Wikipedista:Martin Kotačka/pískoviště

Vývod vévody Ludvíka I. Württemberského (1554–1593)

Genealogie (řec. génos, lat. genus = rod) je pomocná věda historická, která zkoumá vztahy mezi lidskými jedinci, vyplývající z jejich společného rodového původu. Genealogie se zabývá buď studiem jednotlivých osobností, nebo sledováním proměn jednotlivých druhů vztahů. Soukromý zájem v této oblasti bývá označován starším názvem jako rodopis.

Protože z genealogické posloupnosti vyplývají také právní či prestižní důsledky, je genealogie zatížena mnoha falzy a fikcemi - a od dob antických (odvozování původu římských císařů od řeckých hrdinů) až do současnosti.

Dějiny genealogie

Genealogie od nejstarších dob až do středověku

Genealogii lze považovat za jednu z nejstarších historických věd, ačkoliv ve svých počátcích ještě neměla charakter vědeckého bádání. Zaznamenávání rodové posloupnosti a příbuzenských vazeb bylo, ať již ve smyslu politickém nebo teologickém, obsaženo v mnohých starověkých a středověkých textech. Jednou z nejvýznamnějších knih která podává obšírné popisy rodových vazeb je Bible, ve které jsou zaznamenáni potomci od ..... až k .....

Základní pojmy

Vývod

Vývod, někdy také uváděn pod názvem vývod z předků (něm. Ascendententafel)

Rozrod

Rozrod (něm. Descendententafel)

Rodokmen

Rodokmen (něm. Stammtafel)

Příbuzenské a pokrevenské tabulky

Pokrevenství označuje vztah mezi osobami, které pocházejí z jediného předka (důležitý je pak stupeň pokrevenství). Příbuzenství (sešvagření) jsou vztahy vzniklé manželstvím (tj. vztahy k pokrevním příbuzným partnera).

Genealogické bádání vychází od jedince – příslušníka rodu buď jako ploditele (rodiče) nebo jako zplozeného (zrozeného), a podle toho zkoumá jeho vztahy buď k jeho předkům (ascendentům) nebo k jeho potomkům (descendentům).

Souhrn předků jednotlivce, se nazývá vývod. Vývod býval dříve hodnocen zejména po stránce právní, když šlo o nástupnictví na trůn, svěřenectví, dědictví apod. Neúplná část vývodu se nazývá průba. V dnešní době je vývod důležitou pomůckou v rodopisném zkoumání biologickém a sociologickém, ukazuje vlivy dědičnosti a znázorňuje vzájemné prostupování nejrozmanitějších vrstev společenských v jednotlivých rodech.

Potomstvo jednotlivce (páru jedinců) se nazývá rozrod, jde-li o všechny potomky po meči i po přeslici, nebo rodokmen, přihlíží-li se jen k potomkům mužských členů (t.j. k osobám obvykle stejného rodového jména).

Matriky

Matriční knihy jsou primárním a nejdůležitějším pramenem pro genealogické bádání. Jedná se o veřejné úřední knihy, jejichž posláním je evidence osob pro právní účely.

Nematriční prameny pro genealogické bádání

Prameny, ze kterých genealogie vychází, jsou v době před zavedením matrik omezeny pouze na listiny, úřední a veřejné knihy. Teprve od 17. století jsou prameny díky povinnému vedení matrik úplnější a systematičtější. V této době dochází k vytváření zcela nových druhů pramenů, zejména dokumentů novověké diplomatické povahy.

Farní kroniky

Farní kroniky jsou další z knih vedených farářem mimo jeho běžnou církevněprávní agendu (matriky, knihy ohlášek, knihy biřmovaných atd.). Sepisovány byly přibližně od poloviny 18. století a zachycovaly události především lokálního významu důležitého pro život farnosti. Uloženy jsou povětšinou ve fondu příslušné farnosti.

Odkazy

Literatura

• BEK, Augustin. Rodopis v praxi. Praha: [s.n.], 1941. 
• HLAVÁČEK, Ivan; KAŠPAR, Jaroslav; NOVÝ, Rostislav. Vademecum pomocných věd historických. Jinočany: H + H, 2002, dotisk 2004. 544 s. ISBN 80-7319-004-4. Kapitola Genealogie, s. 141-153. 
• HORNÍČEK, Ignác. Kniha o rodopisu. Praktické uvedení do rodopisu s přílohou o obecních kronikách. Vyškov: F. Obzina, 1939. 228 s. 
• LEDNICKÁ, Blanka. Sestavte si rodokmen. Pátráme po svých předcích. Praha: Grada, 2012. 176 s. ISBN 978-80-247-4069-0. 
• MAREČKOVÁ, Marie. Příručka praktické genealogie. Jak sestavit rodokmen. Praha - Litomyšl: Paseka, 2004. 187 s. ISBN 80-7185-662-2. 
• MARKUS, Antonín. Příručka rodového kronikáře. Praha: [s.n.], 1938. 
• PALIVEC, Viktor. Minimum pro rodopisce a heraldiky. Praha: [s.n.], 1970. 
• PETERKA, Josef. Cesta k rodinným kořenům. Praha: [s.n.] ISBN 80-7277-307-0. 
• PILNÁČEK, Josef. Staromoravští rodové. Vídeň: nákladem Josefa Pilnáčka, 1930. 639 s. 
• PILNÁČEK, Josef. Rody starého Slezska. 3. vyd. (2. úplné). Brno : Ivo Sperát, 2010. 433 s. ISBN 978-80-904312-3-2.
• PILNÁČEK, Josef. Občanské znaky. 1. vyd. Brno : Ivo Sperát, 2009. 197 s. ISBN 978-80-904312-1-8.
• PILNÁČEK, Josef. Neznámé rody a znaky staré Moravy. 2. vyd. Brno : Ivo Sperát, 2010. 125 s. ISBN 978-80-904312-2-5.
• SASSMANN, Alois. Kořeny. Putování po starých rodech, aneb, co jste na jihočeské frekvenci 106,4 FM neslyšeli. 1. České Budějovice: Karmášek, 2007. 162 s. ISBN 978-80-239-8558-0. 
• SASSMANN, Alois. Kořeny. Putování po starých rodech, aneb, co jste na jihočeské frekvenci 106,4 FM neslyšeli. 2. České Budějovice: Karmášek, 2008. 231 s. ISBN 978-80-87101-03-2. 
• SASSMANN, Alois. Kořeny. Putování po starých rodech, aneb, co jste na jihočeské frekvenci 106,4 FM neslyšeli. 3. České Budějovice: Karmášek, 2010. 224 s. ISBN 978-80-87101-25-4. 

Externí odkazy

• Genea.cz - rodopisný rozcestník
• Česká genealogická a heraldická společnost
• WikiTree, otevřený projekt s cílem mapovat rodokmen celého lidstva
• České genealogické forum

Související články

• GEDCOM – přenositelný standard pro elektronické ukládání dat genealogických programů
• Prosopografie – zkoumáním okruhu osob, s ohledem na původ, kariéru, či rodinné vztahy

Portály: Rodina