Volovské knížectví

Volovské knížectví (polsky Księstwo wołowskie, německy Herzogtum Wohlau) bylo jedním z mnoha slezských knížectví, s hlavním městem Volov.

Volovské knížectví
Księstwo wołowskie
Herzogtum Wohlau
 Olešnické knížectví 14711675 České království 
Státní znak
znak
Geografie
Mapa
Volovské knížectví je na mapě pod číslem 5
Obyvatelstvo
Státní útvar
Státní útvary a území
Předcházející
Olešnické knížectví Olešnické knížectví
Následující
České království České království

Historie

editovat
 
Volovský knížecí zámek

Zpočátku bylo oblast kolem Volova součástí Vratislavského knížectví, ale po rozdrobení Slezska roku 1248 se stalo součástí Hlohovského knížectví a roku 1312 se stalo součástí Olešnického knížectví. V roce 1413 vzniklo samostatné knížectví vydělením z Olešnického knížectví jako vdovský úděl. Po vymření olešnické větve Piastovců připadlo českému králi.[1]

V roce 1495 udělil český král Vladislav Jagellonský Olešnické a Volovské knížectví Minsterberkům. Roku 1504 se Volovsko spojilo s knížectvím Minstrberským a roku 1517 je koupila rodina Thurzů, která je po 6 letech prodala lehnickým knížatům. V letech 1653 až 1664 bylo knížectví opět samostatné, ale již roku 1675, kdy zemřel poslední legitimní Piastovec Jiří Vilém Lehnicko-Břežsko-Volovský, se knížectví stalo přímou korunní doménou českých králů.[1] Roku 1742 bylo knížectví anektováno Pruskem, což byla i jedna z příčin sedmileté války.

Reference

editovat
  1. a b ŽÁČEK, RUDOLF. Dějiny Slezska v datech. 2003. vyd. Praha: Libri, 2003. 546 s. ISBN 80-7277-172-8. 

Literatura

editovat