Verdugové

španělský šlechtický rod usazený v 17. století v Čechách

Verdugové byl španělský šlechtický rod usazený v 17. století v Čechách. Působili ve službách španělských králů, plukovník Vilém Verdugo vynikl jako účastník bitvy na Bílé hoře a během pobělohorských konfiskací získal značný majetek v severozápadních Čechách (Doupov, Mašťov). V roce 1628 byl povýšen do říšského hraběcího stavu. V dalších generacích kvůli dlouhodobým finančním problémům na přelomu 17. a 18. století rod Verdugů z Čech zmizel, mezitím se ale díky dědictví usadil ve Slezsku. Rod vymřel v roce 1757.

Verdugové z Talavery
znak rodu
ZeměČeské království, Španělsko
Titulyříšský hrabě (1628)
Konec vlády1757
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Dějiny rodu

editovat
 
Španělský maršál Francisco Verdugo (1537–1595)

Verdugové byli původně měšťanským rodem ve městě Talavera de la Reina poblíž Toleda (později při povýšení do šlechtického stavu jim byl udělen predikát z Talavery – y Talavera, respektive de Tallavera). Prvním významným členem rodu byl Francisco Verdugo (1537–1595), který ve službách španělského krále Filipa II. začínal jako prostý voják, nakonec se ale vypracoval až k hodnosti polního maršála a v letech 1581–1594 byl guvernérem ve Frísku. Byl také povýšen do šlechtického stavu a zemřel v Antverpách, pohřben je v klášteře sv. Ducha v Lucemburku, který založil. Byl dvakrát ženatý, jeho druhou manželkou byla Dorotea Mansfeldová, nevlastní sestra vojevůdce Petra Arnošta z Mansfeldu. Jeho tři synové sloužili v císařské a španělské armádě, dosáhli vysokých hodností a za třicetileté války získali majetek v Čechách.

 
Zámek Mašťov, majetek Verdugů v 17. století

Franciscovým nejstarším synem byl Vilém (Guillermo, 1570–1628),[1] který od mládí sloužil ve španělské armádě, předtím ale získal také univerzitní vzdělání a ovládal několik jazyků, což jej předurčilo k diplomatické službě. Proslul především jako plukovník v bitvě na Bílé hoře, poté se svým valonským plukem obsadil Prahu. Stal se císařským komořím, španělským válečným radou, guvernérem v Geldernu a do smrti pak velel španělským okupačním silám v Dolní Falci. Mimo jiné byl agentem kardinála Františka z Ditrichštejna, kterého informoval o dění ve španělských državách.[2] Vilém byl spolu se svými bratry v roce 1622 povýšen do stavu svobodných pánů a v pobělohorských konfiskacích dostal příležitost k levnému nákupu statků v Čechách.

Verdugové v Čechách a ve Slezsku

editovat

V roce 1622 koupil Vilém Verdugo panství Doupov zkonfiskované Šlikům.[3] Odhadní cena panství byla téměř 50 000 zlatých, Verdugovi ale byla předepsána kupní cena 41 000 zlatých, z níž mu bylo odpuštěno 35 000 zlatých za mimořádné zásluhy v bitvě na Bílé hoře, v níž mimo jiné zajal syna vrchního velitele české armády knížete Kristiána z Anhaltu.[4] K Doupovu přikoupil Verdugo o rok později ještě sousední a větší panství Mašťov zabavené Štampachům.[5][6] Z bývalého majetku Štampachů pak v roce 1625 přikoupil statek s tvrzí Neprobylice u Podbořan a získal také dva domy na Malé Straně v Praze. Teprve v roce 1627 získal český inkolát a v roce 1628 získal titul říšského hraběte.

Vilém Verdugo zemřel v roce 1628 a zanechal jediného syna Františka, který byl nesvéprávný a zemřel již v roce 1630 na zámku v Mašťově. Vilémův majetek si pak rozdělili jeho bratři Jan (don Juan Verdugo, 1579–1658) a František (don Francisco Verdugo, 1583–1650). Vilémova závěť však ukládala vyplatit z rodového majetku vysoké částky klášterům ve španělské Talaveře, což jeho bratry uvedlo do komplikované finanční situace a postupně docházelo k rozprodeji dědictví v Čechách. Juan Verdugo byl polním podmaršálkem španělské armády a guvernérem ve Španělském Nizozemí, po Vilémovi byl dědicem Mašťova, ale Čechy navštívil jen jednou. Zemřel v Kolíně nad Rýnem a stejně jako otec a bratr Vilém byl pohřben v Lucemburku.

 
Zámek Tworóg v Polsku, hlavní sídlo rodu Verdugů 1684–1757

Pokračovatelem rodu byl František Verdugo (1583–1650), který sloužil v císařské armádě, dosáhl hodnosti generála, ale na rozdíl od bratrů se trvale usadil v Čechách. Sňatkem s Annou Marií Zajícovou z Hazmburka, ovdovělou hraběnkou Nogarolovou (1603–1638), získal panství Vintířov nedaleko od Mašťova a také dům na Starém Městě v Praze, byl pohřben ve františkánském klášteře v Kadani. Kvůli finančním závazkům vyplývajícím ze závěti bratra Viléma musel v roce 1631 prodat Neprobylice, k dalším ztrátám došlo za jeho synů. Synové František Norbert (1632–1653) a Ferdinand Jan (1635–1672) byli v době otcovy smrti nezletilí, poručnickou správu nad rodovým majetkem si přes jejich nesouhlas vymohl soudním procesem strýc Juan, který v Čechách vůbec nepobýval. Ten hned v roce 1650 na úhradu dluhů prodal panství Vintířov, vleklá finanční krize pak provázela i dědice Ferdinanda Jana Verduga (1635–1672).[7] Tomu se s velkými ztrátami podařilo stabilizovat rodinné finance, v roce 1661 prodal panství Mašťov a zbyl mu jen Doupov s jedenácti vesnicemi.[8] Byl císařským komorníkem, tajným radou a v letech 1665–1669 hejtmanem žateckého kraje, podle dobových pramenů uměl česky. Jeho manželkou byla Maxmiliána Apolonie Libštejnská z Kolovrat (1637–1695), která byla v letech 1670–1695 majitelkou panství Velichov v sousedství verdugovského Doupova. Byla také vnučkou vojevůdce Linharta Colonny z Felsu a ze spříznění s rodem Colonnů později vyšel nárok Verdugů na dědictví colonnovských statků ve Slezsku.[9]

Dědicem Ferdinanda Jana byl jediný syn František Julius (1661–1712), který byl v době otcova úmrtí nezletilý. Kromě matky Maxmiliány Apolonie byl jeho spoluporučníkem vzdálený příbuzný Vilém Albrecht Krakovský z Kolovrat. Do vzdělání Františka Julia se promítly ambice jeho matky, studoval na Karlově univerzitě a poté absolvoval na dobové poměry (a vzhledem ke stavu rodinných financí) nákladnou kavalírskou cestu, během níž pobýval v Itálii, Francii, Německu, Anglii a Holandsku (1681–1683), většinu studijních pobytů v zahraničí absolvoval se svým přítelem Karlem Arnoštem z Valdštejna.[10] Po návratu sice dosáhl hodností císařského komorníka a skutečného tajného rady, většího významu ale nedosáhl. Po úmrtí matky prodal v roce 1695 panství Velichov, nakonec v zájmu umoření stále trvajících dluhů ztratil v roce 1705 i panství Doupov. Ještě předtím, než doupovské panství převzali věřitelé, docházelo zde od konce 17. století ke sporům s poddanými ohledně robotních povinností[11] Mezitím ale po strýci Jiřím Linhartu Colonnovi z Felsu (†1684) zdědil statky ve Slezsku, kde se novým rodovým sídlem stal zámek Tworog. Díky tomu se František Julius uplatnil ve správě Opolska, kde byl přísedícím zemského soudu. Z manželství s Johannou Františkou Pavlovskou z Pavlovic měl pět dětí, z nichž dvě zemřely v dětství. Dcera Maxmiliána (1690–1749) byla provdána za opolského zemského hejtmana hraběte Karla Sobka z Kornic. Ze tří synů byl pokračovatelem rodu Jan Leopold (†1740), který byl císařským komorníkem a zastával také úřady v Opolsku. Poprvé se oženil v Praze s Marií Annou z Gutštejna (1704–1735), dvorní dámou císařovny Alžběty Kristýny. Po ovdovění se znovu oženil s Marií Annou ze Satzenhofenu (1712–1761), která byla po svém prvním manželovi Ignáci Věžníkovi z Věžník dědičkou panství Ledeč nad Sázavou. Ledečské panství mělo sice hodnotu čtvrt miliónu zlatých, bylo ale zatíženo vysokými dluhy a Marie Anna se jej v roce 1740 vzdala ve prospěch své švagrové Františky Bechyňové z Lažan.[12] Z druhého manželství Jana Leopolda pocházel jediný syn František Karel Verdugo (1737–1757), který byl nešťastnou náhodou zastřelen na lovu a jím rod Verdugů vymřel. Panství Tworog přešlo dědictvím na spřízněný rod Colonnů z Felsu.

Literatura

editovat

Externí odkazy

editovat

Reference

editovat
  1. IGÁLFFY–IGÁLY, Ludwig: Verdugové, hrabata z Talavery v Čechách a ve Slezsku in: Heraldika a genealogie 23; Praha, 1990 s. 121–132
  2. NOVÁKOVÁ, Anna: Mezi Flandry, Španělskem a Čechami. Guillermo Verdugo, agent Františka z Ditrichštejna, diplomová práce; Univerzita Palackého, Olomouc, 2019 dostupné online
  3. ÚLOVEC, Jiří: Zaniklá tvrz a zámek v Doupově in: Historický sborník Karlovarska 7; Karlovy Vary, 1999 s. 20–22
  4. BÍLEK, Tomáš: Dějiny konfiskací v Čechách po r. 1618; Praha, 1882–1883 s. 599 dostupné online
  5. BÍLEK, Tomáš: Dějiny konfiskací v Čechách po r. 1618; Praha, 1882–1883 s. 615–616 dostupné online
  6. Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, díl III. Severní Čechy; Praha, 1984, s. 301
  7. BURIÁNKOVÁ, Michaela: Pražský agent ve druhé půli 17. století; bakalářská práce, Univerzita Pardubice, 2010 dostupné online
  8. BURIÁNKOVÁ, Michaela: Systémy právních poradců hraběte Ferdinanda Johanna Verduga (1653–1672) a hraběte Františka Karla Sweerts-Sporcka (1739–1742); diplomová práce, Univerzita Pardubice, 2013
  9. Dějiny Rychnova nad Kněžnou a rodu pánů z Kolovrat; Praha, 2000 s. 72–73 ISBN 80-85228-61-0
  10. KUBEŠ, Jiří: Náročné dospívání urozených. Kavalírské cesty české a rakouské šlechty (1620–1750), kapitola Nelehké dospívání obézního hraběte: Franz Julius Verdugo (1681–1683); Pelhřimov, 2013 s. 144–149, 393 ISBN 978-80-7415-071-5
  11. KUČA, Karel: Města a městečka v Čechách, na Moravě a ve Slezsku; díl I.; Praha, Libri, 1996 s. 755–756 ISBN 80-85983-13-3
  12. Ledečské dominanyty. Hrad; Ledeč nad Sázavou, 2002 s. 11–12 ISBN 80-238-8491-3