Voorburský voláč
Voorburský voláč, též voorburský voláč štítník či voláč štítník, je okrasné plemeno holuba domácího. Je to středně velký, štíhlý holub se vzpřímeně drženou, elegantní postavou, velkým kulovitým voletem a dlouhýma, neopeřenýma nohama. Je typický svým zbarvením: Peří na většině těla je čistě bílé, jen štíty křídel jsou barevné. Plemeno je chováno především v Nizozemí a v Německu, v Česku je vzácné.[1] V seznamu plemen EE je řazen do plemenné skupiny voláčů a je zapsán pod číslem 0327.
| Voorburský voláč | |
|---|---|
 Voorburský voláč žlutý | |
| Základní informace | |
| Země původu |  Nizozemsko |
| Využití | okrasný chov |
| Stupeň prošlechtění | ušlechtilé plemeno |
| Směr užitkovosti | okrasné plemeno |
| Tělesná charakteristika | |
| Tělesný rámec | střední |
| Barva | bílá s barevnými štíty křídel |
| Klasifikace a standard | |
| Plemenná skupina | Voláči |
 multimediální obsah v kategorii na Commons | |
Voorburský voláč byl vyšlechtěn ve 30. letech 20. století ve městě Voorburg v Holandsku, holubářem van Ginkem.[1][2] Ten zkřížil brněnského voláče s plemeny v kresbě štítníka, jako je francký štítník a možná i německého racka štítníka.[2] Na vzniku plemene se dále možná podílel i francouzský voláč,[1][2] lilský voláč,[2] norvičský voláč[1] a štajgr[1]. Vznikl tak dlouhonohý ušlechtilý voláč v kresbě štítníka. Plemeno bylo uznáno v roce 1935 a v roce 1938 byl v Nizozemí založen klub chovatelů.[1]
Je to středně dlouhý voláč s ušlechtilými tvary těla a značně vzpřímeným držením trupu. Velikostí se nachází na rozhraní mezi malými a středními voláči.[2] Poměr přední a zadní partie těla je 3:2. V rozrušení se pták staví na špičky prstů. Hlava je dobře zaoblená, protáhlá s výraznějším a vyšším čelem. Oči jsou vždy tmavé, obočnice jsou světlé a nevýrazné. Zobák je poměrně dlouhý a silný, masově zbarvený, s malým ozobím. Krk je velmi dlouhý, vole je velké, kulovité a klene se až na šíji ptáka. U hrudi je zřetelně podvázané. Konstituce holuba je jemná, hruď je dlouhá a úzká, stejně tak záda, která spadají příkře dolů. Křídla dobře přiléhají k tělu a jejich konce se často mírně kříží. Nohy jsou poměrně dlouhé, ale ne tak jako u mnoha jiných plemen dlouhonohých voláčů. Běháky a prsty jsou vždy neopeřené. Základní barva opeření je bílá, zbarvené jsou jen štíty křídel. 7-10 krajních ručních letek je opět bílých. Chová se ve velkém množství barevných i kresebných rázů.
Voorburský voláč je temperamentní a velmi krotký holub, je velmi plodný, dobře odchovává holoubata a ujme se i role chůvek. Na zařízení holubníku je velmi nenáročný a je vhodný i pro začínající chovatele.[1][2]
Odkazy
editovatReference
editovat- ↑ a b c d e f g VESELÝ, Alexandr. Voorburský voláč. Fauna [online]. 01.01.2010 [cit. 2013-08-13]. Roč. 13, čís. 9. Dostupné online.[nedostupný zdroj]
- ↑ a b c d e f SOUSEDÍK, Tomáš. Voorburský voláč - štítník - v roce jedna. Fauna [online]. 01.01.2010 [cit. 2013-08-13]. Roč. 13, čís. 10. Dostupné online.[nedostupný zdroj]
Literatura
editovat- TUREČEK, Václav, a kolektiv. Holubářství. Praha: Státní zemědělské nakladatelství, 1985. 156 s.
- HAVLÍN, Jiří, a kol. Domácí chov zvířat. 3. vyd. Praha: Zemědělské nakladatelství Brázda, 1991. 338 s. ISBN 80-209-0189-2.
Externí odkazy
editovat
Obrázky, zvuky či videa k tématu Voorburský voláč na Wikimedia Commons
