Umělá pohádka (také autorská pohádka, moderní pohádka) je pohádka, u níž známe autora – na rozdíl od pohádky lidové, kde je znám pouze sběratel, který pohádku zapsal, není tak jejím tvůrcem. Čeňková definuje autorskou pohádku jako umělý příběh s pohádkovými (zejména kouzelnými) prvky, který je určený především dětem.[1]

Pro umělou pohádku je typické mísení žánrů (například s fantasy, detektivkou aj.), žánrové hranice se tak často překrývají nebo stírají. Tematika a jednotlivé motivy moderních pohádek bývají ovlivněny dobou svého vzniku, takovými aktualizacemi (přítomnost moderní techniky, odkazy k dobové kultuře i společensko-politickému životu) se příběhy přibližují dobovému čtenáři, na druhou stranu však do jisté míry ztrácejí svou nadčasovost.

Historie

editovat

Umělá pohádka v českém prostředí prošla zásadními posuny:

  • 19. stol. – důraz na morálně-výchovné vyznění
  • 20. a 30. léta 20. stol. – sociální tematika
  • 40. a 50. léta 20. stol. – důraz na výchovný prvek v duchu socialismu, pohádky jsou schematické, odpovídají zásadám socialistického realismu
  • 60. léta 20. stol. – počátek nonsensových pohádek, průnik humoru, parodie, ale i psychologické roviny
  • od 70. let 20. stol. – konfrontace s filmovou tvorbou

Čeští autoři

editovat

Cizí autoři

editovat

Odborná literatura

editovat
  • Luisa Nováková (Proměny české pohádky)
  • Věra Brožová (Karafiátovi Broučci v české kultuře)
  • Svatava Urbanová (Dialogy Ivy Procházkové)

Reference

editovat
  1. ČEŇKOVÁ, Jana. Vývoj literatury pro děti a mládež a její žánrové struktury: adaptace mýtů, pohádek a pověstí, autorská pohádka, poezie, próza a komiks pro děti a mládež. 1. vyd. Praha: Portál 171 s. ISBN 807367095X, ISBN 9788073670955. OCLC 85165380 S. 108.