Wikipedie

Vladimír Drápal (galerista)

disident, ředitel divadla, majitel hudebního nakladatelství, kurátor, občanský aktivista, regionální politik

Vladimír Drápal (* 27. března 1964 Louny; zvaný Lábus) je kurátor, občanský aktivista, regionální politik, vydavatel a publicista. Před rokem 1989 byl aktivní v disentu, poté se angažoval na nejrůznějších úrovních v kultuře. Založil rockové kluby Mandarin (1992–1997) a Opera (1999–2002), v letech 2003–2018 byl ředitelem Vrchlického divadla v Lounech. Od roku 2019 pracuje jako kurátor a produkční Galerie města Loun a zabývá se pořádáním kulturních akcí. V roce 2001 založil vydavatelství nezávislé kultury Guerilla Records, které vydává zejména alternativní rock a undergroundovou hudbu.

Vladimír Drápal
Vladimír Drápal (2021)
Vladimír Drápal (2021)
Zastupitel města Louny
Ve funkci:
24. listopadu 1990 – 24. listopadu 1994
Stranická příslušnost
Členstvínestraník
Nestraník
do Senátuza Koalice ODS, TOP 09, KDU-ČSL, KAN (2020)
Narození27. března 1964 (60 let)
Louny
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
ChoťJolana Drápalová
Věra Drápalová
RodičeVladimír Drápal
Marta Drápalová
Dětisyn Ondřej
Profesekurátor, novinář, politik, vydavatel, hudebník, galerista a publicista
Oceněníúčastník odboje a odporu proti komunismu
CommonsVladimír Drápal (galerista)
Seznam děl: SKČR | Knihovny.cz
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Život

editovat

Profesní kariéra

editovat
 
Otevření Galerie města Loun 10. 12. 2010. Zleva malíř Zdeněk Sýkora, vdova po malíři Kamilu Linhartovi Věra Linhartová, dcera Vladislava Mirvalda Věra Mirvaldová, Vladimír Drápal, Jan Sekera

V roce 1983 maturoval na Střední zemědělské technické škole v Žatci, poté pracoval jako agronom v Agrochemickém podniku Louny (1983–1990). V roce 1990 nastoupil jako dramaturg do Městského kulturního zařízení Luna. Od roku 1991, už jako osoba samostatně výdělečně činná, provozoval knihkupectví se soukromou galerii a rockový klub Mandarin. V letech 1995–1998 pracoval jako ředitel Kina Svět, pak vedl rockový klub Opera a prodejnu s vegetariánskou stravou. Roku 2002 vyhrál výběrové řízení na funkci obnoveného Vrchlického divadla, které řídil až do roku 2018.[1] V roce 2010 inicioval založení Galerie města Loun, orientované především, ale nejenom na tvorbu moderních umělců spjatých nějakým způsobem s Louny.[2] Pod jeho vedením se zrekonstruoval Kulturní dům Zastávka.[3] Obě tyto instituce se posléze zařadily pod příspěvkovou organizaci Vrchlického divadlo. K 31. prosinci 2018 na vlastní žádost z vedení těchto organizací odešel.

Během jeho působení navštívilo ve Vrchlického divadle 2594 akcí 447 670 diváků.[4] Roku 2010 obhájil na Univerzitě Jana Amose Komenského v Praze bakalářskou práci na téma Subkultury: prostředí undergroundu jako prostoru svobody a svobodného umění; o dva roky později absolvoval magisterské studium na téže škole diplomovou prací Vrchlického divadlo v Lounech jako kulturní instituce menšího města. Od roku 2019 pracuje jako kurátor a produkční Galerie města Loun a zabývá se pořádáním kulturních akcí (koncerty, výtvarné výstavy). V roce 2001 založil vydavatelství nezávislé kultury Guerilla Records, které vydává zejména alternativní rock a undergroundovou hudbu. Vyšlo zde dosud více než 160 titulů na CD a DVD.[5]

Působení v undergroundu a komunální politice

editovat
 
S Václavem Havlem v roce 2009

Narodil se v politicky konformní rodině. Jeho stejnojmenný otec (1939–1987) byl v letech 1976–1987 předseda Městského národního výboru v Lounech,[6] matka Marta rozená Macková učila na základní škole český jazyk a dějepis. Její otec Bohuslav Macek působil v letech 1953–1963 rovněž jako předseda Městského národního výboru v Lounech. Drápalovo světonázorové přesvědčení však bylo zcela jiné. V 80. letech udržoval blízké kontakty s lidmi z okruhu Charty 77. Podílel se na organizování tajných koncertů, distribuci samizdatových tiskovin a nahrávek, podpoře nespravedlivě vězněných, publikoval v undergroundových magazínech, jako např. Vokno či INFOCH.[7] V té době vznikla jeho přezdívka Lábus.

 
S Ivanem Martinem Jirousem v roce 2011

Státní bezpečnost na něj v červnu 1987 založila svazek v kategorii prověřovaná osoba, který ještě téhož roku převedla do kategorie nepřátelská osoba II. stupně.[8] Dne 6. září 2017 obdržel od Ministerstva obrany České republiky Pamětní odznak účastníka odboje a odporu proti komunismu.[9]

Drápal se v neděli 26. listopadu 1989 účastnil v Lounech zakládající schůzky aktivistů, z níž posléze vzniklo místní Občanské fórum. Zprvu působil v jeho kulturní komisi, posléze přešel do tiskové, která vydávala Zpravodaj OF. V listopadu 1990 kandidoval za Lounskou občanskou koalici v obecních volbách. Byl zvolen a v období 1990–1994 byl členem zastupitelstva města Loun. V letech 1991–1992 zasedal v redakční radě lounského kulturně-politického měsíčníku Aréna – Bez bázně a svobodní, kterému poskytl rozhovor i Václav Havel.[10] Drápal zůstal i nadále občanským aktivistou, organizuje demonstrace proti establishmentu a účastní se protestního hnutí Milion chvilek pro demokracii. Od roku 2018 je členem kulturní komise, poradního orgánu rady města Loun.

Ve volbách do Senátu PČR v roce 2020 kandidoval jako nestraník za ODS, TOP 09, KDU-ČSL a Klub angažovaných nestraníků v obvodu č. 6 – Louny.[11] „Budu-li zvolen senátorem, budu se tam chovat tak, jak mluvím a mluvit tak, jak se chovám. Trvám na jednotě slov i činů. Nechci být neviditelný, nechci mít senátorství jako další funkci. Chci pomáhat našemu regionu a budu bránit všem, kteří se snaží naši budoucnost vyměnit za pár korun. Ocitl jsem se v disentu, protože jsem se nikdy nebál říkat věci tak, jak jsou. Moje postoje zůstaly neměnné po celý život bez ohledu na režim, v jakém jsem žil. Vždy jsem chtěl spravedlnost a svobodu pro všechny. Slibuji, že se v Senátu nezměním,“ uzavřel Drápal.[12] V prvním kole získal 20,63 % hlasů, a postoupil tak ze 2. místa do druhého kola, v němž prohrál s kandidátem hnutí STAN Ivem Trešlem poměrem hlasů 41,60 % : 58,39 %, a senátorem se tak nestal.[13]

S platností od 11. ledna 2021 byl Drápal jmenovaný místopředsedou výboru pro kulturu a památkovou péči Zastupitelstva Ústeckého kraje.[14]

Osobní život

editovat

Jeho první manželkou byla Jolana rozená Volkmannová, s níž má syna Ondřeje. Druhou manželkou je Věra Drápalová (* 1970), sociální pracovnice a fotografka.

Publikační činnost

editovat
 
Stojící zleva: Milan Knížák, Milan Padevět, Vladimír Drápal, Pavel Zajíček. Sedící Ivan Martin Jirous, Tomáš Schilla, 2011

Drápal publikuje v celostátním i regionálním tisku: v Lounském Pressu, Svobodném hlasu, Lounském a žateckém deníku, Xantypě, Salonu Práva, Kulturním magazínu UNI, Voknovinách, Babylonu, Mašurkovském podzemném, Ateliéru, Rock & Popu, Revolver Revue, Uších a Větru, Divadelních novinách.

Některé z jeho rozhovorů s významnými osobnostmi kulturního života vyšly např. v publikacích:

Galerie

editovat
  •  
    S Danou Němcovou v roce 2012
  •  
    S Jiřím Lábusem v roce 2011
  •  
    Drápal jako ředitel divadla v roce 2016

Odkazy

editovat

Reference

editovat
  1. ↑ DRÁPAL, Vladimír (ed). 15 let Vrchlického divadla v Lounech 2003-2018. Louny: Vrchlického divadlo, 2018. 158 s. ISBN 978-80-87019-21-4. S. 23. (Dále jen 15 let divadla).
  2. ↑ DRÁPAL, Vladimír; KAPPEL, Pavel. GAML – 20 výstav. Louny: Galerie města Loun, 2017. 113 s. ISBN 978-80-87971-12-3. 
  3. ↑ HONS, Vladimír (ed). Louny 1989–2019. Louny: Město Louny, 2019. 144 s. S. 107. 
  4. ↑ 15 let divadla, s. 121.
  5. ↑ BROZMANOVÁ, Eva Evelína. Lábus – guerillový bojovník. Paměť a dějiny. Roč. 2015, čís. 1, s. 130–133. Dostupné online [cit. 20. 12. 2019]. 
  6. ↑ ROEDL, Bohumír (ed). Louny. Historie, kultura, lidé. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2005. 442 s. ISBN 80-7106-662-1. S. 320. 
  7. ↑ Tváře undergroundu. Praha: Radioservis, 2012. 256 s. ISBN 978-80-87530-17-7. S. 180–198. 
  8. ↑ Archiv bezpečnostních složek, Krajská správa Ústí nad Labem, protokol registrace svazků agenturního a kontrarozvědného rozpracování, svazek č. 25645, 10. 6. 1987; svazek č. 25996, 31. 12. 1987.
  9. ↑ Ministerstvo obrany ČR, rozhodnutí č. 262004409/16/2017-1322 z 28. 7. 2017.
  10. ↑ Pan prezident Václav Havel pro Arénu. Aréna. 19. 2. 1992, roč. 1992, čís. 2, s. 1. 
  11. ↑ Seznam kandidátů pro podzimní senátní volby. Novinky.cz [online]. 2020-06-18 [cit. 2020-07-02]. Dostupné online. 
  12. ↑ KINŠT, Petr. Pravicové strany vysílají do boje o senát Vladimíra Drápala. Kladenský deník. 2020-06-03. Dostupné online [cit. 2020-06-29]. 
  13. ↑ Volby do Senátu Parlamentu ČR konané dne 2.10. – 3.10.2020, Výsledky hlasování, Obvod: 6 – Louny [online]. Český statistický úřad, 2020 [cit. 2020-10-10]. Dostupné online. 
  14. ↑ Usnesení Zastupitelstva Ústeckého kraje č. 048/1Z/2020 ze dne 16. 11. 2020.

Externí odkazy

editovat

Videodokumenty o Vladimíru Drápalovi

editovat

Rozhovory s Vladimírem Drápalem

editovat
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Vladimír_Drápal_(galerista)&oldid=24013634“