Václav Palivec
Václav Palivec (11. srpna 1882 ve Zbirohu – 14. prosince 1964 v Praze) byl český mecenáš, přítel Karla Čapka a švagr Heleny Čapkové.
| Václav Palivec | |
|---|---|
.jpg) Václav Palivec (1882-1964) | |
| Narození | 11. srpna 1882 Zbiroh, Rakousko-Uhersko |
| Úmrtí | 14. prosince 1964 (ve věku 82 let) Praha, Československo |
| Povolání | byznysmen, podnikatel, mecenáš a filantrop |
| Příbuzní | Josef Palivec (sourozenec) Helena Čapková (švagrová) |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Život
editovatMládí a hospodářský růst
editovatVáclav Palivec se narodil vrchnímu kočímu u Colloredo-Mansfeldů Josefu Palivcovi a manželce Marii, rozené Muchové (vzdálené příbuzné Alfonse Muchy[p 1]). Podle matričního záznamu žila rodina "v konírnách pod zámkem". Václav byl nejstarší z devíti sourozenců (dvě sestry mu zemřely na spálu v roce 1885).[1] Nejznámější ze sourozenců Palivcových byl básník Josef Palivec.[2]
Václav Palivec vystudoval obchodní školu v Praze. Zaměstnání získal u Colloredo-Mansfelda na Dobříši, který mu svěřil správu pily v Kařízku. Během následujících let řídil většinu knížecích pil, rybníků a pivovarů.[3] Za I. světové války byl vrchní správce průmyslových závodů knížete Colloredo-Mansfelda v Dobříši, které přivedl k velkému rozkvětu, a byl označován za vynikajícího znalce pivovarnictví a dřevařského oboru.[4] Ještě mu nebylo celých třicet let a stal se generálním ředitelem Středočeské dřevařské společnosti v Praze.[5]
Po první světové válce se stal generálním ředitelem Dobříšských železáren se sídlem ve Staré Huti.[p 2] V roce 1920 se stal členem správní rady Středočeské banky v Příbrami.[6] Za velké kalamity ve 20. letech, kdy lesy byly napadeny mniškou, podařilo se mu výhodně prodat dřevo do Francie a získat tím značné finanční prostředky. Jeho majetek rychle rostl - např. v roce 1924 zakoupil dům v Praze III. za 500 000 Kč[5] a v roce 1931 prodal tentýž dům a 1 080 000 Kč.[7]
Zámek Osov
editovatV roce 1930 koupil od Schwarzenbergů osovské panství. Jednalo se o zámek Osov, cukrovar, lesní revíry a řadu dalších nemovitostí.[8] Jak dokládají dobové fotografie,[9] navštěvovali zámek ve třicátých letech významní intelektuálové a přední herci, jako Karel Čapek, Olga Scheinpflugová, Ferdinand Peroutka, Eduard Bass, sochař Karel Dvořák s chotí Leopoldou Dostálovou, Hugo Haas či Adina Mandlová nebo Jiřina Štěpničková.
Na osovském zámku a v parku vznikly některé scény filmu Uličnice (1936, režisér Vladimír Slavínský, hlavní role Věra Ferbasová)[10]
Václav Palivec nebyl pouze mecenáš oblíbených intelektuálů, ale část svého bohatství věnoval i na charitu.[11] V osovské kronice se uvádí, že v roce věnoval na chudé obci Osovu 6.000 K. Financoval též opravy místního kostela.[8]
Rodinný život
editovatVáclav Palivec se neoženil a byl bezdětný. V Osově s ním žily dvě neteře, dcery sestry Emy.[8]
"Čapkova" Strž
editovat
Při příležitosti sňatku Karla Čapka a Olgy Scheinpflugové (26.8.1935) jim Václav Palivec věnoval k doživotnímu užívání dům ve Staré Huti u Dobříše - Strž (dnešní Památník Karla Čapka).[12] Přátelství s rodinami Čapků a Scheinpflugů dokazuje to, že vedl Olgu Scheinpflugovou, spolu s jejím bratrem JUDr. Karlem Scheinpflugem, při pohřbu Karla Čapka.
Okupace a závěr života
editovatZa Protektorátu byl Václav Palivec zbaven zámku i velkostatku v Osově. V zámku mu byl přidělen byt, ve kterém mohl i nadále bydlet. V roce 1941 se stal čestným občanem Zbiroha,[13] v roce 1942 mu tentýž titul udělila obec Osov.[8]
Po roce 1948 neemigroval, i když k tomu měl možnost; byl přestěhován do budovy bez elektřiny. Dojížděla k němu a s domácností mu pomáhala sestra Ema Valentová. V roce 1964 odjel do Prahy ke své neteři, dceři sestry Emy, u které krátce na to zemřel.[8]
Zajímavost
editovatRudé právo představilo v roce 1953 Václava Palivce jako zlého kapitalistu, který v roce 1926, po půl roce stávky musel ustoupit dělníkům ze Staré Huti; po dalším půlroce ale dal železárny zavřít.[14]
Železárny ve Staré Huti byly skutečně ze dne na den 26.8.1926 uzavřeny.[15] Rudé právo již nezmínilo, že v roce 1930 Václav Palivec zahájil ve Staré Huti výrobu cihel z odpadků hutní strusky a že v té době v obci též zahájila výrobu slévárna barevných kovů firmy Svojtka.[16]
Odkazy
editovatPoznámky
editovatReference
editovat- ↑ Matrika zemřelých, Zbiroh - zámek 03, 1800-1895, snímek 76 (úmrtí sester Palivcových)
- ↑ OPELÍK, Jiří. Lexikon české literatury, Osobnosti, díla, instituce, P-Ř. Praha: Academia, 2000. ISBN 80-200-0708-3. Kapitola Josef Palivec, s. 766–770.
- ↑ Viz např. týdeník Žďár, 3.7.1915, s.1
- ↑ Václav Palivec, vrchní správce. Světozor. 5.6.1918, roč. 1917-1918 (18.), čís. 40 (5.6.1918), s. 14. Dostupné online.
- ↑ a b Národní listy, 1.7.1924, s.3, Změna držebnosti
- ↑ Národní listy, 29.12.1920, s.5
- ↑ Národní politika, 5.4.1931, s.3, Změna držebnosti
- ↑ a b c d e Obec Osov:Václav Palivec
- ↑ Prostor AD.cz: Václav Palivec. www.prostor-ad.cz [online]. [cit. 2016-05-27]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2017-02-03.
- ↑ Filmová místa.cz: Uličnice
- ↑ Např. Národní listy, 28.4.1937, s.4 (večerní vyd.), Na fond senátora Jos. Vraného
- ↑ Pamatník Karla Čapka:Život Karla Čapka
- ↑ Český deník, 14.9.1941, s.6 (dostupné online v NK ČR)
- ↑ Rudé právo, 13.4.1953, s.2 Dvě jara ve Staré Huti
- ↑ Obec Stará Huť: Z kroniky. www.starahut.eu [online]. [cit. 2016-05-27]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2016-08-07.
- ↑ Lidové noviny, 18.4.1930, s.9, v systému Kramerius
Související články
editovatExterní odkazy
editovat
Obrázky, zvuky či videa k tématu Václav Palivec na Wikimedia Commons
