Wikipedie

Vojtěch Bartoněk

český malíř

Vojtěch Bartoněk (28. března 1859 Praha[1] – 25. srpna 1908 Praha[2]) byl český malíř a restaurátor.

Vojtěch Bartoněk
malíř Vojtěch Bartoněk
malíř Vojtěch Bartoněk
Narození28. března 1859
Praha
Rakouské císařstvíRakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí25. srpna 1908 (ve věku 49 let)
Praha
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Místo pohřbeníOlšanské hřbitovy
Alma materAkademie výtvarných umění v Praze
Povolánímalíř, restaurátor, výtvarník a ilustrátor
PodpisPodpis
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Logo Wikizdrojů původní texty na Wikizdrojích
Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Život

editovat

Vojtěch Bartoněk se narodil v rodině pražského lakýrnického tovaryše Václav Bartůňka a jeho manželky Josefy, rozené Rebcové. Dědeček z matčiny strany byl malíř porcelánu.[1]

Od roku 1876 studoval na pražské akademii u profesorů Swertse, Antonína Lhoty, Maxmiliána Pirnera, Františka Sequense a Františka Čermáka a poté v Paříži na École des Beaux Arts. Svá díla začal vystavovat od roku 1881.[3]

Rodinný život

editovat

Dne 23. dubna 1895 se v Praze oženil s osmadvacetiletou Hermínou Müllerovou. Za svědky na svatbě byli malíři Mikoláš Aleš a Karel Štapfer.[4][pozn. 1] Manželé Bartůňkovi měli dvě dcery (* 1892 a 1896).[5]

Zemřel roku 1908 a byl pohřben na Olšanských hřbitovech.

Dílo

editovat

Maloval historické obrazy, později žánrové obrázky z pražských ulic, nádvoří a trhů.[6][7] Jeho obraz Rekruti, který tvoří důstojný protějšek k obrazu Vaječný trh Luďka Marolda ze stejné doby i místa, byl roku 1888 vystaven na výroční výstavě Krasoumné jednoty, kde ho zakoupil Josef Hlávka.[8]

S Mikolášem Alšem spolupracoval na dioramatu Pobití Sasíků pod Hrubou Skálou.[9] a na oponě pro Národopisnou výstavu v Praze 1895 (od r. 1896 divadlo v Náchodě)[10]. Ilustroval Pohorskou vesnici Boženy Němcové. Byl pilným ilustrátorem Světozoru a Zlaté Prahy.[11]

Bartoněk je autorem nástěnných maleb (lunety v nové Staroměstské tržnici, nástropní malby v kostele Nanebevzetí P. Marie v Klecanech)[12], oltářních obrazů, působil i jako restaurátor. V roce 1889 dokončil dekorativní vlys pro jídelnu Bondyho vily,[13] postavené podle návrhu arch. Josefa Fanty. Vlys tvoří šest obrazů, šest alegorických postav znázorňujících dary země, lesů, vod, polí a vinic. V jeho iluzivní malbě se spojuje zájem o věrné zpodobení reality se sociálním cítěním.[14]

Galerie

editovat
  •  
    Vojtěch Bartoněk – Rekruti (1888), Národní galerie v Praze
  •  
    Vojtěch Bartoněk – scéna z pražské ulice (kol.1908)
  •  
    Vojtěch Bartoněk – popeláři (1887)
  •  
    Vojtěch Bartoněk – spor
  •  
    Vojtěch Bartoněk – dědeček a malá družička
  •  
    Vojtěch Bartoněk – motiv z pražských ulic

Odkazy

editovat

Poznámky

editovat
  1. ↑ Příjmení Karla Štapfera v matrice oddaných zapsáno nejasně, ověřeno dle pražského adresáře.

Reference

editovat
  1. ↑ a b Matrika narozených, sv. Havel, 1856-1864, snímek 107. [s.l.]: Archiv hl. m. Prahy Dostupné online. 
  2. ↑ Matriční záznam o úmrtí a pohřbu Vojtěcha Bartoňka farnost při kostele sv.Apolináře na Novém Městě pražském
  3. ↑ Ottův slovník naučný 3.. Praha: J. Otto, 1890. Dostupné online. Kapitola Bartoněk Vojtěch, s. 390. 
  4. ↑ Matrika oddaných, sv. Mikuláš, 1899-1896, snímek 139. [s.l.]: Archiv hl. m. Prahy Dostupné online. 
  5. ↑ Policejní ředitelství I, konskripce, karton 17, obraz 108. Praha: Národní archiv Dostupné online. 
  6. ↑ Galerie Národní 25
  7. ↑ Nově objevený Vojtěch Bartoněk
  8. ↑ Blažíčková-Horová Naděžda, Sekyrka Tomáš (eds.), 2008, s. 42
  9. ↑ Kdo je kdo v rukopisném sporu. kix.fsv.cvut.cz [online]. [cit. 2009-07-19]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2009-06-07. 
  10. ↑ Amatérské divadlo: BARTONĚK, Vojtěch, malíř
  11. ↑ Obraz pražského ghetta Archivováno 29. 9. 2009 na Wayback Machine. na holocaust.cz
  12. ↑ Hrob Vojtěcha Bartoňka. www.hrbitovy-adopce.cz [online]. [cit. 2016-04-06]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2016-04-22. 
  13. ↑ Bondyho vila Nové Město nad Metují
  14. ↑ Blažíčková-Horová N., 1998, s. 318-319

Literatura

editovat
  • Blažíčková-Horová Naděžda, Sekyrka Tomáš (eds.), Odkaz Josefa Hlávky Národní galerii v Praze, Národní galerie v Praze 2008, ISBN 978-80-7035-391-2
  • Blažíčková-Horová Naděžda, České malířství 19. století. Katalog stálé expozice, Klášter sv. Anežky České, Národní galerie v Praze 1998, ISBN 80-7035-138-1

Externí odkazy

editovat
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Vojtěch_Bartoněk&oldid=24019546“