Turci

(přesměrováno z Turkové)
Na tento článek je přesměrováno heslo Turek. Tento článek je o příslušnících současného národa. Další významy jsou uvedeny na stránkách Turkické národy a Turek (rozcestník).

Turci (turecky Türk, pl. Türkler) jsou turkická etnická skupina, která žije převážně v Turecku a bývalých územích Osmanské říše jako např. na Balkánském poloostrově (více než 1 milion), na Kypru, v Gruzii, Řecku, Iráku a Sýrii. Velké turecké komunity, v důsledku migrace, existují také v západní Evropě (zejména v Německu – kam v padesátých letech 20. století mohutně emigrovali). Většina Turků je sunnitského vyznání islámu.

Turci
Türkler
Nasreddin Junus Emre Piri Reis Gazi Yaşargil Aziz Sancar
Celâl Şengör Güler Sabancı Zeynep Tufekci Halide Edib Adıvar Nâzım Hikmet
Ahmet Ertegün Orhan Pamuk Elif Şafaková Tarkan Mesut Özil
Populace
cca 63–70 miliónů
Země s významnou populací
Turecko Turecko 55 485 000–59 000 000 milionů[1][2][3][4]
Německo Německo3 500 000–4 000 000[5][6][7]
Irák Irák500 000–3 000 000[8][9]
Sýrie Sýrie1 500 000[10]
Bulharsko Bulharsko746 664[11][12][13]
Francie Francie500 000[14][15]
Spojené království Spojené království500 000[16]
Spojené státy americké USA500 000[17][18]
Nizozemsko Nizozemí400 000[19][20][21]
Severní KyprSeverní Kypr Severní Kypr260 000[22][23]
Rakousko Rakousko250 000[24][25]
Belgie Belgie200 000[26][27]
Austrálie Austrálie150 000[28][29]
Řecko Řecko130 000[30][31][32]
Saúdská Arábie Saúdská Arábie120 000[33]
Švýcarsko Švýcarsko100 000[34]
Rusko Rusko100 000[35]
Severní MakedonieSeverní Makedonie Severní Makedonie80 000[36]
Švédsko Švédsko70 000[37][38]
Dánsko Dánsko60 000[39][40]
Ázerbájdžán Ázerbájdžán50 000[41]
Kanada Kanada50 000[42][43]
Rumunsko Rumunsko44 500[44]
EgyptEgypt Egypt40 000[45]
Izrael Izrael20 000[46]
Jazyk(y)
turečtina
Náboženství
převážně Islám[47][48]
(SunnitéAlevitéBektašíjadvanáctníciDža'fari)
Menšiny bez vyznání[2][49]Křesťanství[50][51][52]Judaismus[53]
Příbuzné národy
Ostatní Turkické národy

Osmani jsou Turci, kteří útočili na Evropu od 14. do 17. století. (Viz Osmanská říše).

Historie

editovat
 
Mapa nezávislých tureckých beyliků v Malé Asii na začátku 14. století
 
Osmanská říše byla turkickým impériem mezi lety 1299 až 1922.
 
Turci ve světě

Turci patří pod turkické národy, které původem pocházejí ze střední Asie a první zmínky o nich máme od byzantských spisovatelů ze dne 6. stol. po Kr. Šlo o nomádské kmeny jazykově a rasově příbuzné Hunům, Avarům, starým Bulharům, starým Maďarům, Tatarům a Mongolům. Byzancí byli často používáni jako žoldáci. Mnozí Turci sloužili ve vojskách arabských chalífů, kde zároveň přestoupili na islám. Tak vznikli seldžukové, kteří ovládli byzantské území Palestiny a mnohé části Malé Asie, což vedlo ke křižáckým válkám. V roce 1204 však křižáci dobyli křesťanskou Byzantskou říši. Turci zůstali usazeni na mnoha územích střední a východní Malé Asie, na západě přežil řecký stát, nástupce Byzance Nikájské císařství. Síla seldžuckých Turků byla definitivně potlačena jejich příbuznými Mongoly.

Ve 13. století se zároveň vytvořila tzv. Osmanská dynastie, kterou založil Osman I., Turek z maloasijské Bithýnie, který zároveň založil národ Osmanských Turků. Osmani postupně ovládli všechna maloasijská území nově vzniklé Byzance, zaútočili na Balkán a v roce 1453 dobyli Konstantinopol, čímž padla Byzantská říše, jejíž nástupcem se stala právě Osmanská říše. V 13. a 14. století však v Malé Asii nežilo mnoho tureckých rodin a po zničení Byzantské říše bylo turecké obyvatelstvo jen slabou menšinou. Většina maloasijského obyvatelstva byla tvořena Řeky (téměř 80 %), dále zde žili zejména Arméni, Asyřané a v menší míře Kurdové, Lazové a Židé. Řekové, Arméni, Asyřané a Lazové byli ortodoxní křesťané, Kurdové byli zoroastriáni. Mezi 16.–17. století začíná velká islamizace řeckého a arménského obyvatelstva Malé Asie, většina z nich kvůli mnoha výhodám (např. nižší daně) dobrovolně přestupovala na islám a ztratila svůj jazyk ve prospěch turečtiny. Tak už začátkem 18. století zůstali křesťanští Řekové jen na maloasijských pobřežích a ve vnitrozemských velkoměstech. Navíc se toto islamizované obyvatelstvo mísilo se sem vnitřně vysídlenými arabskými muslimy a odvedenými janičáry z různých oblastí Osmanské říše. Samotní osmanští sultáni byli již od 14. století různého etnického původu. Osmanská dynastie měla turecký, řecký, gruzínský a francouzský původ, ačkoli se hlásila pouze k tureckým tradicím.

Moderní Turecký národ se od doby prvního premiéra Turecké republiky Mustafy Kemala Atatürka hlásí právě ke svým předtureckým kořenům a snaží se ztotožnit zejména se starověkými civilizacemi Malé Asie, jako Řekové, Chetité, Frýgie či Trójani, ačkoli někteří nacionalisté toto spojování odmítají. Po výměně obyvatel s Řeckem a Bulharskem v 20. letech 20. století přišlo do Turecka mnoho jazykově rozdílných muslimů (řečtí muslimové, Arumuni, Slované, Albánci), kteří se tradičně považovali za Turky. Právě počátkem 20. století, po rozpadu Osmanské říše a vzniku Turecké republiky se utvořil moderní turecký národ, který již nebyl postaven na islámu, jako během osmanské doby, ale na turecké národní identitě – sám Atatürk byl ateista. Je však pravdou, že Atatürk genocidami na Řecích a následné výměně obyvatel mezi Řeckem a Tureckem v roce 1923 fakticky „očistil“ Turecko od drtivé většiny křesťanů. Někteří ortodoxní křesťané, tzv. Karamanlidi, byli potomci jazykově poturčených Řeků, tedy za mateřský jazyk měli turečtinu, ale uchovali si řecké náboženství. Tito obyvatelé mohli být teoreticky zakomponováni do moderního tureckého národa, ale byli přinuceni odejít do Řecka, společně s řecky mluvícími Řeky. Naopak do tureckého národa byly znovu zakomponováni mnozí muslimové různého jazykového původu, což bylo odkazem na osmanskou kulturní identitu, kdy by Turci do svého národa těžko přijali křesťany.

Genetická analýza tureckého národa provedená L. Cavallim-Sforzou potvrdila, že moderní obyvatelé Turecka jsou hlavně potomci původního středomořského starověkého obyvatelstva. Turkicko-asijský původ byl objeven jen u 10 % Turků, kteří pocházejí hlavně z východního a středního Turecka a liší se od většinového obyvatelstva mongoloidní rysy obličeje.

Kultura

editovat
Související informace naleznete také v článku Turecký záchod.

Turecká kultura vznikla mezi 14.–16. stoletím. Vychází zejména z původní byzantské řecké kultury, obohacené o silné vlivy od Peršanů, Arabů, Arménů a Indů. Známá je hlavně turecká osmanská architektura, která mísí vlivy byzantské a arabsko-perské, později i západoevropské. Nejznámějším osmanským architektem byl Mimar Sinan, poturčený Kapadocký Řek. Známý architekt byl i Sedefkar Mehmed Agha, původem Albánec. Tradiční osmanské domy skládaly z kombinace vkusného dřeva a zdiva, tento typ byl prevzaný od Peršanů, stejně tak pestré zahrady.

Turecká hudba je velmi rozmanitá a její původ je převážně byzantský řecký s perskými prvky. Lidové tance jsou také převážně původní byzantské, nejznámější jsou tance Sirte (totožné s řeckým Syrtos, jehož původ je ještě starořecký), Zeybek (řecké Zembekiko), Kasap Havası (byzantského řeckého původu) či Çiftetelli (řecký Tsifteteli), což je orientální ženský tanec, zmíněný u mnoha starověkých národů. Tradiční hudební nástroje byly převzaty z byzantské doby a jejich původ můžeme vystopovat u původních starověkých národů. Jsou to strunné baglama, buzuki a kanonaki. Používají se i smyčcové kemençe a evropské housle. Z dechových nástrojů jsou to zurna a klarinet. Používá se i buben (tumberlek) a krusta. Převažují hlavně strunné nástroje, ostatní jsou jako doprovod, přestože se turecká hudba významně liší s ohledem na zeměpisné lokality. Známým zpěvákem tradiční hudby byla Neşet Ertaş a zpěvačka Candan Erçetin. Většina Turků je islámského vyznání, do 20. stol. bylo u mnoha národů Osmanské říše slovo „Turek“ fakticky synonymem pro muslima, proto neexistovali žádní křesťanští Turci. Dnes jsou křesťané v Turecku hlavně řecké a arménské národnosti.

Reference

editovat
  1. Milliyet. 55 milyon kişi 'etnik olarak' Türk. www.milliyet.com.tr. Dostupné online [cit. 2011-07-21]. 
  2. a b KONDA Research and Consultancy, Social Structure Survey 2006
  3. Library of Congress – Federal Research Division. Country Profile: Turkey [online]. [cit. 2010-02-06]. Dostupné online. 
  4. CIA. The World Factbook. www.cia.gov. Dostupné v archivu pořízeném dne 2017-07-02. 
  5. Archivovaná kopie [online]. [cit. 2011-07-30]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2011-07-22. 
  6. KÖTTER, I; VONTHEIN, R; GÜNAYDIN, I; MÜLLER, C; KANZ, L; ZIERHUT, M; STÜBIGER, N. Advances in Experimental Medicine and Biology, Volume 528. Redakce Zouboulis Christos (ed.). [s.l.]: Springer, 2003. ISBN 0306477572. Kapitola Behçet's Disease in Patients of German and Turkish Origin- A Comparative Study, s. 55. 
  7. HAVILAND, William A.; PRINS, Harald E. L.; WALRATH, Dana; MCBRIDE, Bunny. Anthropology: The Human Challenge. [s.l.]: Cengage Learning, 2010. ISBN 0495810843. S. 675. 
  8. PARK, Bill. Turkey's Policy Towards Northern Iraq: Problems and Perspectives. [s.l.]: Taylor & Francis, 2005. ISBN 0415382971. S. 36. 
  9. KIBAROĞLU, Mustafa; KIBAROĞLU, Ayșegül; HALMAN, Talât Sait. Global Security Watch Turkey: A Reference Handbook. [s.l.]: Greenwood Publishing Group, 2009. ISBN 0313345600. S. 165. 
  10. Suriyeli Türkler [online]. Aksiyon Dergisi [cit. 2009-01-06]. Dostupné v archivu pořízeném dne 20-04-2009. (turecky) 
  11. KARPAT, Kemal. Studies on Ottoman Social and Political History [online]. Greenwood Publishing Group, 2002. Dostupné online. 
  12. GULCAN, Nilgun. Population of Turkish Diaspora [online]. [cit. 2006-04-16]. Dostupné online. 
  13. Diplomatic Observer. HISTORY IS WRITTEN BY DIFFERENCES; DIFFERENCES MAKE HISTORY [online]. [cit. 2008-07-17]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2009-04-26. 
  14. Islam, Europe's Second Religion: The New Social, Cultural, and Political Landscape [online]. Greenwood Publishing Group, 2002. Dostupné online. 
  15. Todays ZAMAN. Ankara Continues to Criticize Genocide Bill [online]. [cit. 2008-12-18]. Dostupné online. 
  16. Federation of Turkish Associations UK. BRIEF HISTORY OF THE FEDERATION OF TURKISH ASSOCIATIONS IN UK [online]. [cit. 2008-12-19]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2009-12-09. 
  17. Encyclopedia of Cleveland History. Immigration and Ethnicity: Turks [online]. [cit. 2008-07-09]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2017-03-26. 
  18. TURKISH SOCIETY OF ROCHESTER, NEW YORK. About Turkish Society of Rochester [online]. [cit. 2008-12-19]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2008-10-19. 
  19. CBS StatLine. Netherlands population by origin and generation [online]. [cit. 2008-07-16]. Dostupné online. 
  20. Netherlands Info Services. Dutch Queen Tells Turkey "First Steps Taken" On EU Membership Road [online]. [cit. 2008-12-16]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2009-01-13. 
  21. Dutch News. Dutch Turks swindled, AFM to investigate [online]. [cit. 2008-12-16]. Dostupné online. 
  22. Nusfus Ayimi. The press statement of Prime Minister Ferdi Sabit Soyer on the tentative results of 2006 population and housing census (5 May 2006) [online]. [cit. 2008-07-09]. Dostupné online. 
  23. Association of Turkish Cypriots Abroad. ATCA news: National census held on 01/05/06 records a population of 264,172 [online]. [cit. 2008-07-09]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2008-05-13. 
  24. Großer Türkenanteil in Österreich. www.turkischegemeinde.at [online]. [cit. 06-01-2009]. Dostupné v archivu pořízeném dne 13-01-2009. 
  25. Guardian. Austria is not a racist country [online]. [cit. 2008-12-18]. Dostupné online. 
  26. King Baudouin Foundation. Belgian-Turks A Bridge or a Breach between Turkey and the European Union? [online]. [cit. 2008-12-26]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2008-06-26. 
  27. King Baudouin Foundation. Turkish communities and the EU [online]. [cit. 2008-12-26]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2009-02-25. 
  28. Sydney Morning Herald. Old foes, new friends [online]. [cit. 2008-12-26]. Dostupné online. 
  29. Turkish Embassy AU. Turkish National Day [online]. [cit. 2008-12-26]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2009-02-25. 
  30. European Free Aliance. The Ignored Minorites in Greece: WESTERN THRACE TURKS and MACEDONIANS [online]. [cit. 2008-12-18]. Dostupné online. 
  31. The Human Rights Watch. Turks Of Western Thrace [online]. [cit. 2008-07-09]. Dostupné online. 
  32. Greek - Turkish minorities. www.geocities.com [online]. [cit. 25-10-2009]. Dostupné v archivu pořízeném dne 25-10-2009. 
  33. Gerald Robbins. Fostering an Islamic Reformation Archivováno 21. 10. 2008 na Wayback Machine.. American Outlook, Spring 2002 issue.
  34. The Federal Authorities of the Swiss Confederation. Bilateral relations between Switzerland and Turkey [online]. [cit. 2008-12-16]. Dostupné online. 
  35. Centre For Russian Studies. 2002 Nationality report [online]. [cit. 2008-07-09]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2007-09-30. 
  36. Central Intelligence Agency. The World Factbook; Macedonia [online]. [cit. 2008-07-09]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2008-09-21. 
  37. ZAMAN. Erdoğan’s visit to Stockholm and Turkish-Swedish relations [online]. [cit. 2008-07-09]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2008-04-04. 
  38. MURAT, Sedat. Immigrant Turks and their socio-economic structure in European countries [online]. İktisadi ve İdari Bilimler Dergisi, 2000 [cit. 2008-07-09]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2009-02-25. 
  39. StatBank Denmark. Danmarks Statistik [online]. [cit. 2008-07-09]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2019-05-15. 
  40. TIME. Denmark's Closing Door [online]. [cit. 2008-12-16]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2009-01-25. 
  41. The Statistical Committee of the Republic Of Azerbaijan. Population by ethnic groups (based on population census) [online]. [cit. 2008-07-09]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2007-12-20. 
  42. Canada's National Statistical Agency. Statistics Canada [online]. [cit. 2008-07-09]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2009-06-25. 
  43. Turkish Canadian Relations. www.turkishembassy.com [online]. [cit. 06-01-2009]. Dostupné v archivu pořízeném dne 04-02-2010. 
  44. Central Intelligence Agency. The World Factbook; Romania [online]. [cit. 2008-07-09]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2008-09-21. 
  45. Joshua Project - Ethnic People Groups of Afghanistan
  46. 'The fifth most spoken language of the world' Turkish [online]. Mirora Translation & Consultancy Co. [cit. 2009-01-06]. Dostupné v archivu pořízeném dne 03-10-2008. 
  47. THE ALEVI OF ANATOLIA: TURKEY'S LARGEST MINORITY [online]. [cit. 2015-03-18]. Dostupné v archivu pořízeném dne 23-04-2012. 
  48. Shi'a [online]. [cit. 2015-03-18]. Dostupné online. 
  49. ReportDGResearchSocialValuesEN2.PDF
  50. 35,000 Moslems convert into Christianity each year in Turkey.. www.chowk.com [online]. [cit. 10-04-2016]. Dostupné v archivu pořízeném dne 19-03-2012. 
  51. TURKEY - Christians in eastern Turkey worried despite church opening [online]. [cit. 2015-03-18]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2017-06-20. 
  52. BBC News - When Muslims become Christians [online]. [cit. 2015-03-18]. Dostupné online. 
  53. Archivovaná kopie. www.cia.gov [online]. [cit. 2011-07-30]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2017-07-02. 

Související články

editovat

Externí odkazy

editovat