Wikipedie

Thomas Stearns Eliot

anglický básník, nositel Nobelovy ceny

Thomas Stearns Eliot (26. září 1888, St. Louis, Missouri, USA – 4. ledna 1965, Londýn) byl anglický básník, esejista a dramatik amerického původu[2], nositel Nobelovy ceny za literaturu za rok 1948[3].

Thomas Stearns Eliot
Thomas Stearns Eliot (1934)
Thomas Stearns Eliot (1934)
Rodné jménoThomas Stearns Eliot
Narození26. září 1888
St. Louis
Úmrtí4. ledna 1965 (ve věku 76 let)
Kensington
Příčina úmrtíemfyzém
Místo pohřbeníChurch of Saint Michael
Povolánídramatik, básník, esejista, literární kritik, sociální kritik, povídkář, vysokoškolský učitel, scenárista, textař a autor dětské literatury
Alma materPařížská univerzita
Milton Academy
Harvardova kolej
Mertonova kolej
Harvardova univerzita
Eliot House
Žánrpoezie a literární kritika
Významná dílaPustá země
Čtyři kvartety
OceněníŘád za zásluhy v oblasti umění a věd (1948)
Nobelova cena za literaturu (1948)
doctor honoris causa from the University of Paris (1951)
čestný doktor Renneské univerzity (1952)
Emerson-Thoreau Medal (1959)
… více na Wikidatech
Manžel(ka)Vivienne Haigh-Wood Eliotová (1915–1947)
Valerie Eliotová (1957–1965)
RodičeHenry Ware Eliot[1] a Charlotte Champe Stearns[1]
PříbuzníHenry Ware Eliot[1], Ada Eliot[1], Marian Cushing Eliot[1], Margaret Dawes Eliot[1], Theodora Sterling Eliot[1] a Charlotte Eliot[1] (sourozenci)
VlivyDante Alighieri
Kyriakos Charalambides
John Donne
Alfred Tennyson
James Frazer
… více na Wikidatech
PodpisPodpis
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Logo Wikimedia Commons galerie na Commons
Logo Wikicitátů citáty na Wikicitátech
Seznam děl: SKČR | Knihovny.cz
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Život

editovat

Thomas Stearns Eliot se narodil roku 1888 v americkém městě St. Louis ve státě Missouri[4] ve starobylé novoanglické rodině[5]. Jeho rodiče byli Henry Ware Eliot a Charlotte Champe Stearns[6][7]. Nejprve navštěvoval Smithovovu akademii ve svém rodném městě a později Miltonovu akademii v Massachusetts[8]. V roce 1906 začal studovat na Harvardově univerzitě, kde roku 1909 promoval jako bakalář svobodných umění. Poté strávil rok ve Francii (1910-1911)[9] a navštěvoval zde přednášky Henriho Bergsona na pařížské Sorbonně. Ve studiích pak pokračoval na několika německých univerzitách a také v Oxfordu a zajímal se především o řeckou a o indickou mystickou filozofii.

Roku 1916 se Eliot definitivně usadil v Anglii. Krátce zde učil na střední škole, roku 1917 se stal redaktorem časopisu The Egoist a současně pracoval v zahraničním oddělelní Lloydovy banky (do roku 1925). Roku 1922 založil čtvrtletník The Criterion, v jehož prvním čísle otiskl svou slavnou báseň Pustá země (česky též jako Pustina nebo Zpustlá země).

Roku 1927 se Eliot stal ředitelem nakladatelství Faber and Faber[10], v němž postupně uveřejňoval díla moderních britských básníků. Téhož roku získal britské státní občanství a vstoupil do anglikánské církve.

Eliotova raná básnická tvorba se zrodila ze složitého střetávání tradicionalismu a evropské a angloamerické avantgardy, především symbolismu a imagismu. Eliot totiž programově navazoval na anglické básníky 17. století (např. na Johna Donna) a s jazykem pracoval způsobem, který jako by navazoval na francouzské básníky konce 19. století, zejména na Julese Laforguea. Po roce 1912 se Eliot začal od symbolismu vzdalovat a pod vlivem Ezry Pounda se přiblížil k imagismu, zejména k jejich teorii i praxi přesných, vycizelovaných obrazů, které byly průsečíkem intelektu, imaginace a senzibility. Na rozdíl od imagistů však Eliot vždy zdůrazňoval společenskou funkci poezie, kterou spatřoval v udržování básnického jazyka jako prostředku společenské komunikace a přesného nástroje myšlení a cítění. Jeho básnická tvorba 20. a 30. let 20. století tak reflektuje duchovní krizi moderní západní civilizace. Pojetím reality a duchovního života v monologu či kaleidoskopickém kubistickém střídání různých hlasů je řazen jednak k modernistům, jednak ke ztracené generaci. Ve svých pozdních pracích pak Eliot rozvíjel svou poetiku směrem k velmi zvláštnímu mixu realismu a metafyzična a rovněž se přikláněl k hodnotám křesťanství a anglosaské kulturní tradice.

 
Obraz T. S. Eliota od Simona Filedhouseho

Eliot je rovněž autorem několika básnických dramat, která jsou určena širšímu a mnohdy neliterárnímu publiku, a proto se vyznačují větší sdělností. O organickém spojení jeho básnické tvorby s kritickou činností svědčí to, že vydal za svého života na pět set esejů, týkajících se nejrůznějších stránek uměleckého i politického života.

Formálními inovacemi a intelektuální silou svého díla se Eliot stal jedním z vrcholných a současně nejvlivnějších tvůrců anglofonní i světové poezie 20. století. Jeho poezie je poměrně komplikovaná, není jednoduchá na čtení a vyžaduje značnou pozornost. Roku 1948 byla Eliotovi udělena Nobelova cena za literaturu „za jeho pozoruhodný, průkopnický příspěvek obohacující současnou poezii“ (citace z odůvodnění Švédské akademie).

Thomas Stearns Eliot zemřel roku 1965 v Londýně[11]. Byl pohřben ve vesnici East Coker.

Dílo

editovat

Poezie

editovat
  • The Love Song of J. Alfred Prufrock (1911, tiskem 1915, Píseň lásky J. Alfreda Prufrocka), dramatický monolog,
  • The Hippopotamus (1917, Hroch), báseň napsaná v rýmovaných čtyřveršových slokách v jambickém tetrametru po vzoru Théophila Gautiera. Tuto básnickou formu pokládal Eliot za protiklad volného verše, jenž se stával avantgardní módou a ze kterého se vytrácely jeho původní kvality.
  • The Waste Land (1922, Pustá země), nejznámější Eliotova básnická skladba , složitá výpověď o době mezi válkami a autorova reakce na první světovou válku.
  • The Hollow Men (1925, Dutí lidé), báseň, symbolický motiv prázdnoty,
  • Journey of the Magi (1927, Cesta mágů), báseň rozvádějící téma cesty mágů a jejich setkání s narozeným Kristem,
  • Ash Wednesday (1930, Popeleční středa), první Eliotova křesťanská báseň, jejíž poetika vychází z Danta,
  • Four Quartets (1944, Čtyři kvartety), básnická meditace o bytí v čase, jejímž tematickým materiálem je héraklitovský svět čtyř základních živlů (vzduch, země, voda a oheň), Celým dílem prostupuje motiv nezachytitelnosti přítomného okamžiku, který je i není a nemá začátek ani konec.

Básnická dramata

editovat
 
Kokteilový večírek, obálka z roku 1950

Nejvýznamnější eseje

editovat
  • Tradition and Individual Talent (1919, Tradice a individuální talent), esej, která připravila půdu pro přijetí děl básnického modernismu.
  • The Sacred Wood (1920, Posvátný háj),
  • The Use of Poetry and the Use of Criticism (1933, Funkce poezie a funkce kritiky),
  • Notes Towards a Definitioon of Culture (1948, Poznámky k definici kultury),
  • The Frontiers of Crtiticism (1956, Hranice kritiky),
  • To Critize the Critic (1965, Jak kritizovat kritiku),
  • On Poetry and Poets (1957, O básnictví a básnících),

Česká vydání

editovat

Odkazy

editovat

Reference

editovat
  1. ↑ a b c d e f g h Kindred Britain.
  2. ↑ Allen Tate, Helen Gardner, Hugh Alistair Davies, T.S. Eliot Anglo-American poet - Encyclopaedia Britannica.
  3. ↑ T. S. Eliot Biography
  4. ↑ Poet T. S. Eliot.
  5. ↑ T.S. Eliot - Biographical.
  6. ↑ Ronald Bush, T. S. Eliot's Life and Career.. www.english.illinois.edu [online]. [cit. 2018-06-17]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2014-06-27. 
  7. ↑ T.S. Eliot (1888-1965).. shsmo.org [online]. [cit. 2018-06-17]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2018-06-17. 
  8. ↑ T. S. Eliot Biography
  9. ↑ The Life.
  10. ↑ T. S. Eliot Biography.
  11. ↑ TS Eliot 1888-1965, Biography.
  12. ↑ SVOBODA, Ludvík. Encyklopedie antiky. Praha: Academia, 1973. 714 s. Kapitola Alkéstis, s. 48. 

Externí odkazy

editovat
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Thomas_Stearns_Eliot&oldid=24320090“