Wikipedie

Visegrádská skupina

mezivládní organizace
(přesměrováno z V4)
Na tento článek je přesměrováno heslo V4. Tento článek je o Visegrádské skupině. O druhu motoru pojednává článek čtyřválcový vidlicový motor.

Visegrádská skupina (výslovnost: [višegrádská], také nazývaná Visegrádská čtyřka nebo V4) je aliance čtyř států střední Evropy: Česka, Maďarska, Polska, Slovenska.

Visegrádská skupina
Logo V4
Logo V4
představitelé zemí V4 na summitu v Budapešti roku 2021
představitelé zemí V4 na summitu v Budapešti roku 2021
     Státy Visegrádské skupiny      Ostatní Členské státy Evropské unie
     Státy Visegrádské skupiny
ZkratkaV4
Vznik15. února 1991
Členové
PředsednictvíČesko červenec 2023 – červenec 2024
Oficiální webwww.visegradgroup.eu/cz
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Historie

editovat

Aliance států V4 je inspirována setkáním tří králů v maďarském městě Visegrád v roce 1335. Uherský král Karel I. Robert, český král Jan Lucemburský a polský král Kazimír III. Veliký se zde dohodli na těsné spolupráci v politických či obchodních otázkách a na věčném přátelství. Tímto krokem inspirovali o 656 let později k založení další úspěšné středoevropské iniciativy.

 
Založení Visegrádské skupiny, 1991

Novodobá Visegrádská trojka vznikla 15. února 1991 (deset dní před zánikem Varšavské smlouvy) na setkání maďarského premiéra Józsefa Antalla, prezidenta ČSFR Václava Havla a polského prezidenta Lecha Wałęsy ve Visegrádu. Na tomto setkání politici podepsali deklaraci blízké spolupráce tří středoevropských zemí na jejich cestě k evropské integraci. Po zhroucení komunistického režimu byla kooperace mezi zeměmi důležitá pro jejich přechod od totalitárního systému ke svobodné, pluralitní a demokratické společnosti. Společně země Visegrádu usilovaly o zánik RVHP a Varšavské smlouvy[1].

Po rozdělení ČSFR se označení aliance změnilo ve Visegrádskou čtyřku (V4), jelikož členství se převedlo na oba nástupnické státy Česko i Slovensko.

Po roce 1992 spolupráce v rámci Visegrádské skupiny ustala, obnovena byla v říjnu 1998.[1]

V roce 1999 vstoupily tři z těchto zemí – Česko, Maďarsko a Polsko – do NATO, Slovensko je následovalo roku 2004. Po přijetí všech čtyř zemí do Evropské unie dne 1. května 2004 ještě více vzrostly zahraničně-politické aktivity tohoto spolku a skupina se zaměřila na prosazování spolupráce a stability v širším regionu střední Evropy. Spolupráce s Rakouskem a Slovinskem probíhá v rámci takzvaného Regionálního partnerství, s dalšími zeměmi střední a východní Evropy skupina spolupracuje v rámci takzvaného programu V4+.[2]

Vztahy uvnitř skupiny ochladly po ruském útoku na Ukrajinu v únoru 2022, kdy se uvnitř skupiny začala výrazně lišit reakce jednotlivých států na válku. Zatímco Česko, Polsko a do konce roku 2023 i Slovensko podporovalo Ukrajinu, Maďarsko (a po změně vlády na konci roku 2023 i Slovensko) zaujalo jiný postoj. V důsledku této krize uvnitř skupiny došlo k omezení organizace setkání jednotlivých státních představitelů a začaly se objevovat (zejména z české a polské strany) úvahy o zrušení skupiny či minimálně o jejím utlumení.[3][4] Někteří analytici začali v roce 2024 o skupině hovořit jako o formátu V 2+2.[5]

Členové

editovat
Česko Maďarsko Polsko Slovensko
Vlajka        
Státní znak        
Hlavní město Praha Budapešť Varšava Bratislava
Rozloha 78 866 km² 93 036 km² 312 679 km² 49 036 km²
Počet obyvatel přibližně 10,9 milionu[6] přibližně 9,60 milionu[7] přibližně 38,4 milionu[8] přibližně 5,45 milionu[9]
HDI 0.891 (velmi vysoký) 0.845 (velmi vysoký) 0.872 (velmi vysoký) 0.857 (velmi vysoký)
Prezident Petr Pavel Tamás Sulyok Andrzej Duda Peter Pellegrini
Předseda vlády Petr Fiala Viktor Orbán Donald Tusk Robert Fico
Měna koruna česká (CZK) maďarský forint (HUF) polský złoty (PLN) euro (EUR)
HDP na obyvatele 38 622 USD 26 455 USD 25 799 USD 29 105 USD

Mezinárodní visegrádský fond

editovat
 
Sídlo Mezinárodního visegrádského fondu v Bratislavě

Mezinárodní visegrádský fond, anglicky International Visegrád Fund (IVF), byl založen dne 9. června 2000[10] ve Štiříně v Česku, sídlo má však v Bratislavě. Jeho posláním je podpora rozvoje užší spolupráce a posilování vzájemných vazeb mezi těmito státy V4. Fond finančně podporuje projekty v následujících oblastech – kultury, vědy a výzkumu, vzdělávání, výměny mládeže, rozvoj turismu a přeshraniční spolupráce.

Rozpočet fondu je tvořen stejně vysokými příspěvky všech čtyř členských zemí a vykazuje dlouhodobě rostoucí přebytek. Státy přispěly dohromady celkem v roce 2006 3,2 milionu eur (800 tisíc eur každý člen), v letech 2007 a 2008 5 miliony eur (1,25 milionu eur každý člen), v letech 2009, 2010 a 2011 6 milionů eur (1,5 milionu eur každý člen), a v roce 2012 7 milionů eur (1,75 milionu eur každý člen). Hospodaření fondu je v přehledných tabulkách zveřejněno na oficiálních stránkách fondu.[11]

Visegrádská bojová skupina

editovat
Podrobnější informace naleznete v článku Obranná spolupráce Visegrádské skupiny.

Dne 4. května 2012 se zástupci ministerstev obrany členských států Visegrádské skupiny v Litoměřicích dohodli na sestavení společného bojového uskupení armád. Visegrádskou bojovou skupinu vede Polsko a celkový počet vojáků překročil 3700. Skupina byla v bojové pohotovosti v první polovině roku 2016, pak v druhé polovině roku 2019.[12][13]

Jako odpověď na vojenský zásah Ruska na Ukrajině v roce 2014 byla podepsána 14. března 2014 smlouva o spojeném vojenském uskupení uvnitř Evropské unie. Dohoda zahrnuje společná vojenská cvičení, koordinované zajišťování obrany a společný vývoj obrany v těchto čtyřech evropských státech.[14]

Předsednictví

editovat

Předsednictví Visegrádské skupiny je vždy na 1 rok a předává se o půlnoci ze 30. června na 1. července.

Návrhy na rozšíření

editovat

Na podzim 2013 se tehdejší český prezident Miloš Zeman vyslovil pro přizvání Rakouska a Slovinska do Visegrádské skupiny a v dubnu tyto země při návštěvě v Lublani přizval ke společným schůzkám. Poznamenal přitom, že některé členské státy Visegrádu se stavěly proti pevnému rozšíření o tyto dvě země.[15]

V září 2016 přišel Miloš Zeman s rakouskými Svobodnými s plánem na pevné rozšíření skupiny o Rakousko. Svobodní ve skupině viděli v rámci Unie protipól k politice Angely Merkelové a posílení pozice Rakouska a střední Evropy a také možnost reformovat Unii v budoucnu. Premiér České republiky Bohuslav Sobotka ale nápad odmítl s tím, že společným zájmem skupiny V4 je silná a jednotná Unie. V říjnu plán odmítli rakouští poslanci.[16]

Galerie

editovat

Odkazy

editovat

Reference

editovat
  1. ↑ a b VEBER, Václav. Dějiny sjednocené Evropy. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2004. 645 s. ISBN 80-7106-663-X. Kapitola 12. Evropská unie, s. 391. 
  2. ↑ Visegrad group – Historie V4
  3. ↑ KOPECKÝ, Josef. Kvůli ruské agresi na Ukrajině se pohádali premiéři zemí V4 i po jednání. iDNES.cz [online]. 2024-02-27 [cit. 2024-02-27]. Dostupné online. 
  4. ↑ Toxický Visegrád. Osudová schůzka v Praze rozhodne, co s ním dál - Seznam Zprávy. www.seznamzpravy.cz [online]. [cit. 2024-02-27]. Dostupné online. 
  5. ↑ „V4 žije, nejde ale o vřelé spojenectví.“ Co prozradil summit lídrů - Seznam Zprávy. www.seznamzpravy.cz [online]. [cit. 2024-02-27]. Dostupné online. 
  6. ↑ Český statistický úřad: Počet obyvatel v obcích – k 1. 1. 2024. Praha: Český statistický úřad. 17. května 2024. Dostupné online. [cit. 2024-05-19].
  7. ↑ Hungarian Central Statistical Office. Dostupné online.
  8. ↑ Dostupné online.
  9. ↑ Počet obyvateľov podľa pohlavia v SR k 1. 1. 2021. Bratislava: Statistický úřad Slovenské republiky. Dostupné online. [cit. 2021-12-21].
  10. ↑ Basic Facts. visegradfund.org [online]. [cit. 2013-01-04]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2012-12-31. 
  11. ↑ Budget. visegradfund.org [online]. [cit. 2012-11-23]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2012-12-07. 
  12. ↑ Ministři obrany Visegrádské čtyřky schválili vznik společného bojového uskupení [online]. Ministerstvo zahraničí České republiky, 09.05.2012 [cit. 2012-11-24]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2012-05-25. 
  13. ↑ Visegrád chce nabídnout unii za čtyři roky vlastní bojovou skupinu. Zprávy E15.cz [online]. [cit. 2017-11-04]. Dostupné online. 
  14. ↑ http://www.nasdaq.com/article/visegrad-four-countries-sign-military-pact-20140314-00126#ixzz2vyWG79ep
  15. ↑ pet. Do jednání Visegrádu se zapojí i Slovinsko a Rakousko. ČT24.cz [online]. 2014-04-03 [cit. 2016-10-13]. Dostupné online. 
  16. ↑ ket. Žádná V5. Rakušané odmítli plán, který se líbil Zemanovi a rakouským Svobodným. ČT24.cz [online]. 2016-10-13 [cit. 2016-10-13]. Dostupné online. 

Literatura

editovat
  • KONTLER, László. Dějiny Maďarska. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2008 (2. vydání). 613 s. ISBN 978-80-7106-616-3. 

Související články

editovat

Externí odkazy

editovat
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Visegrádská_skupina&oldid=24005560“