Wikipedie:Pidipedie/Tísňové volání

Mezinárodní evropské číslo tísňového volání je 112
   Víš, že…   
Když potřebuješ jinou pomoc, je tu Linka bezpečí a Linka první psychické pomoci?
Pokud to není hned pro hasiče, záchranáře, nebo policii, ale například o to, že se ti někdo posmívá nebo se cítíš opuštěný nebo si jen nemáš s kým promluvit o tom, co tě trápí, je tu pro děti a mládež Linka bezpečí na čísle 116 111 a pro dospělé a starší Linka první psychické pomoci na čísle 116 123.

Tísňové volání je hovor přes telefon, který se používá v případě vážného nebezpečí, když někdo potřebuje okamžitou pomoc. Může to být třeba když někdo onemocní nebo se zraní, když hoří dům, nebo když se stane dopravní nehoda. Člověk může na tato čísla volat zadarmo, ale měl by na ně volat jen ve vážných případech. Zlomyslné volání je možné zjistit a ze zákona i potrestat.

Čísla tísňového volání

editovat

V České republice slouží pro přivolání pomoci tato telefonní čísla:

  • 150Hasiči
    • Například když hoří dům, nebo je třeba někoho odněkud vyprostit nebo vytáhnout.
  • 155Záchranná služba
    • Když se někdo zraní, je mu špatně nebo dokonce nedýchá.
  • 156Městská policie
    • Ve městě; když najdu použitou injekční stříkačku nebo když sousedé ruší noční klid.
  • 158Policie ČR
    • Když někoho někdo napadne, nebo někdo vyhrožuje násilím.
  • 112Jednotné evropské číslo tísňového volání[1]
    • Když potřebuju různé záchranné složky najednou (hasiče, záchranku, policii) například při autonehodě, nebo když nevím, kam volat. Také když jsem v zahraničí, nebo když umím jen cizí jazyk (anglicky nebo německy).

Jak volat

editovat
 
Na sloupech veřejného osvětlení jsou ve městech často štítky s čísly, podle kterých mohou operátoři přesně určit místo volajícího

Při volání na tísňovou linku je třeba se držet několika zásad:

  • oznámit kdo volá – představit se celým jménem
  • říct co se stalo – jestli jde o požár, někdo se zranil, nebo někdo někomu ubližuje
  • uvést kde se to stalo – adresu domu, nebo v jaké ulici se to stalo; pokud je poblíž – ve velkých městech mají sloupy veřejného osvětlení štítky s kódy, které stačí nadiktovat a dispečeři tísňové linky hned vědí, který sloup to je
  • odpovědět na otázky dispečera a nikdy nezavěsit, dokud se s námi nerozloučí
  • zvednout telefon, když bude dispečer volat zpět – třeba aby zjistil, jestli slyšíme sirény přijíždějících záchranářských aut

Pokud je volání upřímné, nikdy nám dispečer nevynadá. I kdyby hovor skončil jen radou, co dělat dál, nebyl zbytečný.

Související články

editovat

Odkazy ve Wikimedii

editovat

Odkazy na jiné stránky

editovat