Voschod 2

Voschod 2
Voschod 2
Údaje o lodi
Typ	pilotovaná kosmická loď
COSPAR	1965-022A
Katalogové číslo	1274
Hmotnost	5682 kg
Údaje o letu
Volací znak	Алмаз (Almaz - „Diamant“)
Členů posádky	2
Datum startu	18. března 1965 07:00:00 UTC
Kosmodrom	Bajkonur, Kazachstán
Vzletová rampa	1/5
Nosná raketa	Voschod
Délka letu	1 den, 2 hodiny, 2 minuty a 17 sekund
Počet výstupů do vesmíru	1
Délka výstupů do vesmíru	12 minut a 9 sekund
Datum přistání	19. března 1965 09:02:17 UTC ; 59°37′ s. š., 55°28′ v. d.
Fotografie posádky
	Běljajev (vlevo) a Leonov (vpravo)
Navigace
	Předchozí; Voschod 1 Následující; Sojuz 1

Voschod 2 (Восход 2) byla druhá vícemístná pilotovaná loď ze sovětského vesmírného programu Voschod, vypuštěná v roce 1965. Dle katalogu COSPAR získala zařazení 1965-022A. Posádku tvořili kosmonauti Pavel Běljajev a Alexej Leonov.

Cíl letu

Hlavním cílem tohoto letu bylo uskutečnit první výstup člověka do volného kosmického prostoru.

Nafukovací přechodová komora a skafandr použitý Leonovem při výstupu do vesmíru

Průběh letu

Loď vážící 5682 kg odstartovala z kosmodromu Bajkonur na území Kazachstánu 18. března 1965 ráno. Oba kosmonauti zůstali po celou dobu (26 hodin) trvání letu v skafandrech. K druhému poklopu lodi byla připevněna nafukovací přechodová kabina. Už při druhém obletu Země se Leonov s pomocí Běljajeva vystrojil pro výstup z lodě a přes přechodovou komoru vystoupil přivázán na 5 metrů dlouhém laně vně lodě a plul volně prostorem. Tyto výstupy byly později označeny EVA a Leonov byl v jejich historii první. S pomocí lana a pohybů se snažil svůj let řídit sledován televizní a filmovací kamerou.^[1] Po 12 minutách se vrátil do kabiny. Podle slov Leonova došlo k nafouknutí skafandru na míru větší než předpokládanou a proto se nemohl vrátit do kabiny jak bylo v plánu nohama napřed, ale hlavou napřed. Aby se mohl v přechodové komoře obrátit, tak musel využít všechnu sílu co měl. Bylo velké štěstí, že Leonov měl velmi dobrou fyzickou kondici. Jinak by tento nikdy necvičený manévr nezvládl a do kabiny by se nedostal. V tom případě by musel Běljajev, dle cvičeného scénáře, dehermetizovat celou loď a Leonova zkusit vtáhnout do kabiny. Přistát bez Leonova by podle Leonovových slov nikdy nezkusil. Leonov toto otočení vymyslel a zvládl bez jakékoli konzultace s Běljajevem či pozemním centrem. Podle jeho slov na to ani neměl čas, protože se blížil okamžik, kdy Voschod vejde do zemského stínu (cca 3-4 minuty). Leonov se musel v přechodové komoře otočit, aby zajistil důkladné zavření vnějšího uzávěru, což v komoře, která je široká 120 cm, je u téměř neohybného skafandru dlouhého 1,9 m a širokého 0,68 m opravdu obtížný úkol. Leonov vypotil 6 litrů potu, tep měl 190 za minutu, ale dokázal to.

Problémy ale nekončily, při uzavření vnějšího průlezu došlo ke špatnému dosednutí poklopu a malou škvírou unikala vnitřní atmosféra. Systém podpory života na to reagoval zvýšeným vývinem kyslíku, takže hrozilo, že kosmonauti budou tak vysokou koncentrací čistého kyslíku poškozeni a zemřou stejně jako Valentin Bondarenko při výcviku. Nakonec pomohla náhoda. Po sedmi hodinách boje s nastalou situací kosmonauti ve skafandrech usnuli. Ve spánku Leonov zavadil skafandrem o páku rozvodu kyslíku a tlak se rychle ještě zvýšil. Tímto tlakem došlo k zatěsnění poklopu a životní podmínky se na lodi rychle vrátily do normálu.

Závěr letu

Během 17. obletu Země měl začít automaticky řízený sestup. Kvůli poruše automatiky převzal řízení Běljajev a podařilo se mu přistát i přes velké přetížení o jeden oběh později 19. března v 10 hodin dopoledne do zasněžené tajgy 180 km severozápadně od města Perm v RSFSR^[2], tedy 2000 km od plánovaného místa přistání. V místě bylo -25 °C a po ramena sněhu. Až večer kosmonauty nalezl první pátrací letoun a shodil jim teplé oblečení, které se ale zachytilo v koruně stromu, protože zde přistát kvůli stromům nemohl. Toto oblečení tedy nemohli kosmonauti použít. Podle vzpomínek Leonova se svlékli do naha. Vyždímali zpocené oblečení a zase ho oblékli. Leonov měl totiž po přistání ve skafandru po kolena potu. Noži odřezali pevné součásti skafandru. Obalili se kusy izolační tkaniny z vnitřního obložení Vostoku. Použili také kusy popruhů z přistávacího padáku. Takto vybaveni se dokázali ve vnějším prostředí pohybovat a získat dřevo na oheň, díky kterému se přes noc zahřáli. Noc v mrazu přečkali, ráno k nim na lyžích dorazil záchranný oddíl, který na místě vybudoval malý srub, ve kterém nad ohněm umístili velkou nádobu, do které si Leonov s Běljajevem vlezli a pořádně se vykoupali. Teprve třetí den se všichni na lyžích vydali do 9 km vzdáleného stanoviště k improvizované přistávací ploše vrtulníku. Aby zde vrtulník přistál, bylo nutné vykácet větší množství stromů. Vrtulník je následně odvezl do města Perm.

Posádka

Pavel Běljajev, velitel lodě
Alexej Leonov, druhý pilot

Záložní posádka

Film

O letu Voschodu 2 a výstupu do kosmu pojednává ruský film První ve vesmíru (rusky Время первых) z roku 2017. Leonova v něm ztvárnil herec Jevgenij Mironov, Běljajeva Konstantin Chabenskij.^[3]

Odkazy

Reference

↑ VÍTEK, Antonín; LÁLA, Petr. Malá encyklopedie kosmonautiky. Praha: Mladá fronta, 1982. Kapitola Pilotované kosmické lety, s. 319.
↑ CODR, Milan. Sto hvězdných kapitánů. Praha: Práce, 1983. Kapitola Pavel Ivanovič Běljajev, s. 47.
↑ https://www.csfd.cz/film/58088-spacewalker/prehled/

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu Voschod 2 na Wikimedia Commons
Mise na webu Kosmo
Mise na webu Space
Autentický rozhovor s Leonovem

[Encyklopedie-1] VÍTEK, Antonín; LÁLA, Petr. Malá encyklopedie kosmonautiky. Praha: Mladá fronta, 1982. Kapitola Pilotované kosmické lety, s. 319.

[Codr-2] CODR, Milan. Sto hvězdných kapitánů. Praha: Práce, 1983. Kapitola Pavel Ivanovič Běljajev, s. 47.

[3] ttps://www.csfd.cz/film/58088-spacewalker/prehled/

[1]

[2]

[3]