Vědro (také kbelík neboli kýbl – z německého kübel) je okrouhlá nádoba pro přepravu a uchovávání zejména kapalných, ale i sypkých látek nebo drobných předmětů, obvykle o objemu od několika litrů do málo desítek litrů. Vědra patřila v minulosti k základní výbavě domácností, zvláště pro dopravu vody. Dnes se užívají zejména jako nádoba na vodu při úklidu.

Klasické dřevěné vědro
Soudobé plastové vědro
Možná hledáte: zastaralou objemovou jednotku určenou pro tekutiny, viz vědro (jednotka).

Původní vědra byla vyráběna ze dřeva podobnou technologií jako sudy. Jejich konstrukce byla poskládána z řady prkének kolem kulatého dna, stažených obručemi – taková nádoba se nazývala štoudev. Studniční nádoba zdvihaná pomocí rumpálu se obvykle nazývá okov.

V současné době se užívají vědra z pozinkovaného nebo smaltovaného plechu a především vědra z plastických hmot.

Armáda používala vědra z impregnované plachtoviny s textilním držadlem. Tato vědra bylo možno složit a zabírala minimum místa – což bylo potřebné například v tanku, pancéřovém voze apod.

Obyčejná vědra či kbelíky jsou otevřená, ale někdy se stejně nazývají i nádoby s víkem, například používají-li se jako odpadkový koš, na přechovávání pitné vody nebo je to nutné z jiných, zejména hygienických důvodů.

Pojmenování

editovat

Vědro je všeslovanský výraz odvozený z indoevropského výrazu pro vodu. V mnoha jazycích je toto slovo také označením jednotky objemu (duté míry).[1]

Slovo kbelík vzniklo přes staročeské slovo kbel a staroněmecké Kubil ze středověké latinské zdrobněliny cubellum (čteno kubelum) od latinského slova cupa znamenajícího sud, džber nebo bečku.[1][2]

Kýbl je nespisovný germanismus vzniklý převzetím slova Kübel z němčiny,[1][2] srovnej také anglické Kibble.

Historické dřevěné nádoby se typicky lišily tím, že kbelík měl jedno pevné dřevěné držadlo na jedné straně, zatímco vědro provazové držadlo uchycené na obou stranách.[3]

V současné češtině je významový rozdíl mezi slovy vnímán rozdílně podle regionu, rodinné tradice atd., ale obecně je slovo vědro vnímáno jako tradičnější a spisovnější, zatímco slovo kbelík je spíše užíváno hovorově a pro modernější výrobky. Původní nezdrobnělé slovo kbel z jazyka vymizelo a přežilo jen v místních názvech (Kbely, Gbely), nespisovný germanismus kýbl je někdy laicky používán jako hyperspisovná alternativa zdrobněliny kbelík.

Jednotka objemu

editovat
Podrobnější informace naleznete v článku Vědro (jednotka).

Vědro bylo objemovou jednotkou pro tekutiny.

Reference

editovat
  1. a b c Jiří Rejzek: Český etymologický slovník. Leda, 2001, ISBN 80-85927-85-3
  2. a b Josef Holub, Stanislav Lyer: Stručný etymologický slovník jazyka českého, SPN Praha, 1978, ISBN 80-04-23715-0
  3. Saunové polévací kbeliky a vědra Archivováno 24. 4. 2008 na Wayback Machine., nabídka firmy SaPeKa,
    viz též heslo kbelík ve Slovníku spisovné češtiny pro školu a veřejnost, Academia Praha 1994, kde však není upřesněno o jaký typ držadla jde

Související články

editovat

Externí odkazy

editovat