Václav Clemens Žebrácký
Václav Clemens Žebrácký či Václav Clemens z Libé Hory (asi 1589 Žebrák – 1636 Anglie) byl český učenec, humanista, pedagog, diplomat, básník a spisovatel povýšený do šlechtického stavu. Byl absolventem Univerzity Karlovy, sympatizoval s českým stavovským povstáním a po jeho porážce se rozhodl k emigraci z Čech. Následně působil v exilu v několika zemích, postupně žil v Německu, Polsku, Nizozemí, Švédsku a Anglii,[1] kde nakonec zemřel. Je připomínán především jako autor řady latinských, především oslavných, básní.
| Václav Clemens Žebrácký | |
|---|---|
| Narození | 1589 Žebrák  České království |
| Úmrtí | 1636 (ve věku 46–47 let) Anglie  Anglie |
| Alma mater | Univerzita Karlova |
| Povolání | pedagog, diplomat, spisovatel a básník |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. | |
Životopis
editovatMládí a pedagogická praxe
editovatSoudě dle jeho přídomku se narodil ve středočeském Žebráku v rodině zdejšího varhaníka, byl protestantem. Získal dobré vzdělání a začal působit jako preceptor (vychovatel) v několika šlechtických rodinách (mj. Smiřičtí). Poté působil jako učitel několika církevních škol, mj. v Příbrami, Klatovech, přibližně od roku 1615 pak v Praze. Již od svých studentských let se zabýval tvorbou latinské poezie. Roku 1612 se stal bakalářem na Univerzitě Karlově v Praze, roku 1616 pak získal univerzitní titul mistra a byl ustanoven rektorem na městských školách v Rokycanech.
Stavovské povstání a emigrace
editovatAktivně se zapojil do českého stavovského povstání v letech 1618–1620, které odmítlo vládu císaře Ferdinanda II. a zvolilo nového krále, Fridricha Falckého. K uvítání krále Fridricha sepsal v latině i češtině oslavnou báseň, kterou novému českému králi věnoval. Po porážce povstání a začátku rekatolizace odešel okolo roku 1621 do emigrace. Nejprve se usadil v německých městech Drážďany, Lipsko, Norimberk či Erfurt. Poté odešel do Gdaňsku, po několika letech se pak přesunul do nizozemského Leidenu, kde posléze publikoval několik svých básní. Listem z 10. dubna 1630 se stal dědicem šlechtického přídomku Jana Černovického a nadále se pak psal z Libé Hory (latinsky a Lybeo Monte).
Poté přesídlil do Nizozemí, a posléze do Švédska, kde byl kancléřem Axelem Oxenstiernou angažován jako vyslanec a diplomat švédského království. V této funkci se pak dostal do Anglie, kde žil a nadále tvořil.
Úmrtí
editovatZemřel roku 1636 v Anglii.
Dílo (výběr)
editovatV jeho tvorbě se objevují především básně s historickými a politickými náměty
- Smiricias (Smiřičtí, 1615) – oslavná báseň o osudech východočeského rodu Smiřických ze Smiřic
- Lessus lugubris urbis Klattowiae (1615 v Praze), elegie nad požáry v Klatovech roku 1579 a 1615
- Antiqua Praga (1616 v Praze)
- Idea unionis harmonicae seu Duarum nobilissimarum encyclopaediae gemmarum, musicae et poeticae, brevis adumbratio (1617 v Praze) – universitní disputace zabývající se hudební teorií
- Vox in Rama audita est (1617 v Praze) – oslavná báseň na nově zvoleného krále Fridicha Falckého
- Gedanum seu Dantiscum – oslavná báseň na vlídné přijetí v Gdaňsku
- Gustavidos lib. IX. – oslavná báseň na švédského krále Gustava II. Adolfa
- Trinobantidos augustae seu Londini lib. VI.
Odkazy
editovatReference
editovat- ↑ RYBA, Bohumil. Humanista Clemens Žebrácký za hranicemi: (Pokračování.). Listy filologické / Folia philologica. 1929, roč. 56, čís. 4/5, s. 212–224. Dostupné online [cit. 2022-10-29]. ISSN 0024-4457.
Literatura
editovat- Časopis Musea království Českého. Praha: Matice česká, 1896, 70(3). s. 416. ISSN 1210-9746. Dostupné online
- MATHESIUS, Vilém. Co daly naše země Evropě a lidstvu: od slovanských věrozvěstů k národnímu obrození. Praha: Evropský literární klub, 1939. s. 174.
- Ottův slovník naučný: illustrovaná encyklopaedie obecných vědomostí. 5. C-Čechůvky. V Praze: J. Otto. s. 451.
- VANČURA, Jindřich. Dějiny někdejšího král. města Klatov. Město Klatovy. s. 776. Dostupné online
