Wikipedie

Trikarbonyl (benzylidenaceton)železa

chemická sloučenina

Trikarbonyl (benzylidenaceton)železa (zkráceně (bda)Fe(CO)3) je organická sloučenina se vzorcem (C6H5CH=CHC(O)CH3)Fe(CO)3. Používá se jako přenašeč Fe(CO)3.[1]

Trikarbonyl (benzylidenaceton)železa
Strukturní vzorec
Strukturní vzorec
Model molekuly
Model molekuly
Obecné
Systematický názevtrikarbonyl (benzylidenaceton)železa
Sumární vzorecC13H10FeO4
Vzhledčervená pevná látka
Identifikace
Registrační číslo CAS38333-35-6
PubChem11403415
SMILES[Fe].[O+]#[C-].[O+]#[C-].[O+]#[C-].O=C(\C=C\c1ccccc1)C
InChIInChI=1S/C10H10O.3CO.Fe/c1-9(11)7-8-10-5-3-2-4-6-10;3*1-2;/h2-8H,1H3;;;;/b8-7+;;;;
Vlastnosti
Molární hmotnost286,06 g/mol
Teplota tání88 až 89 °C (361 až 362 K)
Rozpustnost ve voděmálo rozpustný
Není-li uvedeno jinak, jsou použity
jednotky SI a STP (25 °C, 100 kPa).
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Struktura

editovat

(bda)Fe(CO)3 je komplex η2-ketonu. V infračerveném spektru má (v cyklohexanovém roztoku) absorpční pásy 2065, 2005 a 1985 cm−1, tři pásy naznačují nízkou symetrii tohoto chirálního komplexu.

Příprava, reakce a podobné sloučeniny

editovat
 
Krystaly trikarbonylu (benzylidenaceton)železa

Trikarbonyl (benzylidenaceton)železa se připravuje reakcí nonakarbonylu diželeza (Fe2(CO)9) s benzylidenacetonem.[2]

(bda)Fe(CO)3 reaguje s Lewisovými zásadami za vzniku aduktů, aniž by došlo k oddělení benzylidenacetonu (bda).[3]

Jako zdroj Fe(CO)3 se také používá Fe2(CO)9 nebo Fe(CO)3(cyklookten)2, který je vysoce reaktivní, ovšem nestálý za vyšších teplot. Iminové deriváty cinnamaldehydu, například C6H5CH=CHC(H)=NC6H5, také vytvářejí s Fe(CO)3 reaktivní adukty, jež mohou být v některých oblastech vhodnější než (bda)Fe(CO)3.[4]

Odkazy

editovat

Reference

editovat

V tomto článku byl použit překlad textu z článku (Benzylideneacetone)iron tricarbonyl na anglické Wikipedii.

  1. ↑ Knölker, H.-J. "(η4-Benzylideneacetone)tricarbonyliron" in Encyclopedia of Reagents for Organic Synthesis (Ed: L. Paquette) 2004, J. Wiley & Sons, New York. DOI:10.1002/047084289X.
  2. ↑ A. J. P. Domingos; J. A. S. Howell; B. F. G. Johnson; J. Lewis. Reagents for the Synthesis of η-Diene Complexes of Tricarbonnyliron and Tricarbonylruthenium. Inorganic Syntheses. 1990, s. 52–55. DOI 10.1002/9780470132593.ch11. 
  3. ↑ J. A. S. Howell; J. C. Kola; D. T. Dixon; P. M. Burkinshaw; M. J. Dixon. The kinetics and mechanism of diene exchange in (η4-enone)Fe(CO)2L complexes (L = phosphine, phosphite). Journal of Organometallic Chemistry. 1984, s. 83–96. DOI 10.1016/0022-328X(84)80113-8. 
  4. ↑ Knölker, H.-J.; Braier, A.; Bröcher, D. J.; Cämmerer, S. Fröhner, W.; Gonser, P.; Hermann, H.; Herzberg, D.; Reddy, K. R.; Rohde, G. “Recent applications of tricarbonyliron-diene complexes to organic synthesis” Pure and Applied Chemistry 2001, Volume 73, pp. 1075–1086. DOI:10.1351/pac200173071075

Literatura

editovat
  • Alcock, N. W.; Richards, C. J.; Thomas, S. E. Preparation of Tricarbonyl(η4-vinylketene)iron(0) Complexes from Tricarbonyl(ε4-vinyl ketone)iron(0) Complexes and Their Subsequent Conversion to Tricarbonyl(ε4-vinylketenimine)iron(0) Complexes. Organometallics. 1991, s. 231–238. DOI 10.1021/om00047a054. 

Externí odkazy

editovat
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Trikarbonyl_(benzylidenaceton)železa&oldid=24275100“