Wikipedista:MIGORMCZ/Pískoviště4

Námrazová stanice Studnice

editovat
 
Prostřední stožár stanice, v pozadí nejvýše položený stožár a vrch Kopeček

Námrazová stanice Studnice je měřicí stanice vybudovaná roku 1980 Výzkumným ústavem energetickým u Studnic. Stanice do roku 2022 částečně zasahovala také do katastru Rokytna. Původně se skládala ze tří stožárů připomínajícími stožáry zvláště vysokého napětí; z nichž nejvýše položený se nacházel ve výšce 806 m n. m.; umístěnými na úpatí vrchu Kopeček (822 m n. m.). Stanice poskytuje údaje o vlivu námrazy na elektrickou přenosovou soustavu a v plném rozsahu fungovala až do roku 2020. Následující rok došlo ke snesení lan mezi stožáry a v roce 2022 došlo k demolici krajních stožárů. Prostřední stožár nadále slouží k měření námrazy a k telekomunikačním účelům. Provozovatelem stanice je společnost EGÚ Brno.[1][2][3][4][5][6][7][8][9][10][11][12][13][14]

Stanice se skládala ze tří stožárů podobných stožárům vysokého napětí, mezi nimiž byla napnuta ocelová lana. K samotnému měření byl určen prostřední stožár, který zůstává v provozu i po snesení krajních stožárů.

Měřicí technika

editovat

Historie

editovat

Lokalita u Studnic je co se týče tvorby námrazy podobná horským oblastem. K jejímu výzkumu tak začala sloužit už v roce 1929.[5][6][8][9][11] Kontinuální měření zde pak začalo probíhat roku 1940,[6][7][8] kdy bylo výzkumné zařízení modernizováno[6] (naměřená data jsou dochována od roku 1940[6] nebo 1946[10][11]). Toto prvotní měření probíhalo na dřevěných konstrukcích a sloupech, mezi nimiž byly nataženy vodiče. Změna nastala po kalamitě roku 1974, při níž došlo k rozsáhlým škodám na elektrické přenosové soustavě. V roce 1980 tak byly u Studnic postaveny tři ocelové 50 metrů vysoké stožáry[5][6][7][8] s parametry pro vedení 400 kV.[6] Ty byly povoleny jako dočasná stavba na 10 let.

https://www.plotove-systemy.cz/index.php/novinky/oploceni-stendu-egu-brno-a-s

https://samosprava.nmnm.cz/wp-content/uploads/sites/26/2020/12/31.pdf

Reference

editovat
  1. Observation of Icing on the Stand at Studnice [PDF online]. Jokohama: 10/2007 [cit. 2024-10-15]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. ŠABATA, Jaroslav; ZEMAN, Lubomír. Icemetr tests at Studnice Station [PDF online]. Andermatt: EGÚ Brno, 2009-09-08 [cit. 2024-10-15]. Dostupné online. (anglicky) 
  3. ŠABATA, Jaroslav. Studnice Test Station (UGÚ Brno) [PDF online]. Andermatt: EGÚ Brno, 2009-09-08 [cit. 2024-10-15]. Dostupné online. (anglicky) 
  4. Výzkumná stanice u Žďáru trnem v ekologickém oku. ČT24 [online]. Česká televize, 2011-08-22 [cit. 2024-10-15]. Dostupné online. 
  5. a b c BLAŽEK, Tomáš. Největší stanice svého druhu v republice měří námrazu už přes 85 let. iDNES.cz [online]. MAFRA, 2015-02-06 [cit. 2024-10-12]. Dostupné online. 
  6. a b c d e f g BLAŽEK, Tomáš. Stožáry a dráty, které nikam nevedou. Unikátní zařízení roky měří námrazu. iDNES.cz [online]. MAFRA, 2020-12-27 [cit. 2024-10-12]. Dostupné online. 
  7. a b c BLAŽEK, Tomáš. Unikátní námrazové stožáry musí pryč, nelíbí se správě Žďárských vrchů. iDNES.cz [online]. MAFRA, 2022-01-30 [cit. 2024-10-12]. Dostupné online. 
  8. a b c d BLAŽEK, Tomáš. Dva námrazové stožáry už leží na zemi, rozhodnutí o třetím teprve padne. iDNES.cz [online]. MAFRA, 2022-12-13 [cit. 2024-10-12]. Dostupné online. 
  9. a b Redakce. Stožáry měřící námrazu u Studnic stále stojí. Žďárský deník [online]. VLTAVA LABE MEDIA, 2014-03-17 [cit. 2024-10-12]. Dostupné online. 
  10. a b SÁBLÍKOVÁ, Radka. Stožáry na měření námrazy u Studnic šly k zemi, osud posledního je nejistý. Žďárský deník [online]. VLTAVA LABE MEDIA, 2022-12-12 [cit. 2024-10-13]. Dostupné online. 
  11. a b c DRÁPALÍK, Martin. Námrazové stožáry u Studnic se poroučely k zemi. Podívejte, jak mizí z krajiny. Žďárský deník [online]. VLTAVA LABE MEDIA, 2022-12-09 [cit. 2024-10-12]. Dostupné online. 
  12. V CHKO Žďárské vrchy zbourali dva ze tří stožárů k měření námrazy, neměly už povolení. Ekolist.cz [online]. BEZK, z.s., 2022-12-11 [cit. 2024-10-15]. Dostupné online. ISSN 1802-9019. 
  13. DRIENOVÁ, Doris. Dva ze tří stožárů k měření námrazy na Žďársku musely padnout k zemi. NášREGION.cz [online]. A 11, 2022-12-08 [cit. 2024-10-15]. Dostupné online. 
  14. Dva krajní stožáry námrazové stanice na Studnicích jsou již minulostí [online]. AOPK ČR, 2022-12-15 [cit. 2024-10-12]. Dostupné online. 

Externí odkazy

editovat


Obloukový most přes Svitavu a železniční trať (Blansko)

editovat

Arnošt z Pardubic (loď)

editovat
Arnošt z Pardubic
 
Základní údaje
Typosobní loď
MajitelPardubická plavební a.s.
Domovský přístavPraha
Uvedena do služby12. října 2000[1]
Panenská plavba28. října 2000[1]
Technická data
Délka27,0 m
Šířka5,4 m
Výška4,4 m
Ponor0,9 m
PohonNANNY Diesel
2×115 HP
Palivomotorová nafta
Posádka2
Pasažéři75

Arnošt z Pardubic je česká osobní loď vyrobená v roce 2000[1] pro společnost Pardubická plavební. Od roku 2011, kdy loď prošla modernizací, ji provozuje Dopravní podnik města Pardubic.[1][2][3]

Historie

editovat

Loď byla vyrobena roku 2000[1] (podle jiných zdrojů v roce 2001[2]), křest proběhl 12. října 2000[1][4] a první plavba s cestujícími se konala na trase z Pardubic do Srnojed dne 28. října 2000.[1]

Reference

editovat
  1. a b c d e f g Pardubická plavební a.s. [online]. Parpedie [cit. 2022-05-09]. Dostupné online. 
  2. a b O LODI [online]. www.lod.cz - Arnošt z Pardubic a.s. [cit. 2022-05-13]. Dostupné online. 
  3. Osobní restaurační a výletní motorová loď - " Arnošt z Pardubic " [online]. JESKO CZ s.r.o. [cit. 2022-05-13]. Dostupné online. 
  4. Arnošt z Pardubic [online]. Parpedie [cit. 2022-05-13]. Dostupné online. 

Externí odkazy

editovat


Bratislava-Lamač

editovat
Bratislava-Lamač
 
Pohled na staniční budovu
StátSlovensko  Slovensko
KrajBratislavský
MěstoBratislava
Souřadnice
 
 
Bratislava-Lamač
Provozovatel dráhyŽSR
Tratě100, 110
Nadmořská výška- m n. m.
V provozu od20. 08. 1848
Zabezpečovací zařízeníRZZ
Dopravní koleje4
Nástupiště (nástupní hrany)3 (3)
Návazná dopravaAutobus
 
Lokalizace železniční stanice v Bratislavě

Bratislava-Lamač je železniční stanice v bratislavské městské části Lamač. Je součástí 49. kilometru železniční tratě ŽSR 100 a 110. Trať má rozchod 1435 mm a je elektrifikována. Bezpečný přechod pěších přes trať umožňuje nadchod. Ve stanici se nachází výpravná budova.

Historie

editovat

Stanice byla otevřena 20. srpna 1848 jako součást tratě Bratislava–Vídeň. Dříve se zde nakládal kámen z nedalekého kamenolomu, pro jehož dopravu byla v roce 1924 postavena úzkokolejka. Výpravná budova byla v roce 2007 zrekonstruována a zateplena. V roce 2008 bylo vybudováno nástupiště číslo 1 ze zámkové dlažby.

Návazná doprava

editovat

Reference

editovat

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Železničná stanica Bratislava-Lamač na slovenské Wikipedii.

Externí odkazy

editovat

Motorový vůz M 273.0

editovat
Motorový vůz řady M 273.0
 
Původně vůz M 273 006 po přestavbě na pracovní vůz
Řada dle Kryšpína (ČSD)M 273.0
Obchodní názevModrý šíp
Základní údaje
VýrobceBrno-Královopolská továrna
na stroje a vagóny, akc. spol. v Brně
Výroba v letech1934–1938
Počet vyrobených kusů10
ProvozovatelČSD
Míst k sezení01, 02: 81
03, 04: 76
05–10: 74
Míst k stání0
Typ spřáhlašroubovka
Hmotnost a rozměry
Délka přes nárazníky01, 02: 19 980 mm
03–10: 23 440 mm
Výška skříně od TK01, 02: ?
03–10: 3 940 mm
Rozchod1 435 mm
Celkový rozvor01, 02: 16 930 mm
03–10: 19 400 mm
Rozvor hnacího podvozku3 600 mm
Vzdálenost otočných čepů01, 02: 13 330 mm
03–10: 15 800 mm
Parametry pohonu
Přenos výkonuelektrický
Průměr dvojkolí01, 02: 880 mm
03–10: 920 mm
Vytápění vozuhorkovodní
  Vysvětlivky pojmů v infoboxu.

Motorové vozy řady M 273.0 byly čtyřnápravové motorové vozy vyráběné v Brně-Královopolské továrně na stroje a vagóny, akc. spol. v Brně v letech 1934–1938. Tato řada vychází z předchozích řad M 221.1, M 221.3 a M 251.2 vyráběných rovněž v Královopolské. Vyrobeno bylo celkem 10 kusů, z nichž první dva ještě odpovídaly předchozí řadě M 251.2. Pro svoji rychlost a zbarvení nesla tato řada pojmenování Modrý šíp (stejně jako řada M 274.0 ze Škody Plzeň a řada M 275.0 z ČKD).

Konstrukce

editovat

Reference

editovat


Literatura

editovat
  • CASKA, Jiří. Motorové vozy z Královopolské. Rokycany: Lokálka Group, 2004. 48 s. Kapitola Motorové vozy řady M 273.0, s. 16–25. 

Externí odkazy

editovat

Vozy Rybák

editovat

Vyzy typu Rybák jsou dvounápravové osobní a služební vozy několika řad vyráběné v letech 1939–1955. Jedná se o vozy s celokovovou svařovanou skříní a jednonápravovými podvozky typu Rybák, po kterých dostaly svůj název.


Historie

editovat

Reference

editovat


Externí odkazy

editovat