Wikipedie

Václav Dobiáš

český hudební skladatel, pedagog, organizátor a politik

Václav Dobiáš (22. září 1909 Radčice – 22. května 1978 Praha) byl český hudební skladatel, pedagog, organizátor, politik Komunistické strany Československa a poúnorový poslanec Národního shromáždění ČSSR a Sněmovny lidu Federálního shromáždění.

Václav Dobiáš
poslanec Národního shromáždění ČSSR
Ve funkci:
1960 – 1964
Ve funkci:
1964 – 1968
poslanec Federálního shromáždění (SL)
Ve funkci:
1969 – 1971
Stranická příslušnost
ČlenstvíKSČ
Narození22. září 1909
Radčice, Čechy
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí18. května 1978 (ve věku 68 let)
Praha
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Místo pohřbeníVyšehradský hřbitov
Alma materPražská konzervatoř
Profesehudební skladatel, politik, dirigent, sbormistr, pedagog, vysokoškolský učitel, učitel a funkcionář
Oceněnínárodní umělec (1976)
Seznam děl: SKČR | Knihovny.cz
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Život

editovat

Mládí a raná umělecká tvorba

editovat

Byl synem rolníka a lidového hudebníka. Vyrůstal v prostředí vesnické kapely. Jeho otec byl basista, strýc Jáchym klarinetista a další strýc Jaroslav houslista a skladatel. Od šesti let se učil na housle, v deseti letech již hrál v radčické kapele a skládal pro ni taneční skladby. Ve dvanácti letech se stal jeho učitelem houslový virtuos Josef Muzika, žák Otakara Ševčíka.

Do školy chodil v Železném Brodě a pokračoval na učitelském ústavu v Jičíně. Tady komponoval své první vážné skladby. Mezi jinými Cigánské melodie na slova Adolfa Heyduka a melodram Máj na text čtvrtého zpěvu básně Karla Hynka Máchy. Po absolvování ústavu v roce 1928 odešel učit do Mukačeva na Podkarpatské Rusi. Vojenskou službu vykonal v pevnosti Josefov u Jaroměře. Byl zde sbormistrem vojenského pěveckého sboru.

Po skončení vojenské služby se usadil v Praze. Učil na měšťanské škole na Vyšehradě a pokračoval ve studiu hudby. Nejprve soukromě u Josefa Bohuslava Foerstera, pak na mistrovské škole Pražské konzervatoře u Vítězslava Nováka. Absolvoval rovněž kurz čtvrttónové a šestinotónové hudby u Aloise Háby.

Jeho kompozice té doby jsou plně v souladu s trendy západoevropské hudby 20. století. Reprezentativními skladbami tohoto období Dobiášovy tvorby jsou např. 3. smyčcový kvartet (1938) či Komorní symfonie (1939). Složil i několik skladeb mikrotonální technikou ve stylu Aloise Háby.

Zásadní zlom v autorově životě i tvorbě představovala světová válka, německá okupace, osvobození sovětskou armádou a získání moci ve státě komunistickou stranou. Nejprve to byla snad snaha po vzoru Bedřicha Smetany povzbudit český národ v době německé okupace. Vznikly tak velké mužské sbory Gospodine, pomiluj ny, Pozdrav zemi a Slovanská lípa. Melodika a harmonie Václava Dobiáše se výrazně zjednodušily. Využíval tradičních postupů české dechovky i intonace ruských lidových a sovětských písní. Za vše mluví tituly jeho budovatelských písní, sborů, znělek, zdravic a kantát: Budujeme, Pojďte s námi na brigádu, Píseň o Stalinovi, Píseň komunistické straně, Zítřek je náš, Rozkaz č. 368 na text Stalinova rozkazu k osvobození Prahy, Slavnostní průvod – Únor 1948, Buduj vlast, posílíš mír, Znělka k VIII. sjezdu KSČ, Znělka k XI. sjezdu KSČ, Zdravice k XV. sjezdu KSČ...[1] Sotva byly v roce 1948 vyhlášeny Ždanovovy these devalvující umění na propagační nástroj Komunistické strany, stal se jejich nadšeným propagátorem. Paradoxní je, že ani on se nevyhnul obvinění z formalismu za Sonátu pro klavír, smyčce, dechové kvinteto a tympány, přestože tato skladba reprezentovala Československo na 35. festivalu Mezinárodní společnosti pro soudobou hudbu (ISCM) ve Vídni (1961), a za kantátu Stalingrad (byť měla tak vhodný název).

Od roku 1950 do konce života vyučoval Václav Dobiáš skladbu na Akademii múzických umění v Praze. Byl vynikajícím pedagogem. K jeho žákům patřili např. Josef Ceremuga, Václav Felix, Jiří Dvořáček, Ivan Řezáč, Miroslav Raichl, Zdeněk Zahradník, Eduard Dřízga, Jaroslav Rybář nebo Václav Riedlbauch.

Politická kariéra

editovat

Dobiáš byl členem Syndikátu českých skladatelů. V roce 1948 podepsal výzvu prokomunistické inteligence Kupředu, zpátky ni krok!,[2] jež byla vydána dne 25. února 1948 na podporu komunistického převratu. V letech1948–1949 byl předsedou akčního výboru Syndikátu českých skladatelů, který „kádroval“ jednotlivé skladatele, prováděl v jejich řadách čistky a byl příčinou mnoha osobních tragédií.[3] V roce 1963 se stal předsedou Svazu československých skladatelů, předsedal výboru hudebního festivalu Pražské jaro, vedl hudební odbor na ministerstvu informací a kultury a byl poradcem ministra.

Ve volbách roku 1960 byl zvolen za KSČ do Národního shromáždění ČSSR za Severočeský kraj. Podílel se na projednání ústavy ČSSR v roce 1960 Mandát obhájil ve volbách v roce 1964. V Národním shromáždění zasedal až do konce jeho funkčního období v roce 1968.[4][5][6]

11. sjezd KSČ ho zvolil za člena Ústředního výboru Komunistické strany Československa. 12. sjezd KSČ a 13. sjezd KSČ ho ve funkci potvrdil.[7]

Po federalizaci Československa usedl roku 1969 do Sněmovny lidu Federálního shromáždění (volební obvod Teplice-město), kde setrval do konce volebního období, tedy do voleb roku 1971.[8] Působil jako člen prezidia Výboru socialistické kultury. Obdržel také řadu státních a stranických vyznamenání. V roce 1972 byl jmenován zasloužilým umělcem a v roce 1976 národním umělcem.

V sedmdesátých letech již jeho tvorba stagnovala. Zemřel 22. května 1978 a je pochován na Vyšehradě[9].

Dílo

editovat

Orchestrální skladby

editovat
  • Komorní symfonie (1939);
  • Symfonie pro velký orchestr (1943);
  • Symfonietta pro velký orchestr (1946);
  • Sonáta pro klavír, smyčce, dechové kvinteto a tympány (1947);
  • Malí symfonikové (1948);
  • Symfonie pro velký orchestr č. 2 (1957); on YouTube
  • Předehra "Jubilejní", též Slavnostní předehra (1965);
  • Poetická polka č. 2 v úpravě pro orchestr (1972).
  • jeho nejslavnější skladba, "Slavnostní uvítací pochod", tzv. "generálský". Příznivci vojenských skladeb se shodují, že se jedná o nejvydařenější pochod, jenž dalece překonává vše, co bylo na toto téma vytvořeno jak u nás, tak ve světě.

Komorní skladby

editovat
  • Impromptu pro klavír (1931);
  • Rondo pro klavír (1931);
  • Sonáta pro klavír (1931);
  • Smyčcový kvartet č. 1 (1931);
  • Preludium pro klavír (1933?);
  • Sonáta pro housle a klavír (1936);
  • Smyčcový kvartet č. 2 (1936);
  • Malá klavírní suita (1937);
  • Klavírní suita ve starých formách (1937);
  • Klavírní variace „Týden“ (1937);
  • Klavírní kvartet (1938);
  • Říkadla pro nonet (1938);
  • Smyčcový kvartet č. 3 (1938);
  • Sonáta pro violoncello a klavír (1939);
  • Sonáta pro klavír (1940);
  • Tři toccaty pro klavír (1941);
  • Suita pro violoncello a klavír (1942);
  • Balada pro violu a klavír (1944);
  • Smyčcový kvartet č. 4 (1942);
  • Pastorální dechový kvintet (1943);
  • Dobrou noc, pro violoncello a klavír (1944);
  • Čtyři nokturna pro violoncello a klavír (1944);
  • Malá suita pro violoncello a klavír (1944);
  • Sonatina pro klavír č. 1 (1945);
  • Kvartetino pro 2 housle, violu a violoncello (1944);
  • Sonatina pro klavír č. 2 (1945);
  • Mistru Vítězslavu Novákovi (1945);
  • Sonatina pro klavír č. 3 (1946);
  • Tanec pro violoncello a klavír (1947);
  • Taneční fantazie pro noneto (1948);
  • Tři poetické polky pro klavír (1950);
  • Nonet O rodné zemi (1952);
  • Fantazie Des-dur pro klavír (1968).
  • Malířům na Malé skále, pro smyčcové kvarteto s flétnou (1974).
  • Vzpomínka pro housle a klavír (1978).

Sbory

editovat
  • Země jarem zrozená. Mužský sbor (1929);
  • Oj, nechody hrycju. Mužský sbor (1929);
  • Z jara. Šest říkadel pro dětský sbor s flétnou na slova Karla Jaromíra Erbena (1941);
  • Do kola. Šest říkadel pro dětský sbor s malým bubínkem na slova Karla Jaromíra Erbena (1941);
  • Šeroká zem. Mužský sbor na slova Josefa Vaci (1942);
  • Gospodine, pomiluj ny. Mužský sbor (1944);
  • Pozdrav zemi. Mužský sbor na slova 3. zpěvu básně Karla Hynka Máchy Máj (1944);
  • Slovanská lípa. Mužský sbor na slova Josefa Václava Sládka (1945);
  • Výzva / Poselství. Dětský sbor na slova Antonína Krause (1947);
  • Mužský dvojsbor na Stalinovu smrt (1953);
  • Vyznání lásky. Smíšený sbor na slova Renaty Pandulové (1961);
  • Jarní. Smíšený sbor s doprovodem 2 klavírů na slova Josefa Choury (1961);
  • Vyznání. Dětský sbor na slova Jana Čarka (1976).

Písně

editovat
  • Cigánské melodie pro zpěv a klavír na slova Adolfa Heyduka (1926);
  • Máj. Melodram pro recitaci a klavír na slova Karla Hynka Máchy (1926);
  • Meditace pro baryton a klavír na vlastní text (1929);
  • Kde je máma? Balada pro alt a klavír na slova Josefa Václava Sládka (1932);
  • Noci. Píseň pro alt a klavír na slova Františka Halase (1933);
  • Tři písně pro zpěv a klavír na slova Karla Tomana (1935
  • Veselé písničky pro zpěv a klavír na slova lidové poezie (1940);
  • Lidické písně. Úpravy pro zpěv a klavír (1948);
  • Sny. Pět písní pro soprán a klavír na slova „Zpěvů staré Číny“ v překladu Bohumila Mathesia (1948)
  • Písně o lásce, pro zpěv a klavír, na slova českých básníků a staré čínské poezie (1959).

Vokální skladby s orchestrem

editovat
  • Zuzanka Hraškovie. Balada pro alt a orchestr na slova Pavla Országa Hviezdoslava (1932);
  • Stalingrad. Kantáta na slova Jiřího Miloslava Nováka (1945);
  • Rozkaz č. 368. Kantáta na text Stalinova rozkazu č. 368 ze dne 9. 5. 1945 (1946);
  • Milá milému. Sedm národních písní pro soprán a orchestr (1947);
  • Slavnostní průvod – Únor 1948 (1948);
  • Buduj vlast – posílíš mír. Kantáta na slova Františka Halase (1951);
  • Kdož jste boží bojovníci. Úprava husitského chorálu pro sólo, sbor a symfonický orchestr (1952);
  • Praho jediná. Cyklus písní pro nižší hlas a orchestr na slova Marie Pujmanové (1961).

Skladby ve čtvrttónovém systému

editovat
  • Klavírní suita pro čtvrttónový klavír (1939);
  • Koncert pro housle ve čtvrttónovém systému s doprovodem violy, violoncella, kontrabasu a klavíru (1941).

Odkazy

editovat

Reference

editovat
  1. ↑ Český hudební slovník. web.archive.org [online]. 2021-09-17 [cit. 2024-09-27]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2021-09-17. 
  2. ↑ Kupředu, zpátky ni krok!. S. 150. Tvorba [online]. Ústřední výbor Komunistické strany Československa, 1948 [cit. 2024-09-27]. Roč. 17, čís. 8, s. 150. Dostupné online. 
  3. ↑ KNAPÍK, Jiří. Únor a kultura: sovětizace české kultury 1948–1950. Praha: Libri, 2004. 359 s. (Otazníky našich dějin). ISBN 978-80-7277-212-4. Kapitola Skladatelé a hudebníci, s. 26–28. 
  4. ↑ jmenný rejstřík [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2012-02-07]. Dostupné online. 
  5. ↑ jmenný rejstřík [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2012-02-07]. Dostupné online. 
  6. ↑ BOX-FOLDER-REPORT: 17-1-99 TITLE:On the Eve of Elections [online]. osaarchivum.org [cit. 2012-02-07]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-03-08. (anglicky) 
  7. ↑ Přehled funkcionářů ústředních orgánů KSČ 1945 - 1989 [online]. www.cibulka.net [cit. 2012-02-07]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2015-01-29. 
  8. ↑ jmenný rejstřík [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2012-02-07]. Dostupné online. 
  9. ↑ hrob hudebního skladatele Václava Dobiáše na vyšehradském hřbitově v Praze. 212.47.2.130 [online]. [cit. 2019-03-24]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2019-03-24. 

Literatura

editovat
  • Matějček, Jan: Tschechische Komponisten von Heute (Praha 1957, s. 71–73).
  • Československý hudební slovník I (A–L), 1963, SHV, Praha.
  • Gardavský, Čeněk a kol.: Skladatelé dneška (Praha 1961, s. 54–56), též anglická a francouzská verze (Praha 1964).
  • Honegger, Marc, Massenkeil, Günther: Das grosse Lexikon der Musik, svazek 2. (Freiburg 1976, s. 329–330).
  • Dizionario enciclopedico universale della musica e dei musicisti diretto de Alberto Basso. Le biografie, díl 2. (Torino, 1988, s. 507–508).
  • Hudba v českých dějinách (Praha 1989).
  • Slonimsky, Nicolas: Baker's Biographical Dictionary of Musicians (Schirmer, 8. edice 1992, s. 439).
  • Ladmanová, Milada: Seznam skladeb a článků Václava Dobiáše (Musikologie 4, Praha 1955, s. 200–229).
  • Koubková, Marta – Příhoda, Mirko: Dobiáš Václav. Soupis vydaných skladeb a článků (Praha, b. r. [1961]).
  • Kurz, Ivan: Soupis skladeb Václava Dobiáše (Hudební rozhledy 34, 1981, č. 5., s. 222–224).
  • Ladmanová, Milada: Václav Dobiáš (Disertace na filozofické fakultě Univerzity Karlovy, 1953).
  • Jegorovová Valerie: Václav Dobiáš (Moskva 1966).
  • Smolka, Jaroslav: Česká kantáta a oratorium (Praha 1970, s. 328–336).
  • Hejzlar, Tomáš (ed.): Václav Dobiáš. Sborník statí a vzpomínek (Praha 1979).
  • Štilec, Jiří [mladší]: Václav Dobiáš (Praha 1985).
  • Havlík, Jaromír: Česká symfonie (Praha 1989, s. 48, 68–69, 152).
  • Smolka, Jaroslav a kolektiv: Dějiny hudby (Praha 2001, s. 616).
  • Holzknecht, Václav: Za Václavem Dobiášem (Hudební rozhledy 31, 1978, č. 6, s. 241–242).
  • Osobnosti - Česko : Ottův slovník. Praha: Ottovo nakladatelství, 2008. 823 s. ISBN 978-80-7360-796-8. S. 123. 
  • TOMEŠ, Josef, a kol. Český biografický slovník XX. století : I. díl : A–J. Praha ; Litomyšl: Paseka ; Petr Meissner, 1999. 634 s. ISBN 80-7185-245-7. S. 241. 
  • VOŠAHLÍKOVÁ, Pavla, a kol. Biografický slovník českých zemí : 13. sešit : Dig–Doš. Praha: Libri, 2010. 216–338 s. ISBN 978-80-7277-416-6. S. 255–256. 

Externí odkazy

editovat
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Václav_Dobiáš&oldid=24329570“