Vokno
Vokno byl český kulturní časopis, který vycházel v letech 1979–1995.
| Vokno | |
|---|---|
| Datum založení | 1979 |
| Datum zániku | 1995 |
| Jazyk | čeština |
| Země původu |  Československo |
| Klíčové osoby | |
| Editor | František Stárek |
| Odkazy | |
| Web | Oficiální web |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Historie
editovatV letech 1979–1989 bylo prvním undergroundovým samizdatovým periodikem. Spoluzakladatelem a nejvýkonnějším redaktorem byl František „Čuňas“ Stárek, signatář Charty 77. K založení tohoto kulturního časopisu došlo „na baráku“ v Nové Vísce, k zakladatelům patřili i Silvestra Chnápková či Jiří Němec. Poslední samizdatové, patnácté číslo Vokna redigoval Luděk Marks. Vokno bylo výzvou pro vznik druhého periodika Revolver Revue, v osmdesátých letech mezi těmito společenstvími proběhlo několik polemik, např. spor I. M. Jirouse s Mikolášem Chadimou nebo Egona Bondyho s Alexandrem Vondrou s účastí Ivana Lampera.[1]
Po sametové revoluci Vokno vycházelo do roku 1995, šéfredaktorem byl Lubomír Drožď. V roce 1997 proběhl pokus o obnovení pod názvem Vokno 2000, z plánovaných pěti čísel vyšlo pouze jedno. Na Vokno navázal časopis Živel.[2][3]
Distribuce
editovatSamizdatové Vokno bylo distribuováno do všech významných měst Čech, Moravy a několik výtisků šlo na Slovensko. Náklad se pohyboval mezi 350–380 kusy, které četlo (odhadem) sedm tisíc čtenářů.[1]
Voknoviny
editovatSamostatnými přílohami Vokna Františka „Čuňase“ Stárka byl kromě Vokno-video-magazinu i letákový zpravodaj aktualit – Voknoviny. Od roku 1987 přinášel letákový občasník Voknoviny aktuální informace o plánovaných kulturních akcích (koncerty, výstavy, festivaly) a represích proti undergroundu.[4] V letech 1987–1989 vyšlo 19 čísel Voknovin. V roce 1990 bylo vydáno 25 čísel, poslední číslo vyšlo 7. 8.1990.[5] Originály všech čísel Voknovin jsou uloženy v knihovně Libri prohibiti. Jako pokračovatel Voknovin bývá kromě výše uvedeného magazínu Živel uváděn (dle Výboru na obranu nespravedlivě stíhaných) i časopis A-kontra.
Videomagazín
editovatOd roku 1985 vydával Karel Kyncl v Londýně videoperiodikum „Videomagazín“ na kazetách VHS. Tento způsob přenosu informací se Františkovi Stárkovi zalíbil a inspiroval jej k výrobě vlastního videomagazínu. První „Videomagazín Vokna“ vyšel na jaře 1987 a délka záznamu byla 138 minut, další vydání vzniklo o rok později (na jaře 1988) a jeho přehrání trvalo 165 minut. V lednu 1989 Státní bezpečnost okradla F. Stárka o videokameru, pak mu zabavila hudební archiv a Strárka zavřela do vězení. Další videomagazín už nevyšel. Obsah stávajících dvou čísel se skládal z vybraných příspěvků Kynclova magazínu, dále v něm byly záznamy slavných kapel převzaté ze zahraničních televizí, reportáže ze setkání muzikantů ve Vídni a další podobné sestřihy nepůvodních materiálů.[1] „Ojedinělý audiovizuální samizdat“ pocházel z okruhu Václava Havla a nesl název Originální Videojournal.
Odkazy
editovatReference
editovat- ↑ a b c Alternativní kultura : Příběh české společnosti 1945-1989. Praha: Lidové noviny, 2001. 610 s. ISBN 80-7106-449-1. S. 187, 189, 191, 198, 479.
- ↑ Vokno [online]. BigMag [cit. 2021-05-13]. Dostupné online.
- ↑ Lubomír Drožď „Čaroděj OZ“, „Blumfeld S.M.“ „Homeless & Hungry“ atd.. Fenomén Underground [online]. Česká televize, 2014 [cit. 2021-05-13]. Dostupné online.
- ↑ https://www.vons.cz/data/pdf/voknoviny/voknoviny_01.pdf
- ↑ https://www.vons.cz/data/pdf/voknoviny/voknoviny_25_1990.pdf
Literatura
editovat- POLÁK, Jakub. Žít v undergroundu. Rozhovor s Čarodějem. A-Kontra. Roč. 1993, čís. 7–11, s. 28–38.
- BERNARD, Jan. Filmaři disentu – Michal Hýbek v paměti archivů a přátel.. 1. vyd. Praha: Nakladatelství Akademie múzických umění v Praze, 2020. 296 s. ISBN 978-80-7331-548-1.
- THARP, Martin. The Samizdat Periodical Vokno and the Provincial Czech Underground in Historical and Social Perspective [online]. Praha: Fakulta humanitních studií Univerzity Karlovy, 2021 [cit. 2023-03-19]. (anglicky). Dostupné online.
