Vladimir Vasiljevič Markovnikov
Vladimir Vasiljevič Markovnikov (rusky Владимир Васильевич Марковников; 10. prosincejul./ 22. prosince 1838greg. – 29. lednajul./ 11. února 1904greg.[1]) byl ruský chemik.
| Vladimir Vasiljevič Markovnikov | |
|---|---|
 | |
| Narození | 22. prosince 1838 Kňaginino |
| Úmrtí | 29. lednajul. / 11. února 1904greg. (ve věku 65 let) Moskva |
| Místo pohřbení | Vagaňkovský hřbitov |
| Alma mater | Imperátorská kazaňská univerzita |
| Povolání | chemik, odstřelovač a špión |
| Zaměstnavatelé | Imperátorská kazaňská univerzita Oděská univerzita Imperátorská moskevská univerzita |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Raný život a vzdělání
editovatMarkovnikov studoval ekonomii na univerzitě v Kazani, během svého studia se ale také věnoval chemii.
Kariéra
editovat
Po konfliktu se svou mateřskou univerzitou, byl jmenován profesorem na Oděské univerzitě v roce 1871 a o dva roky později, na Lomonosovově univerzitě, kde zůstal po zbytek své kariéry.
Práce
editovatMarkovnikov je autorem Markovnikovova pravidla, kterým v roce 1869 popsal reakce H-X alkenů. Podle tohoto pravidla se při přidání protické kyseliny HX k alkenu naváže vodík kyseliny na atom uhlíku s méně alkynovými substituenty, zatímco halogenová skupiny na uhlík s více substituenty. Tedy chlorovodík (HCl) se aduje na propen, CH3-CH=CH2 za vzniku 2-chloropropanu CH3CHClCH3 nikoli izomeru 1-chloropropanu CH3CH2CH2Cl.[2] Pravidlo je užitečné pro predikci molekulární struktury produktů adiční reakce.
Hughes diskutoval o důvodech Markovnikovova nedostatečného uznání během života.[3] Přestože publikoval většinou v ruštině, které většině západoevropských chemiků rozuměla, jeho článek z roku 1870, ve kterém poprvé publikoval Markovnikovovo pravidlo, byl napsán v němčině. Nicméně pravidlo bylo zahrnuto do čtyřstránkového dodatku k dvaceti šesti stránkovému článku o izomerních máselných kyselinách a v té době bylo podloženo jen velmi mírnými experimentální důkazy. Hughes dospěl k závěru, že pravidlo bylo vnuknutí, nepodpořené tehdejšími důkazy, ale později se ve většině případů ukázalo jako správné.
Markovnikov také přispěl k organické chemii tím, že objevil cyklické uhlovodíky s více než šesti atomy uhlíku, čtyřčlenný cyklus v roce 1879, a sedmičlenný cyklus v roce 1889.
Markovnikov rovněž prokázal, že kyselina máselná a kyselina izomáselná mají stejný chemický vzorec (C4H8O2), ale různé struktury, a jedná se tedy o izomery.
Markovnikov rovněž patří mezi zakladatele Ruské společnosti chemiků. Ta byla založena na prvním Kongresu ruských přírodovědců a doktorů v roce 1868. Mezi další zakladatele patří P. A. Lachinov, G. A. Schmidt, A. R. Shulyachenko, A. P. Borodin, N. A. Menshutkin, N. A. Sokovnin, F. F. Beilstein, K. I. Lisenko, D. I. Menděljev, F. N. Savčenkov, V. Richter, S. I. Kovalevsky, N. P. Nechaev, A. A. Voskresensky, P. A. Ilyenkov, P. P. Alekseev, A. N. Engelgardt.
Odkazy
editovatReference
editovatV tomto článku byl použit překlad textu z článku Vladimir Markovnikov na anglické Wikipedii.
- ↑ Левченков, С. И. Velká ruská encyklopedie [online]. Ruská akademie věd [cit. 2020-06-09]. Heslo ́МАРКО́ВНИКОВ. Dostupné v archivu pořízeném dne 2020-05-06. (rusky)
- ↑ Markownikoff, W. (1870).
- ↑ Hughes, Peter (2006).
Externí odkazy
editovat
Obrázky, zvuky či videa k tématu Vladimir Vasiljevič Markovnikov na Wikimedia Commons - Institute of Chemistry, Skopje, Macedonia – Vladimir Vasilevich Markovnikov Archivováno 2. 8. 2003 na Wayback Machine.
