Wikipedista:Azsprie/Pískoviště
Vkhutemas
editovatVkhutemas (Rusky: Bхутемас, IPA: [fxʊtʲɪˈmas], zkratka pro Высшие художественно-технические мастерские Vysshie khudozhestvenno-tekhnicheskie masterskie "Vyšší umělecko-technická studia") byla ruská státní umělecko-technická škola založená v roce 1920 v Moskvě, která nahradila moskevské Svomasovo učiliště.
Ateliéry byly zřízeny na popud Vladimíra Lenina[1] se záměrem, slovy sovětské vlády, „připravovat mistry nejvyšší kvalifikace pro průmysl a stavitele a manažery pro odborně-technické vzdělání“.[2][3] Škola měla 100 zaměstnanců[4] a zapsáno 2500 studentů.[5] Vkhutemas vznikl sloučením dvou předchozích škol: Moskevské školy malířství, sochařství a architektury a Stroganovovy školy užitého umění .[6] Škola se skládala ze dvou fakult - umělecké a průmyslové. Umělecká fakulta vyučovala kurzy grafiky, sochařství a architektury, zatímco průmyslová fakulta vyučovala kurzy tisku, textilu, keramiky, zpracování dřeva a kovoobrábění.[7]
Vkhutemas byl centrem tří hlavních hnutí v avantgardním umění a architektuře: konstruktivismu, racionalismu a suprematismu. V rámci dílen a fakult studenti transformovali postoje k umění a realitě s využitím přesné geometrie s důrazem na prostor v jedné z velkých revolucí v dějinách umění.[8] V roce 1926 byla škola reorganizována pod vedením nového rektora. Název byl změněn z Высшие художественно-технические мастерские (Vysshie khudozhestvenno-tekhnicheskie masterskie) na Высший художественно-технический институт (Vysshijj khudozhestvenno-tekhnicheskijj institut) nebo Vkhutein.
Škola byla zrušena v roce 1930 po politickém nátlaku, který trval po celou dobu její desetileté existence. Učitelé, studenti a celé dědictví bylo rozptýleno asi do šesti dalších škol.[9]
Výuka na škole
editovatZákladní všeobecné lekce
editovatPředběžný základní kurz byl důležitou součástí nové vyučovací metody ve Vkhutemas, která byla povinná pro všechny studenty bez ohledu na jejich budoucí specializaci. Princip byl založen na kombinaci vědeckých a uměleckých disciplín. Během tohoto všeobecného kurzu se studenti museli naučit rozumět plastickým formám a chromatice. Kresba byla považována za základ výtvarného umění a studenti zkoumali vztahy mezi barvou a formou a principy prostorové kompozice.[10] Stejně jako ve výmarském Bauhausu existovalo i v Moskvě základní oddělení s dvouletým propedeutickým (přípravným) kurzem. V moskevském Vkhutemas zahrnoval propedeutický kurz čtyři sekce: "Objem", "Prostor", "Barva", "Grafika".
Fakulta umění
editovatPrimárními vlnami v umění, které ovlivnily vzdělávání ve Vkhutemas, byly konstruktivismus a suprematismus. Jednotlivci byli však natolik všestranní, že je lze zařadit do mnoha nebo žádných hnutí – často učili na více odděleních a pracovali v různých médiích. Vůdčí postava suprematistického umění, Kazimir Malevič, se připojil k učitelskému sboru Vkhutemas v roce 1925,[11] ačkoli jeho skupina — Unovis, z Vitebské umělecké vysoké školy, která zahrnovala El Lissitzkého — vystavovala ve Vkhutemas již v roce 1921.[12] Zatímco konstruktivismus byl zdánlivě vyvinut jako umělecká forma v grafice a sochařství, jeho základním předmětem byla architektura a konstrukce. Tento vliv pronikl i do školy. Umělecké vzdělání ve Vkhutemas mělo tendenci být multidisciplinární, což pramenilo z jeho počátků jako sloučení vysoké školy výtvarných umění a školy řemesel. Dále k tomu přispěla obecnost základního kurzu[13], který pokračoval i po specializaci studentů a byl doplněn o všestrannou fakultu. Vkhutemas pěstoval všestranné mistry v renesanční formě, mnohé s úspěchy v grafice, sochařství, produktovém designu a architektuře.[14] Malíři a sochaři často tvořili projekty související s architekturou; příklady zahrnují Tatlinova věž, Malevičovy Architektony,[15] a Rodčenkovy Prostorové konstrukce. Umělci přecházeli z oddělení do oddělení, například Rodčenko z malby na kovoobrábění. Gustav Klutsis, který vedl dílnu teorie barev, také přešel od malířských a sochařských prací k výstavním stánkům a kioskům.[16] El Lissitzky, který se vyučil jako architekt, pracoval také v širokém průřezu médií, jako je grafika, tisk a výstavní design.[17]
Fakulta průmyslu
editovatPrůmyslová fakulta měla za úkol připravovat umělce nového typu, umělce schopné pracovat nejen v tradičním malířském a výtvarném umění, ale schopné vytvářet všechny předměty v lidském prostředí jako předměty každodenního života, pracovní nástroje., atd. [18] Průmyslové oddělení ve Vkhutemas se snažilo vytvořit produkty životaschopné v ekonomice a funkčnost nalezené ve společnosti. Třídní politické požadavky nasměrovaly umělce k řemeslům a navrhování domácího nebo průmyslového zboží. V tomto ohledu byl vyvinut značný tlak ze strany ÚV KSR, který v letech 1926, 1927 a 1928 vyžadoval složení studentského sboru „dělnického a rolnického původu“ a několik požadavků na prvky „dělnické třídy“.[19] Tento tlak na úsporu designu vyústil v tendenci k pracovnímu, funkčnímu designu s minimalizovaným luxusem. Stoly navržené Rodčenkem byly vybaveny mechanickými pohyblivými částmi a byly standardizované a multifunkční. Výrobky navržené ve Vkhutemas nikdy nepřeklenovaly propast mezi dílnami a tovární výrobou, i když pěstovaly tovární estetiku — Popová, Stepanová a Tatlin dokonce navrhovali dělnické průmyslové oděvy.[20] Nábytkové kusy vyrobené ve Vkhutemas zkoumaly možnosti nových průmyslových materiálů, jako je překližka a trubková ocel.[21]
Úspěchů oddělení bylo mnoho a měly ovlivnit budoucí designové myšlení. Na výstavě Internationale des Arts Décoratifs et Industriels Modernes v Paříži v roce 1925 vzbudil sovětský pavilon Konstantina Melnikova a jeho obsah kritiku i chválu za svou ekonomickou a dělnickou architekturu. Jedním ohniskem kritiky byla „nahota“ struktury [22] ve srovnání s jinými luxusními pavilony, jako je Émile-Jacques Ruhlmann. Mezinárodní úspěch měl Rodčenkův dělnický klub[23] a nábytek, kterým přispělo oddělení zpracování dřeva a kovů (Дерметфак). Studentské práce získaly několik cen a Melnikovův pavilon vyhrál hlavní cenu.[22] Jako nová generace umělců/designérů vydláždili studenti a učitelé ve Vkhutemas cestu pro designový nábytek od architektů jako byli například Marcel Breuer a Alvar Aalto.[24]
Kov a dřevo
editovatDěkanem tohoto oddělení byl Alexander Rodčenko, který byl jmenován v únoru 1922. Rodčenkovo oddělení bylo rozsáhlejší, než by jeho název napovídal, a soustředil se na abstraktní a konkrétní příklady produktového designu. Ve zprávě rektorovi z roku 1923 uvedl Rodčenko jako nabízené následující předměty: vyšší matematiku, deskriptivní geometrii, teoretickou mechaniku, fyziku, dějiny umění a politickou gramotnost. Teoretické úkoly zahrnovaly grafický design a „objemovou a prostorovou disciplínu“; praktické zkušenosti byly poskytnuty ve slévárenství, ražbě, rytí a elektrotypizaci . Studenti také absolvovali praxi v továrnách. Rodčenkův přístup účinně kombinoval umění a technologii a v roce 1928 mu bylo nabídnuto děkanství Vkhuteina, které však odmítl.[25] El Lissitzky byl také členem fakulty.
Textil
editovatTextilní oddělení vedla konstruktivistická designérka Varvara Stepanova. Stejně jako ostatní katedry probíhala na užitkových linkách, ale Stepanová povzbuzovala své studenty, aby se zajímali o módu: bylo jim řečeno, nosit si sešity, aby si mohli znamenat současné látky a estetiky každodenního života na ulici. Stepanova ve svém plánu kurzu z roku 1925 napsala, že šlo o „cíl vymýšlet metody pro vědomé uvědomění si požadavků kladených na nás novými společenskými podmínkami“. [26] Ljubov Popova byla také členkou textilní fakulty a v roce 1922, když byla najata, aby navrhla látky pro První státní továrnu na textilní tisk, byly Popova a Stepanova mezi prvními návrhářkami v sovětském textilním průmyslu.[27] Popova navrhovala textilie jak s asymetrickými architektonickými geometriemi, tak i práce, která byla tematická. Před svou smrtí v roce 1924 Popova vyráběla látky s mřížkami tištěných kladiv a srpů, které předcházely práci ostatních v politickém klimatu prvního pětiletého plánu.[28]
Rektoři: Efim Rawdel (1920-1923), Vladimir Faworski (1923-1926), Pawel Nowizki (1926-1930)
Učitelé
|
Známí studenti
|
Návštěva Vladimira Lenina
editovatVladimir Lenin podepsal dekret o vytvoření školy, ačkoli její důraz byl kladen spíše na umění než na marxismus.[30] Tři měsíce po jejím založení, 25. února 1921,[31] Lenin odjel do Vkhutemasu, aby navštívil dceru Inessu Armand [32] a pohovořil se studenty, kde v diskuzi o umění mezi nimi našel náklonnost k futurismu.[30] Tam si poprvé prohlédl avantgardní umění, jako je suprematistická malba. Úplně to neschvaloval a vyjádřil znepokojení nad spojením mezi studentovým uměním a politikou. Po diskuzi byl Lenin otevřenější a prohlásil: "No, vkus se liší." a "Jsem starý muž.".[33]
Ačkoli Lenin nebyl nadšencem pro avantgardní umění,[34] fakulty Vkhutemas a jejich studenti vytvořili projekty, aby ho uctili a podpořili jeho politiku. Posledním projektem Ivana Leonidova ve Vkhutemas byl jeho návrh na Leninův institut knihovnictví.[35] Model pomníku Vladimíra Tatlina Třetí internacionále postavili studenti a vystavili jej na jejich dílně v Petrohradě.[36] Kromě toho Leninovo mauzoleum navrhl člen fakulty Aleksey Shchusev . Kniha Alexeje Gana Konstruktivismus, vydaná v roce 1922, poskytla teoretické spojení mezi nově vznikajícím uměním a současnou politikou, spojující konstruktivismus s revolucí a marxismem.[37] Součástí zřizovacího dekretu bylo prohlášení, že studenti mají „povinné vzdělání v oblasti politické gramotnosti a základů komunistického pohledu na svět ve všech kurzech“.[38] Tyto příklady pomáhají ospravedlnit školní projekty z hlediska prvních politických požadavků, ale další by se objevily během existence školy.
Vkhutemas a Bauhaus
editovatVkhutemas byl svým záměrem, organizací a rozsahem blízkou paralelou německého Bauhausu . Tyto dvě školy jako první vyškolily umělce-designéry moderním způsobem.[39] Obě školy byly státem podporované iniciativy s cílem spojit řemeslnou tradici s moderní technologií se základním kurzem estetických principů, kurzy teorie barev, průmyslového designu a architektury.[39] Vkhutemas byla větší škola než Bauhaus,[40] ale byla méně propagována, a proto je na Západě méně známá.[41] Nicméně vliv Vkhutemas byl rozsáhlý — škola vystavovala dvě struktury podle fakulty a oceněné studentské práce [42] na výstavě v Paříži v roce 1925. Kromě toho Vkhutemas přilákal zájem a několik návštěv ředitele Muzea moderního umění Alfreda Barra.[43] S internacionalismem moderní architektury a designu došlo k mnoha výměnám mezi Vkhutemas a Bauhaus.[44] Druhý ředitel Bauhausu Hannes Meyer se pokusil zorganizovat výměnu mezi oběma školami, zatímco Hinnerk Scheper z Bauhausu spolupracoval s různými členy Vkhutein na použití barev v architektuře. Kromě toho kniha El Lissitzkého Rusko – architektura pro světovou revoluci vydaná v němčině v roce 1930 obsahovala několik ilustrací projektů Vkhutemas/Vkhutein. Obě školy vzkvétaly v relativně liberálním období a byly zavřeny pod tlakem stále totalitnějších režimů.
Vkhutein
editovatJiž v roce 1923 Rodčenko a jiní publikovali v LEF zprávu, která předpovídala uzavření Vkhutemas. Byla reakcí na neprosazení studentů v průmyslu a nesla název Rozpad VKhUTEMAS: Zpráva o stavu vyšších uměleckých a technických dílen, v němž se uvádělo, že je škola „odpojena od dnešních ideových a praktických úkolů".[45] V roce 1927 byl název školy upraven: „Institut“ místo „Studia“ ( Вхутеин, Высший художественно-технический институт ), nebo Vkhutein. Touto reorganizací byla „umělecká“ náplň základního kurzu zredukována na jeden semestr, který byl dříve chvíli dvouletý. [46] Škola jmenovala nového rektora Pavla Novického, který převzal vedení po malíři Vladimíru Favorském v roce 1926. [47] Právě za Novitského vlády vzrostly vnější politické tlaky, včetně dekretu o „dělnické třídě“ a řady externích hodnocení životaschopnosti studentských prací ze strany průmyslu a komerčních organizací.[48] Škola byla rozpuštěna v roce 1930 a byla sloučena do různých jiných programů.[49] Jedna taková fúze byla s MVTU, tvořit Architectural-stavební institut, který se stal Moskevským architektonickým institutem v 1933.[50] Modernistická hnutí, která Vkhutemas pomáhal vytvářet, byla kriticky považována za abstraktní formalismus[51] a byla historicky následována socialistickým realismem, postkonstruktivismem a empírovým stylem stalinistické architektury.
- ↑ D. Shvedkovsky, Пространство ВХУТЕМАСа Archivováno 28. 9. 2007 na Wayback Machine., Современный Дом, 2002.
- ↑ rusky Great Soviet Encyclopedia, Вхутемас
- ↑ rusky "подготовить художников-мастеров высшей квалификации для промышленности, а также конструкторов и руководителей для профессионально-технического образования" – Собрание узаконений и распоряжений Рабочего и Крестьянского Правительства, 1920, 19 декабря, № 98, ст. 522, с. 540 – Great Soviet Encyclopedia, Вхутемас
- ↑ Sybil Gordon Kantor, Alfred H. Barr, Jr., and the Intellectual Origins of the Museum of Modern Art, MIT Press, 2002, ISBN 0-262-61196-1
- ↑ Tony Fry, Inc NetLibrary, A New Design Philosophy an Introduction to Defuturing, UNSW Press, 1999, Page 161, ISBN 0-86840-753-4
- ↑ George Heard Hamilton, Painting and Sculpture in Europe, 1880–1940, Yale University Press, 1993, page 315, ISBN 0-300-05649-4
- ↑ rusky T. V. Kotovich, Encyclopedia of the Russian Avantgarde, Minsk: Ekonompress, 2003, page 83.
- ↑ D. Shvedkovsky, Пространство ВХУТЕМАСа Archivováno 28. 9. 2007 na Wayback Machine., Современный Дом, 2002.
- ↑ rusky КАК проект, ШКОЛА МОДЕРНИЗМА Archivováno 10. 9. 2007 na Wayback Machine. accessed 2 August 2007.
- ↑ rusky Great Soviet Encyclopedia, Вхутемас
- ↑ Gilles Néret, Kazimir Malevich 1878–1935 and suprematism, Taschen, 2003, Page 93, ISBN 3-8228-1961-1
- ↑ T. J. Clark, Farewell to an Idea: Episodes from a History of Modernism, Yale University Press, 1999, Page 268, ISBN 0-300-08910-4
- ↑ Penelope Curtis, Sculpture 1900–1945: After Rodin, Oxford University Press, 1999, Page 188, ISBN 0-19-284228-5
- ↑ rusky ЛенДекор.Инфо, Взаимодействие архитектуры и левого изобразительного искусства Archivováno 3. 6. 2008 na Wayback Machine.
- ↑ Alan Colquhoun, Modern Architecture, Oxford University Press, 2002, Pages 110, 125–126, ISBN 0-19-284226-9
- ↑ Margarita Tupitsyn, The Soviet Photograph, 1924–1937, Yale University Press, 1996, ISBN 0-300-06450-0
- ↑ Victor Margolin, The Struggle for Utopia: Rodchenko, Lissitzky, Moholy-Nagy, 1917–1946, University of Chicago Press, 1997, Pages 4–5, ISBN 0-226-50515-4
- ↑ rusky Great Soviet Encyclopedia, Вхутемас
- ↑ Catherine Cooke, Russian Avant-Garde: Theories of Art, Architecture, and the City, Academy Editions, 1995, (Cooke, 1995), pp.168,172–173.
- ↑ Lewis H. Siegelbaum, Soviet State and Society Between Revolutions, 1918–1929, Cambridge University Press, 1992, Page 114, ISBN 0-521-36987-8
- ↑ Alan Colquhoun, Modern Architecture, Oxford University Press, 2002, Pages 110, 125–126, ISBN 0-19-284226-9
- ↑ a b Cooke, 1995, p.143.
- ↑ Museum of Modern Art, Worker's Club 1925 Archivováno 17. 8. 2007 na Wayback Machine. accessed 1 August 2007.
- ↑ Alan Colquhoun, Modern Architecture, Oxford University Press, 2002, Pages 110, 125–126, ISBN 0-19-284226-9
- ↑ Rodchenko, 2005, p.194.
- ↑ Christina Kiaer, Imagine no Possessions – the Socialist Objects of Russian Constructivism, MIT Press, 2005, Page 122, ISBN 0-262-11289-2
- ↑ Abbott Gleason, Peter Kenez, Richard Stites, Bolshevik Culture: Experiment and Order in the Russian Revolution, Indiana University Press, 1985, Pages 209–210, ISBN 0-253-20513-1
- ↑ Lesley Jackson, Twentieth-Century Pattern Design: Textile & Wallpaper Pioneers, Princeton Architectural Press, 2002, Page 55, ISBN 1-56898-333-6
- ↑ WChUTEMAS. [s.l.]: [s.n.] Dostupné online. (německy) Page Version ID: 234466798.
- ↑ a b D. Shvedkovsky, Пространство ВХУТЕМАСа Archivováno 28. 9. 2007 na Wayback Machine., Современный Дом, 2002.
- ↑ rusky Great Soviet Encyclopedia, Вхутемас
- ↑ Margarita Tupitsyn, The Soviet Photograph, 1924–1937, Yale University Press, 1996, ISBN 0-300-06450-0
- ↑ Susan Buck-Morss, Dreamworld and Catastrophe: The Passing of Mass Utopia in East and West, MIT Press, 2002, Page 301, ISBN 0-262-52331-0
- ↑ Bernard Smith, Modernism's History: A Study in Twentieth-Century Art and Ideas, Yale University Press, 1998, Page 166, ISBN 0-300-07392-5
- ↑ Stephen Bann, The Tradition of Constructivism, Da Capo Press, 1990, Page xl, ISBN 0-306-80396-8
- ↑ Penelope Curtis, Sculpture 1900–1945: After Rodin, Oxford University Press, 1999, Page 188, ISBN 0-19-284228-5
- ↑ Cooke, 1995, p.89.
- ↑ Cooke, 1995, p.161.
- ↑ a b rusky Great Soviet Encyclopedia, Вхутемас
- ↑ Paul Wood, The Challenge of the Avant-Garde, Yale University Press, 1999, Page 244, ISBN 0-300-07762-9
- ↑ Tony Fry, Inc NetLibrary, A New Design Philosophy an Introduction to Defuturing, UNSW Press, 1999, Page 161, ISBN 0-86840-753-4
- ↑ Penelope Curtis, Sculpture 1900–1945: After Rodin, Oxford University Press, 1999, Page 188, ISBN 0-19-284228-5
- ↑ Sybil Gordon Kantor, Alfred H. Barr, Jr., and the Intellectual Origins of the Museum of Modern Art, MIT Press, 2002, ISBN 0-262-61196-1
- ↑ Timothy J. Colton, Moscow: Governing the Socialist Metropolis, Harvard University Press, 1995, Page 215, ISBN 0-674-58749-9
- ↑ Margarita Tupitsyn, The Soviet Photograph, 1924–1937, Yale University Press, 1996, ISBN 0-300-06450-0
- ↑ Penelope Curtis, Sculpture 1900–1945: After Rodin, Oxford University Press, 1999, Page 188, ISBN 0-19-284228-5
- ↑ Cooke, 1995, p.173.
- ↑ Cooke, 1995, p.168.
- ↑ rusky КАК проект, ШКОЛА МОДЕРНИЗМА Archivováno 10. 9. 2007 na Wayback Machine. accessed 2 August 2007.
- ↑ Moscow Architectural Institute, History of the Institute accessed 2 August 2007. 9, 2007/https://web.archive.org/web/20071009091701/http://www.miarch.ru/eng/history/ Archivováno 9. 10. 2007 na Wayback Machine.
- ↑ rusky M. Klyuev, Российское направление развития дизайна., RosDesign.