Théraváda

jeden ze tří hlavních směrů buddhismu
(přesměrováno z Theraváda)

Théraváda (v sanskrtu sthaviravāda, doslovný význam „učení starších“), běžně théravádový buddhismus, také tzv. jižní buddhismus, je jeden ze tří hlavních směrů buddhismu (vedle mahájányvadžrajány). Jedná se o nejpůvodnější živou formu buddhismu, která je praktikována hlavně v Thajsku, Laosu, Kambodži, Barmě a na Srí Lance. Učení théravádínů vychází takřka výlučně z pálijského kánonu Tipitaky a sami théravádínové se snaží jeho původnost zachovávat. Původní učení je dochováno ve formě sutt (súter) v pálijštině, které jsou neměnné, a k nim doplňujících komentářů a podkomentářů.

Théravádoví mniši před sochou Buddhy Gótamy v Thajsku
Kolo dhammy (dhammačakka), symbol buddhismu (thajská verze)

Théraváda vznikla jako jedna z 18 až 20 škol již v raném období buddhismu. Stoupenci théravády jsou s to vystopovat linii svého učení až k prvnímu buddhistickému koncilu, který se konal ihned po smrti Buddhy Gótamy.

Hínajána a vztah k ostatním směrům buddhismu

editovat
Hlavní článek: Hínajána

Theraváda je často stoupenci mahájány a vadžrajány nesprávně označována jako hínajána, tj. „malý vůz“, jelikož přibližně od 1. století n. l. tímto názvem byly označovány všechny starší školy indického buddhismu, které odmítaly přijmout nově vznikající směr „velkého vozu“ – mahájány. Jak z hlediska nauky, tak i z historického hlediska je řazení théravády mezi hínajánové školy značně sporné a sami théravádínové toto označení nepoužívají. V ideologii mahájánových škol jsou starší směry buddhismu zkresleně líčeny jako malý vůz (nebo plavidlo) proto, že na cestě k osvícení mají být schopny uvézt nižší počet bytostí než „velký vůz“, tedy mahájána.

Demografie

editovat
 
Mapa buddhistických škol, Theraváda (červená)

Údaje o počtech buddhistů podle The World Factbook (2012):

  1. Thajsko  Thajsko – 95 %
  2. Myanmar (Barma)  Myanmar (Barma) – 89 %
  3. Srí Lanka  Srí Lanka – 70 %
  4. Kambodža  Kambodža – 98 %
  5. Laos  Laos – 67 %

V Thajsku je théravádový buddhismus státním náboženstvím. Mnich, který je tam nejvyšším představeným Sanghy s titulem sangharadža, býval po dlouhou dobu členem královské rodiny. Královské kláštery, které jsou rozptýlené po celém území, jsou centry vzdělanosti a kultury. Určitou alternativu v Thajsku představují tzv. lesní kláštery, které se vrátily k původní prostotě mnišského života, s minimem moderních vymožeností a s důrazem na meditaci všímavosti a vhledu.[1] Celkově je v zemi přibližně 40 000 buddhistických chrámů a 300 000 mnichů[2].

V současné době se k théravádě hlásí více než 100 miliónů lidí po celém světě a čím dál více stoupenců získává i ve Spojených státech, Velké Británii a Austrálii.

Osm pravidel řádového života

editovat
 
Buddhův první výklad dharmy, malba z thajského kláštera Wat Chedi Liem

Podle theravádového buddhismu představuje pravé následování Buddhy pouze mnišství, a proto se také mniši těší velké úctě. Jsou povinni zachovávat osm pravidel:

  1. Vědomě nezabíjet živé tvory.
  2. Nebrat, co jim není dáno.
  3. Zdržet se jakékoliv sexuální aktivity.
  4. Nelhat a nepomlouvat.
  5. Neužívat intoxikující látky.
  6. Nejíst po poledni.
  7. Upustit od sledování her a show, taktéž se zdržet zkrášlování.
  8. Upustit od přílišného luxusu při spaní.[3]

Galerie

editovat

Reference

editovat
  1. [1]ŠTAMPACH, Ivan O. Buddhismus v českých zemích. S. 11–15. DINGIR [online]. Prosinec 1998. Roč. 1., s. 11–15. Dostupné online. ISSN 1212-1371. 
  2. ZVOLÁNEK, Pavel. Buddhové. Země světa. 5.1.2023, roč. 22, čís. 1, s. 24–29. Dostupné online. 
  3. FOJTÍČEK, Martin. Buddhistický klášter Amaravati. DINGIR online. 1.11.1999, roč. 2., čís. 3., s. 12 - 13. Dostupné online. ISSN 1212-1371

Související články

editovat

Externí odkazy

editovat