Wikipedie

Vladimir Ivanovič Ščerbakov

Vladimir Ivanovič Ščerbakov (rusky; 28. ledna 1938, Moskva – 8. dubna 2004, tamtéž) byl ruský a sovětský radiotechnik, novinář, redaktor a spisovatel literatury science fiction a populárně-vědeckých knih.[1][2]

Vladimir Ivanovič Ščerbakov
Narození28. ledna 1938
Moskva, Sovětský svaz
Úmrtí8. dubna 2004 (ve věku 66 let)
Moskva, Rusko
Povoláníspisovatel, novinář, redaktor, radiotechnik
Národnostruská
StátSovětský svazSovětský svaz Sovětský svaz
RuskoRusko Rusko
Žánrscience fiction, populárně-vědecká literatura
Seznam děl: SKČR | Knihovny.cz
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Život

editovat

Narodil se v rodině inženýra. Střední školu vychodil v obci Mjakit v Magadanské oblasti na ruském Dálném východě. Roku 1961 vystudoval radiotechniku na Moskevském energetickém institutu, pracoval jako inženýr specializující se na oblast elektronických systémů a matematické lingvistiky a vedl výzkumnou laboratoř. Roku 1965 vystudoval v Moskvě filozofii na Univerzitě marxismu-leninismu. Od roku 1976 působil jako novinář v časopise Техника – молодёжи (Technika pro mládež) a pak se stal vedoucím redakce fantastiky v nakladatelství Молодая гвардия (Mladá garda).[2]

Debutoval v roce 1964 dvěma vědeckofantastickými povídkami Кратер (Kráter) a Возвращение Сухарева (Návrat Suchareva). Za svůj život napsal v žánru sci-fi kolem čtyřiceti povídek, několik novel a dva romány. Jeho díla se často vyznačují básnivostí, vybírá si pohádkové náměty nebo náměty ze starých bájí a dává jim nečekaný pseudovědecký výklad. Roku 1981 byl na doporučení Leonida Leonova přijat do Svazu sovětských spisovatelů.[1][2]

Koncem 80. let se přestal sci-fi věnovat. Byl fascinován studiem záhad v minulosti lidstva, zejména ztraceným kontinentem Atlantidou a Etrusky. Do Turkmenistánu umístil bájné město ze severské mytologie Ásgard, domov severských bohů Ásů, a dospěl k názoru, že bohové nebyli mimozemšťané, ale příslušníci dosud neznámé vyspělé civilizace. O záhadách zmizelých civilizací napsal celou řadu populárně-vědeckých knih.[2]

Od roku 1992 byl členem Svazu ruských spisovatelů, byl členem-korespondentem Mezinárodní akademie informatizace, roku 1998 se stal předsedou Moskevského, klubu záhad. Roku 2000 byl jedním z iniciátorů I. kongresu atlantologů Ruska. Na druhém kongresu roku 2003 získal čestný titul doktora atlantologie.[2]

Dílo

editovat

Science fiction

editovat
  • Красные кони (1976, Rudí koně), sbírka povídek.
  • Семь стихий (1980, Sedm živlů), román, novinář ze Sovětského svazu je konfrontován s mimozemskou civilizací a zkoumá možnost získávání energie ze slunce a hvězd.
  • Тень в круге (1983, Stín v kruhu), novela, zapracováno do románu Číše bouří.
  • Чаша бурь (1985, Číše bouří), román, ve kterém se spisovatel Vladimír dostane díky tomu, že je z poloviny mimozemského původu, do středu konfliktu mezi dvěma skupinami mimozemšťanů: mezi potomky Etrusků a Atlantiďanů.
  • Летучие зарницы (1985, Prchavé blesky), sbírka povídek.
  • Далекая Атлантида (1986, Daleká Atlantida), novela
  • Болид над озером (1986, Bolid nad jezerem), sbírka povídek.
  • Меч короля Артура (1987, Meč krále Artuše), novela
  • Третий тайм (1988, Třetí poločas), sbírka povídek.
  • Шамбала светозарная (1990), novela.

Populárně-vědecká literatura

editovat
  • Всё об Атлантиде (1986, Vše o Atlantidě).
  • Где жили герои эддических мифов? (1989, Kde žili hrdinové eddických mýtů)
  • Где искать Атлантиду? (1990, Kde hledat Atlantidu?)
  • Асгард – город богов (1991, Ásgard – město bohů).
  • Встречи с Богоматерью (1993, Setkání s Matkou Boží).
  • Века Трояновы (1995, Věk Trojanů).
  • Тайны Эры Водолея (1996, Tajemství věku Vodnáře).
  • Атланты – боги и великаны (2000, Atlanti – bohové a obři).

Filmové scénáře

editovat

Ocenění

editovat

Za své dílo obdržel Ščerbakov řadu ocenění:

  • 1968: Cena mezinárodní soutěže mladých spisovatelů sci-fi ze socialistických zemí ve Varšavě za povídku Прямое доказательство (1968, Přímý důkaz).
  • 1977: Čestný diplom a pamětní medaile Všesvazové literární soutěže Nikolaje Ostrovského za sbírku povídek Красные кони (1976, Rudí koně)
  • 1984: Zvláštní cena z Mezinárodního filmového festivalu Ekofilm v Ostravě za scénář k dokumentárnímu filmu Невидимая жизнь леса (1982, Neviditelný život v lese)
  • 1986: Vítěz ceny za nejlepší knihu o Moskvě a jejích obyvatelích za válečnou novelu Летучие зарницы (1985, Prchavé blesky)

Česká vydání

editovat

Česky od autora vyšlo jen devět povídek:

Odkazy

editovat

Reference

editovat
  1. ↑ a b Encyklopedie literatury science fiction, AFSF a H&H, Praha a Jinočany 1995, str.380
  2. ↑ a b c d e Щербаков Владимир Иванович - Архив фантастики

Externí odkazy

editovat
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Vladimir_Ivanovič_Ščerbakov&oldid=22086706“