Wikipedie

Josef Václav Sládek

český spisovatel, básník, novinář a překladatel

Josef Václav Sládek (27. října 1845 Zbiroh[1] – 28. června 1912 Zbiroh) byl český spisovatel, básník, novinář a překladatel. Patří mezi zakladatele české poezie pro děti, spisovatele vlastence a představitele realismu. Byl jmenován členem České akademie císaře Františka Josefa I.

Josef Václav Sládek
kresba Jana Vilímka
Narození27. října 1845
Zbiroh, Rakouské císařstvíRakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí28. června 1912 (ve věku 66 let)
Zbiroh, Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Místo pohřbeníSlavín (hrobka)
PseudonymFrantišek Vlna
Povolánínovinář, básník, spisovatel, překladatel
Národnostčeská
Alma materUniverzita Karlova
Témataliteratura, poezie, žurnalistika, překlad, pedagogika a editace
PříbuzníVáclav Sládek (sourozenec)
Božena Fridová (švagrová)
PodpisPodpis
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Logo Wikizdrojů původní texty na Wikizdrojích
Logo Wikicitátů citáty na Wikicitátech
Seznam děl v Souborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Život

editovat

Narodil se ve Zbirohu v domě č. p. 28 jako první z pěti dětí zednickému mistru Petru Sládkovi (1816–1908) a jeho manželce Antonii, dceři zbirožského pekaře Josefa Mizery (1829–1893). Jeho sourozenci: Františka Topinková (1847–1898),[2] Wilhelmína Müllerová (1851–1877),[3] Benygna Nová (1854–1923)[4] a Václav Sládek.[5]

Ve zbirožské obecné škole se mu v letech 1851–1856 jako nadanému žáku věnoval farář Pavel Šimandl, který mu zpřístupnil svou knihovnu, vyučoval jej literatuře a připravil pro další studium. V roce 1857 Sládek začal studovat na piaristickém gymnáziu na Panské ulici v Novém Městě v Praze při kostele svatého Kříže. (Od roku 1953 zde sídlí Střední průmyslová škola sdělovací techniky.) Pro neshody s třídním učitelem Eusebiem Durdíkem a kvůli německému vyučovacímu jazyku přešel v roce 1862 na české akademické gymnázium v Praze. Zde byli jeho spolužáky např. Jaromír Čelakovský, Svatopluk Čech, Emanuel Engel nebo Václav Robert z Kounic, členové studentských literárních spolků. Pod jejich vlivem se Sládek začal pokoušet o první básně. Maturitní zkoušku zde složil v roce 1865.[6]

 
Lumírovci: Zeyer, Sládek, Vrchlický (1879)

Ve studiu pokračoval na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy, kde si kromě kursu filozofie zvolil fyziku a matematiku. Matematika však pro něj byla obtížná, a proto si v druhém semestru vybral přírodopis. Jelikož jeho rodiče chtěli, aby byl knězem, odmítli ho podporovat při studiích, a nakonec se s ním rozešli ve zlém. Po rozchodu s rodiči se živil kondicemi. Později začal psát básně, vydával je a pracoval v nakladatelstvích spojených s lumírovci, zastával důležité místo v nově vzniklém spolku Ruch.[6]

Roku 1868 se mu s přispěním přátel podařilo shromáždit finanční prostředky na cestu do USA. Sám si stanovil tři hlavní cíle: poznání americké kultury, politiky a přírody, dále sbírání přírodnin pro Muzeum království českého a za třetí spojení s krajany a jejich zapojení do české záležitosti ve vlasti.[6] V Americe strávil dva roky, procestoval ji od Michiganu přes Caledonii, New Orleans, Houston do San Antonia, kde strávil půl roku. Pracoval v mnoha zaměstnáních, většinou jako dělník a také pomocník faráře polského původu. Naučil se tam polsky a španělsky, sbíral přírodniny. Zajímal se o osudy Indiánů a černochů, s nimiž pracoval, ale také o život Čechoameričanů. Pobyt v USA ho ovlivnil na celý život a odrazil se i v jeho literární tvorbě. Psal básně s indiánskou tematikou i krátké prózy z různých míst. Své cesty popsal v pojednáních Z cesty do Texasu a Jaru vstříc. Překládal díla amerických autorů, například Longfellowův epos Píseň o Hiawathovi (The Song of Hiawatha).[6] Byl orientován především na anglo-americkou literaturu.[7]

Po návratu z Ameriky roku 1872 získal městské právo v Praze, bydlel na Smíchově a vyučoval angličtinu na Českoslovanské obchodní akademii v Resslově ulici (1872–1900), externě také na České technice. Později působil i jako lektor na pražské univerzitě. Pro pedagogické působení napsal učebnici angličtiny a čítanku se slovníčkem.

 
Pamětní deska na budově OA v Praze, Resslově ulici 8

Mezi lety 1870–1875 byl redaktorem Národních listů.[6] Začal učit na Polytechnickém ústavu království Českého v Praze. V roce 1873 se stal spoluvydavatelem časopisu Lumír, ve kterém od roku 1877 působil jako redaktor a brzy jako vedoucí redaktor, jímž zůstal až do konce svého působení, tj. do roku 1898.[6] Své básně, povídky a články uveřejňoval také v dalších časopisech, např. v Květech, Světozoru nebo Osvětě.

V roce 1877 byl Sládek spolu se Zeyerem v létě několik týdnů ve Skandinávii. Rodinné štěstí, které přišlo s druhým manželstvím, se projevilo v rozvoji tvůrčí aktivity po roce 1880. Vyšly básnické sbírky Jiskry na moři (1880), Světlou stopou (1881), Na prahu ráje (1883), Ze života (1884) a další. V roce 1887 vydal první sbírku poezie pro děti Zlatý máj, po níž následovaly Skřivánčí písně. Mnoho z básniček bylo zhudebněno. Kromě toho se soustavně věnoval překladatelské činnosti.

Od roku 1900 ho zdravotní problémy přiměly k ukončení pedagogické činnosti, když se již předtím vzdal práce v redakci časopisu Lumír. V roce 1909 vyšla Sládkovi poslední sbírka básní Dvě knihy veršů, ve které se loučí se životem v básni Až bude skončeno.

Ke konci života žil Sládek zcela v ústraní, ošetřován svojí obětavou manželkou, ale přesto stále v plné práci. Zemřel 28. června 1912 ve Zbirohu, uprostřed práce na překladu Shakespearova Krále Jindřicha IV.. Pochován byl na vyšehradském hřbitově ve Slavíně.[8]

Rodinný život

editovat

Dne 15. září 1873 se oženil s Emílií Nedvídkovou (1851–1874), dcerou továrníka a starosty okresu Počáteckého Aloise Nedvídka, do které byl zamilován od roku 1867.[9] Poprvé se setkali, když bylo Emílii patnáct let, na plese v roce 1867, těsně před Sládkovým odjezdem do USA. V srpnu 1874 Emílie zemřela po porodu mrtvého dítěte.[10] To mělo vliv na zhoršení jeho psychického stavu, projevily se deprese, propukla nervová choroba doprovázená silnými bolestmi.[6][8]

 
Zahradní domek ve Vysoké u Příbramě s pamětní deskou upomínající na pobyt Josefa Václava Sládka v letech 1897–1898

Podruhé se Josef Václav Sládek oženil 14. července 1879. Sládkova druhá manželka Marie Veselá (27. 1. 1857[11] – 18. 9. 1936)[12] pocházela po matce Antonii ze sklářského rodu Kavalírů. Její matka byla dcerou zakladatele skláren Františka Kavalíra a sestrou Josefa a Eduarda Kavalierů (sklárny Sázava, Nusle).[13] Mariina sestra Anna Veselá (1860–1940) byla operní pěvkyní a primadonou Národního divadla v Praze, teta Anna Kavalírová (1825–1893), básnířka, byla provdána za Josefa Václava Friče.[13][8]

Manželé Sládkovi měli jedinou dceru Helenu (1880–1946[14]). Ta se v dětství přátelila s Herbertem a Alicí Masarykovými, s nimiž se potkávala v Americkém klubu dam, kam společně docházeli manželé Masarykovi i Sládkovi.[15] Oba manželské páry spojoval mimo jiné zájem o anglosaskou kulturu a USA, odkud pocházela Charlotta Masaryková a kde Sládek, jak je zmíněno výše, strávil dvě léta, kdežto T. G. Masaryk zde před 1. světovou válkou absolvoval několik kratších pobytů.

V letech 1897–1898 žil v zahradním domku na okraji parku zámečku svého přítele hraběte Kounice ve Vysoké u Příbramě. Kvůli zhoršenému zdraví často jezdil do lázní Svatá Kateřina nedaleko Počátek. V roce 1907 si nechal postavit vilku ve Zbirohu. [6]

Jeho památce se věnuje Museum Josefa Václava Sládka ve Zbirohu[16].

Dílo

editovat

Sládkovým typickým tématem je český venkov, kde se postava rolníka (oráče) stává symbolem národa a jeho odolnosti. Ve svých dílech hledá lidské hodnoty, častým námětem je pro něj domov, dětství, rodný kraj.

Láska k venkovu a lidovým postavám vedla až k ohlasovému rázu jeho poezie (Starosvětské písničky, České znělky). Sládek si venkovský svět zidealizoval s blízkostí přírody. Venkovský život mu připadá poetičtější než život ve městě. Sládek si uvědomuje i stinné stránky venkovského života, uvědomuje si cenu práce a váží si jí.

Jeho verš je jednoduchý, rytmický a melodický, slovník je bohatý na zdrobněliny (deminutiva). To vedlo ke zhudebnění jeho básní Karlem Bendlem a Josefem Bohuslavem Foersterem.

Americká tematika

editovat
  • Básně (1875)
    • Na hrobech indiánských – vyjádřil své okouzlení americkou přírodou, a zároveň tragédii amerického kapitalismu, který pro zisk neváhá nemilosrdně likvidovat původní obyvatelstvo
    • Pomník Indiánův
    • Hrob v pralese
    • U Michiganu
  • Kalifornské povídky
  • Americké obrázky – próza

Tvorba zaměřená na Čechy

editovat
  • Jiskry na moři (1880) – intimní lyrika, mírně autobiografická (smrt první ženy, nové manželství, stesk po vlasti – když byl v Americe)
  • Světlou stopou (1881)
  • Na prahu ráje (1883)
  • Ze života (1884)
  • Sluncem a stínem (1887)
  • Selské písně (1890) – sedlák jako symbol vlastenectví, obraz vesnice, vztah k přírodě
  • České znělky – pohled na českého sedláka, který symbolizuje mravní hodnoty českého národa, vyšlo spolu se Selskými písněmi
  • Starosvětské písničky (1891) – intimně lyrická poezie, básník zde přiznává hluboký vztah k matce. Inspiraci k tomuto dílu čerpal z lidové poezie. Tato sbírka patří k nejlepším dílům, nejen Sládkovým, ale i celého tohoto období české literatury
  • Směska (1891)
  • České písně (1892) – v této sbírce projevil své vlastenectví, některé básně byly zhudebněny
  • V zimním slunci (1897)
  • Nové selské písně
  • Za soumraku (1907)
  • Léthé a jiné básně (1908)

Pro děti

editovat

Zpěvné verše, prostým jazykem s humorem a laskavostí učí lásce k vlasti, přírodě a rodičům.

  • Zvony a zvonky, obsahuje všeobecně známou báseň Lesní studánka [1]
  • Zlatý máj
  • Skřivánčí písně
  • Orel a skřivánek

Divadelní činnost

editovat
  • Práce
  • Písně pohřební

Jazykové učebnice

editovat
  • Anglická čítanka se slovníčkem
  • Průpravná mluvnice anglického jazyka s příklady a výslovností

Výbory

editovat
  • Obrazy (1945) – skládá se z oddílů Z nového světa, Miniatury, Romance a balady, Idyly, Z domova a ze života, Písně, Památník
  • Píseň života (1945) – skládá se z oddílů Ve stínu smrti (1875), Jiskry na moři (1875–1879), Světlou stopou (1881), Ze života (1884), Sluncem a stínem (1887), Znělky Jaroslavu Vrchlickému, Jiné písně, V zimním slunci (1897), Za soumraku (1907), Léthé (1908)

Překlady

editovat

Přeložil 33 dramat od Williama Shakespeara, překládal též Burnse, Longfellowa, Harta, Lermontova, Byrona, Coleridge, Kiplinga a další.

Překládal i z dalších jazyků (dánština, švédština, polština, maďarština, španělština, …), tyto překlady však už nejsou tak kvalitní jako překlady z angličtiny[zdroj?] a byly pro Sládka poněkud okrajovou záležitostí. Ze švédštiny přeložil později například Píseň o Frithiofovi (Frihjofs saga) od švédského básníka Esaiase Tégnera z vikingského údobí 8. století v Norsku.[6]

Méně známá je skutečnost, že Sládek přeložil českou hymnu Kde domov můj do angličtiny, kde „země česká, domov můj“ překládá jako „Czechia, my fatherland“[17].

Dále se zachovalo velké množství novinových a časopisových článků a fejetonů, jejichž náměty čerpá z pobytu v USA.

 
J. V. Sládek: Hrad Šternberk

Amatérská fotografie

editovat

Byl také nadšeným amatérským fotografem. V USA zhotovoval svým hostitelům portréty za nocleh a jídlo. Později fotografoval prosté venkovské motivy a momentky, někdy režírované. V 90. letech byl členem redakční rady Fotografického věstníku a o svém koníčku napsal dva články do dalších časopisů (Fotografie momentní v Lumíru 1886 a Šternberk na Sázavě ve Zlaté Praze 1885). Řadu jeho snímků uchovává muzeum Zbiroh.[18]

Sládek a jeho dílo v ohlasech

editovat

Josef Václav Sládek, či spíše jeho dílo hraje roli v divadelní hře Afrika fiktivního autora Járy Cimrmana.

Lesní studánka[19], kterou popsal Josef Václav Sládek ve stejnojmenné básni, se nachází v rokli na Matčině hoře u cesty ze Zbirohu k Sýkorovu mlýnu. Každé jaro se koná její symbolické otevření.

  Tato část článku je příliš stručná nebo postrádá důležité informace. Pomozte Wikipedii tím, že ji vhodně rozšíříte.

Odkazy

editovat

Reference

editovat
  1. ↑ Zbiroh 05 | Porta fontium. www.portafontium.eu [online]. [cit. 2023-02-27]. Dostupné online. 
  2. ↑ Zbiroh 05 | Porta fontium. www.portafontium.eu [online]. [cit. 2023-03-01]. Dostupné online. 
  3. ↑ Zbiroh 05 | Porta fontium. www.portafontium.eu [online]. [cit. 2023-03-01]. Dostupné online. 
  4. ↑ Zbiroh 05 | Porta fontium. www.portafontium.eu [online]. [cit. 2023-03-01]. Dostupné online. 
  5. ↑ ŠVARC, Václav. Josef Václav Sládek a jeho rodné město Zbiroh [online]. [cit. 2023-03-01]. Dostupné online. 
  6. ↑ a b c d e f g h i LEBROVÁ, Dobromila. Josef Václav Sládek, básník a překladatel – 100. výročí úmrtí. www.pozitivni-noviny.cz [online]. Pavel Loužecký, 2012-07-02 [cit. 2024-06-27]. Dostupné online. 
  7. ↑ MAXEROVÁ, Iva. Sládkův americký pobyt. 2008 [cit. 2016-06-28]. Bakalářská práce. Masarykova univerzita, Pedagogická fakulta. Vedoucí práce PhDr. Martin Reissner. Dostupné online.
  8. ↑ a b c JEŽKOVÁ, Veronika. Osobní knihovna Josefa Václava Sládka. Kladno, 2012. Diplomová práce. Univerzita Karlova, Filozofická fakulta. Vedoucí práce Richard Khel.
  9. ↑ DigiArchiv SOA v Třeboni – ver. 23.02.28. digi.ceskearchivy.cz [online]. [cit. 2023-03-01]. Dostupné online. 
  10. ↑ DigiArchiv SOA v Třeboni – ver. 23.02.28. digi.ceskearchivy.cz [online]. [cit. 2023-03-01]. Dostupné online. 
  11. ↑ Archivní katalog. katalog.ahmp.cz [online]. [cit. 2023-03-01]. Dostupné online. 
  12. ↑ Lidové noviny. 19. 9. 1936. 
  13. ↑ a b KAVALÍROVÁ, Kateřina. Historie skláren Kavalier a rodiny Kavalírovy. Pardubice, 2012 [cit. 2018-01-14]. 62 s. Bakalářská práce 2012. Univerzita Pardubice, Fakulta filozofická. s. 40. Dostupné online.
  14. ↑ Rudé právo, 14. 7. 1946, s. 4
  15. ↑ MASARYKOVÁ, Alice. Dětství a mládí. 2. vyd. Praha: Ústav TGM, 1993. 115 s. ISBN 80-901478-6-0. S. 20. 
  16. ↑ https://www.zbiroh.cz/organizace/muzeum/o-muzeu/
  17. ↑ PressReader.com – Digital Newspaper & Magazine Subscriptions. www.pressreader.com [online]. [cit. 2023-03-01]. Dostupné online. 
  18. ↑ SCHEUFLER, Pavel. Pavel Scheufler. www.scheufler.cz [online]. 2002 [cit. 2023-03-02]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2016-03-04. 
  19. ↑ Josef Václav Sládek: Křišťálová studánka

Literatura

editovat

Související články

editovat

Externí odkazy

editovat
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Josef_Václav_Sládek&oldid=24255537“