvorba drobných vodních ploch, popřípadě odbahňování rybníků. Odstraňování náletů dřevin, se také provádí na drobných xerotermních plochách na okraji skal.

Turismus

Hrad Kokořín

Nejvíce navštěvovaný je hrad Kokořín, který je součástí Kokořínského dolu a je cílem výletů od 18. století. K hradu vedou značené turistické cesty. Dále turisty lákají hlavně pískovcové útvary, jako jsou skalní obydlí a tzv. pokličky (Kokořínské a Mšenské). Velké množství skalních útvarů láká zájemce lezení, přesto že většina z nich je chráněná a nesmí se poškodit. Dále se v údolí vyskytují jeskyně např.: jeskyně Klemperka a Nedamy, které jsou vyhloubené do pískovcových skal. Za třicetileté války je využívali obyvatelé okolních obcí jako úkryt. K nejkrásnějším místům Kokořínského dolu patří osady Vojtěchov a Hlučov, které jsou významné svou lidovou architekturou. K dalším turistickým lokalitám patří koupaliště Harasovské jezero, trampská osada Harakoko a mlýn Mlčeň.

Odkazy

Související články

• Kokořín (hrad)
• Chráněná krajinná oblast Kokořínsko – Máchův kraj

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu Matka2/Pískoviště na Wikimedia Commons