Tomáš Arcijáhen
Tomáš Arcijáhen (chorvatsky Toma Arhiđakon Splitski, latinsky Thomas Archidiaconus Spalatensis; kolem roku 1200, Split – 8. května 1268 tamtéž) byl dalmatský duchovní, historik a kronikář činný ve Splitu.
| Tomáš Arcijáhen | |
|---|---|
| Osobní údaje | |
| Datum narození | 1200 |
| Místo narození | Split |
| Datum úmrtí | 8. května 1268 (ve věku 67–68 let) |
| Místo úmrtí | Split |
| Povolání | historik, arcijáhen, kronikář a notář |
| Alma mater | Boloňská univerzita |
| Významné dílo | Historia Salonitana |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Byl autorem významného historického díla Historia Salonitana.
Životopis
editovatTradiční historiografie uvádí, že se narodil v patricijské rodině římského původu ve Splitu v provincii Dalmácie. Existuje však také teorie, která naznačuje, že Tomáš mohl být původem Chorvat, a že nesnášenlivost vůči Chorvatům představovaná v jeho díle je ve skutečnosti výsledkem staletí nepřátelství vesnice a města. [1]
Vzdělával se v rodném Splitu a v Bologni,[2] kde studoval teologii a práva mj. u Francesca Accorsa. Poté se vrátil opět do rodného Splitu, kde vykonával různé městské povinnosti a požíval velké vážnosti a nezávislosti. Podle dochovaných dokumentů byl Tomáš od roku 1227 městským notářem a následující rok se stal kanovníkem. V roce 1230 byl zvolen arcijáhnem splitské metropolitní církve.[3] [4]
Krátce po svém zvolení arcijáhnem se dostal do konfliktu se splitským arcibiskupem Guncelem, který byl ukončen v roce 1234 prostřednictvím kardinála Oty v Perugii. [5]
Byl zastáncem městské správy organizované podle vzoru italských obcí, proto v roce 1239 odešel do Itálie a svým nástupcem v úřadu starosty Splitu zvolil Gargana de Arscindis. [6] Za jeho správy byly položeny základy městské statutu.
V roce 1242 ho duchovenstvo ve Splitu zvolilo novým arcibiskupem, ale laici volbu nepřijali, a rozhodnutí tak bylo zrušeno a král Béla IV. jmenoval novým arcibiskupem svého kandidáta, čazmanského probošta Hugrina (Ugrina). [7] [8]
Jako typický představitel středověkého municipalismu usiloval Tomáš o zachování autonomního postavení Splitu, aby nepodléhal chorvatskému králi, chorvatským feudálům nebo Benátčanům. Tvrdil také, že církev by měla zůstat nezávislá na světské autoritě, a že laikům by nemělo být dovoleno ovlivňovat volbu biskupů v dalmatských městech.
Tomáš byl pohřben v klášterním kostele sv. Františka na nábřeží ve Splitu. Podle názoru K. Segviće z 20. let 20. století byla hrobka vytvořena „teprve nedávno“. [9] Přesto se zachoval epitaf, který podle překladu Mirjany Matijevićové-Sokolové zní: Kriste, tento Tomáš Arcijáhen učí nauce, kterou následoval, a učil (a další) pravidla: pohrdat světem, vyhýbat se hříchu, krotit tělo, litovat luxusu života, vyhýbejte se svůdným požitkům! Split byl jeho začátek, a také místo, kde se loučil se životem. Když smrt zdědila život, moje sláva pominula. Tady mě sežral červ, a tak tělo, které zmizí, prožívá skutečnou smrt, ale také duši toho, kdo se jí vzdá. Rok Páně 1268 osmého dne měsíce května. [10]
Historia Salonitana
editovatArcijáhen Tomáš napsal v roce 1266 latinský traktát „Historia Salonitana“ (Dějiny salonské círke), která obsahuje velmi cenné informace o raný dějinách Chorvatska. Ve svém díle popsal v chronologickém pořadí život a činnost solinských arcibiskupů - Rozdělit od římských dob svého času, takže mnoho výletů o minulosti města Split a středověkého Chorvatsku, a proto představuje cenný historický zdroj informací o období raných chorvatských panovníků, zejména za Petra Krešimíra IV. a Dmitrije Zvonimíra, o době tatarské invaze (1241–1242) či o konfliktech mezi městy Split a Trogir, jakož i o politických sporech ve městě samotném.
Jeho práce byla později 16. století doplněna a přepracována, čímž vznikl rukopis známý v historiografii jako Historia Salonitana maior, [2] který také obsahuje přepis Pacta conventa.
Edice
editovatModerní kritické vydání s překladem a komentářem:
- Toma Arhiđakon, Historia Salonitana: povijest salonitanskih i splitskih prosvećenika; předmluva, latinský text, kritický aparát a překlad do chorvatštiny Olga Perić; historický komentář Mirjana Matijević-Sokol; studium arcijáhna Tomáše a jeho díla Radoslava Katičiće; Split: Književni krug, 2003; ISBN 953-163-189-1.
Reference
editovatV tomto článku byl použit překlad textu z článku Toma Arhiđakon na chorvatské Wikipedii.
- ↑ Matijević Sokol, Mirjana, str. 34.
- ↑ a b Opća i nacionalna enciklopedija u 20 svezaka, str. 13.
- ↑ Opća enciklopedija, str. 245.
- ↑ Matijević Sokol, Mirjana, str. 37.
- ↑ Matijević Sokol, Mirjana, str. 38.
- ↑ Matijević Sokol, Mirjana, str. 39.
- ↑ Novak, Grga, str. 137.
- ↑ Matijević Sokol, Mirjana, str. 41.
- ↑ Šegvić, Kerubin, str. 120.
- ↑ Matijević Sokol, Mirjana, str. 34-35.
Literatura
editovat- Šegvić, Kerubin, Toma Arhiđakon državnik i pisac 1200.-1268. njegov život i djelo, Zagreb: Matica Hrvatska, 1927.
- Matijević Sokol, Mirjana, Toma Arhiđakon i njegovo djelo, Jastrebarsko, 2002. ISBN 953-191-186-X
- Novak, Grga, Povijest Splita, knjiga prva, Split, 2005. ISBN 953-97861-7-7
- Opća enciklopedija, sv. VIII, JLZ, Zagreb, 1982.
- Opća i nacionalna enciklopedija u 20 svezaka, sv. XX, Zagreb, 2007. ISBN 978-953-7224-20-2
- Marin Buovac: Prikaz i značaj knjige u svijetu filatelije, Artos : časopis za znanost, umjetnost i kulturu, br. 5 - 2017
