Toros Roslin (arménsky: Թորոս Ռոսլին; asi 12101270) byl nejvýznamnějším iluminátorem arménských středověkých rukopisů.[1] Pokračoval v tradici zavedené svými předchůdci, ale obohatil ji o západoevropské vlivy. Obohatil arménskou rukopisnou malbu i o nová témata, jako je nevěřící Tomáš nebo průchod Rudým mořem. Navíc oživil žánr královských portrétů, přičemž v jeho rukopisech byly nalezeny první portréty králů z arménského exilového království v Kilíkii. Jeho styl se vyznačuje jemností barev, klasickým zpracováním postav a jejich oděvů, elegantními liniemi a inovativní ikonografií. Lidské postavy v jeho ilustracích jsou plné života a představují různé emocionální stavy. Roslinovy ilustrace často zabírají celou plochu rukopisné stránky.

Toros Roslin
Narození1210
Úmrtí1270 (ve věku 59–60 let)
NárodnostArméni
Povoláníiluminátor
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

O jeho životě se ví jen málo. Působil ve skriptoriu pevnosti Hromkla v Kilíkii (dnes zvané obvykle Rumkale), kam bylo v roce 1151 přeneseno sídlo patriarchy arménské apoštolské církve.[2] Mezi jeho patrony patřili katolikos Konstantin I., král Hethum I., jeho manželka Isabella, jejich děti a zejména princ Levon (král v letech 1269 až 1289). Pouze Arméni šlechtického původu měli ve středověku příjmení, příjmení Roslin se však mezi šlechtickými arménskými rodinami nevyskytuje a nezní ani arménsky, otázka jeho původu je tak nejasná.[3] Profesor Levon Čookaszjan, vedoucí katedry arménských dějin umění na Jerevanské státní univerzitě, tvrdí, že příjmení Roslin pochází od Henryho Sinclaira, barona z Roslinu, který doprovázel Godfreye z Bouillonu v roce 1096 při křížové výpravě do Jeruzaléma.[4] Tato hypotéza je založena na předpokladu, že jako většina prominentních křižáků té doby si Sinclair vzal Arménku. Přibližná data Roslinova narození a úmrtí lze určit pomocí dat jeho rukopisů. Roslinovo jméno není vidět na žádném rukopisu datovaném po roce 1286 a s největší pravděpodobností zemřel v 70. letech 13. století. V kolofonu evangelia z roku 1260 Roslin zmiňuje, že má syna, což naznačuje, že byl pravděpodobně knězem, protože mnich by neměl děti, zatímco laik by v arménském prostředí pravděpodobně nebyl iluminátorem posvátných rukopisů. Žádný z Roslinových současníků ani jeho žáků se o něm ve svém díle nezmiňuje a jeho jméno je v písemných pramenech zmíněno znovu až v 17. stoletím.

Dochovalo se sedm rukopisů, které nesou jeho podpis, vznikly v letech 1256 až 1268. Čtyři jsou ve vlastnictví Arménského patriarchátu jeruzalémského se sídlem v katedrále svatého Jakuba. Jeden rukopis je v držení Walters Art Museum v Baltimoru.[5] Byl vytvořen pro kněze Torose, synovce katolikose Konstantina I. Je nejbohatěji zdobeným rukopisem mezi všemi podepsanými. Rukopis byl od 17. století uchováván v Sivasu, kde zůstal až do deportace Arménů v roce 1919. O deset let později jej v Paříži koupil americký železniční magnát Henry Walters, jehož zájem o arménské umění rozdmýchaly tragické události předchozího desetiletí. Jeho manželka Sadie Waltersová pak darovala rukopis Walters Art Museu v roce 1935. Dvě evangelia, Zejtunské (1256) a Malatské (1268), se nacházejí v Maštocově ústavu starých rukopisů v Jerevanu zvaném Matenadaran. Roslinovi je někdy připisováno také několik nepodepsaných rukopisů ze 13. století.

3,4 metru vysoká čedičová socha Torose Roslina byla vztyčena v roce 1967 před vchodem do Matenadaranu. Je dílem Marka Grigorjana a Aršama Šahinjana. V libanonském Bejrútu byla v roce 1981 založena Akademie výtvarných umění nesoucí Roslinovo jméno.

Galerie

editovat

Reference

editovat

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Toros Roslin na anglické Wikipedii.

  1. CHOOKASZIAN, Levon. The Book Illumination of the Cilician Armenian Kingdom and the Artistic Legacy of Toros Roslin (13th century) between Byzantine and Crusader Art. Erforschen - Erkennen - Weitergeben. 2021-01-01. Dostupné online [cit. 2023-08-14]. 
  2. Toros Roslin. Visuotinę lietuvių enciklopediją [online]. [cit. 2023-08-14]. Dostupné online. (litevsky) 
  3. Toros Roslin. Rodon.cz [online]. [cit. 2023-08-14]. Dostupné online. 
  4. Toros Roslin. web.archive.org [online]. 2006-08-24 [cit. 2023-08-14]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2006-08-24. 
  5. T'oros Roslin Gospels | The Walters Art Museum. Online Collection of the Walters Art Museum [online]. [cit. 2023-08-14]. Dostupné online. (anglicky) 

Externí odkazy

editovat