Wikipedie

Tisá

obec v okrese Ústí nad Labem v Ústeckém kraji
(přesměrováno z Tisá (okres Ústí nad Labem))

Tisá (německy Tissa) je obec v okrese Ústí nad Labem v Ústeckém kraji. Nachází se na rozhraní Krušných hor a Děčínské vrchoviny v blízkosti česko-německé státní hranice, asi šest kilometrů západně od Děčína a třináct kilometrů severně od krajského města Ústí nad Labem. Žije v ní přibližně 1 000[1] obyvatel.

Tisá
Tisá – pohled z Tiských stěn
Tisá – pohled z Tiských stěn
Znak obce TisáVlajka obce Tisá
znakvlajka
Lokalita
Statusobec
Pověřená obecLibouchec
Obec s rozšířenou působnostíÚstí nad Labem
(správní obvod)
OkresÚstí nad Labem
KrajÚstecký
Historická zeměČechy
StátČeskoČesko Česko
Zeměpisné souřadnice50°47′4″ s. š., 14°1′53″ v. d.
Základní informace
Počet obyvatel1 005 (2024)[1]
Rozloha11,86 km²[2]
Nadmořská výška548 m n. m.
PSČ403 36
Počet domů283 (2021)[3]
Počet částí obce1
Počet k. ú.2
Počet ZSJ4
Kontakt
Adresa obecního úřaduTisá 205
403 36 Tisá
podatelna@tisa.cz
StarostaJiří Turek
Oficiální web: www.tisa.cz
Tisá na mapě
Tisá
Tisá
Další údaje
Kód obce568309
Kód části obce167118
Geodata (OSM)OSM, WMF
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Jak číst infobox Zdroje k infoboxu a českým sídlům.
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Název

editovat
 
Pohled na Velké stěny přes rybník Kačák

Název vesnice je odvozen pomocí přípony -a(ja) ze slova tis. V historických pramenech se jméno objevuje ve tvarech: Tiesza (1653), Tisa (1654), Tißa (1787) nebo Tyssa (1833).[4]

Historie

editovat

První písemná zmínka o vesnici pochází z roku 1653.[5]

Předchůdcem Tisé byla ves Šenštein (Schönstein) s tvrzí, která se nacházela na východním úbočí vrchu Tisá. Byla založena Vartenberky během jejich vlastnictví děčínského panství. Za vlastnictví panství rytíři z Bünau zde Günter z Bünau po roce 1554 vystavěl nový dvůr a zámek. Za třicetileté války byl zámek s dvorem a vsí v roce 1631 vypálen a nebyl již obnoven. Novým střediskem osídlení se pak stala osada Tisá.[6]

Od roku 1783 zde vzniklo postupně dvanáct větších a patnáct menších manufaktur na výrobu kovových knoflíků. K nejznámějším patřily výrobky firmy Tyssa.[7] Na začátku 20. století si zde výrobou knoflíků vydělávalo nebo přivydělávalo kolem 3000 lidi[7].

Přírodní poměry

editovat

Geologická stavba, reliéf a půdy

editovat

Podloží pod většinou zástavby a směrem ke státním hranicím tvoří druhohorní horniny. Na zbytku území jde o ortoruly, granulity a velice pokročilé migmatity.

Z geomorfologického hlediska je Tisá součástí Krušnohorské subprovincie, konkrétně Děčínské vrchoviny a jejího podcelku Děčínské stěny, v jejichž rámci spadá pod geomorfologický okrsek Sněžnická hornatina.[8] Jižní část vesnice a jihozápadní cíp správního území se nachází v Krušných horách, v podcelku Loučenská hornatina a okrsku Nakléřovská hornatina.[9]

Podle taxonomického klasifikačního systému půd (TKSP) se v Tisé vyskytují kambizemě, podzoly a gleje. V jižní části území se jedná o půdní typ kambizem dystrická, na severu o podzol arenický, zatímco v údolích potoků lze nalézt gleje.[10]

Podnebí a vodstvo

editovat

Tisá se dle Quittovy klimatické klasifikace řadí do chladné oblasti CH7 (malý cíp na jihovýchodě náleží do mírně teplé oblasti MT2).[11] Pro oblast CH7 jsou typická krátká, mírně chladná a vlhká léta. Jara a podzimy jsou dlouhé s velkým podílem srážek, a dlouhé jsou i zimy, během nichž je po značnou část zem pokryta sněhovou pokrývkou.[12]

Oblast Tisé spadá hydrologicky do povodí řeky Labe. Konkrétně náleží do dílčího povodí Ohře, Dolního Labe a ostatních přítoků Labe, v jehož rámci je součástí povodí vodních útvarů „Petrovická potok/Bahra od pramene po státní hranici“ a „Jílovský potok od pramene po ústí do Labe“. Tisou protéká stejnojmenný potok. Část obce zasahuje do chráněné oblasti přirozené akumulace vod (CHOPAV) Česká křída.

Flora a fauna

editovat

Dle biogeografického členění ČR náleží oblast Tisé do hercynské podprovincie, respektive do jejího Děčínského bioregionu. Z botanického hlediska je součástí fytogeografického obvodu mezofytika, kde leží na pomezí Děčínského Sněžníku (46a) a Krušnohorského podhůří vlastního (25a).[13] Potenciální přirozenou vegetaci tvoří bikové bučiny (Luzelo Fagetum).

Ochrana životního prostředí

editovat

Na území obce zasahují celkem tři zvláště chráněná území. Z velkoplošných se jedná o chráněnou krajinnou oblast Labské pískovce. Maloplošné reprezentuje přírodní památka Tiské stěny a přírodní rezervace Rájecká rašeliniště. Z dalších chráněných území se jedná o pět lokalit v rámci soustavy Natura 2000. Konkrétně jde o tři evropsky významné lokality, a to Libouchecké bučiny, Olšový potok a Východní Krušnohoří, a dvě ptačí oblasti v podobě Labských pískovců a Východních Krušných hor. V Rájci kromě toho rostou památné stromy lípy malolisté (Tilia cordata).

V rámci územního systému ekologické stability se na území obce nachází regionální biocentrum, jímž jsou Tiské stěny.

Obyvatelstvo

editovat

Při sčítání lidu v roce 1921 ve vsi žilo 1 856 obyvatel (z toho 804 mužů), z nichž bylo dvanáct Čechoslováků, 1 818 Němců, jeden příslušník jiné národnosti a 25 cizinců. Většina obyvatel (1 799 lidí) byla římskými katolíky, ale dále ve vsi žilo 26 evangelíků, sedm členů církve československé, jeden žid, jeden člen dalších nezjišťovaných církví a 22 lidí bez vyznání.[14] Podle sčítání lidu z roku 1930 měla vesnice 1 867 obyvatel: 25 Čechoslováků, 1 802 Němců, tři příslušníky jiné národnosti a 37 cizinců. Stále převažovali římští katolíci (1 492 osob), počet lidí bez vyznání vzrostl na 317 a kromě nich v Tisé žilo 42 evangelíků, jeden člen církve československé, dva židé a třináct příslušníků nezjišťovaných církví.[15]

Počátkem roku 2013 žilo v obci celkem 918 obyvatel, z toho 473 mužů a 445 žen, jejichž průměrný věk činil 39 let.[16] Podle sčítání sčítání lidu, domů a bytů z roku 2011, kdy v obci žilo 859 lidí, tvořili největší věkovou skupinu (17 %) obyvatelé ve věku od 30 do 39 let. Děti do 14 let věku představovaly 18,2 % obyvatel, zatímco senioři nad 70 let úhrnem 9,3 %. Z celkem 703 občanů obce starších 15 let je vzdělanostně nejpočetnější skupinou (32,4 %) nejvyšší ukončené vzdělání úplné střední bez maturity. Podíl vysokoškoláků dosahoval 11,9 % a bez vzdělání bylo naopak 0,3 % obyvatel.[17]

 
Budova obecního úřadu

Z cenzu dále vyplývá, že ve městě žilo 416 ekonomicky aktivních občanů (48,4 %). Dohromady 88,2 % z nich se řadilo mezi zaměstnané, z nichž 72,2 % patřilo mezi zaměstnance, 7,4 % k zaměstnavatelům a zbytek pracoval na vlastní účet. Oproti tomu celých 45,6 % občanů nebylo ekonomicky aktivní (to jsou například nepracující důchodci či žáci, studenti nebo učni) a zbytek svou ekonomickou aktivitu uvést nechtěl.[17]

Během sčítání lidu se 68,2 % obyvatel obce přihlásilo k české národnosti. Zbývající zastoupené národnosti byly německá (0,6 %), polská (0,3 %), slovenská (0,2 %) a moravská (0,1 %). Celých 29,7 % obyvatel obce však svou národnost neuvedlo.[17]

Vývoj počtu obyvatel a domů (podle sčítání lidu)[18][19]
Rok 1869 1880 1890 1900 1910 1921 1930 1950 1961 1970 1980 1991 2001 2011 2021
Počet obyvatel 2 259 2 759 2 875 2 917 3 078 2 465 2 427 1 083 1 076 885 783 600 674 674 988
Počet domů 378 438 471 469 496 506 526 487 250 220 172 164 158 241 283

Náboženský život

editovat

Obec je sídlem římskokatolické farnosti, která spadá pod ústecký vikariát litoměřické diecéze.[20][21] Na území farnosti se nachází kostel svaté Anny, kde se konají pravidelné bohoslužby vždy první neděli v měsíci.[22]

 
Místní pošta

Při censu prováděném v roce 2011 se 9,5 % obyvatel Tisé označilo za věřící, z toho 4,3 % se hlásilo k církvi či náboženské obci. Nejvíce obyvatel (2,8 %) se označilo za následovníky římskokatolické církve, okrajově též bylo zastoupeno Pravoslaví, Českobratrská církev evangelická a Církev československá husitská. Plných 48 % uvedlo, že je bez náboženské víry, a 42,4 % lidí odmítlo na otázku své náboženské víry odpovědět.[17]

Členění obce

editovat

Tisá se nečlení na části, ale skládá se ze dvou katastrálních území: Tisé a Ostrova u Tisé. Základními sídelními jednotkami jsou:

Infrastruktura

editovat

Tisá je vybavena veřejným osvětlením, vodovodem a kanalizací. Chybí plynofikace.[23] V obci je stanice Horské služby (fungující pouze v létě).

Pamětihodnosti

editovat
 
Opravený pomník padlým stojící u hřbitova na vrcholu monumentálního schodiště[24]
Související informace naleznete také v článku Seznam kulturních památek v Tisé.

V Tisé se nachází velké množství přírodních a kulturně-historických památek. Místní kulturně-historické památky reprezentuje dvanáct kulturních památek. Pět z nich je v části Ostrov, čtyři v Rájci a tři ve vlastní Tisé. Patří mezi ně mimo jiné:

Osobnosti

editovat

Odkazy

editovat

Reference

editovat
  1. ↑ a b Český statistický úřad: Počet obyvatel v obcích – k 1. 1. 2024. Praha: Český statistický úřad. 17. května 2024. Dostupné online. [cit. 2024-05-19].
  2. ↑ Český statistický úřad: Malý lexikon obcí České republiky – 2017. Český statistický úřad. 15. prosince 2017. Dostupné online. [cit. 2018-08-28].
  3. ↑ Český statistický úřad: Výsledky sčítání 2021 – otevřená data. Dostupné online. [cit. 2022-04-18].
  4. ↑ PROFOUS, Antonín; SVOBODA, Jan. Místní jména v Čechách. Jejich vznik, původní význam a změny. Svazek IV. S–Ž. Praha: Nakladatelství Československé akademie věd, 1957. 868 s. Heslo Tisá, s. 336–337. 
  5. ↑ Historický lexikon obcí České republiky 1869–2005 (I. díl). Praha: Český statistický úřad, 2006. 760 s. Dostupné online. ISBN 80-250-1310-3. Kapitola Okres Ústí nad Labem, s. 418–419.  Archivováno 15. 12. 2021 na Wayback Machine.
  6. ↑ http://www.tisa.cz/historie-obce/d-107989/p1=3622
  7. ↑ a b KNORR, Ivan. Obec pod bludištěm. Země světa. 2022-05-03, roč. 21, čís. 5, s. 32–37. Dostupné online. 
  8. ↑ DEMEK, Jaromír, a kol. Zeměpisný lexikon ČSR. Hory a nížiny. Brno: Academia, 1987. 584 s. S. 71. 
  9. ↑ Přírodní poměry. Geomorfologie, klimatické oblasti [online]. Agentura ochrany přírody a krajiny ČR [cit. 2024-07-15]. Dostupné online. 
  10. ↑ Klasifikace půdních typů podle TKSP [online]. Národní geoportál INSPIRE [cit. 2014-01-18]. Dostupné online. 
  11. ↑ Komplexní geografický výzkum krajiny III. na mapách a fotografiích severozápadních Čech. s. 68
  12. ↑ QUITT, Evžen. Klimatické oblasti Československa. Brno: Geografický ústav ČSAV, 1977. 73 s. 
  13. ↑ HEJNÝ, Slavomil; SLAVÍK, Bohumil. Květena České republiky 1. Praha: Academia, 1997. 558 s. ISBN 80-200-0643-5. 
  14. ↑ Statistický lexikon obcí v Republice Československé. 2. vyd. Svazek I. Čechy. Praha: Státní úřad statistický, 1924. 596 s. S. 181. 
  15. ↑ Statistický lexikon obcí v Republice Československé. Svazek I. Země česká. Praha: Státní úřad statistický, 1934. 614 s. S. 46. 
  16. ↑ Počet obyvatel v obcích České republiky k 1. 1. 2013. Praha: Český statistický úřad, 2013. 104 s. Dostupné online. Kapitola Okres Ústí nad Labem, s. 55.  Archivováno 12. 10. 2013 na Wayback Machine.
  17. ↑ a b c d Petrovice – obec/město (okr. Ústí nad Labem) [online]. Český statistický úřad, 2011-03-26 [cit. 2014-01-26]. Dostupné online. 
  18. ↑ Historický lexikon obcí České republiky 1869–2011 [online]. Praha: Český statistický úřad, rev. 2015-12-21 [cit. 2024-07-25]. Dostupné online. 
  19. ↑ Výsledky sčítání 2021 – otevřená data [online]. [cit. 2024-07-25]. Dostupné online. 
  20. ↑ MACEK, Jaroslav. Katalog litoměřické diecéze AD 1997. Litoměřice: Biskupství litoměřické, 1997. 430 s. Kapitola Přehled jednotlivých farností diecéze, s. 35–36. 
  21. ↑ Lexikon obcí severních a severozápadních Čech [online]. Státní oblastní archiv v Litoměřicích [cit. 2014-01-12]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2011-02-23. 
  22. ↑ Katalog biskupství litoměřického, Kostel sv. Anny, Tisá [online]. Litoměřice: Biskupství litoměřické [cit. 2013-02-23]. Dostupné online. 
  23. ↑ Vybavenost obci – kanalizace, plynofikace [online]. Národní geoportál INSPIRE [cit. 2014-01-18]. Dostupné online. 
  24. ↑ Ivo Šťastný, Ing. František Jedlička, Milan Lašťovka. Pomník Obětem 1. světové války [online]. Spolek pro vojenská pietní místa [cit. 2021-03-25]. Dostupné online. 

Externí odkazy

editovat
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Tisá&oldid=24272811“