Vigna
Vigna (Vigna) je rod rostlin z čeledi bobovité. Vigny jsou liány, byliny i keře s trojčetnými listy a bílými nebo žlutavými květy. Vyskytují se v počtu asi 100 až 150 druhů v tropech celého světa. Některé druhy náležejí mezi významné luštěniny, pěstované zejména v tropech.
 Vigna | |
|---|---|
 Vigna Vigna marina | |
| Vědecká klasifikace | |
| Říše | rostliny (Plantae) |
| Podříše | cévnaté rostliny (Tracheobionta) |
| Oddělení | krytosemenné (Magnoliophyta) |
| Třída | vyšší dvouděložné (Rosopsida) |
| Řád | bobotvaré (Fabales) |
| Čeleď | bobovité (Fabaceae) |
| Tribus | Phaseoleae |
| Rod | vigna (Vigna) Savi, 1824 |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Popis
editovatVigny jsou liány nebo byliny, řidčeji i keře. Listy jsou zpeřené, trojčetné nebo výjimečně jednolisté, převážně celokrajné. Květenství jsou úžlabní nebo vrcholové hrozny, u některých druhů hlávkovitě stažené. Květy jsou bílé nebo žlutavé, někdy purpurově prokreslené. Kalich je dvoupyský. Pavéza je okrouhlá, s oušky a někdy s přívěsky na horní straně. Křídla a člunek jsou podobné délky jako pavéza. Člunek je na konci zakřivený. Tyčinek je 10 a jsou dvoubratré. Čnělka je na konci ztlustlá. Lusky jsou podlouhlé, zploštělé nebo s okrouhlým průřezem, uvnitř bez přehrádek.[1][2]
Rozšíření
editovatRod vigna zahrnuje celosvětově asi 100 až 150 druhů. Je rozšířen v tropech celého světa. Nejvíce druhů se vyskytuje v tropech Starého světa.[2] Některé druhy mají pantropické rozšíření, např. Vigna marina a V. adenantha.[1]
Taxonomie
editovatRod Vigna náleží mezi taxonomicky obtížné skupiny a stále čeká na revizi. V současné taxonomii bobovitých je řazen do tribu Phaseoleae. Někdy byl spojován s rodem fazol (Phaseolus).
Obsahové látky
editovatSemena Vigna radiata, V. mungo a V. unguiculata obsahují asi 22 až 25% bílkovin, 60% polysacharidů a 1 až 2% tuku. V semenech Vigna unguiculata je obsaženo také 2,8% gumy rozpustné ve vodě a byla zjištěna přítomnost lektinů (hemaglutininů) a inhibitorů proteázy. Semena Vigna subterranea obsahují asi 18% bílkovin, 60% polysacharidů (hlavně škrobu) a 6% tuku.[3][4]
Zástupci
editovat- azuki (Vigna angularis)
- mungo fazole (Vigna mungo)
- vigna rýžová (Vigna umbellata)
- vigna zlatá (Vigna radiata)
Význam
editovatVigny náležejí mezí významné luštěniny, pěstované zejména v tropech a subtropech. Mezi nejznámější z těchto luštěnin náleží tzv. fazole mungo, semena vigny zlaté (Vigna radiata). Tento druh pochází z jihovýchodní Asie. Dalším známým druhem je adzuki, semena vigny adzuki (V. angularis), pocházející z Japonska. Z dalších druhů je významná zejména Vigna unguiculata, která byla domestikována v západní Africe min. 3000 let před naším letopočtem. Konzumují se semena, nezralé lusky i listy, v USA je pěstována jako hodnotné krmivo. Vigna unguiculata var. sesquipedalis je pěstována pro dlouhé úzké lusky, které se sklízejí nezralé a používají jako zelenina. Je pěstována zejména v jihovýchodní Asii, Thajsku a jižní Číně. Vigna rýžová (V. umbellata) se pěstuje zejména v jihozápadní Asii. Vigny se pěstují také jako krmivo a zelené hnojení. Vigna vexillata je občas pěstována v Etiopii a Súdánu pro škrobnaté kořeny. Vigna subterranea se pěstuje zejména v sušších oblastech tropické Afriky, neboť dobře snáší chudé a suché půdy. Plody se vyvíjejí pod zemí podobně jako je tomu u podzemnice (Arachis). Semena jsou velmi tvrdá a proto se často sklízejí před plnou zralostí. Z dalších druhů se pěstuje např. V. triloba a V. adenantha.[1][2][3][5]
Některé druhy vigny mají využití v medicíně, zejména Vigna vexillata, V. marina, V. radiata a V. angularis[1][4] Vigna caracalla má velké fialové květy a je v tropech pěstována jako okrasná a půdopokryvná rostlina. Pochází z tropické Jižní Ameriky.[6]
Reference
editovat- ↑ a b c d DELIN, Wu; THULIN, Mats. Flora of China: Vigna [online]. Dostupné online.
- ↑ a b c BERRY, P.E. et al. Flora of the Venezuelan Guayana (vol. V). Missouri: Timber Press, 1999. ISBN 0-915279-71-1.
- ↑ a b VAUGHAN, J.G.; GEISSLER, C.A. The New Oxford Book of Food Plants. [s.l.]: Oxford University Press, 2009. ISBN 978-0-19-954946-7.
- ↑ a b KHARE, C.P. Indian Medicinal Plants. New Delhi: Springer, 2007. ISBN 978-0-387-70637-5.
- ↑ VALÍČEK, Pavel a kol. Užitkové rostliny tropů a subtropů. Praha: Academia, 2002. ISBN 80-200-0939-6.
- ↑ LLAMAS, Kirsten Albrecht. Tropical Flowering Plants. Cambridge: Timber Press, 2003. Dostupné online. ISBN 0-88192-585-3.
Externí odkazy
editovat
Obrázky, zvuky či videa k tématu vigna na Wikimedia Commons
