Wikipedie

Vysoká škola chemicko-technologická v Praze

univerzita v Praze

Vysoká škola chemicko-technologická v Praze (VŠCHT Praha, anglicky University of Chemistry and Technology, Prague, UCT Prague) je českou veřejnou vysokou školou univerzitního typu se samosprávnou působností, která se zaměřuje na výuku a výzkum v oblasti chemie, chemické technologie, biochemie, biotechnologie a materiálového inženýrství. VŠCHT Praha nabízí studentům studium v akreditovaných studijních programech v bakalářském (Bc.), magisterském (Ing.) a doktorském (Ph.D.). Škola se zaměřuje kromě tradičních chemických odvětví i na výzkum biotechnologií, nanotechnologií, udržitelného růstu, nových zdrojů energie, ekologie a potravinářství. Mezi nové obory patří i farmakochemie, bioléčiva a molekulární inženýrství.

Vysoká škola chemicko-technologická v Praze
Vysoká škola chemicko-technologického inženýrství
Logo univerzity
Logo
ZkratkaVŠCHT Praha, neofic. též pouze VŠCHT
Rok založení1952
Typ školyveřejná
Vedení
Rektorprof. Ing. Milan Pospíšil, CSc.
Prorektor pro pedagogikudoc. Dr. Ing. Milan Jahoda
Prorektor pro vědu a výzkumprof. Dr. Ing. Dalibor Vojtěch
Prorektorka pro vnější vztahy a komunikaciprof. Dr. Ing. Michaela Rumlová
Kvestorka Ing. Ivana Chválná
KancléřkaThDr. Klára Muzikářová, Ph.D.
Počty akademiků (k roku 2023[1])
Bakalářských studentů2273
Magisterských studentů1124
Doktorandů792
Studentů celkem4 112
Akademických pracovníků509
Další informace
Počet fakult4
Rozpočet1,2 mld CZK
SídloPraha
AdresaTechnická 1905/5, Praha, 160 00, Česko
Zeměpisné souřadnice50°6′11,95″ s. š., 14°23′23,61″ v. d.
KampusPraha 6-Dejvice
ČlenstvíEUA,FEANI,IGIP
http://www.vscht.cz
Profil na Facebooku
Některá data mohou pocházet z datové položky.

VŠCHT Praha sídlí ve vysokoškolském kampusu v Praze 6-Dejvicích, který sdílí s ČVUT v Praze. Škola je rozdělená do tří budov A, B a C. Budovy A a B se nacházejí v ulici Technická a budova C je nedaleko ve Studentské ulici.

Vysoká škola chemicko-technologická v Praze, jakožto přímý pokračovatel „Pražské polytechniky“, je jedním z nejstarších učilišť technické chemie na světě a největší vzdělávací institucí svého druhu ve středoevropském regionu s více než 200letou tradicí výuky technické chemie. Škola je členem European University Association (EUA), European Federation of National Engineering Associations (FEANI) a International Society for Engineering Education (IGIP).

Významní absolventi

editovat

Od roku 1920 má VŠCHT Praha více než 18 000 absolventů, kteří významným způsobem ovlivnili nejen úroveň českého chemického průmyslu, ale také každodenní život. Je mezi nimi řada výjimečných či známých osobností:

Koleje a menza

editovat
 
Kolej Volha

Kolej VŠCHT Sázava a Volha v areálu vysokoškolských kolejí v Praze 4 – Kunraticích mají kapacitu 1489 lůžek. VŠCHT Praha nadále zajišťuje (na základě smlouvy s VŠE a UK) provoz celého areálu vysokoškolských kolejí v Praze 4 – Kunraticích o celkové kapacitě cca 5 500 lůžek. Kolej Volha nabízí ubytování v jednolůžkových, dvoulůžkových a třílůžkových pokojích na buňkách (2 pokoje se společným sociálním zařízením) a v samostatných dvoulůžkových pokojích s vlastním sociálním zařízením, bez kuchyňky, které jsou společné na patrech. Kolej Sázava nabízí jednolůžkové, dvoulůžkové a partnerské pokoje s vlastním sociálním zařízením a kuchyňkou.

VŠCHT Praha vlastní a provozuje menzu umístěnou v areálu vysokoškolských kolejí v Praze 4 – Kunraticích, a to v přízemí objektu Volha. Menza disponuje kapacitou cca 200 míst. Menza poskytuje celodenní stravovací servis. Stravují se zde kromě studentů a zaměstnanců VŠCHT Praha i studenti ostatních VŠ – především pak VŠE, UK a ČVUT. Menza v roce 2011 vydala 111 500 jídel.

Historie

editovat

Pražská polytechnika (1806–1920)

editovat

Historie školy sahá hluboko do minulých století a odvíjí se od počátků výuky chemie v českých zemích. Prudký průmyslový vývoj v 18. století související s významnými technickými a přírodními objevy si vynutil založení Královského stavovského učiliště (pražské polytechniky), na níž byla dne 10. 11. 1806 zahájena výuka ve dvou odděleních, matematickém a chemickém. Na chemickém oddělení byla vedle všeobecné chemie vyučována i praktická chemie zaměřená na sklářství, železářství, běličství a barvířství. Postupně se počet oborů technické chemie rozšířil o pivovarnictví, cukrovarnictví, analytickou chemii, chemickou analýzu minerálů a technických plynů a další obory. Ve století 19. působila na chemickém oboru Pražské polytechniky řada významných osobností tehdejší vědecké obce. Základy technické chemie v Česku položili mezinárodně uznávaní profesoři Karl Augustin Neumann (1771–1866), Karl Napoleon Balling (1805–1868) a například autor první české vysokoškolské učebnice chemie a zakladatel principů českého chemického názvosloví Vojtěch Šafařík (1829–1902).

Vysoká škola chemicko-technologického inženýrství (1920–1939)

editovat
 
Interiér VŠCHT

Roku 1920, po reorganizaci Pražské polytechniky, vzniká Vysoká škola chemicko-technologického inženýrství jako jedna ze sedmi škol nově vzniklého Českého vysokého učení technického (ČVUT). Prvním českým profesorem chemie byl Jan Staněk. Úroveň chemického učení na konci 19. století byla velmi vysoká a v první části 20. století dosáhl vynikající český chemik profesor Emil Votoček (1872–1950) významného mezinárodního ohlasu. Jeho jménem jsou nazvána nejvyšší ocenění, Votočkovo stipendium a Votočkova medaile, udělovaná VŠCHT Praha vynikajícím studentům a mimořádným osobnostem v oboru chemie. Vysoká škola přesídlila v 30. letech do novostavby dnešní budovy A (dále od Vítězného náměstí). Budova B byla určena pro fakultu zemědělskou, lesnickou a Kloknerův ústav. Na základní kámen se klepalo v roce 1925.[2]

Fakulta chemická ČVUT (1945–1952)

editovat

Po znovuotevření českých vysokých škol v roce 1945 nese fakulta nejen nový název, ale i nové zaměření. Po odsunu sudetských Němců ze Sudet, kde byla koncentrována většina chemického průmyslu (sklářství, petrochemie, dusíkatá chemie), chybí kapacity na její technologickou obsluhu a údržbu, jakož i výzkumný personál. Po roce 1948 z důvodu vzniku železné opony dále dochází k rozhodnutí přesunout část chemické výroby, především petrochemie a výroby výbušnin, do vnitrozemí. Proto vzniká i specializovaná škola s tímto zaměřením v Pardubicích. Současně se ČVUT dělí na klasickou techniku, které zůstává původní název ČVUT a 3 samostatné vysoké školy: Vysoká škola chemicko-technologická (VŠCHT), Vysoká škola zemědělská a Vysoká škola politická – později přejmenovaná na Vysokou školu ekonomickou (VŠE).

Vysoká škola chemicko-technologická v Praze (1952–současnost)

editovat
 
Propojení budov A a B dvěma můstky. Instalace nosné konstrukce druhého můstku dne 26. března 2020.
 
Propojení budov A a B dvěma můstky. Dolní můstek po dokončení.
 
Průchod mezi budovami zevnitř

Samostatná Vysoká škola chemicko-technologická v Praze tedy vznikla 1. září 1952 nedobrovolným rozdělením škol ČVUT z moci úřední, respektive politické, a přejmenováním na původní předválečný název.[3] Samostatná VŠCHT se od počátku skládala z fakulty organické technologie, fakulty anorganické technologie a fakulty potravinářské technologie. Dne 1. září 1953 byla založena fakulta technologie paliv přejmenovaná v roce 1959 na fakultu technologie paliv a vody. V roce 1960 byla založena fakulta automatizace a ekonomiky. Přijímací řízení se před rokem 1960 skládalo pouze z pohovoru s vyučujícím, později pak byly zavedeny písemné testy.

Organizační struktura

editovat
 
Budova B, Praha-Dejvice

Vysoká škola chemicko-technologická v Praze se skládá ze čtyř fakult.[4] Na všech čtyřech fakultách školy v současnosti studuje přibližně 4000 studentů. Na škole působí asi 780 zaměstnanců akademické obce, administrativního a technického personálu. Z tohoto počtu je asi 84 profesorů, 119 docentů a 265 odborných asistentů a 28 asistentů, kteří se podílejí na výchově nových odborníků. Univerzita se svými 4 fakultami chemického zaměření je ve světovém žebříčku[5] na 881. místě s 299 body. Na Univerzitu Karlovu ztrácí 70 bodů a na větší školy (ČVUT, MU Brno, PU Olomouc) 11 bodů.

Rektor

editovat

Nejvyšším představitelem VŠCHT Praha je rektor VŠCHT Praha. Tuto funkci zastává od ledna 2024 prof. Ing. Milan Pospíšil, CSc.

Fakulty a jejich děkani

editovat

Ústavy

editovat

Jednotlivé fakulty se dělí na ústavy, které v 90. letech 20. století nahradily dřívější katedry. Na VŠCHT Praha je celkem 29 ústavů.

Fakulta chemické technologie

editovat
  • Ústav anorganické chemie
  • Univerzitní centrum VŠCHT Praha – Unipetrol v Litvínově
  • Ústav anorganické technologie
  • Ústav kovových materiálů a korozního inženýrství
  • Ústav skla a keramiky
  • Ústav chemie pevných látek
  • Ústav organické chemie
  • Ústav organické technologie
  • Ústav polymerů
  • Ústav inženýrství pevných látek
  • Ústav informatiky a chemie
  • Ústav chemické technologie restaurování památek

Fakulta technologie ochrany prostředí

editovat
  • Ústav udržitelných paliv a zelené chemie
  • Ústav technologie vody a prostředí
  • Ústav energetiky
  • Ústav chemie ochrany prostředí
  • Ústav udržitelnosti a produktové ekologie

Fakulta potravinářské a biochemické technologie

editovat
  • Ústav biotechnologie
  • Ústav biochemie a mikrobiologie
  • Ústav sacharidů a cereálií
  • Ústav mléka, tuků a kosmetiky
  • Ústav analýzy potravin a výživy
  • Ústav konzervace potravin
  • Ústav chemie přírodních látek

Fakulta chemicko-inženýrská

editovat
  • Ústav analytické chemie
  • Ústav fyzikální chemie
  • Ústav chemického inženýrství
  • Ústav matematiky, informatiky a kybernetiky
  • Ústav fyziky a měřicí techniky
  • Ústav počítačové a řídicí techniky

Ostatní součásti a celoškolská pracoviště

editovat

Jsou jimi Správa účelových zařízení VŠCHT Praha, koleje VŠCHT Praha, Ústav tělesné výchovy a sportu, Ústav učitelství a humanitních věd, Ústav jazyků, Ústav ekonomiky a managementu, ordinace praktického lékaře, dětský koutek Zkumavka, oddělení hodnocení kvality, útvar interního auditu, referát kontroly, poradenské a kariérní centrum, sekretariát rektora, sekretariát kvestora, pedagogické oddělení, odd. pro vědu a výzkum, personální odbor, spisovna, odbor zásobování, ekonomický odbor, odd. bezpečnosti práce, zahraniční oddělení, odd. výstavby a údržby, odd. správy budov, odd. komunikace, centrální laboratoře, výpočetní centrum, odd. pro strategie a rozvoj, odd. sklářských dílen, odd. transferu technologií, odbor provozně-technických služeb, odd. veřejných zakázek, Centrum informačních služeb (vydavatelství, knihovna).

Přijímací řízení

editovat

Škola přijímá v posledních letech cca 1500 studentů do bakalářských oborů, přičemž do druhého ročníku se dostane cca 600 studentů a necelých 400 ročně bakalářské studium dokončí.[6] Pro magisterské studium škola přijímá ročně cca 400 studentů. Studenti také volí své zástupce do Akademického senátu. Akademický senát školy má 24 členů, z toho každá fakulta je zastoupena 4 akademickými pracovníky a 2 studenty. Funkční období členů akademického senátu z řad akademických pracovníku je tříleté, funkční období členů z řad studentů dvouleté. Členství v akademickém senátu je neslučitelné s funkcí rektora, prorektora, děkana nebo proděkana. K platnosti voleb v každé volební skupině je třeba účasti nejméně 15 % členů akademické obce. Akademický senát provede volbu kandidáta na rektora tak, že každý člen akademického senátu, chce-li odevzdat platný hlas, zakroužkuje ve volebním lístku pořadové číslo na abecedním seznamu u jednoho z kandidátů. Nezíská-li v prvním kole žádný z navrhovaných kandidátů platné hlasy nadpoloviční většiny všech členů akademického senátu, opakuje se volba s kandidátkou tvořenou dvěma kandidáty s největším počtem hlasů. V případě rovnosti počtu hlasů na druhém a dalších místech postoupí všichni kandidáti s tímto počtem hlasů. Zvolen je kandidát, pro kterého se vyslovila nadpoloviční většina všech členů akademického senátu. Nezíská-li ani ve druhém kole žádný z navrhovaných kandidátů platné hlasy nadpoloviční většiny všech členů akademického senátu, celá volba kandidáta na rektora se do jednoho měsíce opakuje. Návrh na odvolání rektora z funkce je přijat, jestliže se pro něj vyslovily nejméně tři pětiny všech členů akademického senátu.

Počty studentů VŠCHT Praha a jednotlivých fakult (2007–2023)

editovat

Celkové počty studentů v bakalářských a navazujících magisterských studijních programech v letech 2007–2012 (počty ze zahajovací statistiky vždy k 31. 10.) jsou zahrnuty v následující tabulce:[7][8][9]

Akad. rok 2007/08 2008/09 2009/10 2010/11 2011/12 2012/13 2016/17 2022/23
FCHT 1004 1066 1038 1084 1063 923 1021 1094
FTOP 402 424 387 404 398 315 283 334
FPBT 1163 1134 1036 1045 1226 1281 1393 1239
FCHI 503 495 464 408 443 412 604 958
VŠCHT 3072 3119 2925 2941 3130 2931 3301 4074

V roce 2011 v bakalářském studiu meziročně vzrostl počet podaných přihlášek (+19 %) za současného zpřísnění výběru studentů ke studiu (meziroční pokles počtu přijatých ke studiu o 7 %). Zpřísnění výběru studentů do 1. ročníku dokumentuje i to, že v přijímacím řízení 2011/2012 se meziročně zvýšil počet nepřijatých ke studiu, a to o výrazných 181 %. V roce 2011 se relativně snížil počet přijatých z celkového počtu přihlášek na 67 %, přičemž v roce 2010 tento podíl činil 86 %. Data dále ukazují, že se meziročně zvýšil i počet studentů zapsaných ke studiu (+18 %) a v roce 2011 relativně narostl i podíl studentů, kteří skutečně nastoupili ke studiu, vztažený k počtu přijatých studentů (ze 46 % v roce 2009 na 52 % v roce 2010 a na 67 % v roce 2011).

Počty studentů v jednotlivých bakalářských studijních programech

editovat

Tabulka obsahuje počty studentů k 31. 10. 2012.

Fakulta Studijní program Počet studentů
FCHT Aplikovaná chemie a materiály 152
FCHT Konzervování-restaurování objektů kulturního dědictví 51
FCHT Syntéza a výroba léčiv 480
FCHT Biomateriály pro medicínské využití 115
FTOP Technologie pro ochranu životního prostředí 251
FPBT Potravinářská a biochemická technologie 572
FPBT Syntéza a výroba léčiv 189
FPBT Forenzní analýza 363
FCHI Inženýrství a management 106
FCHI Analýza léčiv 81
FCHI Inženýrská informatika 28
FCHI Nano a mikrotechnologie v chemickém inženýrství 65
FCHI Chemie 39
VŠCHT Specializace v pedagogice 99

Počet absolventů v bakalářských programech

editovat

Tabulka obsahuje počty absolventů v roce 2012 a 2017.

Fakulta 2012 2017
FCHT 252 166
FTOP 72 41
FPBT 230 218
FCHI 106 113
Specializace v pedagogice 28 19
VŠCHT 688 557

Výsledky přijímacího řízení bakalářského studia v letech 1996, 2006 a 2016

editovat
Přijímací řízení FCHT FTOP FPBT FCHI VŠCHT
1996 2006 2016 1996 2006 2016 1996 2006 2016 1996 2006 2016 1996 2006 2016
přihlášeno 662 1107 869 347 393 157 907 1380 1365 348 393 437 2264 3273 2828
přijato celkem 471 774 722 260 358 147 660 1168 1048 264 335 350 1655 2654 2267
nepřijato 191 333 147 87 35 10 84 193 317 84 58 87 609 619 561
zapsáno do I. ročníku 198 394 341 208 175 72 193 530 473 193 190 171 1058 1289 1057

Studijní úspěšnost

editovat

VŠCHT patřila a patří mezi nejtěžší vysoké školy.[zdroj?] Propadovost je v mnoha letech vyšší než např. na MFF UK. Příčinou vysoké neúspěšnosti v I. ročníku bakalářského studia je pravděpodobně slabá připravenost absolventů středních škol na vysokoškolské studium, především pak nedostatečné znalosti z matematiky, chemie a fyziky, tj. základních disciplín potřebných pro studium na technické vysoké škole. VŠCHT Praha vychází studentům prvního ročníku vstříc úpravami studijních plánů a podmínek pro absolvování 1. semestru a I. ročníku, avšak jen s poměrně omezeným úspěchem, protože podstatný podíl studentů zapsaných do I. ročníku nemá zažité potřebné studijní návyky. Data počtu studentů a % ukončených studií z důvodu slabého prospěchu za školní rok 2009/2010

Fakulta I.ročník neprospělo II.ročník neprospělo III.ročník neprospělo I.Mgr neprospělo II.Mgr. neprospělo
FCHT 370 44 % 190 21 % 192 9 % 154 6 % 112 3 %
FTOP 150 70 % 59 10 % 45 16 % 65 14 % 70 0 %
FPBT 339 45 % 145 17 % 208 17 % 166 15 % 180 3 %
FCHI 121 48 % 70 20 % 101 9 % 87 17 % 85 11 %
VŠCHT 980 49 % 464 18 % 546 13 % 472 13 % 447 4 %

Data počtu studentů v prvním ročníku a % ukončených studií z důvodu slabého prospěchu za školní rok 2016/2017

Fakulta I.ročník neprospělo
FCHT 341 50,6 %
FTOP 73 60,7 %
FPBT 476 48,9 %
FCHI 171 49,4 %
VŠCHT 1061 49 %

VŠCHT Praha v literatuře a filmu, zajímavosti

editovat
  • Budova B v roce 1976 je patrná ve filmu Zítra to roztočíme, drahoušku…! ve scéně svatby syna Reného (Luděk Sobota), která se odehrává před vstupem do Elektrotechnické fakulty ČVUT.
  • Ve filmu Poslední vlak z roku 1982 jsou záběry poslucháren v budově A a dalších interiérů i exteriéru školy upravených na dobu děje, 50. léta 20. století. Bohužel hlavní hrdina Vladimír Dlouhý si nestihl přednášku o polymerech připravit, takže se o nich mnoho nedovíme. Snad jen to, že si ji do příště připravil.
  • Logo školy, které vytvořil v roce 2003 Jaroslav Pekárek, tvoří dynamicky pojatý tvar křivule, která v logu symbolizuje chemii v červeném čtvercovém poli. V logu je tak spojena tradice oboru počínající v době pradávných alchymistických mistrů s dynamicky se vyvíjejícím oborem chemie v moderní době.
 
Jeden z přístrojů vyvinutých v Kahudově laboratoři měl za pomoci primitivních prostředků zesilovat mentionové záření organismu. Fotografie zachycuje řadu „antének“ propojených konopným provázkem. Dle prof. Kahudy byl konopný provázek dobrým vodičem mentální energie, protože se jedná o „dříve živou hmotu“.
  • V letech 1970–1987 působil dlouholetý ministr školství František Kahuda v tzv. Psychoenergetické laboratoři (PEL) Fakulty chemického inženýrství VŠCHT v Praze. Po jeho smrti psychoenergetickou laboratoř vedl Ing. Valdemar Grešík. Práce v laboratoři skončily na počátku 90. let 20. století a na práci se podíleli Milan Calábek, Marta Foučková, Renata Loupourová anebo Ing. Josef Schrötter. Základními pomůckami byly lehká vrtulka s vertikální osou poháněná proudem teplého vzduchu nebo vzduchem od elektricky poháněné souosé vrtule a Crookesův „mlýnek“, tedy čtyřkřídlá vrtule ve zředěném vzduchu uváděná v pohyb tepelnou energií žárovky. Během experimentu pokusná osoba – senzibil – zastavovala pohyb vrtulek za pomoci „mentální“ energie. Mezi vědci se František Kahuda proslavil svéráznými představami, které za svého života prosazoval i do škol, například svojí teorií mentionů a psychonů, částic myšlení a mimosmyslové komunikace. Podle Kahudova tvrzení se má mention pohybovat nadsvětelnou rychlostí. Oponenti souhlasili sice s existencí takové rychlosti, nicméně požadovali změnu označení takových částic na Kahudův demention. František Kahuda obdržel Řád práce, vyznamenání Za zásluhy o výstavbu i medaili Jana Amose Komenského, byl docentem Vysoké školy ekonomické, Matematicko-fyzikální fakulty UK, ČVUT a od roku 1968 řídil Ústav sociálního výzkumu mládeže a výchovného poradenství na Pedagogické fakultě UK. Tedy dávno před CERNovským experimentem s neutriny předpokládal, že mentiony jsou rychlejší světla a vytvářejí jakýsi antisvět, opačný mentální časoprostor.
  • Ještě na půdě ČVUT byl na základě jeho výsledků vyhlášen výzkumný úkol ČVUT – R – 004 „Mentální energie a její využití v praxi“. Úvodní oponentní řízení se konalo 3. ledna 1980 s doporučením řešit práci na úrovni vyhledávacího úkolu tak, aby byl uzavřen závěrečným oponentním řízením do konce roku 1980. O dalším osudu prací prof. Kahudy rozhodovalo koncilium odborníků svolané rektorem VŠCHT profesorem Jiřím Mosteckým.
  • Na základě tohoto jednání PEL přešla do podřízenosti VŠCHT Praha a výzkum pokračoval v rámci nového fakultního úkolu VŠCHT F – 2290 – 922 „Fundamentální záření hmot“. V letech 1981 – 1982 byly výzkumné práce zaměřeny na fyzikální projevy mentálně aktivované hmoty.
  • Za existence Psychoenergetické laboratoře fungovalo na VŠCHT Praha do roku 1992 i Výzkumné pracoviště pro psychotroniku a juvenologii pod vedením dr. Zdeňka Rejdáka. Oba týmy se však dlouhodobě nesnášely a vzájemnou spolupráci demonstrativně odmítaly. V roce 1999 mu byl Českým klubem skeptiků Sisyfos udělen historicky první zlatý Bludný balvan v kategorii jednotlivců a to za „mimořádné zásluhy v oboru experimentální telepatie jogurtu a za celoživotní psychotronické dílo“. Dr. Zdeněk Rejdák se ceny vzdal ve prospěch Jiřího Grygara.

Reference

editovat
  1. ↑ Výkonové ukazatele VŠ v ČR F2 [online]. Dostupné online. 
  2. ↑ Archivovaná kopie. czechfolks.com [online]. [cit. 2015-04-24]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2015-09-27. 
  3. ↑ Vládní nařízení č. 40/1952 Sb. ze dne 19. srpna 1952 o dalších změnách v organisaci vysokých škol.
  4. ↑ Archivovaná kopie. old.vscht.cz [online]. [cit. 2015-03-10]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2015-04-02. 
  5. ↑ Archivovaná kopie. www.urapcenter.org [online]. [cit. 2015-03-10]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2015-04-02. 
  6. ↑ http://www.vscht.cz/files/uzel/4476/V%C3%BDro%C4%8Dn%C3%AD+zpr%C3%A1va+o+%C4%8Dinnosti+a+hospoda%C5%99en%C3%AD+za+rok+2013.pdf
  7. ↑ http://www.vscht.cz/files/uzel/4471/V%C3%BDro%C4%8Dn%C3%AD+zpr%C3%A1va+o+%C4%8Dinnosti+za+rok+2008.pdf
  8. ↑ Výkonové ukazatele VŠ v ČR F2-studenti. dsia.msmt.cz [online]. [cit. 2023-10-26]. Dostupné online. 
  9. ↑ http://www.vscht.cz/files/uzel/4475/V%C3%BDro%C4%8Dn%C3%AD+zpr%C3%A1va+o+%C4%8Dinnosti+a+hospoda%C5%99en%C3%AD+za+rok+2012.pdf

Externí odkazy

editovat
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Vysoká_škola_chemicko-technologická_v_Praze&oldid=24242023“