Wikipedie

Věra Merhautová

česká sochařka

Věra Merhautová (23. února 1921 Praha – 2. prosince 1996) byla česká akademická sochařka, autorka monumentální figurativní tvorby, členka Českého fondu výtvarných umění (ČFVU).[3] Nejznámějším jejím dílem je pomník Jožky Jabůrkové.[4][p 1] Vytvořila též několik portrétů.[p 2] jakož i menší díla zařaditelná do oblasti tzv. komorní plastiky.[4] Je autorkou sochy svaté Zdislavy z Lemberka (postava stojící světice obklopená čtyřmi dětmi). Socha byla vytvořena pro papeže Jana Pavla II., který ji obdržel při své návštěvě České republiky koncem května 1995.[1]

Věra Merhautová
Rodné jménoVěra Bezoušková
Narození23. února 1921
Praha
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Úmrtí2. prosince 1996 (ve věku 75 let)
ČeskoČesko Česko
Povoláníakademická sochařka
RodičeJosef Bezouška
Olga Bezoušková (rozená Heroldová)
Manžel(ka)Ing. Josef Merhaut
Jaroslav Baumbruck[1]
Otto Bermann
DětiIng. Jan Merhaut
Michal Baumbruck[2]
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.
Pískovcová socha Hudba
GPS: 50°04′59″ s. š., 14°30′23″ v. d.

Životopis

editovat
 
Oznámení o úmrtí V. Merhautové

Otec Věry Bezouškové Josef byl kantor, velmi tolerantní člověk, smýšlením sociální demokrat. Silně ovlivnil její levicovou celoživotní orientaci.[p 3]V jednadvaceti letech (v roce 1942) se Věra Bezoušková provdala za svého prvního muže, Ing. Josef Merhauta, od kterého přijala jméno Merhautová. Jejich manželství trvalo devět let. V roce 1951 se nechala rozvést a o tři roky později (1954) se stala manželkou malíře Jaroslava Baumbrucka., ale ponechala si svoje umělecké jméno Merhautová. Ovdověla v roce 1960. V roce 1985 ve věku 64 let se (po dvacet let trvajícm vztahu) provdala potřetí za Ottu Bermanna.[1]

Měla dva syny.[1] Z prvního manželství Ing. Jana Merhauta, z druhého manželství Michala Baumbrucka.[2][p 4]

„ Lásku považuju za tu nejdůležitější věc na světě. Nejlepší je, když člověk umí mít rád. Já vždycky říkám: Nevím, jestli umím sochy, jsem špatná vychovatelka, kuchařka, atd., ale domnívám se, že umím mít ráda. To je to nejdůležitější, aby člověk uměl dávat, aby uměl mít rád a uměl dávat, aby nemyslel především na sebe. To považuji za nejdůležitější v životě.[1] “
— Věra Merhautová

Studium (1945–1960)

editovat

Dílo

editovat

Tvorba umístěná ve veřejném prostoru

editovat
 
Milenci
 
Mladá rodina
 
Pomník Jožky Jabůrkové na Olšanských hřbitovech
  • 1965 – Pomník Jožky Jabůrkové – pomník s bronzovou postavou komunistické novinářky Jožky Jabůrkové v nadživotní velikosti (výška 300 cm) vytvářela Věra Merhautová v letech 1960–1965.[1] V roce 1965 byl pomník slavnostně odhalen v Praze-Košířích v malém parčíku u křižovatky ulic Plzeňská a Podbělohorská. Po roce 1989 byl pozemek restituován a nová majitelka žádala odstranění pomníku. V roce 1992 byl pomník (bez vědomí sochařky)[8] rozebrán a převezen do depozitáře Galerie hlavního města Prahy. Zde setrval až do léta 2002. Jeho znovuodhalení na Olšanských hřbitovech při Čestném vojenském pohřebišti se uskutečnilo v létě 30. července 2002.[9][8][10][p 5]
  • 1972 – Hudba (materiál: pískovec, výška 170 cm, umístění: Malešice Praha 3, parčík v ulici Počernická, mezi Limuzskou a Božeckou ulicí)[9][10][p 6]
  • 1972 – Milenci (někdy označované jako „Dvě sedící postavy”) (materiál: travertin)[10][p 7]

Výstavy

editovat

Věra Merhautová vystavovala na členských výstavách SČSVU (Svazu československých výtvarných umělců), na mezinárodní výstavě mladého umění při příležitosti festivalu mládeže ve Varšavě (1955). V Jiráskovské soutěži získala cenu za plastiku Husitská kazatelka. V soutěži k 15. výročí osvobození (1960) byla odměněna za návrh pomníku Jožky Jabůrkové. V Muzeu Klementa Gottwalda v Praze byly umístěny její plastiky Portrét Antonína Zápotockého a Hornický učeň.[7]

Autorské výstavy

editovat
  • 1987 – Věra Merhautová: Výběr ze sochařského díla, Galerie Nová síň, Praha[3]

Společné výstavy

editovat
  • 1952–1953 – Výtvarní umělci na stavbách socialismu, Mánes, Praha[3]
  • 1956 – Výstava Grekovova studia Sovětské armády a československých výtvarných umělců, Praha
  • 1967 – 1. pražský salon, Bruselský pavilon, Praha
  • 1969 – 2. pražský salón (obrazů, soch a grafik), Dům U Hybernů, Praha
  • 1973 – Výtvarní umělci k 25. výročí Února, Praha
  • 1974 – Manželství, rodičovství a život našich dětí v obrazech, sochách, grafice a užitém umění. Výsledky tvůrčí úkolové akce, Praha
  • 1976 – Žena v současné tvorbě, Výsledky výtvarné soutěže k Mezinárodnímu roku ženy, Praha
  • 1978 – Umění vítězného lidu. Přehlídka současného československého výtvarného umění k 30. výročí Vítězného února, Praha
  • 1984 – Karel Pokorný a jeho škola, Letohrádek královny Anny (Belveder), Praha
  • 1985 – Vyznání životu a míru. Přehlídka československého výtvarného umění k 40. výročí osvobození Československa Sovětskou armádou, Praha
  • 1985 – Vyznání životu a míru. Přehlídka československého výtvarného umění k 40. výročí osvobození Československa Sovětskou armádou, Dom kultúry, Bratislava
  • 1988 – Salón pražských výtvarných umělců '88, Park kultury a oddechu Julia Fučíka, Praha
  • 1989 – Z nových zisků Národní galerie v Praze (1987–1988), Národní galerie v Praze

Katalogy

editovat

Autorský katalog

editovat
  • 1987 – Věra Merhautová: Výběr ze sochařského díla[3]

Kolektivní katalogy

editovat
  • 1952 – Výtvarní umělci na stavbách socialismu[3]
  • 1956 – Výstava Grekovova studia Sovětské armády a československých výtvarných umělců
  • 1967 – I. pražský salon
  • 1969 – 2. pražský salón
  • 1973 – Výtvarní umělci k 25. výročí Února
  • 1974 – Manželství, rodičovství a život našich dětí v obrazech, sochách, grafice a užitém umění (Výsledky tvůrčí úkolové akce)
  • 1976 – Žena v současné tvorbě (Výsledky výtvarné soutěže k Mezinárodnímu roku ženy)
  • 1978 – Umění vítězného lidu (Přehlídka současného československého výtvarného umění k 30. výročí Vítězného února)
  • 1983 – Karel Pokorný a jeho škola
  • 1985 – Vyznání životu a míru (Přehlídka Československého výtvarného umění k 40. Výročí osvobození Československa Sovětskou armádou)
  • 1988 – Salón pražských výtvarných umělců ’88
  • 1989 – Z nových zisků Národní galerie v Praze (1987–1988)

Věra Merhautová v seznamech výtvarných umělců

  • 1984 – Seznam výtvarných umělců evidovaných při Českém fondu výtvarných umění[3]
  • 1991 – Seznam členů Sdružení Čech, Moravy a Slezska (stav ke 30.11.1991)

Věra Merhautová v encyklopedických slovnících

  • 1993 – Nový slovník československých výtvarných umělců (II. díl; L – Ž)[3]
  • 2002 – Slovník českých a slovenských výtvarných umělců 1950 - 2002 (VIII. Man – Miž)

Odkazy

editovat

Poznámky

editovat
  1. ↑ Inspirována knihou o Jožce Jabůrkové a zaujata jejím lidsky silným životním příběhem zhotovila nejprve její portrét. Když byla vypsána veřejná soutěž na její pomník, zúčastnila se jí a vyhrála.[1]
  2. ↑ Portréty: Antonín Zápotocký, Jožka Jabůrková, Marie Curie.[4]
  3. ↑ Již v roce 1946 se stala členkou KSČ.[1]
  4. ↑ Michael Baumbruck (* 3. března 1956) - režisér dokumentárních filmů a manažer multimediálních projektů. Po studiu na pražské FAMU odešel do USA kde se podílel jako režisér a kameraman na různých projektech. Žil v Paříži a později v New Yorku, kde začal svou kariéru v reklamách (např. pro společnost Christian Dior). Na počátku 90. let se vrátil do Evropy. Od roku 1992 se věnuje natáčení reklam pro nadnárodní společnosti a klienty (O2, T-Mobile, Škoda, Wrigley). Mnoho z jeho filmů získalo prestižní mezinárodní ocenění.[2] [5] [6]
  5. ↑ Umístění pomníku Jožky Jabůrkové (GPS souřadnice: 50°04′56″ s. š., 14°28′27″ v. d.); měřeno: záři 2014
  6. ↑ Umístění sochy Hudba (GPS souřadnice: 50°04′59″ s. š., 14°30′24″ v. d.); měřeno: záři 2014
  7. ↑ Původní umístění sochy Milenci: Sídliště Pankrác II., Praha 4; mezi ulicemi Na Pankráci a Kotorská [9](GPS souřadnice: 50°03′13″ s. š., 14°26′14″ v. d.); Podle průzkumu na místě v záři 2014 podstavec ani socha již v této lokalitě nebyla nalezena.

Reference

editovat
  1. ↑ a b c d e f g h BRDEČKOVÁ, Tereza, Režie Z. Tyc. Ještě jsem tady - životopisné video ČT (hlasy a osobnosti lidí, jejichž význam chceme uchovat v paměti národa) [online]. 1996 [cit. 2014-09-12]. Stopáž: 31 minut. Dostupné online. 
  2. ↑ a b c micheal baumbruck director [online]. [cit. 2014-09-13]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2014-08-13. (angličtina) 
  3. ↑ a b c d e f g h i j Merhautová Věra [online]. [cit. 2014-09-09]. Dostupné online. 
  4. ↑ a b c d Merhautová Věra [online]. www.cojeco.cz, 2000-03-14, rev. 2006-09-27 [cit. 2014-09-09]. Dostupné online. 
  5. ↑ Baumbruck, Michal (Kameraman a režisér) [online]. databáze autorit NK ČR [cit. 2015-08-01]. Identif. číslo pna2011639922, Systém. číslo 000639922. Dostupné online. 
  6. ↑ Michal Baumbruck [online]. Informační systém abART (nový) [cit. 2015-08-01]. Dostupné online. 
  7. ↑ a b BOJAR, Pavel. Jaroslav Baumbruck - Věra Merhautová : Výstava obrazů a plastik. Praha: Organizace výstavy: Výstavní ústředí SČSVU (Svaz československých výtvarných umělců), 1961. 12 s. Katalog (1 vydání). 
  8. ↑ a b ROLEČEK, Hynek. Osudy pomníku Jožky Jabůrkové 1965–2002 : historický seminář [online]. Praha: Arcibiskupské gymnázium, 2003 [cit. 2014-09-10]. Dostupné online. 
  9. ↑ a b c Praha: Další zajímavá místa: Pomníky a sochy [online]. [cit. 2014-09-10]. Dostupné online. 
  10. ↑ a b c Věra Merhautová - sochy: Hudba, Milenci, Pomník Jožky Jabůrkové [online]. www.vetrelciavolavky.cz [cit. 2014-09-09]. sochy Dostupné online. 

Literatura

editovat
  • BOJAR, Pavel. Jaroslav Baumbruck - Věra Merhautová : Výstava obrazů a plastik. Praha: Organizace výstavy: Výstavní ústředí SČSVU (Svaz československých výtvarných umělců), 1961. 12 s. Katalog (1 vydání). 
  • Věra Merhautová: výběr ze sochařského díla; Nová síň, Praha. Praha: Svaz českých výtvarných umělců, 1987. 
  • Merhautová, Věra (soubor výstřižků). [s.l.]: [s.n.] 

Související články

editovat

Externí odkazy

editovat
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Věra_Merhautová&oldid=23976949“